Problémy uprchlíků, odpadky a zájezdy v Palestině

Život na Blízkém východě, a v Izraeli a Palestině zvlášť, má řadu specifik, se kterými se těžko setkáme v jiných částech světa. Náboženské a společenské zvyklosti se odlišují s ohledem na to, jestli se nacházíte v židovské nebo arabské části země. Nikoliv nadarmo existuje v Izraeli rčení, že „v Jeruzalémě se lidé modlí, v Tel-Avivu se baví a v Haifě pracují“.

Jeruzalém má díky svému náboženskému významu naprosto specifickou atmosféru. Většina jeho obyvatel jsou věřící - ať už židé, muslimové či křesťané - včetně těch nejvíce tradicionalistických proudů. Abyste se v Jeruzalémě cítili lépe, asi bude lepší, když poněkud splynete s okolím. Jste-li žena, tak raději žádné hluboké výstřihy nebo příliš upnuté kalhoty. Dobrá je delší sukně, pokud jste na ni zvyklá.

Historická Palestina má velký význam nejen pro Židy na celém světě, ale také pro křesťany a muslimy. Současný Izrael zaujímá asi 3/4 území původní Palestiny. Od té doby trvá téměř nepřetržitý boj mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy.

Uprchlický tábor Dheisheh

Omar patří do druhé generace uprchlíků, která obývá tábor Dheisheh. Jeho rodiče sem přišli před sedmdesáti pěti lety a od té doby se z tohoto místa stal druhý největší uprchlický tábor v Palestině. Bydlí zde potomci běženců, kteří utekli před válkou v roce 1948 z vesnic v okolí Jeruzaléma a Hebronu.

„Nejdřív lidé žili v provizorních stanech. Později začaly vznikat jednoduché stavby z hrubého betonu,“ přibližuje Omar, který žije se svou rodinou již ve zděném domě. Kvalita života v táboře však není nic, co by se komu dalo závidět. „Voda nám teče pouhé dva dny z dvaceti, během kterých si musíme naplnit zásobníky na střeše,“ upozorňuje Omar. Dalším problémem je i vysoká nezaměstnanost, která se v Palestině pohybuje kolem dvaceti procent a v táborech dosahuje ještě vyšších čísel.

Čtěte také: Environmentální aspekty migrace z Ukrajiny

Sám Omar jezdí za prací do Jeruzaléma, kde si může vydělat mnohem zajímavější peníze než na Západním břehu. „Zatímco u nás je minimální mzda stanovená na 1800 šekelů, v Izraeli je to téměř čtyřikrát víc,“ říká. Palestinští námezdní pracovníci představují pro izraelské firmy nepostradatelný zdroj levné pracovní síly. Získat práci takzvaně za zdí však není jednoduché. „Nejprve jsem si musel vyřídit povolení, které stojí 2500 šekelů. Podmínkou však je, že člověk musí mít již dopředu zajištěnou práci,“ vysvětluje.

Do práce se Omar vydává velice brzy ráno, protože musí pokaždé procházet nechvalně proslulý Checkpoint 300. „Někdy trvá průchod klidně dvě až tři hodiny,“ upozorňuje. Ironií osudu je, že Palestinci s vysokoškolskými diplomy ze Západního břehu Jordánu musí pracovat na stavbách, protože se k lepší práci v Izraeli často nedostanou. Někteří z nich navíc pomáhají stavět nelegální židovské osady, což vede k dalšímu obsazování palestinského území na Západním břehu. Uživit vlastní rodinu má ale přednost.

Během našeho povídání s Omarem se z dálky ozývají výstřely. Trochu znejistím a ptám se, zda to není izraelská armáda. „Vojáci do tábora vstupují pravidelně, ale tohle je z demonstrace za šahída. Včera totiž izraelská armáda zastřelila patnáctiletého kluka z vesnice nedaleko odtud,“ říká. Na můj dotaz ohledně vztahu k Židům odpovídá Omar smířlivě: „Vůči Židům žádnou zášť necítím. Nesnesu ale sionisty, kteří postupně zabírají naši zemi.“ A jak vidí řešení konfliktu? „Bohužel černě. V blízké budoucnosti žádné rozumné řešení situace nepřijde,“ uzavírá naše povídání.

