Vliv vojenských výdajů na bezpečnost státu

Výdaje na obranu jsou standardní součástí veřejných výdajů, a to nejen evropských zemí. Obranné výdaje představují dlouhodobě významně diskutovanou součást veřejných rozpočtů a jejich role v evropském kontextu v posledních letech zesílila. Zhoršující se bezpečnostní prostředí po roce 2014, akcentované přímou ruskou invazí na Ukrajinu v roce 2022, přimělo členské státy Evropské unie i NATO k revizi svých obranných strategií a k výraznému navýšení vojenských rozpočtů.

Ruská invaze na Ukrajinu v únoru 2022 však zásadně proměnila politické priority a vedla k dramatickému zvýšení výdajů na obranu v a plánovaných obranných rozpočtů napříč členskými státy NATO a Evropské unie. Evropské země se postupně přibližují k dlouhodobému závazku vydávat 2 % HDP na obranu, který byl dříve u řady zemí NATO naplňován jen okrajově. Tato zvýšená dynamika směřující na 3 % HDP a výše vyvolává nejen politické a bezpečnostní diskuse, ale také otázky makroekonomických dopadů a multiplikačních efektů, jež tyto výdaje generují.

Tento vývoj otevírá zásadní otázky týkající se hospodářských důsledků rostoucího zbrojení, a to jak v rovině makroekonomické, tak i fiskální a strukturální. Zkoumání ekonomických aspektů obranných výdajů je klíčové nejen pro hodnocení efektivity bezpečnostní politiky, ale i pro porozumění širším dopadům na hospodářský růst, zaměstnanost a inovace.

Globální vojenské výdaje

Nejvyšší vojenské výdaje dle SIPRI vydávají v nominálním vyjádření největší světové ekonomiky: Spojené státy (997 mld. USD) následované Čínou (314 mld. USD), Ruskou federací (149 mld. USD), Německem (88,5 mld.) a Indií (81,8 mld.). V poměru ku HDP patří mezi premianty ale Izrael. Podrobná data k tomuto tématu jsou ale pro mnoho zemí velmi špatně dostupná a navíc není ustálená jednotná metodika, co přesně pod obranné výdaje spadá.

Podle definice NATO: „Obranné výdaje zahrnují všechny běžné i kapitálové výdaje na ozbrojené síly, včetně mírových sil, ministerstva obrany a dalších vládních institucí zapojených do obranných projektech, jakož i polovojenské složky, pokud jsou vycvičeny a vybaveny pro vojenské operace“. Do výdajů tak nepatří výdaje na zabezpečení veteránů, civilní obranu, pohraniční stráž (pokud není součástí ozbrojených sil) ani finanční podpora průmyslu.

Čtěte také: Přehled velikostí kontejnerů na odpad

Výdaje na obranu by u členských států NATO měly dosahovat alespoň 2% HDP, v minulosti však tento závazek splňovala jen necelá čtvrtina zemí. Podle předběžných údajů však v loňském roce již většina (23) z celkového počtu 32 členských zemí NATO této hranice dosáhne.

Mezi jednotlivými státy EU panuje odlišný postoj k navyšování výdajů na obranu. Zatímco Německo, Polsko, severské a pobaltské státy jsou ochotny navýšit své výdaje na obranu na v budoucnu požadovaných 5 % HDP, Francie a Itálie mají rezervovaný postoj (zejména kvůli rozpočtovým omezením) a Španělsko má vyloženě negativní postoj k tak razantnímu navýšení obranných výdajů. Je zajímavé si povšimnout, že ochota států navyšovat své výdaje na obranu koreluje s geografickou vzdáleností země od Kyjeva. Čím blíže se země nachází ke Kyjevu, tím je ochotnější výdaje na obranu zvyšovat.

Podíváme-li se na výdaje na obranu v rámci EU a jejich strukturu, pak na investice (nákupy techniky, softwarová řešení, vybavení vojáků) jde ještě menší část z celkových obranných výdajů. Velká část výdajů (zhruba čtvrtina až třetina) tvoří především výdaje na personál. Nejmenší část pak na infrastrukturu.

Makroekonomické dopady obranných výdajů

Makroekonomické dopady obranných výdajů nejsou jednoznačné. Zatímco část tradiční ekonomické literatury zdůrazňuje jejich stimulační účinky prostřednictvím poptávky po zboží, službách a inovacích v obranném průmyslu, jiné studie upozorňují na jejich možné vytěsňování produktivnějších civilních investic a na dlouhodobé fiskální zatížení.

