Vliv větrných elektráren na životní prostředí v České republice

Česká republika podporuje výstavbu obnovitelných zdrojů jako klíčového pilíře v rámci rozvoje moderní energetiky. V prvních letech vlády Petra Fialy se podařilo zajistit renesanci solární energetiky, nyní Ministerstvo životního prostředí připravuje kroky, kterými odblokuje rozvoj větrných elektráren.

Česko má dnes větrné elektrárny o celkovém instalovaném výkonu 340 megawattů. Rozvoj tohoto moderního zdroje energie je však pomalý a v posledních třech letech dokonce nepřibyla žádná nová větrná elektrárna. Možnosti výroby čisté energie z větru jsou přitom v ČR podstatně větší.

Podle studie poradenské společnosti Deloitte zpracované pro Svaz moderní energetiky mohou v Česku do roku 2030 vyrůst nové větrné elektrárny o výkonu 2 tisíc megawattů a celková výroba větrné elektřiny se tak může zvýšit na sedminásobek.

Akcelerační zóny pro rozvoj větrné energie

„Ministerstvo životního prostředí chce být leaderem rozvoje bezemisní energetiky v Česku. Zásadním nástrojem pro plynulý rozvoj větrné energie pro nás budou tzv. akcelerační zóny. V nich půjde získat potřebná razítka pro povolení výstavby větrné turbíny rychleji. Naším cílem je nabídnout českým spotřebitelům cenově dostupnou a bezpečnou energii bez stopy kouře. Postupně tak povedu s kraji debatu o možnostech vzniku akceleračních zón,” dodává Petr Hladík a pokračuje: „Jedna moderní větrná elektrárna se dnes staví běžně o výkonu 4 až 5 megawattů a ročně vyrobí tolik čisté elektřiny, což odpovídá průměrné spotřebě 4-5 tisícům domácností,” doplňuje Petr Hladík s tím, že na rozvoj obnovitelných zdrojů je kladen důraz také při přípravě Národního energeticko-klimatického plánu (NEKP), který bude vláda schvalovat na podzim tohoto roku.

Liberecký kraj má již 20letou zkušenost s využitím větrné energetiky. Nejstarším projektem jsou dvě obecní větrné elektrárny v Jindřichovicích pod Smrkem připojené do sítě v roce 2003.

Čtěte také: Větrná energie a klima v ČR

„Tradiční zdroje energie, jako je uhlí, musíme postupně nahrazovat jinými, čistšími zdroji. Než se ale od uhlí definitivně odpojíme, musíme mít ty alternativní, které budou stát na našem území a nebudou poškozovat přírodu. Větrné elektrárny nabízejí mnoho výhod, které by neměly být podceňovány. Patří k nim nulové emise skleníkových plynů při provozu, což významně přispívá k omezení globálního oteplování a klimatických změn a snižují také závislost na fosilních palivech, což má pozitivní dopad na energetickou bezpečnost a stabilitu.

Od větrných elektráren ve Václavicích to je jen několik kilometrů vzdušnou čarou k hnědouhelnému dolu Turów. Můžeme to vnímat jako symbolický přechod od starých zdrojů energie k moderním a udržitelným.

„Blížící se konec uhlí je zásadním impulsem k rozvoji obnovitelných zdrojů energie v Česku. Větrné elektrárny nabídnou domácí, levnou a čistou energii pro domácnosti nebo průmysl. Výstavba a provoz nových větrných elektráren je také příležitostí k rozvoji venkova. Obce nebo místní komunity se mohou zapojit do připravovaného konceptu energetických společenství a přímo využít elektřinu vyrobenou blízko jejich domovů.

Navštívený projekt větrné farmy ve Václavicích u Hrádku nad Nisou je dobrým příkladem využití větrné energetiky. Od roku 2017 zde stojí 13 větrných věží s celkovým výkonem 26 MW a jde o druhý největší větrný park v Česku.

„Faktem je, že česká energetika potřebuje výrazně zrychlit výstavbu a integraci obnovitelných zdrojů energie, abychom byli schopni zajistit naši energetickou bezpečnost a mohli také postupně nahrazovat fosilní zdroje energie. Větrné elektrárny jsou oblastí s velkým potenciálem a dle mého názoru se jedná o energetický zdroj s nejmenším dopadem na životní prostředí. Velmi tak vítám zájem ministerstva životního prostředí na akceleraci jejich rozvoje.

