Cílem konference je seznámení odborné i široké veřejnosti s tématem přírody a duševního zdraví a příležitostí, které toto propojení skýtá. Interdisciplinární konference je platformou, kde se příroda potkává s duševním zdravím. Naším cílem je diskutovat o způsobech podpory blahobytu našeho lidského a environmentálního zdraví zaměřených na řešení. Zaměříme se i na změnu chování v oblasti péče o své duševní zdraví a péče o přírodu. Udržitelnost ať environmentální, tak duševní bude předmětem jednotlivých bloků.
Okolní prostředí nás dokáže velmi ovlivňovat, a pokud jsme schopni sladit náš rytmus s rytmem prostředí, cítíme velké uspokojení. Možná i proto pomáhá pobyt v přírodě odbourat stres, snižovat úzkosti a deprese. Zlepšuje kognitivní funkce jako je pozornost či paměť, takže jsme vnímavější jak vůči svému okolí, tak vůči sobě. Máme lepší náladu, jsme spokojenější a vnímáme lépe svoji hodnotu.
Doporučení od praktického lékaře nebo sociálního pracovníka na aktivity v přírodě je jednou z cest, jak zmírnit úzkostné stavy a zlepšit duševní zdraví populace. Trávit čas venku v přírodě, a to na základě doporučení odborníků, by se mohlo stát součástí péče o duševní zdraví u lidí, kteří potřebují v této oblasti podporu. Je to způsob, jak prokazatelně zlepšit jejich stav, a to s relativně nízkými náklady v poměru k výsledkům.
Pilotní projekt, jenž lze velmi zjednodušeně označit jako „příroda na předpis“ (Green Social Precription), potvrdil, že konkrétní aktivity v přírodě, které cíleně doporučí praktický lékař či sociální pracovník, mají pozitivní efekt také na duševní zdraví. Tento způsob terapie již systém Národní zdravotnické služby (NHS) oficiálně doporučuje jako součást intervencí s cílem zlepšit fyzický i psychický stav pacientů a také zmírnit tlak, kterému čelí jak zdravotní, tak sociální systém v zemi.
„Naše zjištění jsou významná, protože poskytují důkazy, že toto je účinný způsob podpory duševního zdraví,“ uvedla ve zprávě profesorka Ruth Garsideová z University of Exeter, která se na studii podílela. Podle ní je však nezbytné, aby došlo k dalšímu rozvoji těchto projektů, a to napříč zdravotnickým i sociálním systémem za větší podpory vlády.
Čtěte také: O výskytu niklu
Zmiňovaná studie sledovala celkem 8 339 lidí na sedmi různých místech Anglie. Zahrnovala jak děti a mladé lidi, tak zástupce etnických menšin či lidi ze sociálně-ekonomicky znevýhodněného prostředí. Následně jim byly cíleně na základě doporučení odborného personálu, například praktického lékaře, sociálního pracovníka nebo členů týmu z center duševního zdraví, doporučeny různé aktivity spojené s pobytem v přírodě.
Například zahradničení, úprava městské zeleně, činnosti spojené s ochranou přírody, sportování venku či možnost terapeutického rozhovoru v přírodě. Výsledky byly napříč zkoumanými skupinami příznivé. Došlo ke zlepšení celkové životní pohody, pocitu štěstí i životní spokojenosti na úroveň národního průměru.
Průměrné náklady na tento způsob terapie byly 507 liber na člověka, tedy asi 15 tisíc korun, což při srovnání s jinými intervencemi, například kognitivně behaviorální terapií, behaviorální aktivací či včasnými zásahy při psychózách nebo kombinovanými přístupy při léčbě deprese, je podle autorského týmu nákladově efektivní.
„Už existuje řada důkazů, které potvrzují pozitivní vliv pobytu v přírodě a outdoorových aktivit na psychické i fyzické zdraví. Spojení s přírodou je celoživotní zdroj benefitů pro duševní a tělesné zdraví. Může pomoci přerušit negativní generační dopady životních událostí. Ale mnoho z pacientů, které léčím, nemá přístup k přírodě kvůli řadě osobních, sociálních či kulturních bariér. Proto je tento projekt tak důležitý,“ vysvětlila Steinerová.
