Význam dodržování přírodních zákonů v kontextu stavebního práva a práva životního prostředí v České republice

Právní principy jsou vedle právních norem nejvýznamnější částí objektivního platného práva. Jsou to vůdčí zásady, na kterých stojí právní systém vcelku a jednotlivá právní odvětví. Právní principy stanoví v té nejobecnější formě právní postup, kterým se normy (a procesy jejich tvorby, interpretace a aplikace) řídí. Z právních principů nevyplývají bezprostředně práva a povinnosti konečným adresátům právních norem.

Právní principy mohou mít na rozdíl od právních norem dále kontradiktorní charakter, neplatí pro ně logické vztahy. Jednotlivé právní principy, které jsou úzce spjaty s určitými pro právo významnými hodnotami, nemusejí být vždy v plném rozsahu logicky slučitelné. Právní princip patří mezi ty pojmy, které lze jen velmi obtížně definovat, ale jejichž užití nečiní v praxi zpravidla velké obtíže.

Podle Z. Kühna je třeba právní principy chápat jako "pravidla, která tvoří základ určitého právního institutu, zákona, právního odvětví nebo právního řádu jako celku". Právním principem jsou proto podle něj jak obecné zásady právní, které jsou společné celému právnímu systému, tak principy, které se vztahují ke konkrétnímu právnímu odvětví (tj. např. k právu životního prostředí), zákonu či institutu. Rozdílem mezi nimi je podle Z. Kühna pouze dosah jejich působnosti a míra obecnosti.

Ve shodě s citovaným Z. Kühnem lze tedy dle mého názoru mezi principy společné celému právnímu systému zařadit např. princip prevence a mezi principy typicky odvětvové z oblasti práva životního prostředí např. Některé právní principy mají obsahově velmi blízko k hodnotám, jejichž jsou samy nositeli.

Například A. Gerloch chápe právní principy jako nejobecnější pravidla chování, v koncentrované podobě vyjadřující obecné cíle práva, kterými jsou podle něj základní hodnoty (život, svoboda, rovnost, jistota, majetek a další, až po nejobecnější hodnotu, hodnotu spravedlnosti), k jejichž naplnění a ochraně právo směřuje. Ostatně v rámci práva životního prostředí existuje např.

Čtěte také: Legislativa prohlášení o shodě

Právní principy včetně právních principů v oblasti systému práva životního prostředí plní řadu funkcí, přičemž nejdůležitějším účelem je jejich role v procesu tvorby práva (při sjednávání mezinárodních smluv, při vytváření právních aktů EU či vnitrostátních zákonů) a v procesu aplikace práva. Zde se jedná zejména o situace, kdy aplikační orgán dotváří tzv. mezery v zákoně či v právu EU při řešení nejednoznačné interpretace určitého pojmu a při dotváření práva soudy a jinými orgány. Specifickou úlohu má v tomto ohledu např. Soudní dvůr EU v řízení dle čl.

K aplikaci právních principů soudy dochází nejen v rámci ústavního soudnictví, ale i v rámci občanskoprávního, trestního a správního soudnictví. Z pohledu práva životního prostředí se české soudy nejčastěji zabývají touto problematikou v rámci správního soudnictví. Poměrně často se této problematice věnuje Ústavní soud ČR, z mezinárodních soudů pak zejména Soudní dvůr EU.

Jak uvádí V. Vomáčka, ačkoliv české správní soudy v odůvodnění svých rozhodnutí na základní právní zásady mnohdy odkazují, zásadami práva životního prostředí je argumentováno zřídkakdy, přestože se jedná o zásady obecně uznávané. Pokud jde o význam principů práva životního prostředí, jedná se o ústřední ideje pozitivně právní úpravy ochrany životního prostředí, které odrážejí tendence dalšího žádoucího vývoje příslušné právní úpravy ochrany životního prostředí.

Principy práva životního prostředí jsou obsaženy i v deklaracích a dalších pramenech mezinárodního práva životního prostředí. Např. Stockholmská deklarace z první světové konference OSN o životním prostředí z června 1972 obsahuje 25 základních principů tehdy vznikajícího mezinárodního práva životního prostředí. Podobné, avšak některé i nové principy byly zakotveny v Deklaraci z druhé světové konference OSN o životním prostředí a udržitelném rozvoji.