Z makroekonomického hlediska je klíčové zkoumat tzv. fiskální multiplikátor. Ten měří, o kolik se zvýší HDP v důsledku zvýšení vládních výdajů. U obranných výdajů bývá multiplikátor nižší než u investic do vzdělání či infrastruktury, protože část prostředků je vázána na zbrojní importy. Nejcitovanější akademické práce odhadují krátkodobé multiplikátory zhruba mezi 0,5 a 1,6; vyšší hodnoty se předpokládají, když jde o domácí investičně-kapitálové výdaje, které jsou v recesi a při dluhovém financování.

Čtěte také: Fakta o Ostrovu Odpadu

Výdaje na obranu (obranné investice) doprovázejí specifické efekty na celou ekonomiku. Prvním efektem je podpora domácího průmyslu. V zemích s rozvinutou zbrojní výrobou (Francie, Německo, Itálie, Švédsko, Česká republika) vede zvýšení obranných zakázek k růstu zaměstnanosti, exportu a technologických inovací. Druhý specifický efekt plyne z tzv. technologických přesahů, kdy výzkum a vývoj v oblasti obranných technologií výrazně ovlivňuje civilní sektor (např. letectví, kybernetická bezpečnost, telekomunikace). Tento nepřímý efekt obranných výdajů zvyšuje dlouhodobou produktivitu.

Vztah mezi obrannými výdaji a hospodářským růstem je v empirické literatuře nejednoznačný. Závěry se liší v závislosti na použitém vzorku, časovém období a metodice. OECD odhaduje, že fiskální multiplikátor v tomto případě může dosahovat hodnoty 1,0-1,2, tj. každé 1 euro vynaložené na obranné investice generuje až 1,2 eura v celkovém HDP. Hodnocení založené na modelech Evropské centrální banky (ECB, 2025) odhaduje průměrný fiskální multiplikátor ve výši 0,93 v horizontu dvou let. Mezi jednotlivými modely však panují značné odlišnosti - projekce se pohybují od minima 0,42 až po maximum 1,13. Dle výpočtů Oxford Economics budou nyní plánované obranné výdaje dosahovat v průměru nižšího fiskálního multiplikátoru, a to v rozmezí 0,6-0,8.

Zvýšené výdaje na obranu mohou mít pozitivní krátkodobé dopady na agregátní poptávku, které se však postupem času snižují. Zatímco v průběhu studené války činil v průměru přibližně 0,86, po jejím skončení klesl na polovinu - v průměru okolo 0,41. Hodnota multiplikátoru bývá vyšší v průmyslově orientované ekonomice (obvykle okolo 0,94) než v ekonomice zaměřené na sektor služeb (obvykle okolo 0,76). Multiplikátor klesá s rostoucími náklady na realokaci kapitálu mezi vojenským a průmyslovým sektorem.

Výše fiskálního multiplikátoru obranných výdajů závisí také na tom, v jakém období se ekonomika nachází. V době zvýšeného geopolitického napětí dosahuje multiplikátor vyšších hodnot. Zásadním faktorem je také načasování realizace výdaje a pohled na fiskální multiplikátor v čase, neboť zde hrají roli také očekávání soukromého sektoru. Obranné výdaje bývají zpravidla rozloženy do více let - jsou oznámeny předem a implementovány postupně. Toto předběžné oznámení poskytuje ekonomickým subjektům čas na reakci. Vyhlídka na budoucí zvýšení daní a vyšší úrokové sazby vyvolává - za jinak nezměněných podmínek - snížení soukromých výdajů, což fiskální multiplikátor oslabuje.

Obecně by mělo platit, že fiskální multiplikátor dosahuje v krátkém období nižších hodnot. Na výši fiskálního multiplikátoru má dopad také způsob financování obranných výdajů. Financování prostřednictvím zvýšení daní vede k okamžitému „vytěsňování“ soukromé spotřeby a investic, což může mít za následek dokonce i negativní dopad do HDP.

Čtěte také: Správná velikost koše na odpadky

Často není dopředu jasné, jaký bude podíl dovozu při pořizování obranného vybavení, kdy je nutné nakupit vojenskou techniku v zahraničí, což vede k tomu, že část výdajů stimuluje spíše ekonomiky obchodních partnerů. To snižuje domácí multiplikátor, ale zároveň zvyšuje pozitivní přelivy do ostatních zemí.