Pozitivně vnímá výsledky studie také Marion Steinerová, praktická lékařka, která se zapojila do projektu v Bristolu. Podle ní má tento způsob cílených intervencí potenciál snížit náklady na farmakoterapii a další léčbu ze strany NHS.
Čtěte také: Výskyt niklu v přírodě
Cítíte se po procházce v parku nebo v lese jako znovuzrození? Láká vás trávit čas v přírodě, zejména když jste ve stresu? Nejste v tom sami! Jedna studie zjistila, že 95 % dotázaných prohlásilo, že se jejich nálada po pobytu venku zlepšila. Přestože nebyly provedeny žádné randomizované, kontrolované studie o vlivu přírody na duševní zdraví, důkazy z jiných studií podporujících existenci tohoto fenoménu jsou poměrně přesvědčivé. I když je pro vědce obtížné stanovit jasný vztah, stačí strávit pár hodin v přírodě, abyste příznivé účinky pocítili sami.
Jak již bylo zmíněno, studie zjistila, že 95 % dotázaných prohlásilo, že se jim po pobytu venku zlepšila nálada. Cítili se méně deprimovaní, vystresovaní a úzkostliví a místo toho si přišli klidnější a vyrovnanější. Jiná studie prokázala, že čas strávený v přírodě je spojován s pozitivní náladou, psychologickou rovnováhou, smysluplností a vitalitou. Stručně řečeno: lidé, kteří jsou více spojeni s přírodou, bývají šťastnější.
Výzkumy však ukazují, že byste tuto strategii měli promyslet. Když jste ve stresu, věnovat čas pobytu venku je to poslední, na co myslíte. Je pravděpodobnější, že budete pokračovat v plnění úkolu, nejspíš jen proto, abyste jej dokončili. Studie prokázaly, že čas strávený v přírodě funguje jako protilátka proti stresu. Nejen, že příroda dokáže snížit krevní tlak, snížit nabuzení nervového systému a posílit funkci imunitního systému - umí také zvýšit sebevědomí, zmírnit úzkost, snížit hladinu stresových hormonů a zlepšit náladu. Takže je to mnohonásobná výhra!
Studie zabývající se pacienty, kteří podstoupili operaci žlučníku, odhalila další zajímavý přínos přírody na naše zdraví. Polovina pacientů měla při ležení v posteli „volný výhled na malou skupinku stromů“. Druhá polovina měla výhled na hnědou cihlovou zeď. Výsledky prokázaly, že pacienti s výhledem na stromy byli hospitalizováni kratší dobu, získali více pozitivních poznámek od zdravotnického personálu (např. „v dobré náladě“ nebo „dobře se pohybuje“) a často dostávali slabší léky proti bolesti ve srovnání s druhou skupinou. Výsledky této studie se samozřejmě přímo nepromítají do duševního zdraví. Ale skutečnost, že pouhý pohled na stromy dokáže způsobit takový rozdíl, vrhá světlo na léčivou moc přírody. Je pravděpodobné, že tyto ozdravné síly přesahují fyzické zotavení.
Všechny výše uvedené studie naznačují, že nám příroda jako jednotlivcům prospívá. Zároveň se také zvyšuje počet studií dokazujících to, že je příroda přínosná pro společnost jako celek. Jedna studie zjistila, že lidé, kteří strávili 60 vteřin hleděním na vysoké stromy, častěji uváděli pocity úžasu. Lidé, kteří se pouhou minutu dívali na vysoké stromy, pak byli více ochotni pomoci cizímu člověku a přišlo jim to zcela přirozené než u druhé poloviny testovací skupiny, která se minutu dívala na (stejně vysoké) budovy.
Čtěte také: Návod: Vypouštění vody z pračky
Tato studie se dotýká širšího problému zvaného „nedostatek přírody“, tedy nedostatku času stráveného v přírodě. Často je to kvůli mnoha hodinám stráveným před obrazovkou televizoru nebo počítače. Nedostatek přírody má vážný dopad na naše zdraví, protože byl spojen s depresí, ztrátou empatie a nedostatkem altruismu.