Čtěte také: Obnovitelnost větrné energie

Vliv větrných elektráren na životní prostředí

Větrná energie, podobně jako každý obnovitelný zdroj, výrazně přispívá k ochraně životního prostředí a snížení emisí v ovzduší. Nevypouštějí se žádné škodlivé plyny, toxické emise, radioaktivní látky ani sloučeniny, které jsou příčinou kyselých dešťů. Chrání se tak zdraví lidí, živočichů i rostlin.

Technický vývoj postupně zásadně snížil hlučnost provozu větrných elektráren. U větrných farem hodnota hluku příliš nenarůstá, zvedá se pouze o několik decibelů, protože hluk vycházející z jednotlivých strojů se nesčítá.

Výběr vhodné lokality je zásadním problémem při zřizování větrných elektráren. Současně se větrné elektrárny nesmějí zřizovat v maloplošných chráněných územích, v 1. zónách národních parků a chráněných oblastí.

Moderní, stále vyšší větrníky se v krajině neschovají, naopak mnohdy se stávají její dominantou. Je tak nutné zvážit pozitiva, která větrné elektrárny v podobě výroby energie přinášejí, s negativy, které se promítnou v koloritu krajiny. K jejich hlavnímu významu (výroba elektřiny) se dají přidat i dílčí klady. Například se dají využít k instalaci různých vysílačů.

Podle četných studií a pozorování bylo zjištěno, že zvířata si na občasnou zvýšenou hlučnost časem zvyknou a nedochází k jejich časté migraci. Podobně jako na zvěř, ani na ptactvo nebyl zjištěn zásadní negativní vliv. Ke střetům ptactva s lopatkami rotoru dochází zcela výjimečně. Důležité je umisťovat větrné elektrárny mimo tranzitní trasy ptáků a k místům výskytu chráněných druhů. Zvýšené nebezpečí hrozí pouze za snížené viditelnosti (mlha, tma).

Čtěte také: Obnovitelné zdroje: Větrná energie

Za zhoršených podmínkách ptáci vrtule zaznamenají opticky i mechanicky (tlaková vlna). Nastává zejména v zimních měsících, kdy je slunce nízko nad obzorem a při otáčení listů vrtule dochází k rytmickému střídání světla a stínu.

Diskoefekt - lesklý odraz od listů rotoru. Projevuje se pouze v blízké vzdálenosti elektrárny od antény. Při dodržení dostatečné vzdálenosti okolní výstavby se odchylky v přijímačích automaticky vyrovnávají.

Zastánci větrné a obnovitelných zdrojů argumentují tím, že vzhledem k nestálým povětrnostním podmínkám je potřeba tyto zdroje zálohovat, a tím se prodražují. Princip zálohování spočívá v instalaci jiného energetického zdroje, který je na činnosti větrné elektrárny nezávislý, a který v případě poruchy, nebo odstávky zajišťuje náhradní dodávku elektrické energie (např. distribuční síť ČEZ, kogenerační jednotka).

Rotory větrníků čas od času "sundají" z oblohy nějakého ptáka či netopýra. Nicméně, větrné elektrárny se navíc mohou zálohovat navzájem. U větrných elektráren je také výhodou to, že vítr fouká častěji v zimě, kdy je elektřiny potřeba nejvíce.

Posouzení vlivu větrných elektráren na životní prostředí se dosud omezovalo jen na sledování krátkodobých efektů jejich přítomnosti. Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak využívat energii větru, jsou větrné elektrárny umístěné v oceánu.

Evropa, zejména severské státy a Velká Británie na „větrné farmy“ v moři hodně vsázejí. A mají pravdu, tento způsob těžby elektřiny je opravdu efektivní: neničí se tím půda, větrníky nezabírají půdu pro zemědělství, vítr u hladiny moře fouká dostatečně silně a nové materiály zaručují, že továrny nápor živlů zvládnou bez větších problémů.

Environmentální dopad větrných farem v moři

Satelity NASA zachytily znepokojivě vypadající environmentální dopad, nad nímž nikdo z autorů vrtulí v oceánu nepřemýšlel: proudění sedimentů. Na snímcích to vypadá, jako by od každého ze tří vyfotografovaných větrníků odjíždělo několik desítek lodí - ve skutečnosti jde o chuchvalce sedimentu, který se uvolňuje díky energii, kterou způsobuje otáčení lopatek elektráren.