Principy práva životního prostředí se objevily poprvé v rámci primárního práva EHS v Jednotném evropském aktu v roce 1986. V současné době jsou obsaženy především v čl. 191 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, avšak lze je nalézt i v jiných ustanoveních, např. princip integrace politiky životního prostředí v čl.

Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO

Vedle funkcí, které plní právní principy obecně, plní principy práva životního prostředí některé specifické funkce. Principy práva životního prostředí jsou základem systematizace, která umožňuje jasnější argumentaci a jednotnost správního a soudního rozhodování, a to obzvláště tam, kde se uplatní velké množství právních norem, případně normy speciální.

Podle N. de Sadeleera je pro obor práva životního prostředí typická určitá nejistota jeho právních norem, která je způsobována měnícími se a často kontroverzními poznatky z oblasti přírodních i technických věd, ale i odbouráváním tradičních bariér mezi právními obory. Je to také oblast, kde konflikty zájmů v podstatě nelze vyřešit, kde je třeba hledat kompromisní řešení. Právo životního prostředí musí být dostatečně pružné, aby umožnilo zvažování protichůdných zájmů.

Pokud bychom se podívali do odborné literatury zemí sousedících s ČR, rakouská environmentálněprávní teorie (reprezentovaná v současné době v podstatě především dvěma univerzitními pracovišti, ve Vídni a vLinci) se zabývá následujícími principy: princip prevence, princip předběžné opatrnosti, princip odpovědnosti původce, princip vysoké úrovně ochrany, princip udržitelnosti, princip kooperace a princip odpovědnosti státu. Tyto jsou považovány za stěžejní. Ostatní principy jsou považovány za rozvíjející ony stěžejní principy.

Rakouská právní věda samozřejmě uznává i principy vyplývající z mezinárodního a evropského unijního práva. Podobně je na tom německá environmentálněprávní teorie, s velkým důrazem především na principy vyplývající z primárních pramenů evropského unijního práva.

Polská environmentálněprávní teorie pracuje především s principy udržitelného rozvoje, komplexnosti, prevence, předběžné opatrnosti, znečišťovatel platí, integrace politiky ochrany životního prostředí do plánů, strategií a koncepcí, informovanosti, účasti veřejnosti a odpovědnosti původce.

Čtěte také: Oslava Přírody: Počátky

Slovenská environmentálně právní teorie zmiňuje podobné principy, uvádí však i jiné, např. Pokud jde o českou právní teorii, obě v současné době dostupné základní oborové učebnice (pražská a brněnská) shodně uvádějí podobné principy práva životního prostředí.

Mezi principy práva životního prostředí obecně řadí M. Damohorský a kol. principy nejvyšší hodnoty, princip vysoké úrovně ochrany, princip trvale udržitelného rozvoje, princip komplexní a integrované ochrany, princip prevence, princip předběžné opatrnosti, princip odpovědnosti státu, princip sdílené odpovědnosti, princip znečišťovatel platí, princip informovanosti a účasti veřejnosti, princip ekonomické stimulace.

Pokud jde o brněnskou učebnici, I. Jančářová a kol. mezi principy práva životního prostředí obecně řadí princip nejvyšší hodnoty, princip trvale udržitelného rozvoje, princip prevence, princip předběžné opatrnosti, princip odpovědnosti státu, princip znečišťovatel platí, princip odpovědnosti původce, princip informovanosti a účasti veřejnosti. Obě učebnice jsou si ve výčtu principů podobné, rozdíl je spíše v míře podrobnosti, které brněnská učebnice některým principům věnuje.

Právě z těchto obecných třídění pražské a brněnské fakulty (jiné fakulty své učebnice dosud nevydaly) v následujícím rozboru principů práva životního prostředí v novém stavebním zákoně vycházím. Z dalších odborných prací upozorňuji na V. Vomáčku, který se věnoval obecným zásadám ochrany životního prostředí v evropském unijním právu.

Specificky se pak věnuje principům veřejného stavebního práva s vazbou k ochraně životního prostředí D. Článek byl publikován v časopise Právník č. 1/2024.