Zvyšování obranných výdajů má na inflaci typicky proinflační účinek, zejména v krátkodobém horizontu, kdy dochází k růstu agregátní poptávky bez okamžitého odpovídajícího růstu produkční kapacity. Nárůst výdajů na obranu o 1 % HDP by v horizontu dvou let vedl k průměrnému zvýšení inflace měřené prostřednictvím HICP o 0,1 p. b., a o 0,2 p. b. po čtyřech letech. Tento relativně malý dopad naznačuje, že se očekává schopnost ekonomiky absorbovat zvýšenou poptávku bez výrazných cenových šoků.

Inflační dopady jsou samozřejmě primárně determinovány způsobem financování zvýšených výdajů na obranu. Pokud by byly kryty převážně prostřednictvím emisí dluhopisů, lze očekávat výraznější inflační dopad, než jaký predikuje studie ECB.

Navzdory nejasnému čistému efektu existuje několik dobře identifikovaných mechanismů, prostřednictvím nichž mohou vojenské výdaje podporovat dlouhodobý růst produktivity. Prvním z nich je tzv. spillover efekt z výzkumu a vývoje (R&D). Vojensky orientovaný R&D může být silným motorem inovací a vytvářet technologie s dvojím využitím, které nacházejí široké uplatnění i v civilním sektoru. V této oblasti panuje výrazný rozdíl mezi USA a EU.

Trvalá a rozsáhlá vládní poptávka po vojenském materiálu také vytváří prostředí, v němž mohou podniky využívat úspory z rozsahu a postupně snižovat jednotkové náklady. Investice do obranného vybavení v EU mají silné multiplikační účinky zejména v technologicky náročných odvětvích. Nejvíce z nich těží odvětví průmyslu s vysokou přidanou hodnotou, jako letectví či přesné přístroje, které generují významné sekundární efekty v navazujících sektorech. Celkově tedy obranné investice v EU stimulují především kapitálově a technologicky intenzivní průmysly, které jsou často strategicky důležité i pro civilní inovace.

Strategická otázka evropských zemí spočívá v tom, jak propojit zvýšené obranné rozpočty s posílením vlastní průmyslové a technologické základny. Iniciativy jako Evropský obranný fond (EDF) či společné akviziční programy EU směřují k vyšší koordinaci a snížení závislosti na mimoevropských dodavatelích.

Na červnovém summitu NATO v Haagu v roce 2025 se členské státy shodly na ambiciózním posunu obranných závazků, když přijaly nový cíl investovat do roku 2035 až 5 % HDP do „jádrových obranných potřeb“ a do s obranou a bezpečností souvisejících výdajů. Struktura 5% cíle by měla být rozložena takto: minimálně 3,5 % HDP ročně na „jádrové obranné potřeby“ (podle definice NATO) a až 1,5 % HDP na související oblasti (např. kritická infrastruktura, kybernetická obrana, civilní připravenost a odolnost, inovace, obranný průmysl). Do výpočtu se započítají i přímé příspěvky na obranu Ukrajiny a její obranný průmysl. Členské státy NATO předkládají každoroční plány s požadavkem věrohodné trajektorií k cíli. Přezkum cesty naplňování cíle je naplánován na rok 2029. Finanční prostředky na tyto investice lze navíc do určité míry čerpat z fondů EU, což by tlumilo efekt vytěsňování soukromých výdajů.

Přestože zvýšené výdaje na obranu posilují bezpečnost a mohou přispívat k hospodářskému růstu, nesou i ekonomická rizika. Vyšší obranné rozpočty mohou také omezit fiskální prostor pro jiné veřejné výdaje, zejména v oblasti zdravotnictví, vzdělávání a infrastruktury. Dalším charakteristickým rysem je procyklický charakter výdajů na obranu. V časech hospodářských recesí či krizí mohou vysoké vojenské výdaje prohlubovat strukturální deficity.

Dopad investic na obranu do sektorů v EU

Investice do obranného vybavení v EU mají silné multiplikační účinky zejména v technologicky náročných odvětvích (Graf 3). Nejvíce z nich těží odvětví průmyslu s vysokou přidanou hodnotou, jako letectví či přesné přístroje, které generují významné sekundární efekty v navazujících sektorech. Celkově tedy obranné investice v EU stimulují především kapitálově a technologicky intenzivní průmysly, které jsou často strategicky důležité i pro civilní inovace.

tags: #velikost #vojenských #výdajů #dopad #na #bezpečnost

Oblíbené příspěvky:

• Dioxiny a zdraví
• Zásah firmy Aquatest ve Frýdku-Místku
• Působení Jaroslava Pospíšila na MŽP
• Kompetence v odpadovém hospodářství
• Hlubší pohled na přírodu a její objektivitu