Vědci doposud pohyb sedimentu mořského dna neřešili, nepokládali ho za nijak významný. Větrné turbíny by na něj podle dosavadních studií měly mít pouze zcela zanedbatelný vliv. Jenže větrníků v mořích stále přibývá a také rostou jejich rozměry (a tedy i výkon), takže původní předpoklady se najednou jeví být zcela nevypovídající.

Pokud opravdu k pohybu větší mořské hmoty dochází, mohlo by to mít zásadní dopady nejen na pohyby ryb v oblasti - a tedy na hospodářství řady států -, ale také by mohlo způsobit mnohem větší komplikace. Znamenalo by to totiž, že lidskou zásluhou vznikají v oceánech nové podoby dna, jež mohou ovlivňovat například proudění mořských proudů, jež mají dominantní vliv na vše ostatní v mořích a oceánech.

Podle britských geologů je třeba urychleně začít studovat vliv větrných farem na širší okolí, jinak by mohly být konsekvence nedozírné.

Vliv větrných turbín na mikroklima

Masivní využívání větrných turbín může podpořit změny mikroklimatu a způsobit růst teploty. Obnovitelné zdroje energie, zejména větrné a solární elektrárny, jsou často zmiňovány jako prostředek k dekarbonizaci výroby elektrické energie. Každý velký energetický zdroj má své výhody i nevýhody, včetně dopadů na životní prostředí ať už na globální, či lokální úrovni.

„Vítr poráží uhlí ve všech environmentálních aspektech, ale to neznamená, že jeho dopady jsou zanedbatelné. Musíme se rychle odklonit od fosilních paliv, abychom zastavili uhlíkové emise.

Autoři studie Lee Miller a David Keith pro posouzení potenciálního dopadu masivního využívání větrných a solárních elektráren stanovili jako výchozí bod klimatický model pro Spojené státy v letech 2012 až 2014. Následně model upravili o vliv větrných elektráren na atmosféru.

Vědci již ve svém předešlém výzkumu dospěli k závěrům, že dřívější odhady potenciálu výroby elektrické energie ve větrných elektrárnách byly nadhodnoceny, jelikož nebraly v potaz vliv vzájemné interakce mezi větrnými elektrárnami a atmosférou.

„Větrné turbíny vyrábějí elektřinu, ale také mění pohyb atmosféry. Tyto účinky mění distribuci tepla a vlhkosti v atmosféře, což má dopady na klima. Závěry vědců tak ukazují nejen fakt, že pro dosažení stanovených cílů výroby elektrické energie v těchto zdrojích bude zřejmě potřeba výrazně větší plocha pro jejich výstavbu, ale také skutečnost, že takto masivní využívání by pravděpodobně mělo dopady na mikroklima v podobě růstu průměrné teploty.

„Přímé dopady větrné energetiky na změny klimatu jsou okamžité, zatímco přínosy se kumulují pomalu. Pokud je vaší perspektivou následující desetiletí, pak má větrná energetika, v některých ohledech, větší dopad na klima než uhlí nebo plyn.

Sami autoři studie nicméně zdůrazňují, že jejich závěry by neměly být vnímány jako zásadní kritika větrné energetiky. „Z pohledu změny teploty na jednotku vyrobené energie mají solární elektrárny zhruba 10x menší dopad než větrné. Jsou zde ale i jiná kritéria.

Ochrana ptactva a biodiverzity

Větrné elektrárny jsou jedním ze zásadních prvků globální politiky získávání energie z obnovitelných zdrojů a souvisejících aktivit k omezení vlivů klimatické změny. Toto jejich postavení v blízké budoucnosti nesporně poroste. Jejich rozvoj je však spojen s obavou z dopadů na biodiverzitu. V zemích s dlouhou tradicí ochrany přírody je jejich budování podmíněno posouzením vlivu na životní prostředí, jehož součástí je i vyhodnocení možných rizik pro přírodní složky prostředí, přičemž ptáci patří (spolu s netopýry) ke složce nejohroženější.

V České republice vznikla v době první vlny zájmu o stavbu větrných elektráren situace, kdy v důsledku nedostatku zkušeností, ale i nezájmu, lhostejnosti nebo nezodpovědnosti, byly odborné přírodovědecké posudky podmiňující schválení záměru zpracovávány velmi nekvalitně. Soustřeďovaly se na skupiny málo dotčené (rostliny, obojživelníci a plazi, hmyz apod.), když už se více věnovaly ptákům, nezaměřovaly se na druhy skutečně ohrožené, používaná metodika byla často zcela nevhodná.

