Vliv tepelného znečištění na globální oteplování

Klimatická změna a globální oteplování jsou v posledních letech velmi frekventované pojmy a obecně jsou prezentované jako něco špatného, škodlivého a přinášejícího vážné až katastrofické problémy. Přitom za příčinu těchto změn jsou považovány - alespoň v médiích, u politických elit a v nezanedbatelné části veřejnosti - důsledky lidské činnosti a zejména spalování fosilních paliv.

Velmi často je toto redukováno na emise CO2 a tedy oxid uhličitý, který je jako skleníkový plyn považován za hlavního nepřítele. Jeho emise by se měly podle požadavků Evropské komise a Evropského parlamentu do roku 2050 snížit k nule. Mělo by se tedy dosáhnout uhlíkové neutrality s představou, že se tím klimatické změny a oteplování zastaví. Od toho se odvíjí řada rozumných opatření (šetření energií, výsadba stromů apod.), ale i nesmyslné snahy, jako je náhrada automobilů se spalovacími motory elektromobily či představy o tom, že tzv.

Snižování emisí jakéhokoliv druhu, zdraví škodlivých plynů, částic, CO2 a například i hluku považuji za účelné a správné. Jde však o to, aby se při tom nenadělalo více škody než užitku. Nejde jen o životní prostředí, ale obecně o kvalitu života souvisící s celkovou úrovní uspokojování potřeb společnosti počínaje dostatkem cenově přijatelné energie, zajištěním dostatku cenově dostupných potravin a vody, zajištěním zdrojů surovin, všeobecně dostupnou mobilitou atd., až třeba po školství či zdravotní a sociální péči. V poslední době jsou snahy nadřadit otázky klimatu nade vše ostatní.

V poslední době jsou snahy nadřadit otázky klimatu nade vše ostatní. Pokud tedy jde o klima, začnu následujícím obrázkem č. 1. Totéž je znázorněno v horní části obrázku č. 2 ve °F. Je zřejmé, že průměrná teplota v posledních desetiletích roste. Protože tento trend trvá několik desetiletí, lze jej považovat za probíhající změnu klimatu. Z toho vycházejí názory, že tento proces je trvalý a nevratný a chytají se toho různí alarmisté, kteří hlásají katastrofické následky, různé přírodní pohromy, kritický vzestup hladiny moří, až po to, že země „shoří“.

V posledních osmi letech (do 2023) teplota sice kolísá, ale s výjimkou období kolem roku 2015 nepokračuje v rostoucím trendu - viz obrázek č. 3 ukazující detail posledních dvou desetiletí. Dolní část obrázku č. 2 poskytuje jiný pohled. V zásadě říká, že teplota se dlouhodobě příliš nemění a nic podstatného se neděje. Důležitá je jeho horní linie která se zdá téměř konstantní. Z toho vycházejí odpůrci globálního oteplování.

Čtěte také: Vliv Energie na Přírodu

Pozoruhodné je, že pravdu mají oba. Totiž obě části obrázku č. 2, horní i dolní představují totéž a jsou zobrazením týchž dat. Rozdíl je pouze v tom, že v horní části obrázku je zobrazen pouze výřez malé části dolního obrázku (jeho horního okraje) a je zvýrazněno (nataženo) měřítko svislé osy, na které je vynášena teplota. Tedy v posledním období přibližně od roku 1970 skutečně dochází k růstu průměrné teploty (alespoň na severní polokouli Země, obr. č. 8), nárůst je cca 1°C proti roku 1880, přičemž v první polovině 20. století došlo k poklesu průměrných teplot a k nárůstu dochází převážně v posledních 50 letech.

Přitom nárůst není rovnoměrný (obr. č. 3 a obr. č. Obr. došlo např. v letech 1997 až 1998. Pak následovala pauza bez podstatného nárůstu teploty od 2000 do 2014, následovaná růstem v letech 2015 až 2016. Z dlouhodobého hlediska to nepředstavuje něco nového a mimořádného, ke kolísání - růstu i poklesu teplot docházelo i v minulosti a to dokonce v podstatně větší míře než v současnosti, viz obrázky č. 4 až č. 6 v řádu tisíců, statisíců a milionů let.

Nárůst teplot v posledním století je často dáván do souvislosti s nárůstem emisí CO2 pocházejících z činnosti lidí. Tento názor byl iniciován tzv. hokejkovým diagramem, který vzbuzoval dojem, že teplota byla v posledním tisíciletí víceméně stálá a v posledních desetiletích začala radikálně růst v důsledku lidských emisí. I když v řadě prací bylo ukázáno, že tento graf je v rozporu s jinými zdroji (např. obr č. 4) a v podstatě je podvodem založeným na účelovém výběru dat a manipulaci s měřítky svislé osy, nakonec i Mezinárodní panel pro změnu klimatu (IPCC) od jeho publikace ustoupil.

