Víkendový fotograf přírody: Tipy a inspirace

Paní zima se letos svého žezla držela zuby nehty a vyprovodit ji musely až ohně Beltainu včerejší filipojakubské noci. Konečně tedy budeme moci sundat kulichy i zimní svršky a dost možná nás také čekají první rozvolnění po roce domácího vězení. A přesně s tím koresponduje květnové téma naší celoroční soutěže ROK S MEGAPIXELEM 2021.

Vyražte do přírody, sundejte roušky a pořádně zhluboka se nadechněte. Určitě není potřeba cestovat za fotkou do nějakých exotických destinací. Probuzení přírody se dá fotit na zahrádce, v lese či za humny na louce. Necháme na vás, zda budete fotit detaily, celky nebo nějaké reportáže a cestopisy z výletu po luzích a hájích. Sbírejte zároveň body do roční soutěže.

Inspirace od profesionálů

Petr Bambousek: Světově uznávaný fotograf divoké přírody

Světově uznávaný fotograf divoké přírody a zvířat Petr Bambousek sice bydlí v Příbrami, ale část roku prožije nejen mimo rodné město, ale i mimo Evropu. Fotograf Petr Bambousek je známý především úžasnými snímky exotických zvířat. „Nejvíce mě to táhne do tropů, ale během více než 40 expedic jsem navštívil i řadu evropských lokalit,“ říká o sobě Petr Bambousek, fotograf mnohokrát oceněný v mezinárodních soutěžích.

Jeho fotografie uspěly v našich i mezinárodních soutěžích, jako je např. Czech Press Photo, Nature's Best Photography, Bird Photographer of the Year nebo té nejprestižnější Wildlife Photographer of the Year. Jeho fotografie můžete vidět na přednáškách, na internetu i v celé řadě českých i zahraničních časopisů. Petr je v současné době doma a připravuje se na další fotografickou expedici, tentokrát do Kostariky.

Čím vás zaujme naše příroda oproti exotickým zemím?

Díky zeměpisné poloze je pochopitelné, že u nás toho v porovnání s tropy bude žít jen zlomek. Naši přírodu se ale nesnažím brát jako něco, co by mělo s tropy soutěžit v atraktivitě. Mně osobně fascinuje planeta Země jako celek se svými druhově chudšími i bohatšími místy.

Čtěte také: Meditace a Příroda

Kolik druhů zvířat jste už nafotil?

Tak to dokážu odhadnout jen velmi stěží, statistiku si nevedu a fotografie mám řazené jinou než taxonomickou metodou. Určitě to budou buď vyšší stovky druhů nebo nižší tisíce. Faktem je, že mi v tvorbě o množství druhů úplně nejde. Spíš se soustředím na celkovou estetiku fotky.

Která zvířata nejraději fotíte?

Na první cestu do tropů jsem odjel kvůli plazům, které mám strašně rád. Vrátil jsem se ale s tím, že mě naprosto uchvátila ta obří rozmanitost přírody jako celku. Fotím tak se stejnou vášní vše od mravence po slona. Nejvíc si užiju focení, kdy je zvíře méně plaché a umožní mi také trochu tvořit, nejen v rychlosti zaznamenat jeho vlastní existenci. Když cítím, že by mohla vzniknout atraktivní fotka, která vyžaduje klidně i více času, jsem schopen obětovat značnou část komfortu a podřídit všechno její tvorbě. To se mi stalo třeba při focení mravenců Atta, kteří v noci nosili barevné lístky a já chtěl zachytit jak ostrého mravence, tak i jeho pohyb. Strávil jsem s tím asi 4 hodiny.

Jaká bezpečnostní opatření dodržujete při focení divoké přírody?

Já si primárně vybírám oblasti, které jsou geopoliticky klidnější, protože podle mě největší nebezpečí plyne od lidí, ne od zvířat. No a pak už je to vesměs v mých rukou. Obezřetnost je samozřejmě na místě, nicméně znalostí zvířat a jejich chování se riziko dost snižuje. Proto se v tropech cítím podobně bezpečně jako u nás. Je to podobné jako znalost silničních pravidel. Jedinou negativní zkušenost se zvířaty jsem zažil na Borneu, kde se na mě chystala zaútočit tlupa makaků. Je tam národní park, kde lidé začali krmit „roztomilé opičky“. Z nich se časem stal organizovaný gang, který turisty okrádá o veškeré jídlo. Když neuspějí, neváhají zaútočit. V tomhle případě stačilo, že jeden z tlupy dostal ránu stativem a bylo po boji, tlupa utekla. Pro srovnání makakové na Sulawesi, které je zakázané krmit, takové agresivní chování nevykazují a jsou spíš jen zvědaví.

Kam nejraději cestujete za fotografiemi?