Proto Česká společnost ornitologická v roce 2009 zpracovala pro Ministerstvo životního prostředí studii, která na základě dosavadních odborných poznatků z různých zemí Evropy a USA jasně definovala dotčené ptačí taxony pro území České republiky, přičemž popsala příčiny a mechanismus jejich ovlivnění. Z toho pak vychází navržená metodika ornitologického průzkumu pro záměry výstavby větrných elektráren.

K 31. březnu 2019 máme v České republice 211 větrných elektráren na 82 lokalitách. Byly instalovány mezi lety 1993 a 2018. Většinou jsou stavěny jednotlivé větrné elektrárny či jejich malé skupiny po dvou nebo třech. Větrných parků s více než pěti turbínami je jen osm, největší s 21 větrnými elektrárnami se nachází v Ústeckém kraji. Celkem 30 záměrů bylo realizováno po roce 2009, tedy v době, kdy výše uvedená metodika ČSO byla již publikována. Zda při jejich posuzování byla použita, nelze snadno dohledat. Lze však předpokládat, že je v mnoha případech aplikována, zřejmě s modifikacemi dle jednotlivých záměrů a lokalit.

Principy ornitologického průzkumu:

• princip jedinečnosti každého záměru: vliv větrných elektráren je specifický dle jejich typu a lokality, to znamená, že se liší případ od případu a každý záměr je nutno posuzovat zvlášť. Záměr je specifikován i počtem větrných elektráren.
• princip koncentrace zájmu: průzkum by se měl zaměřit především na vybrané druhy ptáků. Obecně se jedná o ty druhy v zájmu ochrany přírody, které jsou podle dosavadních zkušeností a literárních údajů na větrné elektrárny citlivé.
• princip významnosti lokality: v případě, že záměr je lokalizován do území významného z hlediska ochrany ptáků, tj.

Pro některé druhy jsou prvkem v krajině, kterého se obávají, do jejich blízkosti tedy neusedají, udržují si od nich odstup. To však znamená, že přicházejí o část využitelných biotopů. Tento negativní vliv se dotýká především vrubozobých (labutě, husy, kachny), jeřábů, dropů a bahňáků, přičemž postiženi jsou více ptáci migrující a zimující než ptáci hnízdící. Pokud se však v okolí nenachází dostatek jiných vhodných biotopů, jsou k větrným elektrárnám tolerantnější a přiblíží se k nim i na 200 m. S časem se přitom situace příliš nemění, ptáci si na turbíny nezvyknou a odstup si zachovávají dlouhodobě.

Větrné elektrárny/parky představují pro ptáky bariéru, které je potřeba se vyhnout, tj. nadletět ji nebo obletět. Většinou je změna směru letu jen malá a nedůležitá, významnější vliv může mít ale u ptáků migrujících na dlouhé vzdálenosti, pokud se na jejich trase takových překážek vyskytuje mnoho.

Asi nejvíce řešeným vlivem větrných elektráren na ptáky je jejich mortalita způsobená kolizí s rotorem, jejímž důsledkem bývá zranění či úhyn jedince. Ohroženi jsou především ptáci s dlouhými křídly, často plachtící, špatně manévrující. Více postiženi bývají mladí ptáci, zřejmě vzhledem k jejich nezkušenosti. Ohroženější bývají samci, protože v době hnízdění častěji a dále létají za potravou než samice, příp. se chovají rizikově, např. zpívají ve vzduchu (skřivani), zahánějí soupeře apod.

Migranti jsou obětí kolizí méně často než ptáci místní, protože většinou přeletují oblast v dostatečné výšce a jednorázově, zatímco místní ptáci vykazují na lokalitě nejrůznější typy chování (včetně rizikových), a to opakovaně v průběhu roku. Konkrétně je v našich podmínkách potřeba věnovat pozornost dravcům, čápům a sovám, zohledněna musí být místa výskytu a hnízdění tetřeva hlušce, tetřívka obecného, chřástala polního, jeřába popelavého, dropa velkého, bukače velkého, bukáčka malého, lelka lesního, dudka chocholatého a bahňáků (čejka chocholatá, bekasina otavní, vodouš rudonohý).