Podobný graf se nedávno objevil i v poslední 6. zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu, přičemž trpí stejnými neduhy jako v případě prvního hokejkového grafu, tj. Asi je nesporné, že velké množství CO2 vypouštěné do atmosféry nějaký vliv na klima má. Je otázkou, zda se jedná o vliv dominantní až rozhodující nebo pouze o vliv marginální působící vedle řady jiných vlivů. Nejsem klimatolog a tuto otázku nedokáži jednoznačně rozhodnout.

Z toho, že existuje určitá korelace, tj. časová shoda dvou jevů, v tomto případě růstu koncentrace CO2 v atmosféře a růstu průměrné teploty, viz např. obr. č. 5a v horizontu statisíců let, nelze jednoznačně usuzovat na kauzalitu, tedy co je příčinou a co následkem. Dnes převažující názor říká, že příčinou je růst koncentrace CO2 v atmosféře (v současnosti cca 0,04 % z celkového objemu atmosféry, v roce 1850 cca 0,025 %) a následkem je růst teploty. Ale existují i opačné názory. že primární je růst teploty z jiných příčin (např. vzdálenosti a polohy Země od Slunce, změn sklonu zemské osy atd.) a důsledkem je růst koncentrace CO2.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Zvýšení teploty mezi 1910 - 1940 (obr. č. 1) nekoresponduje s poměrně malým nárůstem skleníkových plynů během tohoto období. Navíc, v dalším období mezi 40. a 70. lety minulého století docházelo k ochlazení, viz obr. č. 1. Ti starší pamatují více sněhu v zimě nejen na horách, ale i v Praze. Tehdy nás někteří klimatologové přesvědčovali, že už začíná doba ledová a máme se připravit na trvalé ochlazování. Přitom již v té době emise CO2 rostly, částečně i vlivem válečných událostí, a o jejich snižování se příliš nemluvilo, jak připomíná jedna báseň z toho období: „Z komínů se kouří, slunce oči mhouří. Mhuř si oči, mhuř - kdyby se z nich nekouřilo, bylo by nám hůř…“ (F.

Když se podíváme kousek dál do minulosti, kolem roku 1000 našeho letopočtu (středověké teplé období, obr. č. 4) došlo k oteplení. Sice nejsou z té doby záznamy teploty v dnešním slova smyslu, ale zachovaly se záznamy o tom, co se pěstovalo, např. v Čechách melouny a na severu Anglie vinná réva, a že tedy bylo podobně teplo nebo i tepleji než dnes. Na teplotu se dá usuzovat i z jiných tzv. proxy dat, např. Ve stejné době Vikingové osidlovali Grónsko a nazvali ho Zelená země (norsky Grønn jord, švédsky Grön jord), od toho český název Grónsko.

I když se jednalo spíše o přilákání dalších osadníků, je doloženo, že v té době části Grónska byly bez ledu a umožňovaly skromné hospodaření. A mluvit o nějakých významných lidských emisích v té době je nesmysl čili to oteplení mělo jiné příčiny! (Z tohoto pohledu by dnešní odtávání grónského ledovce mohlo být interpretováno také jako návrat do stavu, který tady před několik staletími už byl…). O několik staletí později, když přišla Malá doba ledová (obr. č. V období římského teplého období (kolem začátku našeho letopočtu) a minojského teplého období (obr. č. Obr. č.

Obrázek č. 5a ukazuje průběh teploty (modře) a koncentrace oxidu uhličitého (červeně) v horizontu statisíců let. Na obrázku č. 5b je množství tepla dopadajícího na Zemi ve stejném časovém období jako důsledek tzv. Milankovičových cyklů. Milankovičovy cykly jsou výsledek vzájemné interakce tří cyklů souvisících s pohybem Země kolem Slunce (precese zemské osy 26 000 let, změn sklonu zemské osy 41 000 let a změn excentricity zemské dráhy 96 000 až 127 000 let).

Na obrázku č. 5a je však jedna chyba: Časová osa představuje velmi dlouhé období a je tedy značně zhuštěná. V tomto měřítku každý bod té křivky představuje období mnoha let, prehistorická data není možné ani jinak měřit. Z toho důvodu průběh teplot a koncentrací CO2 představuje vždy průměr za určité období, není zde možné zachytit krátkodobější výkyvy, které jsou vidět např. na obr. č. 4. Na pravém okraji obr. č. Obr. č.

Čtěte také: Které zdroje energie jsou nejméně škodlivé?

