Charakteristika Velkého Yellowstonského Ekosystému a Biologie Ochrany Přírody

Biologie ochrany přírody (ochranářská biologie, konzervační biologie) je vědecká disciplína, která byla vyvinuta pro řešení problémů snižování biodiverzity. Řešení krize týkající se snižování biodiverzity spojuje lidi a znalosti z mnoha oborů. Biologie ochrany přírody je multidisciplinárním vědním oborem, který se zrodil v důsledku krize biologické diverzity.

Proč vznikla biologie ochrany přírody?

Biologie ochrany přírody vznikla proto, že žádný z tradičních aplikovaných oborů se nezaměřoval vyčerpávajícím způsobem na biologickou diverzitu. Zemědělství, lesnictví, myslivost a rybářství jsou zaměřeny převážně na hledání metod pro ovlivňování malého okruhu druhů pro jejich hospodářské využití nebo rekreaci. Ačkoli jsou tyto obory stále více zainteresovány v ochranářských aktivitách, jejich celková snaha není zaměřena na ochranu přírodních společenstev. Biologie ochrany přírody integruje tyto aplikované disciplíny zobecňováním teoretického přístupu k ochraně biologické rozmanitosti.

Akademické obory jako populační biologie, taxonomie, ekologie, krajinná ekologie a genetika jsou jádrem biologie ochrany přírody a mnoho ochranářů-biologů se rekrutuje právě z těchto oborů. Vzhledem k tomu, že krize biologické rozmanitosti jsou často způsobeny lidskou činností, zahrnuje biologie ochrany přírody také myšlenky a expertizy ze širokého okruhu oborů mimo biologii.

Například zákony o ochraně životního prostředí a daňové úlevy poskytují základ pro právní ochranu vzácných a ohrožených druhů a kritických biotopů. Ochranářská etika zase zdůvodňuje smysl ochrany druhů a biotopů. Ekologická ekonomie umožňuje analyzovat ekonomický rozměr biologické diverzity a podporovat ochranářské argumenty. V každém případě je biologie ochrany přírody krizovou disciplínou. Ochranářská rozhodnutí se dělají každodenně, často s použitím omezených informací a v časovém stresu.

Cíle biologie ochrany přírody

Biologie ochrany přírody se snaží odpovědět na specifické otázky v daných situacích. Tyto otázky vznikají při hledání nejlepší strategie pro ochranu vzácných druhů, navrhování přírodních rezervací, vytváření plánů řízení parků a víceúčelových oblastí a slaďování ochranářských záměrů s potřebami místních obyvatel a vlád. Ačkoli někteří biologové neradi dávají doporučení bez detailní znalosti situace, naléhavost mnoha případů vyžaduje fundovaná rozhodnutí založená na biologických principech.

Čtěte také: Prodej Luxusních Domů

Etické dogma biologie ochrany přírody

Moderní vědní obor biologie ochrany přírody je založen na několika etických dogmatech, jež jsou všeobecně přijímána lidmi pracujícími v tomto oboru. Tyto etické principy inspirují vědecké přístupy a praktické aplikace.

1. Rozmanitost druhů a společenstev by měla být zachována. Stovky milionů návštěvníků zoologických zahrad, národních parků, botanických zahrad a akvárií jsou každý rok dokladem obecného veřejného zájmu o pozorování různých druhů a společenstev.
2. Přírodní společenstva, jejichž vývoj trval miliony let, jsou po celém světě devastována lidskou činností. Řada druhů vymírá následkem nadměrného lovu, poškozování biotopů a náporu zavlečených predátorů a konkurentů. Přírodní hydrologické a chemické cykly jsou narušovány odstraňováním vegetačního krytu, což způsobuje erozi o objemu miliard tun půdy ročně. Tato půda je pak splavovaná do řek, jezer a oceánů. Genetická rozmanitost se snižuje dokonce i v rámci druhů s jinak zdravými populacemi. Současné ovzduší naší planety Země je narušováno kombinací atmosférického znečištění a odlesňovaní.
3. Nynější ohrožení biologické diverzity nemá v minulosti precedens, neboť druhům nikdy předtím nehrozilo vymírání v tak krátkém časovém úseku jako dnes. Tato zoufalá situace je znásobována nerovnoměrným rozmístěním světového bohatství a zdrcující bídou mnoha tropických zemí, v nichž se však vyskytuje velké množství druhů. Navíc mnoho vlivů působí na snižování biologické diverzity synergicky, což znamená, že kombinace několika nezávislých faktorů, jako je kyselý déšť, těžba dřeva a přemíra lovu, ještě přispívá ke zhoršování situace.