Na zjištění míry mortality se zaměřují téměř všechny studie realizované po uvedení větrných elektráren do provozu. Výsledky mohou být značně rozdílné pro jednotlivé větrné elektrárny, např. ve 24 studiích realizovaných v Evropě (Španělsko, Norsko, Nizozemsko) byl rozptyl v ročním počtu úhynů na jedné turbíně 0-125 ex., v rámci jednoho větrného parku pak 0-39 ex. Průměrná roční míra kolizí na jednu větrnou elektrárnu byla vypočtena na 4,35 ± 1,93 ex. Jiné studie docházejí k výsledkům, které nejsou zásadně odlišné: 4,6 ex. v jižní Africe, 4,64-5,38 ex. na Novém Zélandu nebo 8,2 ex. v Kanadě.

Většina studií se nevyjadřuje k otázce, zda má zjištěná mortalita dopad na lokální či regionální populaci některého z postižených druhů, případně je konstatováno, že nic takového zjištěno nebylo. Výjimkou je situace na ostrově Smøla v Norsku, kde větrné elektrárny zapříčinily významné zmenšení populace orla mořského, nebo na lokalitě Zeebrugge v Belgii, kde větrný park nevhodně umístěný mezi hnízdištěm a lovištěm rybáků zvýšil jejich přirozenou mortalitu o několik procent. Nejednoznačné je ovlivnění populace supů mrchožravých ve Španělsku, protože ta se zmenšuje i v oblastech bez větrných elektráren.

Velkým tématem pro všechny, kdo se studiemi vlivu větrných elektráren na ptáky zabývají, je standardizace používaných metod tak, aby byly navzájem srovnatelné a tedy využitelné obecněji. To je ovšem značný problém, protože používané přístupy a postupy jsou velmi pestré. Většina průzkumů předcházejících výstavbě se sice zaměřuje na ptáky hnízdící a přeletující danou lokalitou, ale objektem zájmu mohou být buď všechny druhy, nebo jen ty k větrným elektrárnám citlivé. Často je sledována výška přeletů a rizikové chování, což je později využíváno v modelování rizika kolizí.

Různí se užívané metody od prostého pozorování po zapojení radaru, lidaru, telemetrie či infračervených kamer. Kolísá délka průzkumu (od několika měsíců po několik let) i rozsah studované oblasti. Také výsledky jsou prezentovány a interpretovány různě. Většinou je výstupem odhad očekávané mortality založený na míře využívání lokality ptáky, ovšem cesty, jak se k tomuto odhadu dospělo, jsou rozdílné.

Podobná diverzita panuje i ve studiích, jejichž cílem je vyhodnotit skutečný vliv realizovaných větrných elektráren. Zaměřují se téměř výhradně na sledování reálné mortality. Značná diverzita tu panuje především ohledně frekvence návštěv a rozsahu sledované oblasti.

Možnosti eliminace nebo zmírnění vlivů větrných elektráren na ptactvo:

• vybrat správnou lokalitu - záměry je nutné umisťovat tam, kde mají z hlediska ochrany ptáků nejmenší negativní dopad. Přitom je důležité posuzovat nejen lokalitu záměru samotnou, ale pozornost musí být věnována širšímu regionu, aby byla zohledněna místa využívaná ptáky za různým účelem a v různých obdobích roku (hnízdiště, loviště, nocoviště, pelichaniště apod.), protože mezi nimi často přeletují. Důraz je kladen i na identifikaci dalších záměrů v okolí, aby bylo možno zahrnout kumulativní vlivy. Pro investory, ale i orgány územního plánování nebo povolující úřady mají velký význam mapy oblastí citlivých z hlediska ptáků. Ty by měly vymezit území zcela nevhodná pro výstavbu větrných elektráren vzhledem k výskytu zranitelných druhů, ale i ta, kde by jejich přítomnost byla podmíněně přijatelná (viz dále). Takovéto mapy jsou zpracovávány na úrovni celých států, ale i menších regionů.
• zvolit co nevhodnější prostorové řešení - dopad jednotlivých záměrů na ptáky lze ovlivnit jak volbou typu větrných elektráren, tak jejich rozmístěním. Má se za to, že postavit méně větších turbín (dnes mohou mít výšku až 160 m s průměrem rotoru kolem 150 m) je lepším řešením než stejný výkon získat instalací většího počtu menších větrných elektráren. Vhodnější než stavět zcela nové větrné parky je přiřadit další větrné elektrárny k těm stávajícím. Přitom by měl mezi skupinami elektráren zůstávat dostatečný prostor pro bezpečný průlet migrantů. Bylo zjištěno, že na některých turbínách je mortalita ptáků výrazně vyšší než na jiných. Je tedy zřejmé, že význam má i jejich rozmístění v rámci lokality. Rizikovými místy jsou například svahy, kde vznikají teplé proudy využívané plachtícími druhy. Trasy ptáků přeletujících mezi významnými místy (např. mezi nocovištěm a potravním stanovištěm) či známé migrační koridory by měly být od podobných záměrů ušetřeny.
• snížit rizika - to lze dosáhnout několika způsoby. Diskutováno je například zviditelňování listů rotoru speciálními nátěry nebo akustické plašení ptáků. Přínos těchto přístupů však není obecný, mají většinou jen druhově omezenou účinnost, případně hrozí habituace jedinců. Mnohem větší význam má úprava provozu turbín tak, že jsou za daných podmínek zastavovány. Spouštěčem omezení může být určitá rychlost větru nebo vznik rizikové situace, kterou je většinou přiblížení jedinců citlivého druhu. Sledováni jsou například supi bělohlaví ve Španělsku v době migrace nebo kondoři kalifornští v USA. Využívá se přitom především trénovaných terénních pracovníků, jindy jsou zapojeny letecké radary nebo videorekordéry.
• kompenzovat negativní vlivy -je nutno vyvážit environmentální ztráty a zisky. Je zřejmé, že větrné elektrárny přinášejí v nějakém směru prospěch, zároveň ale jinde škodí. Je legitimní žádat za negativní dopady kompenzace. Ty mohou být cílené jak přímo na území řešeného větrného parku, tak na jinou lokalitu, jejíž stav je nápravným opatřením zlepšen.

