Kouzlo fotografie přírody spočívá v zachycení jedinečných okamžiků a příběhů, které nám příroda nabízí. Ať už jste začátečník nebo pokročilý fotograf, existuje několik klíčových aspektů, které mohou vaše snímky posunout na novou úroveň. V tomto článku se podíváme na tipy a triky, jak dosáhnout dokonalých fotografií přírody.
Poslední roky se na workshopech a individuálních kurzech snažím svoji zkušenost předat i v pěti bodech, které nyní zkusím stručně představit:
Dobrou fotku z přírody totiž dělá něco úplně jiného a s technikou to vůbec nesouvisí. V kdejakém braku o fotografování, kterých jsou plné antikvariáty, si přečtete, že fotografie má být ostrá, nemá mít šum a (děs největší) neměla by mít ani flíček přepalu. Pokud se vám to povede, fotografie prý bude dobrá. Ani náhodou.
Pokud se vám do fotografie přírody podaří náhodou dostat vše z výše popsaných pěti bodů, snímek bude fungovat na každého bez jediného slova. Divák bude ohromen a fotku si bude pamatovat ještě dlouhé roky.
Nyní se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu v krajinářské fotografii, a sice ke světlu. Naprostou většinu mých nejzajímavějších snímků krajiny jsem pořídil během zlaté nebo modré hodinky. Okolo západu a východu slunce jsou prostě perfektní podmínky pro fotografování. Během ostrého denního světla je těžké vykouzlit výjimečnou fotografii.
Čtěte také: Více o knize Průzkumník přírody
Všeobecně najdete nejlepší podmínky na focení v přírodě, když ostatní spí a na fotkách tak nikdo „nepřekáží“ a zároveň, když není ostré přímé slunce.
Rána však jednoznačně vedou, díky lepší viditelnosti má to nízko nad obzorem položené slunce šanci lépe zasvítit. A co je nejlepší světlo? To, které nedělá ostré stíny a má pěknou barvu. Ideálně růžovo-oranžovou, ne žlutou, ne bílou. Pokud je ostré slunce bez mráčku, přes den vůbec nefotím.
Ke světlu v přírodě si můžeme přidat i další výjimečné chvilky, které fotografii divočiny významně pozvednou. Může to být déšť nebo sněžení. Každý, i nejobyčejnější zvířecí druh zachycený v “povětrnostní nepřízni” bude na fotografii vypadat vždy zajímavěji. Před každou zimou mám seznam, za kterými zvířaty se vydat ve chvíli, kdy začne intenzivně chumelit.
Pravidelným sledováním východu a západu slunce s odhadováním počasí a té správné oblačnosti pro poutavější fotografie se tak každý fotograf stává i výborným astronomem a meteorologem.
Fotografie by měla mít příběh, něco sdělit. U fotografií zvířat je ideální, pokud se na nich něco děje, divákovi to poví něco o jejich přirozeném chování. Proto, abyste do fotek dostali nějakou zajímavou akci ze života zvířat, musíte si o nich něco nastudovat. Jen tak budete podobné výjevy předvídat a s větší pravděpodobností je dostanete do fotek. A které že jsou ty nejlepší akční fotografie? Mohou to být zvířecí souboje, námluvy, páření, lov potravy a její požírání.
Čtěte také: Tipy pro efektivní propagaci na Facebooku s přírodní fotografií
Oživit fotografii může například jen roztažení křídel, otevření zobáku nebo přizvednutí pařátu. Každý se rád podívá na pěknou letovku ptáka nebo jen na to, že zvíře běží. Ne vždy je v přírodě dost světla pro krátký expoziční čas k zaznamenání něčeho divočejšího a hodně fotografů to proto ani nezkouší. Možná je to chyba. “Správně” rozmazaná fotografie dynamického jevu může být velmi nevšedním kreativním vyjádřením pohledu na divokou přírodu.
Tím, že budete bezmyšlenkovitě umisťovat hlavní motiv do fotky podle třetinových pravidel, výjimečnou fotografii neuděláte. Něco musí být ve fotce jinak, jen tak má fotografie šanci zaujmout. Při komponování zvířete do fotky vždy zohledňuji zejména okolní prostředí, které při tvorbě tak rád využívám. Pokud se dostanete ke zvířeti blízko, stojí za to zkusit fotografovat detail, nikdo netvrdí, že musí být ve fotce zvíře celé.
Výjimečně lze u divoký zvířat použít velmi světelný širkoúhlý objektiv a to je pak teprve paráda. Krasně to dokumentuje prostředí, kde zvíře žije a při použití nízké clony pozadí nijak neruší. Samostatnou kapitolou je pak komponování s úmyslným umístěním překážek pro vytvoření prostoru - tzv. proostření. V takovém případě mezi sebe a hlavní motiv úmyslně stavíte vegetaci, ideálně na poloviční vzdálenosti ke zvířeti.
Kompozice musí vždy zohlednit aktuální okolní podmínky / prostor. Tento bod mám nejraději. Při plánování fotografování jej vždy stavím na první místo a podle něho příležitosti se zvířaty vytipovávám. Když chci třeba na Šumavě fotografovat jeleny, nejdu tam, kde je největší šance je vidět, jak by to udělala naprostá většina fotografů zvířat, ale tam, kde je nejhezčí prostředí a je poznat, že fotografie byla pořízena v nádherném kousku přírody.