Miluji tropy, rád se vracím třeba na Borneo, kde jsem byl loni po dvanácté. Opakovaně ale jezdím třeba do Kostariky, Panamy, Ekvádoru nebo Brazílie.

Jakého snímku si nejvíce vážíte ve své kariéře?

Zatím nejvýše to dotáhl portrét makaka chocholatého ze Sulawesi, který uspěl mimo jiné i v nejprestižnější soutěži světa Wildlife Photographer of the Year. Fotku si zároveň vybrali k propagaci navazující výstavy, takže ve všech materiálech figurovaly fotky celkových vítězů a můj makak, v Londýně byl ve své době k vidění všude možně. Ale těžko se mi vybírá jedna zásadní fotka, kterou bych postavil nad všechny ostatní. Já jsem asi nejvíc vděčný a nadšený, že jsem všechna ta zvířata, která jsem znal pouze z knížek, mohl za těch více než 20 let potkat osobně.

Čtěte také: Víkend pro dva Šumava

Máte nějaké mety, čeho byste chtěl dosáhnout?

V zásadě si žiju svůj životní sen, a to je pro mě asi nejvyšší meta, kterou bych přál zažít každému, kdo nějaké sny má. Viděl jsem už strašně moc fascinujících druhů zvířat a těžko se mi hledá nějaký konkrétní druh. Co mě ale čím dál víc uchvacuje, je fauna ostrovů. Na nich se většinou vyskytuje spousta endemických druhů, které nežijí nikde jinde na světě. Proto jsem se v posledních letech víc zaměřil právě na unikátní ostrovy jako jsou Galapágy, Madagaskar, Borneo, Sulawesi nebo naposledy Papua.

Hana Kinkalová: Zachycování krás z ptačí říše

Novou výstavu fotografií pod názvem Z ptačí říše můžete vidět ve vstupní hale Městského úřadu v Černošíně. Fotografka se narodila v roce 1958 a vystudovala SPŠS - stavební průmyslovku. Pracovala pak jako stavební technik a po revoluci pak vedla vlastní obchod ve Stříbře. Ten se původně zaměřoval zejména na textil a domácnost, časem změnila Hana Kinkalová změnila sortiment.

"Přešla jsem na prodej hraček. Prodávání mě bavilo. K tomu jsem měla jako koníček právě fotografování. Fotit jsem začala ve čtrnácti letech, sama jsem si vyvolávala filmy a dělala fotky. Když jsem se pak ve 22 letech vdala, musela jsem se věnovat hlavně rodině, a tak jsem nefotila. Až teprve, když děti dospěly, tak mi Ježíšek manžel Toník nadělil mou úplně první zrcadlovku Nikon D 3100 a já se přihlásila do fototklubu ve Stříbře, kde jsem se s pomocí kolegů učila s tímto foťákem zacházet. A protože si fotografováním začala vyplňovat mnoho volného času, nechtěla pak neustále nosit těžkou techniku. "Je tomu asi deset let. kdy jsem sáhla po Olympusu, protože je prostě lehčí. A jsem mu věrná dodnes. Už to sice není Olympus, ale OM systém. Jeho technika jde každým rokem stále více kupředu. V současné době nejraději fotím ptáky, také se o nich snažím co nejvíce dozvědět, dokonce jsem už i pár let jsem u ornitologů. Focení ptáčků zpěvných, vodních i dravců je především o trpělivosti a štěstí, nejde si nic naplánovat, takže často si odsedím, například u rybníka, i několik hodin nebo dnů a orel mořský nepřiletí, přestože ho tam jindy, když tudy jdu bez foťáku, potkám, ale to každý fotograf přírody zná.

Fotografka je také paničkou tří velkých psů, se kterými se ráda toulá po okolí. I ty zvěčňuje na svých snímcích. "Já ráda fotím veškerá zvířata, nejvíce mě potěší, když se mi povede zachytit zvíře ve volné přírodě. Focení je opravdu moje největší záliba, přináší mi radost, relax, úžasné vnímání přírody, kdy cítím, že jsem jen drobnou součástí té krásy kolem mě.

Výstavu Z říše ptáků můžete vidět ve dnech pondělí až čtvrtek v provozních hodinách úřadu v Černošíně až do 20. března 2025. Ještě před tím jste ale zváni na besedu s ornitologem Martinem Liškou, která se koná v sobotu 22.

Čtěte také: Vývoj znečištění ovzduší

tags: #víkendový #fotograf #přírody #tipy

Oblíbené příspěvky:

• Krása a udržitelnost hrnků William Morris
• Stylové kabelky z eko kůže
• V kauze Správy úložišť radioaktivních odpadů
• Stavební a demoliční odpad
• Prodej kovového odpadu a daně v ČR