Vlastivědný kroužek Valašského muzea v přírodě udělil Miloši Kulišťákovi diplom

Vydejte se s námi do dob dávno minulých. Poznejte laskavý a přitom drsný život malebného Valašska na přelomu 19. a 20. století.

V podhorském městě Rožnově pod Radhoštěm rozprostírajícím se na úpatí Beskyd stojí Valašské muzeum v přírodě, první a až do 70. let 20. století jediné muzeum svého typu v naší zemi. Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm a je největším muzeem svého druhu v České republice.

Je tematicky rozčleněno na tři areály - Dřevěné městečko, Valašskou dědinu a Mlýnskou dolinu - v nichž v přirozené krajině stojí originální roubené stavby přenesené z terénu i kopie a rekonstrukce historických budov. Postupem času se Valašské muzeum rozrostlo a v současnosti se skládá z několika areálů. V blízkosti Dřevěného městečka se nachází Valašská dědina a Mlýnská dolina.

Historie a vznik muzea

O jeho vznik se zasloužili členové rožnovského muzejního spolku, zejména sourozenci Alois a Bohumír Jaroňkovi. Byli to sourozenci Jaroňkovi, Bohumír, Alois a Julie, kteří se na počátku 20. století usadili v tehdejším lázeňském městečku Rožnově pod Radhoštěm. Již před první světovou válkou předložili plány na přenesení několika roubených staveb do městského parku.

Uskutečnit své cíle se jim však podařilo až při přípravách národopisné slavnosti v roce 1925. Na mýtinku lázeňského parku byly tehdy přestěhovány dva roubené domy z rožnovského náměstí spolu s dalšími menšími stavbami a v prostorách mezi nimi se odehrála velkolepá folklorní slavnost zvaná Valašský rok.

Čtěte také: Mladí myslivci a ochránci přírody

Dřevěné městečko

Dřevěné městečko - příběh Dřevěného městečka je vlastně příběhem celého Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, jak je známe v současnosti. Nebýt jisté umíněnosti a následného rozhodnutí zachovat alespoň několik dřevěných staveb z rožnovského náměstí, které na počátku 20. století měly nahradit stavby z pevné materie a především odolné vůči ohni. Stavby už zastaralé a svým způsobem i nepraktické pro moderní věk, navíc málo odolné ohni, což se v minulosti několikrát stalo Rožnovu osudným.

K záchraně několika staveb a vzniku Valašského muzea napomohl Muzejní spolek.

Valašská dědina

Valašská dědina - časem vznikla snaha zachovat také venkovské prostředí s každodenním životem. Již samotní zakladatelé si uvědomovali, že městská část muzea dostatečně nevypovídá o způsobech života na celém Valašsku, a proto usilovali o realizaci vesnického areálu. Záměr na vybudování Valašské dědiny vznikl na počátku 50. let a o desetiletí později byla zahájena na rožnovské pasece zvané Stráň výstavba prvních roubených chalup a hospodářských staveb.

O vznik Valašské dědiny se zasloužil ředitel Valašského muzea PhDr. Arnošt Kubeša. Tak v 60. letech 20. století začal vznikat další areál Valašského muzea - Valašská dědina. Pro veřejnost byla otevřena o 46 let později od vzniku Dřevěného městečka v roce 1971. Valašská dědina byla budována na Petřekově stráni. Na její realizaci se podílel také následující ředitel Valašského muzea Ing. Jan Rudolf Bečák, a také výtvarník, malíř a grafik, a především znalec lidové kultury Karel Langer.

O věrohodný model horské vesnice se zasloužil především Ing. J. R. Bečák, který zachraňoval vybrané stavby z celého Valašska a usazoval je v souladu s přírodou do prostředí muzea. Sklípky, seníky, zahrádky, louky i pole posléze oživil, chov domácích zvířat a pěstování tradičních odrůd zemědělských plodin, ovocných stromů i léčivých bylin. Byl to šťastný nápad v 70. letech minulého století oživit Valašskou dědinu tradičním zemědělstvím a hospodářskými zvířaty. Člověk 21.

Čtěte také: Více o kroužku pro děti a mládež

Mlýnská dolina

Mlýnská dolina - areál Mlýnské doliny byl veřejnosti zpřístupněn v roce 1983. Jedná se o technické stavby, které propojují sílu vody a lidské vynalézavosti. Areál se rozkládá u starého vodního náhonu - strouhy, vybudované v 16. století, na kterou byly v minulosti napojeny technické stavby mlýna, pily, papírny a pivovaru.

V současnosti strouha, která má vpusť nad horním splavem, končí v areálu Mlýnské doliny. Tady uvádí do provozu valchu, mlýn, kovárnu, pilu a další technická zařízení. Právě v Mlýnské dolině se podařilo představit návštěvníkům živé stavby a jejich zařízení.

Pustevny

Libušín a Maměnka na Pustevnách - stavby Dušana S. Jurkoviče jsou v Beskydech dominantou Pusteven. Stavby jsou postaveny ve slohu lidové secese a vznikly z iniciativy turistického spolku Pohorské jednoty Radhošť ve Frenštátu pod Radhoštěm. V roce 1960 byly oba chátrající objekty rekonstruovány. V roce 1995 byl vlastníkem Jurkovičových staveb na Pustevnách stát s právem hospodaření pro Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. V témž roce byly Jurkovičovy stavby na Pustevnách prohlášeny Národní kulturní památkou.