Často se sice stane, že za pět let fotografování vzniknou jen dvě fotografie, pro mne pak ale mají mnohem větší hodnotu a věřím, že si je divák, pokud ho zaujmou, bude pamatovat třeba i deset let. Využívat prostředí, kde zvířata žijí, je ideální pro ty, co mají dobré oko, ale chybí jim dlouhý superteleobjektiv. Nikdo totiž netvrdí, že zvíře musí být ve fotce velké - ba právě naopak! Nikdo nechce koukat na fotky, kde tukan na klacku vypadá jak ze zoologické zahrady.
Čtěte také: Zimní příroda na Facebooku
Na svých workshopech již 12 let říkám: “fotografie zvířete má být taková, že i když si to zvíře odmyslíte, pořád se na tu fotografii dá koukat”. Problém české přírody je v tom, že ty nejkrásnější lokality jsou v nejvyšším stupni ochrany přírody (často I. zóna NP), kam by se za zvířaty kráčet nemělo. Ale vzdávat byste to neměli. Projděte své okolí, když se vám bude někde líbit, popřemýšlejte, jaké zvíře a v jaké části roku by se tu dalo fotit.
Jako poměrně fungující zkratku mohu doporučit fotografování zvířat v nejkrásnějších kouscích evropské přírody, kde se můžete volně pohybovat.
Hodně fotografů si stále myslí, že dobrou fotografii dělá nastavení fotoaparátu a následná úprava v počítači. Studují manuály, přenastavují funkce jednotlivých tlačítek, kupují dražší a dražší fotoaparáty s novými funkcemi a ono se pořád nic neděje. Dokonce ani výměna programu na zpracování RAW nebo dokoupení několika pluginů s výukovými DVD nepomáhá.
Vzhledem k tomu, že je pro mě důležité umět daný moment správně zachytit a ukázat dalším, jak přesně jsem situaci v daný moment viděl svýma očima, nosím s sebou vždy zrcadlovku. I když ji dnes už technicky překonali mnohé bezzrcadlovky, stále jsem díky technickým parametrům svého Nikonu D780 schopen vyfotit prakticky cokoliv včetně expozičně komplikovaných situací (noční obloha, západy slunce, dlouhé expozice vodopádů apod.).
Při popisu vybavení nesmím zapomenout ani na velkého pomocníka, a tím je klasický telefon. Mám jeden z nejnovějších iPhonů, a ten mi pomáhá při focení momentek, kdy nemám čas nachystat foťák a natáčení krátkých videí. Telefon je totiž vždycky po ruce a hned připraven k focení.
Doporučuji také vybrat telefon s více objektivy, díky kterým vaše fotky budou mít větší variabilitu. Jestli chcete natáčet vlogy nebo fotit hodně selfiečka, GoPro nebo jiné akční kamery jsou volba pro vás. Lepší nástroj na natáčení a focení sebe sama nenajdete. Nevýhoda akčních kamer je v jejich jednostrannosti.
Díky 360° foťáku/kameře můžete zachytit velmi unikátní snímky. Drony jsou dnes populárnější a populárnější a není se čemu divit. Fotky ze vzduchu přináší úplně nový pohled na svět.
Nyní se dostáváme k hlavní výhodě zrcadlovek a bezzrcadlovek, a tím je možnost úprav. Formát RAW nabízí mnohem víc obrazových dat než běžné JPG. Budete-li fotit do RAWu, získáte mnohem větší možnosti úprav.
Možná si řeknete, tak tady fotografové švindlují a upravují fotku tak, aby vypadala lépe než skutečnost. Tak to ale alespoň za mě není. Úprava RAW formátu naopak umožní dostat z fotografie přesně to, co jsem v daný okamžik viděl.
Abyste vyfotili pořádně západ slunce, hvězdy nebo třeba polární záři, je nezbytné s sebou mít stativ. Horší světelné podmínky to vyžadují, aby fotky nebyly rozmazané. Stativ vám taky pomůže při tvorbě panoramat, HDR snímků anebo autoportrétů.
Možná vůbec nejdůležitější pravidlo už jsem nakousl - variabilita. Chcete, aby vaše fotky byly zajímavé v dlouhodobém horizontu? Snažte se, ať jsou variabilní. Experimentujte, zkoušejte nové věci, nové úhly, různé objektivy anebo různé nástroje. Jestli chcete pořídit kvalitní snímek krajiny, je důležité nezapomenout na popředí.
Fotíte-li nějaký objekt (je jedno, jestli se jedná o osobu nebo například chatu v horách), neumísťujte je doprostřed fotografie. Zkuste ji namísto toho umístit do zlatého řezu. Ten najdete na průsečících, když rozdělíte fotografii čtyřmi úsečkami zhruba ve třetinách (viz fotografie níže).
Jak poznáte nejjednodušeji fotku začátečníka nebo člověka, který odbyl nebo úplně vynechal úpravu? Na fotce padá horizont. Dejte si pozor, ať je horizont vodorovný.
Při focení lidí často není ideální fotit z výšky očí. Když je model stejně vysoký jako vy, může se stát, že na fotce bude vypadat, jakoby mu horizont „uřízl“ hlavu. Zkuste si buď dřepnout (zejména u dětí) nebo naopak zvednout ruce, ať je osoba dobře zahrnutá v kompozici. Zkuste také fotit portréty přímo ze země.
Tzv. „leading lines“, což jsou linie směřující k hlavnímu objektu fotografie, představují silnou kompoziční techniku, kterou lze velmi často krásně využít při fotografování přírody a hor. Než vyfotíte například nějakou zajímavou horu, zkuste k ní najít cestičku.
Doufám, že vám tyto tipy pomohou na vaší cestě za dokonalými fotografiemi přírody. Nezapomeňte, že nejdůležitější je vášeň a radost z objevování krás naší planety.
tags: #úvodní #fotka #příroda #tipy