Hluboko uvnitř všichni víme, že bychom měli trávit méně času za obrazovkami a více času venku. Názory výzkumníků na to, jak dlouho byste měli ideálně strávit venku, abyste zlepšili své duševní zdraví, se liší a pohybují se v rozsahu od 2 hodin týdně po 90 minut denně. Většina badatelů se však shoduje na tom, že pohled na přírodu vám pomůže jen do určité míry. Pokud chcete získat plný přínos, musíte se do přírody ponořit. Japonci to vědí už delší dobu. „Lesní koupel“ (shinrin-yoku) je v Japonsku oblíbená již několik desetiletí. Zahrnuje plný smyslový zážitek z venkovního prostředí, kterého je možné dosáhnout pouze tím, že se v něm pohybujete velmi pomalu a vědomě.
Výzkumy prokazují, že i když jsou umělé, už jen samotné obrázky, zvuky a vůně přírody mohou docílit pozitivních účinků na zdraví. Máme pro vás dobrou zprávu i v případě, že nemáte moc času (či přírodu poblíž), ale přesto si chcete užívat její přínosy. Například poslouchání zvuků přírody ve sluchátkách je velmi dostupnou cestou, jak se stát součástí přírody. Může vám to zlepšit náladu, snížit úroveň stresu a dodat vám pocit větší sounáležitosti s vašimi vrstevníky.
A nejsme to jen my dospělí, na koho příroda působí pozitivně. Uvádí se, že děti, které tráví více času v zeleni, jsou odolnější vůči nepříjemným událostem v životě. Z pohledu psychologie je významná teorie obnovy pozornosti od manželů Kaplanových, profesorů environmentální psychologie na univerzitě v Michiganu, která vychází z úvahy, že existují dva druhy pozornosti. Jsou jimi pozornost přímá, tedy záměrná a soustředěná, nebo pozornost nedobrovolná, tzv. bezděčná, kdy nás naopak něco tak zaujme, že tomu věnujeme pozornost sami od sebe. Když to s přímou pozorností přeženeme, například při náročném dni ve škole, začneme být unavení, často i podráždění a impulzivní. Proto může být přínosné využít způsobů, jak přímou pozornost obnovit, například právě pobytem v přírodě. Nemusíme kvůli pravidelnému odpočinku vyrážet na horské expedice, bohatě stačí, když si občas práci či učení vezmeme ven do parku.
Přírodu navíc vnímáme jako krásnou. Určité přírodní struktury spouštějí v mozku aktivitu, která nám přináší příjemné pocity. Mezi tyto struktury patří například fraktály, tedy pravidelné geometrické obrazce, které v jakémkoliv měřítku zachovávají určitý motiv. V přírodě je můžeme najít třeba v podobě vloček, listů kapradin nebo mraků.
Protože je pobyt v přírodě součástí skautské výchovné metody, pro většinu z nás není ničím nepřirozeným. Naopak je pevnou součástí oddílového života a asi si těžko dokážeme představit skauting naprosto odtržený od kontaktu s přírodou a pobytu v ní. Není však třeba čekat s cestou do přírody na víkendové výpravy. Venku můžeme trávit čas i na schůzkách a to nejen v létě a za ideálního počasí. Pro děti je velmi přínosné, když mohou vnímat proměnlivost přírody, protože se snaží změny pochopit a zapamatovat si je, a to posiluje jejich kognitivní vývoj. Nemusíme ani cestovat daleko - změny v přírodě můžeme sledovat klidně v okolí klubovny.
Dejme dětem čas na to se s přírodou okolo seznámit a přijmout ji jako parťáka, se kterým se mohou cítit bezpečně a který přináší nové podněty pro jejich dobrodružství. Nesnažme se však za každou cenu veškerý čas strávený s dětmi v přírodě vyplnit nějakou hrou nebo jiným předem připraveným programem. Stačí jen vnímat, kolik zajímavého toho okolo nás je, cákat se v potoce, lézt po stromech nebo stavět bunkry. Právě tyhle situace nás dokáží ukotvit v přítomnosti a sbližují nás s naším prostředím.