Je zřejmé, že poptávka po energii získané z obnovitelných zdrojů potrvá, či spíše poroste. Stavbě nových větrných elektráren a větrných parků nezabráníme. Měli bychom se tedy soustředit na to, aby vznikaly tam, kde budou škodit co nejméně. Jako užitečný nástroj se jeví vytváření map, kde by na základě jasně definovaných kritérií bylo patrné, které oblasti jsou z hlediska ochrany ptáků pro výstavbu větrných elektráren zcela nevhodné, případně vhodné jen podmíněně.

I přes lokalizaci záměru do vhodného území bude nadále nezbytné posouzení jeho dopadů na životní prostředí, přičemž vliv na ptáky je jeho nedílnou součástí. Stejně samozřejmým by pro každý záměr měl být následný monitoring cílený na identifikaci reálných vlivů a jejich srovnání s vlivy předpokládanými. V ideálním případě by měly být studie předcházející i následující výstavbu větrné elektrárny zpracovány podle jednotných metodik tak, aby jejich výsledky byly vzájemně srovnatelné.

Dnes dostupná metodika ČSO sumarizuje požadavky pro účely posouzení záměru v rámci jeho povolení. Za více než deset let její platnosti se samozřejmě objevily poznatky, které si zaslouží být zapracovány. Také vývoj avifauny České republiky by v ní měl být reflektován. Její základní principy by však měly být zachovány.

Nabízí se úvaha, zda do metod sběru dat zapojit pokročilejší techniky, např. využití radaru či telemetrii. Ale pokud má být metodika využitelná obecně, měla by být spíše jednoduchá a materiálově nenáročná. Sofistikovanější metody sice mohou přinést nové poznatky, problémem však zůstává jejich interpretace. Podíl vklad versus získaný výstup není v rovnováze. Jako větší problém se jeví skutečnost, že nám chybí metodika pro „after-studie“. Jednotliví investoři, pokud je jim vůbec povinnost takovou studii zpracovat uložena, ji zadávají různým zpracovatelům, kteří mohou úkol uchopit v podstatě libovolně.

Česká společnost ornitologická je připravena potřebné metodiky aktualizovat či zpracovat, stejně jako se aktivně zapojit do tvorby map citlivých oblastí, a to jak pro celé území republiky, tak třeba pro jednotlivé kraje.

Větrná energie v České republice

V České republice je přitom na mnoha místech velký potenciál pro stavbu větrných elektráren. Podmínky jsou srovnatelné se sousedním Německem, kde vyrobí nejvíce větrné energie v Evropě. Jsou u nás ale čím dál obvyklejší.

tags: #větrná #elektrárna #vliv #na #životní #prostředí

Oblíbené příspěvky:

• Biologický odpad Jablonec nad Nisou
• Demolice a odstraňování stavebních prvků
• Skryté poklady luk a lesů
• Farma Tomáše Lampla
• Concorde: Vývoj a dědictví