Nová legislativa zavedla v oblasti práva životního prostředí značné změny, které by v případě nabytí účinnosti měly negativní dopad jak na systém práva životního prostředí, tak i na jeho praktickou aplikaci. Rekodifikace veřejného stavebního práva v původním znění z roku 2021 totiž měla potenciál oslabit možnosti prosazování veřejného zájmu na ochraně životního prostředí v procesech povolování stavebních a jiných záměrů.

Parlament však ještě před účinností nového stavebního zákona přijal v roce 2023 zákony, ve kterých Ministerstvo životního prostředí prosadilo koncepci zachování úpravy orgánů ochrany životního prostředí a prosazování veřejného zájmu na úseku ochrany jednotlivých složek životního prostředí, i když za cenu, že počátkem roku 2024 podstatná část individuálních rozhodovacích postupů v oblasti ochrany životního prostředí v souvislosti s uplatňováním veřejného stavebního práva dozná podstatných procesních a organizačních změn.

Jak stávající zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon, tak zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon (který v podstatných částech nabyde účinnosti od 1. ledna 2024), jsou součástí systému práva životního prostředí. Jako takové by se v nich měly odrážet rovněž principy práva životního prostředí. V roce 2021 vyvrcholila "první fáze" rekodifikace veřejného stavebního práva přijetím tzv. nového stavebního zákona, zák. č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen "nový stavební zákon"), reprezentovaná ale i tzv. změnovým zákonem, zák. č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona.

Ve stručnosti připomeňme, že tyto zákony zavedly v oblasti práva životního prostředí značné změny, které kdyby nabyly účinnosti, představovaly by patrně výrazný zásah do stávajícího systému práva životního prostředí. Popřely by pravděpodobně řadu principů práva životního prostředí a fakticky oslabily či mnohde znemožnily prosazování veřejného zájmu na ochraně životního prostředí, ochraně přírody a krajiny či lidského zdraví v řízeních o povolování stavebních a jiných záměrů.

Na tomto místě je třeba uvést, že jak nový stavební zákon, tak i tzv. změnový zákon měly stanovenou odloženou účinnost. Po říjnových volbách do Poslanecké sněmovny (v roce 2021) nová vláda využila příležitosti v podobě poměrně dlouhé legisvakanční lhůty nového stavebního zákona a předložila do Parlamentu sérii zákonů, které měly zavést koncepční změny včetně vrácení proenvironmentálních nástrojů a institutů zpět do legislativy veřejného stavebního práva a práva životního prostředí.

V rámci příprav návrhu změn nového stavebního zákona byla mimo jiné opuštěna koncepce státní stavební správy a stavebních úřadů jakožto orgánů ochrany životního prostředí a v návaznosti na to byl přijat zákon č. 148/2023 Sb., o jednotném environmentálním stanovisku, a související zákon č. 149/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o jednotném environmentálním stanovisku.

V nich Ministerstvo životního prostředí udrželo koncepci zachování dosavadní úpravy orgánů ochrany životního prostředí na úseku ochrany jednotlivých složek životního prostředí jakožto dotčených orgánů státní správy, oprávněných prosazovat v řízeních o povolování stavebních a jiných záměrů veřejný zájem na ochraně životního prostředí. Současně byl se zákony č. 148/2023 Sb. a č. 149/2023 Sb. schválen ještě zákon č. 152/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění zákona č. 195/2022 Sb., a některé další související zákony.

Od 1. ledna 2024 tak nabude účinnosti rekodifikované veřejné stavební právo v revidované podobě a zároveň i zákon o jednotném environmentálním stanovisku č. 148/2023 Sb. a s ním související změnový zákon č. 149/2023 Sb. Počátkem roku 2024 tak podstatná část individuálních rozhodovacích postupů v oblasti ochrany životního prostředí dozná procesních a organizačních změn.

tags: #ve #shode #s #pravidly #prirody #vyznam

Oblíbené příspěvky:

• Jak na ucpaný odpad u myčky AEG?
• Jak vybrat nerezový odpad
• Prozkoumejte CHÚ Šáreckého potoka
• Historické skvosty v Olomouckém a Zlínském kraji
• Vytiskněte si formulář pro školu v přírodě