V noci 3. 3. 2014 postihl objekt Libušína katastrofální požár. Obnova objektu byla dokončena roku 1925. Současný Libušín tvoří původní útulna z roku 1891 Pústevňa, a jídelna z let 1897-1899, také Parmova přístavba s kuchyní z let 1924-1925.

Život v muzeu

Dřevěné městečko a Valašská dědina byly na počátku 80. let propojeny do jednoho muzejního celku. Dosud posledním, čtvrtým, areálem muzea se v roce 1995 staly Pustevny se zvoničkou a s objekty Maměnka a Libušín, které byly na konci 19. století postaveny ve slohu lidové secese podle návrhů architekta Dušana Jurkoviče.

Čtěte také: Rozvoj dětí v přírodě

Do dnešních dnů se areály průběžně rozrůstají o další historické stavby, které dokreslují malebný obraz tradičního Valašska. Podoba by však nebyla celistvá bez života v muzeu. Nejvýraznějším rysem současného dění v areálech je cílevědomé úsilí o jejich oživení prostřednictvím interiérových i exteriérových expozic, prezentace tradičních technologií řemeslných, zemědělských i podomáckých, lidového umění, obyčejů a folkloru.

Již jeho zakladatelé usilovali o vytvoření živého muzea - areály proto během celého roku ožívají pořady a akcemi zaměřenými na prezentaci běžného života, folkloru, obřadů, zvyků a rukodělných technologií. Například, v sobotu 7. února se konal první pořad Valašského roku 2026 - Masopust. Během celodenní akce se mimo jiné uskutečnil 27.

Správci muzea a ocenění pro Miloše Kulišťáka

Správcováním v letech 1939-1947 byl pověřen Bohumír Kramoliš. V roce 1958, kdy vznikl záměr doplnit Valašské muzeum o stavby horského typu a Rožnované rozhodně vystoupili proti rozšíření muzea na úkor městského parku, doprovázel Bohumír Kramoliš odborného pracovníka Krajského muzea ve Zlíně Dr.

Po třetím Valašském roku 1947 byl správcem Valašského muzea Miloš Kulišťák (do roku 1949). Vyučoval omladinu tance, hrál na heligonku a mezi polku, valčík, mazurku a tango vkládal výuku valašských tanců a her. V malém sále v hostinci u Bittnerů na náměstí spolu s Věrou Otevřelovou také nacvičovali zpěv lidových písní.

Etnografka Věra Otevřelová spravovala Valašské muzeum v letech 1949 - 1953. Pro muzeum také napsala brožurku Rožnovská výšivka. Jako předsedkyně Valašského muzejního a národopisného spolku (1948-1951) vzala Valašský krúžek pod křídla této instituce a všemožně jeho činnost propagovala. Valašský krúžek se představil 23. června 1948 nejprve rozhlasovým posluchačům a 28. října 1948 u příležitosti státního svátku pak také rožnovské veřejnosti v divadelním sále Lázeňského domu.

Představení se konalo v krojích z depozitáře Valašského muzea, do kterých Věra Otevřelová oblékla především ogary, kteří chodili všelijak a na pořízení vlastního kroje nebylo ani pomyšlení. Po rozpuštění Muzejního a národopisného spolku v 50. letech 20. století Věra Otevřelová PhDr. Jaroslav Štika PhDr.

Ve funkci správce Valašského muzea v přírodě se pak ještě vystřídali Jiří Pavelčík (1953-1954), PhDr. Jaroslav Štika, CSc. (1955) a PhDr. I když správcové Valašské muzeum nezanedbávali, jeho skutečné oživení nastalo až o patnáct let později, kdy byl v roce 1960 do funkce ředitele jmenován ing.

Valašský krúžek Valašského muzea v přírodě udělil Miloši Kulišťákovi diplom za jeho přínos a práci pro muzeum.

Národní muzeum v přírodě sdružuje pět institucí - dvě na Moravě a tři v Čechách. Jejich posláním je dokumentovat, ochraňovat a uchovávat více než dvě stě let historie lidového stavitelství a přibližovat způsob života na venkově. Každá z nich odráží kulturu jiného regionu a je proto jedinečná. Zveme Vás k putování chudobným Valašskem, úrodnou Hanou, hornatou Vysočinou, rozmanitým Plzeňskem a tajuplnými Sudety. Poznejte příběhy obyčejných lidí na pozadí každodenních událostí i velkých dějin. Srovnejte jejich život s tím svým a objevujte spolu s námi odkaz našich předků. Není jen dávnou historií. Může nám přinést zajímavé poučení a inspiraci i pro dnešek.

tags: #vlastivedny #krouzek #valasskeho #muzea #v #prirode

Oblíbené příspěvky:

• Jak šetrně umývat nádobí
• Expozice Valašského muzea
• Výroba buretového hedvábí
• Výlety Zlínsko: příroda a rozhledny
• Zkušenosti s pobytem v Kořenově