Proč vlastně lidé v uprchlickém táboře zůstávají? Pokud by odešli, ztratili by status uprchlíka. Všichni věří, že se jednou palestinská otázka vyřeší a oni se budou moci vrátit do svých původních domovů. Právo na návrat Palestinců totiž zaručuje rezoluce OSN č. 194 z roku 1948.

Rozdělený Hebron

„Musím obcházet celé město, abych se dostala na hřbitov, který stojí pár metrů od mého domu,“ říká Zulejka, moje další průvodkyně Západním břehem. Její dům stojí přímo na hranici rozděleného města. Hlavní vchod, který ústí do ulice Šuhada v okupované židovské části, je zabedněný. Hned za zdí jejího domu totiž začíná Izraelci okupovaná část města, kam nesmí. Do svého vlastního domu proto musí chodit pouze zadem. „Osadníci mi někdy z druhé strany bouchají na dveře nebo se snaží vnikat do domů v okolí ulice,“ prozrazuje.

Čtěte také: Vlastnosti malých pytlů na odpad

Když procházíme kamennými uličkami Starého Města, popisuje Zulejka novodobou historii, která vytvořila na tváři Hebronu nepřehlédnutelnou jizvu. Na základě Dohody z Osla a Hebronského protokolu bylo město rozděleno na dvě části - H1, která je pod palestinskou samosprávou, a H2, kterou okupuje Izrael. V zóně H2 žije 20 000 Palestinců a 600 osadníků, které chrání několik tisíc izraelských vojáků. Počet Palestinců v této zóně v průběhu času hodně poklesl v důsledku izraelských bezpečnostních opatření. „To mělo za následek uzavření většiny palestinských obchodů,“ doplňuje Zulejka.

Soužití s osadníky je podle Zulejky hodně problematické. Obzvlášť v ulicích Starého Města, které sousedí s domy okupovanými osadníky. „Z oken na nás házejí odpadky a kameny, proto je ulice shora zakrytá,“ říká a ukazuje prstem na pletivo nad naší hlavou.

V minulosti prý měli arabští obyvatelé Hebronu zastání u mezinárodní civilní pozorovací mise zvané TIPH (Temporary International Presence in Hebron), která monitorovala dodržování humanitárního práva a Hebronského protokolu. „Před čtyřmi lety však Izrael odmítl obnovit její mandát a TIPH se musela stáhnout,“ říká Zulejka.

Jeskyně patriarchů

Příchod k Abrahámově mešitě, jak Jeskyni patriarchů nazývají Arabové, má pro Zulejku silný význam. V roce 1994 zde totiž zaútočil automatickou zbraní židovský terorista Baruch Goldstein na modlící se muslimy a postřílel na tři desítky věřících. „Dva z nich byli členové mé rodiny,“ říká tiše Zulejka. Smutnou ironií je, že Goldstein má v blízké osadě Kirjat Arba hrob, který chodí opečovávat místní židovští osadníci.

Od Jeskyně patriarchů se vydáváme dál po ulici Šuhada a míříme na kopec Tel Rumeida. Zulejka vypráví další příběhy o historii Hebronu, když k nám náhle přistupuje mladý voják. Sotva osmnáctiletý kluk vyštěkne: „Passport!“

Čtěte také: Jak dlouho trvá rozklad?

Na Tel Rumeidě procházíme sadem olivovníků, důležitého zdroje obživy Palestinců. „V době sklizně přicházejí osadníci krást naši úrodu. Bývá to hodně nebezpečné,“ říká Zulejka. Na konci sadu vstupujeme do zahrady obehnané pletivem.

„To máme na ochranu proti osadníkům. Každý den na nás házejí kameny, dneska útočili už dvakrát,“ vítá nás Isá. Isá Amro je palestinský aktivista a influencer, který bojuje proti každodennímu bezpráví ze strany osadníků i vojáků tím, že tyto útoky nahrává a zveřejňuje.