Je současné klima to nejlepší? Je otázkou, zda růst CO2 a oteplování je nepříznivou nebo naopak příznivou zprávou. NASA podle družicových sledování uvádí, že Země v posledních desetiletích zezelenala (obr.7). Nikoliv obrazně, ale doslova - vzrostlo množství zeleně, listové plochy. Je to přirozené, oxid uhličitý je potravou pro rostliny a při jeho vyšší koncentraci rostliny rostou bujněji a jsou navíc odolnější vůči suchu, které ohrožovalo lidskou společnost od nepaměti.

V daleké minulosti (prvohory až druhohory, obr. č. Obr. č. V současné době se hodně brojí proti používání fosilních paliv. Je dobré si uvědomit, že naprostá většina energie, kterou dnes používáme, pochází ze Slunce. Uhlí obsahuje sluneční energii transformovanou pomocí fotosyntézy a zkoncentrovanou dlouhými věky (obr. č. 6) do relativně vysoké hustoty. Dřevo a obecně biomasa obsahuje podobně sluneční energii koncentrovanou do menší hustoty během několika let až desetiletí.

Solární panely transformují sluneční energii dopadající na Zemi v současné době. CO2 není jediným skleníkovým plynem. Jsou i jiné (metan a další). A tím nejvýraznějším je - vodní pára. Jenže ta působí obousměrně, s její koncentrací v atmosféře roste skleníkový efekt (pohlcování dlouhovlnného tepelného vyzařování z povrchu Země do vesmíru atmosférou, která by bez skleníkových plynů byla průteplivá), ale současně mraky brání slunečním paprskům ohřívat Zemi (když je zataženo, bývá chladněji).

Ale množství páry ve vzduchu ovlivňuje člověk i jinak, např. způsobem zemědělství (velké plochy stejných plodin, ponecháním neosetého pole po sklizni, …), plochou lesů (kácení pralesů, v historii např. Na růstu teploty v posledních desetiletích je pozoruhodná ještě jedna skutečnost: růst není po zeměkouli rovnoměrný. K oteplování dochází převážně v severních polárních oblastech, viz obr. č. 8. Na Špicberkách a Zemi Františka Josefa (nejsevernějších ostrovech Evropy) dosahuje oteplení až 5° C. Oteplení částečně zasahuje i nad pevninu, zejména na Sibiř a nad Evropu včetně Česka (v ČR se uvádí oteplení asi o 2,2°C).

Čím dále na jih, tím je oteplení menší. oteplení nulové nebo dokonce záporné. Největší ochlazování je v oblasti Weddellova moře (u pobřeží Antarktidy) o hodnotě -1,4°C. Mluvit o „globálním“ oteplování, tedy o průměrné teplotě na Zemi nedává příliš smysl, když rozdíly mezi oteplováním severní polární oblasti a ochlazováním jižní polární oblasti činí 7°C! Spíše by se dalo mluvit o oteplování Arktidy než o globálním oteplování.

Vysvětlení tohoto jevu není jednoduché, uvádí se tzv. polární zesílení (polar amplification) způsobené transferem tepla mořskými a vzdušnými proudy od rovníku směrem k pólům. Ale od rovníku na jih to nefunguje, snad kvůli pevnině s rozsáhlým ledovcem. Možný je i vliv Atlantské multidekádní oscilace, tj. Obr. Obr. č. 70 let, která je nyní v kladné fázi. Těžko však tyto jevy mohou vysvětlit tak velký rozdíl mezi severem a jihem.

Zatímco množství emisí CO2 vypouštěných lidmi do atmosféry roste a plynule roste i koncentrace CO2 v ovzduší, kolísá pouze mezi zimou a létem (obr. č. 9), teplota se mění spíše ve skocích (obr. č. 3 a č. 10). (tzv. jižní oscilací, obr. 10), tedy periodickou změnou v cyklu 3 - 5 let známou již po mnoho století a nijak nesouvisící s lidskou činností. Výrazné El Niňo se objevuje v cyklu přibližně 18 let. Projevem jevu El Niňo je oteplení svrchních vrstev oceánu ve východní části tropického Pacifiku o několik stupňů Celsia.

Opačnou fází je La Niňa, která stejnou oblast ochlazuje. Hnací silou obou fází jsou změny v síle a směru větrů v jižní části Pacifiku, kterým se říká pasáty. Pokud jsou slabší než normálně, nastává El Niňo, pokud jsou silnější, objevuje se La Niňa. Tento jev pak ovlivňuje počasí v různých oblastech Země, nejvíce však na amerických kontinentech. Silné El Niňo může způsobit nárůst teploty až o 0,2°C. Výrazné El Niňo bylo např. v letech 1997 a 1998 a pak 2015 a 2016 (obr. č. 10).