Z výzkumů navíc vyplývá, že děti, které mají možnost trávit čas nestrukturovanými aktivitami, mají jednak lepší motorické dovednosti, rovnováhu a koordinaci pohybu, navíc si ale také dovedou lépe stanovovat své cíle a dosahovat jich. Je také dobré, když dovedeme v dětech vzbudit zájem o jejich bezprostřední okolí. Protože je naše krajina člověkem velmi ovlivněná a s lidskou aktivitou neodmyslitelně spjata, můžeme si vypomoci různými příběhy, které se v dané krajině odehrály a které ji třeba i utvářely.
Děti si budují vztah k přírodě i prostřednictvím její krásy. Přírodou se můžeme inspirovat při rukodělných a výtvarných aktivitách. Nápady na výtvarné aktivity využívající potenciál přírody nalezneme třeba v odborce umělec přírody. Pro všechny věkové kategorie, ale pro ty starší obzvlášť, je důležité, když mohou přírodu vnímat v delším časovém úseku a opravdu se na ni naladit. Nejlepší je prostě vyrazit na čundr do hor nebo na víkendovou výpravu pod širák. U menších dětí bychom však neměli zapomínat na to, že při pobytu v přírodě je velmi důležitý pocit bezpečí. Když děti na začátku neodstrašíme, je pravděpodobnější, že ji i v budoucnu budou více vyhledávat.
Pokud bychom hledali údaje o tom, jaké je minimum času stráveného v přírodě, které má na naše duševní zdraví pozitivní vliv, dobereme se k poměrně nízkým časovým údajům. Podle studie provedené na univerzitě v Essexu je největší pozitivní dopad na naše zdraví, pokud v přírodě trávíme okolo 120 minut týdně. Každý čas, který strávíme mezi stromy, na louce nebo v parku, se počítá. Kdybychom se vrátili k doporučením výzkumníků, narazíme na tzv. pyramidu přírody od Tima Beatleyho, který tvrdí, že bychom si každý den měli udělat prostor pro procházku v parku nebo lesíku. Třeba když jdeme do školy nebo práce. Jednou týdně pak můžeme vyrazit na delší procházku, jednou měsíčně na pořádný výlet a jednou za rok se ztratit na týden v divočině.
Pro naše denní potřeby navíc nemusíme hned vyhledávat horskou divočinu, i když by to bylo samozřejmě skvělé. Pozitivně nás ovlivní i procházka alejí nebo parkem. Jules Pretty, profesor na univerzitě v Essexu zaměřený na životní prostředí a společnost, mluví o tom, že benefity získáváme ze tří rozdílných typů aktivit spojených s přírodou. Prvním typem je pozorování přírody z okna nebo sledování dokumentu o divočině. Druhou skupinou je čtení nebo povídání s kamarády venku. A třetí skupinu tvoří zahradničení, turistika či jiné, bezprostředně s přírodou spojené nebo na ní závislé aktivity.
Regenerační účinek přírody dokáže umocnit fyzická aktivita sama o sobě přispívající k psychické pohodě. Obecně také platí, že sport v přírodě má na naši psychiku ještě lepší účinek, než sport vykonávaný v umělém prostředí. Schopnost pomáhat nám udržet si dobrou náladu, klid a vyrovnanost mají vlastně všechny venkovní aktivity. Je na nás, jestli budeme pěstovat ředkvičky (do toho se můžeme pustit klidně s malými světluškami a vlčaty), se skauty lézt po horách a jezdit na vodu nebo sami běhat a procházet se s pejskem. Z terapeutického účinku přírody můžeme čerpat mnoha způsoby, ať už sami nebo s oddílem. Teď je na nás, jakou cestu zvolíme jako nám nejbližší. Možností je spousta!
Pobyt v zeleni má na mládež opačný účinek než čas strávený u obrazovek. Technologie jsou bezvadná věc. Ale tím, že svým dětem nabídneme pro trávení volného času tablet místo řádění na zahradě, jejich lepší budoucnosti neprospějeme. Proč? To shrnuje aktuální srovnávací studie australských vědců soustředící se na mentální zdraví dospívajících.