„Vy jste z České republiky? Tak to mě mrzí, že právě vaše vláda je jedním z největších spojenců Izraele a podporuje zdejší bezpráví,“ říká na úvod našeho setkání. Osadníci tlačí na Palestince po dobrém i po zlém, aby z místa odešli. „Nabízeli mi 1 000 000 šekelů, abych jim dům prodal,“ říká Isá. Mimo to se je snaží vypudit i psychickým tlakem. „Nemáme tu žádný sociální život, chybějí služby a přišli jsme o základní pocit bezpečí,“ vyjmenovaná problémy.

V otázce budoucnosti se však se Zulejkou neshodnou. Zatímco ona má víru hlubokou: „Vše se nakonec změní, když ne letos, tak příští rok,“ Isá si myslí, že pro Palestinu lepší dny nepřijdou. „Násilí bohužel jen poroste,“ uzavírá náš rozhovor.

Na noc u židovského osadníka

Nedílnou součástí života na Západním břehu Jordánu jsou židovské osady. Tyto podle mezinárodního práva nelegální vesnice se v průběhu času rozrostly až do velikosti malých měst. Zde mám domluvené setkání s osadníkem Eliahem. Vyrážím autobusem z osady Kirjat Arba, která leží za hebronskou zdí. Protože autobus pojede po silnici, kterou využívají Palestinci i Izraelci, je vybavený neprůstřelným sklem.

Osada je postavená na kopci. Na jejím vjezdu stojí brána a kontrolní stanoviště. Většina zdejších aut má na každé straně hrdě připevněné izraelské vlajky. Hned po vystoupení mě překvapuje čistota, která je zde opravdu výjimečná. Když s Eliahem vyrážíme na obhlídku okolí osady, při odchodu ani nezamyká dveře. „Kriminalita tu téměř neexistuje,“ usmívá se. V osadě právě probíhá velký stavební boom. Vyrůstají nové velké domy, vznikají dětská hřiště, staví se i vysoké oplocení. „Lidé mají strach, aby je neodsunuli jako z Gazy v roce 2005,“ říká Eliah.

Zatímco většina Palestinců, se kterými jsem hovořil, tvrdila, že preferují řešení dvou států, Eliah je zásadně proti a prosazuje existenci pouze samostatného Státu Izrael. „Izrael je země boží, dal nám ji Bůh,“ říká na úvod. Židé mají podle něj na toto území historické právo a také se o zemi prý řádně starají. „Sázíme stromy, obděláváme půdu. A co dělají Arabové? Jen město zalijí betonem.“

Eliahovi také hodně vadí uzavření dohod z Osla. „Dřív jsem mohl jezdit do Ramalláhu i Betléma. A dneska? Když chceme navštívit hrob biblického Josefa nedaleko Šekemu (židovské označení Náblusu), musíme jet v noci v pancéřovaném vojenském autobusu,“ vypráví.

Jaká je bezpečnost osady dnes, vyzvídám u Eliaha. „Mám pistoli, ale ven stejně chodím bez ní,“ vypráví. „Jinak nám bezpečnost v osadě zajišťují hlavně kamery.“ A časem se ke kamerám přidá ještě plot, který se aktuálně dostavuje. Zatímco jsou některé osady existenčně závislé na přítomnosti vojáků, existují i takové, které o vojenskou přítomnost nestojí. „V Jic’haru vojáky odmítli, nevěří totiž v armádu, ale v Boha,“ ukazuje na osadu na druhém kopci.

A jak se dívá na řešení konfliktu? „Nevím, kdy to přijde, ale změnu přinese nějaká velká událost a nemusí to být nezbytně katastrofa,“ uzavírá trochu tajemně naše povídání Eliah.

Checkpoint 300

Checkpoint 300 je jedním z nejkontroverznějších kontrolních stanovišť na Západním břehu Jordánu. Byl zřízen Izraelem v roce 2005 jako součást bezpečnostního opatření po druhé intifádě (období palestinských povstání proti izraelské okupaci). Checkpoint se nachází poblíž Betléma a slouží ke kontrole palestinských obyvatel, kteří chtějí cestovat do východního Jeruzaléma a dál do Izraele.

tags: #uprchlíci #odpadky #Palestina #zajezd #problémy

Oblíbené příspěvky:

• Proč třídit odpad?
• Zábava a učení v přírodě: Škola v přírodě
• Himalájský Shilajit
• Studie o Čistém Ovzduší
• Krajinná ekologie: zaměření studia