Zatímco korelace mezi nárůstem koncentrace CO2 v atmosféře (obr. č. 9) a nárůstem průměrné teploty (obr. č. Jak ovšem souvisí vliv pasátů v jižní části Pacifiku s oteplováním Arktidy (obr. 8) není jasné. Na celkovou koncentraci CO2 v ovzduší má výrazný vliv oceán (obr. č. 12 vlevo), kde je uloženo cca 50x více uhlíku než v atmosféře. Výměnu (pohlcování a naopak uvolňování) oxidu uhličitého mezi vzduchem a oceánem významně ovlivňuje množství planktonu v oceánech, což spolu s nárůstem a úbytkem zelené hmoty ovlivňuje i výsledky měření koncentrace CO2 na Mauna Loa na Havaji (obr. č.

Ke změnám klimatu a s tím souvisící teploty docházelo v minulosti, dochází nyní a bude docházet i v budoucnosti. Svádět vše na CO2 je zřejmě velký omyl a počítačové modely vycházející z tohoto předpokladu jsou zřejmě zavádějící, často dostatečně neodpovídají skutečnému průběhu teplot a mají problém s vysvětlením minulosti. Poměrně dlouhou dobu byl, zejména v médiích, pokládán za „správný“ scénář RPC8.5, viz horní část obr. č. 13, často nazývaný „když nic neuděláme“ (i když byl v příslušné zprávě IPCC uveden jako velmi nepravděpodobný).

V novější zprávě IPCC tento scénář zcela zmizel a je nahrazen reálnějším pohledem v dolní části obr. č. „Řešení“ představovaná zákazem spalovacích motorů v Evropě (přesněji požadavkem jejich nulových emisí), jejich náhradou elektromobily, odstavením elektráren spalujících uhlí a jejich náhradou tzv. obnovitelnými zdroji energie věc nevyřeší. Jak ukazuje řada studií a měření (např. Green NCAP, obr. č.

Navíc vliv všech evropských automobilů na globální emise CO2 pocházející z lidské činnosti je velmi malý, cca 1 % a i zákaz provozu (nejen prodeje!) všech aut se spalovacími motory v celé Evropě by se na celkové tvorbě CO2 na Zemi projevil jen těžko měřitelnou hodnotou (obr. č. Obr. č. Morkus: Jak ekologický je váš elektromobil.

Představa, že bezemisní výrobu elektřiny vyřeší občasné, nesprávně nazývané obnovitelné zdroje elektřiny (OZE), zejména soláry a větrníky, je mylná. Mylná z hlediska emisí při jejich výrobě a výstavbě i následné likvidaci (jejich životnost je jen cca 20-25 let), ale zejména z hlediska jejich přerušovaného, nespolehlivého chodu závislého na počasí. Proto je nutno jejich zálohování klasickými zdroji, zejména uhelnými a plynovými elektrárnami, které nízkoemisní nejsou. Model.

Už delší dobu víme, že města bývají podstatně teplejší než okolní krajina. Tyto takzvané městské tepelné ostrovy vznikají z celé řady důvodů. Dosavadní výzkum městských tepelných ostrovů se obvykle soustředil na vliv zástavby, cest, a také znečištěného ovzduší na teplotu měst. Materiály, z nichž jsou vyrobené automobily, mají tendenci se snadno ohřívat. Obzvláště to platí o automobilech tmavší barvy.

Z toho plyne, že by automobily měly nikoliv malou měrou přispívat k jevu tepelného ostrova. Badatelé zjišťovali, jaký je vliv automobilů na teplotu ve městech. Měřili teplotu v místech kolem vybraných automobilů různé barvy během dlouhého a slunného dne, v němž slunce intenzivně ohřívalo městské prostředí.

Poněkud nepřekvapivě se ukázalo, že klíčovou roli hraje zbarvení automobilů. Světlé vozy odrazí až asi 85 procent slunečního záření, zatím co černé automobily odrazí jen asi 10 až 15 procent. Vědci na základě výsledků výzkumu doporučují několik možných opatření, která by mohla omezit vliv automobilů na teplotu ve městech. Otevřené parkovní plochy, na nichž jsou auta přímo vystavena slunci, by mohly být zastíněny, například stromy nebo vhodnými konstrukcemi.

V blízkosti parkovišť by mohla být posílena zelená infrastruktura, jako jsou zelené střechy nebo koridory s vegetací.

tags: #vliv #tepelného #znečištění #na #globální #oteplování

Oblíbené příspěvky:

• Instalace Vodovodního Čerpadla: Kompletní Návod
• Co znamená produkce komunálního odpadu?
• Průvodce tříděním odpadu
• Význam klimatické třídy chladničky
• Merch a výroba skleněných lahví