Před obrazovkou tráví mládež celé dny, v přírodě nanejvýš hodiny týdně. To by zase tak nečekané zjištění nebylo, stačí se porozhlédnout kolem sebe. Překvapivá jsou až konkrétní čísla, se kterými přichází badatelé z univerzity v Adelaide. Ti vyhodnotili výstupy 186 dalších studií, aby porovnali tzv. screen time (ST), čas mládeží strávený před nejrůznějšími obrazovkami (chytrých telefonů, tabletů, televizí, počítačů) v poměru k času strávenému v přírodě (green time, GT). Zajímali se přitom o věkové kategorie od 5 do 18 let, tedy od malých dětí po odrostlé adolescenty, z nejrůznějších koutů světa.
Dítě v Americe stráví před obrazovkou v průměru 40 hodin týdně, tedy skoro sedmkrát více než dítě vyrůstající v Asii. Představa, že si mládež naloží před monitorem šichtu odpovídající pětidenní pracovní době dospělce, by skutečně svědomí jejich rodičů lichotit neměla. Ani v Evropě na tom s 37 hodinami ale nejsme o moc lépe. Digitálně nejvytíženější skupinou jsou tzv. ranní adolescenti (mezi 12-14 lety), jejichž ST čas se v průměru pohybuje kolem 39 hodin. Příjemné rovněž není, že si děti ve věku 5-11 let ordinují (nejspíš s požehnáním svých rodičů) kolem 18 hodin ST času týdně.
Problém ale nemůžeme hodit jen na technologii a digitalizovanou mládež. Své udělala i modernizace školství, která dětem ve třídách stále častěji servíruje informace na obrazovkách a monitorech. „Zatímco některý čas strávený před obrazovkou může být prospěšný, vytvářející vhodná propojení informací a umožňující efektivní realizaci úkolů, z mnoha hledisek pořád zůstává škodlivý,“ soudí Tassia K. Oswaldová, hlavní autorka studie.
GT, tedy čas strávený v přírodě. A zjistila, že pobyt v zeleni má na mládež ve své podstatě naprosto opačný účinek. Oswaldová šla svou studií o krok dál a neblahý efekt ST času na duševní vývoj mládeže navázala na další veličinu. Odbourává únavu a stres, zvyšuje pozornost a zájem, má pozitivní vliv na osobnostní charakteristiky i školní výsledky. A odtud byl jen krok k úvaze, že by GT - zelený čas - mohl být funkční protiváhou ST - času strávenému před obrazovkou.
Problémem nicméně zůstává, jak tento postřeh uplatnit v praxi. Zatímco průměrné dítě ze západního cípu světa stráví před obrazovkou 7,5 hodin denně, do přírody se dostane maximálně na 6 hodin týdně. Zvrátit tento nepoměr by si ale vyžádalo širší zapojení všech dotčených. Dětí, rodičů, učitelů.
Pravidelné procházky v lese, zahradničení nebo jen pozorování zeleně kolem nás mohou mít pozitivní dopad na naše duševní zdraví. Stejně jako tělo potřebuje vitamíny a minerály pro správnou funkci, tak i mysl potřebuje „dávku“ přírody pro udržení duševní rovnováhy. Proto příště, když se budete cítit přepracovaní nebo smutní, neváhejte obout boty a vyrazit do přírody.
Studie ukazují, že příroda má pozitivní účinky na duševní zdraví a může pomoci snižovat úzkost a depresivní symptomy. Jedna ze studií, která se zabývala účinky přírody na duševní zdraví, byla provedena v roce 2015 ve Velké Británii. Výzkumníci sledovali skupinu lidí, kteří trpěli depresí a úzkostí, a zjistili, že ti, kteří pravidelně trávili čas v přírodě, měli nižší úroveň stresu a zlepšenou náladu.
Další studie z roku 2017 provedená na Stanford University zkoumala účinky procházek v přírodě na kognitivní funkce a emoční pohodu. Tento výzkum podporuje myšlenku, že přírodu můžeme metaforicky chápat jako „lék na duši“.
Jednou z metafor, které můžeme použít pro ilustraci tohoto konceptu, je představa o přírodě jako o zahradě klidu. Představte si, že vaše mysl je zahrada plná květin a stromů. Stejně jako zahrada potřebuje péči a pozornost, aby rostla a prosperovala, tak i vaše mysl potřebuje pravidelné „zalévání“ pozitivními zážitky a emocemi.
tags: #příroda #a #duševní #zdraví