Příklad ochrany přírody: Papoušci Ara

Volně žijící papoušci ara jsou v současnosti ohroženi, neboť se stali oblíbenými domácími mazlíčky. Devět ze šestnácti druhů papoušků ara, kteří žijí v tropických lesích Jižní Ameriky, je ohroženo a přinejmenším jeden druh, ara Spixův (Cyanopsitta spixii), je bezprostředně ohrožen vyhynutím. Soustavný odchyt a lov volně žijících ptáků, ničení lesa - to vše se podílí na dramatickém úbytku počtu jedinců všech druhů.

Výsledkem výzkumu biologů je vytčení několika bodů nutných k ochraně papoušků ara a jejich biotopů, včetně jílových útvarů. Nové, stávající a navržené národní parky v Peru, jako je Národní park Manu a oblast Tambopata-Candamo, chrání vhodné lesní biotopy. Klíčovými prvky trvale udržitelného rozvoje parku je sklizeň ořechů para, vytváření obchodních zón na okrajích parků s využitím těžby zlata a ekoturistika, zaměřená na pozorování papoušků ara na jílovitých stěnách.

S pomocí terénních biologů byly vybudovány v parku a na jeho hranicích turistické ubytovny, které vlastní, řídí a spravuje domorodé obyvatelstvo. Místní lidé jsou školeni jako průvodci, vědečtí asistenti a zaměstnanci parku. Informace z právě probíhajícího vědeckého programu jsou publikovány na informačních tabulích na naučných stezkách, ve vzdělávacích videoprogramech a v turistických brožurách. Někteří místní lidé již spatřují v papoušcích ara nejen jídlo, ale především ekonomickou budoucnost země. Terénní biologové v této oblasti také pomáhají domorodcům získat zákonné vlastnictví půdy, aby se tito lidé mohli podílet na utváření dlouhodobého rozvoje oblasti a těžit z finančně výhodné ekoturistiky.

Programy ochranné zóny Tambopata-Candamo vypadají slibně, neboť při vývoji parku počítají s pomocí místních lidí. Vytváření chráněných území pro papoušky ara je značným přínosem pro jejich záchranu. Ornitologové pracující v jiných oblastech Jižní Ameriky objevili, že papoušci ara mají specifické požadavky na místa pro hnízdění - obvykle to jsou dutiny v kmenech velkých stromů. Vhodných dutin bývá málo a jsou od sebe vzdálené. Pokud nejsou žádné dutiny k dispozici, páry nezahnízdí. Proto vědci navrhli dřevěné a plastové hnízdní budky, které mohou být připevněny na kmeny stromů. Tři druhy papoušků projevily ochotu v nich zahnízdit. Rozmístění budek po parku může nejen pomoci zvýšit populační hustotu druhů.

Čtěte také: Rozměry velkých košů do skříňky

Vědci zjistili, že ačkoli papoušci ara často kladou dvě vejce, pouze starší mládě přežívá. Vědci proto mohou později mladší mládě odebrat a uměle ho odchovat. Tyto a další techniky, které jsou výsledkem probíhajícího výzkumu, jsou začleňovány do záchranných programů v Bolívii a Brazílii, kde jsou druhy papoušků ara značně ohroženy.

Nejvýznamnějším přínosem projektu biologie ochrany přírody je interdisciplinární přístup k práci. Důležité je i zařazování výsledků výzkumu do plánů managementu, v tomto případě konstrukce umělých hnízd a umělého odchovu mláďat. Zveřejňování výsledků ochrany v široce dostupných publikacích umožňuje, aby metody vyvinuté v tomto projektu mohly být využity v záchranných projektech i v jiných zemích.

Čtěte také: Využití zahradnického kompostu

tags: #velký #yellowstonský #ekosystém #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Projekt "Nábytek v Oběhu"
• Návod na instalaci myčky
• Arnika a Labe
• Přehled obnovitelných zdrojů
• Jak na odpad u toalety