Vliv znečištění na korály

Mezi ekosystémy s největší druhovou rozmanitostí organismů nepochybně patří korálové útesy a jejich bezprostřední okolí. Korálové útesy jsou domovem nesčetného množství různých tropických ryb i dalších mořských živočichů, které zde spolu s fyzikálními vlivy mořského prostředí vytváří jedinečný životní prostor. Právě proto je však velmi znepokojující skutečností postupný úbytek těchto přírodních skvostů, způsobený bohužel také přímou i nepřímou činností člověka.

Jak vznikají korálové útesy

Korálový útes je velký podmořský útvar, tvořený především těly korálů - přisedlých mořských živočichů z kmene žahavců. Tyto objekty se obvykle vyskytují v mělčích tropických mořích, která jsou relativně dobře prosvětlena a provzdušněna. Jen zřídka je najdete v hloubkách přesahujících 50 metrů a při průměrné teplotě vody pod 18 °C. Optimální teplotou k jejich růstu je přitom 26-27 °C. Výjimkou jsou některé korálové útesy v Perském zálivu, které snáší kolísání sezónních teplot v rozmezí celých 25° C.

Biologové odhadují, že korálové útesy v současnosti zabírají asi 284 300 km² mořského dna. Pro představu - jde o plochu, která o něco přesahuje rozlohu Nového Zélandu a zároveň jde o více než tři a půl násobek rozlohy naší republiky.

Stavebními bloky korálových útesů jsou tisíce generací útesotvorných organismů a jiných mořských tvorů, jejichž těla jsou alespoň částečně tvořena uhličitanem vápenatým (například některé skupiny řas). Symbiotické řasy jsou také velmi důležitým činitelem pro existenci korálových útesů, neboť svojí fotosyntetickou produkcí poskytují korálovým polypům, v jejichž tkáních žijí, nezbytný přísun organických živin.

Kostry jednotlivých korálů jsou neustále mechanicky rozrušovány a rozkládány činností vodních proudů a mořských živočichů, načež jejich úlomky padají do trhlin a děr v útesu a vyplňují ho. Útesy jsou takto udržovány po tisíce let, dokud je nezvratným způsobem nenaruší nějaká ekologická katastrofa, která zároveň vyhubí jeho četné obyvatele. Jak přitom dobře víme z geologických záznamů, zánik celých pásem korálových útesů nebyl v minulosti ničím neobvyklým.

Čtěte také: Vliv Energie na Přírodu

Biodiverzita korálových útesů

Korálové útesy jsou charakteristické nezvykle velkou biodiverzitou (druhovou rozmanitostí) organismů, žijících v jejich blízkosti. Přitom jde o prostředí tropických vod, které jsou poměrně chudé na obsah nezbytných živin. Vysvětlením tohoto na první pohled záhadného jevu je schopnost maximálního využití chudých zdrojů a jejich efektivního kolování mezi korály, symbiotickými řasami a ostatními organismy útesových ekosystémů. Anorganický dusík a fosfor získávají korály přímo z vody, v případě dusíku navíc využívají cyanobakterie, které tento prvek dokážou účelně vázat.

Korálové útesy jsou však závislé také na jiných faktorech, například na přísunu živin z nedalekých mangrovových porostů a „koberců“ mořských rostlin, které doplňují organické látky a materiál v podobě mrtvých těl živočichů, rostlinných částí apod. Korálové útesy na oplátku zase chrání tyto příbřežní habitaty před prudkým vlnobitím a poskytují rostlinám substrát, ve kterém mohou pevně zakořenit.

Na primární produkci celého společenstva se podílí také množství jiných mikroskopických organismů, proto je míra této produkce velmi vysoká. Výsledkem je nejvyšší známý podíl biomasy na čtvereční metr, vysvětlující ohromnou druhovou rozmanitost těchto ekosystémů.

Obyvatelé korálových útesů

Mezi nejznámější obyvatele korálových útesů patří celá řada ryb. Některé žijí přímo na korálech, jiné na drobných živočiších, kteří se pohybují přímo po nich nebo nízko nad jejich povrchem. Některé druhy dokonce o korály nepřímo pečují tím, že z jejich povrchu odstraňují organismy, jež je narušují či nekontrolovatelně porůstají. Ryby z čeledi kanicovitých (Serranidae) například zbavují korály „nevhodné“ rostlinné plevele a mořských ježovek, které se zde živí chaluhami. Kolem útesů plave samozřejmě také mnoho druhů dravých ryb, které zde nachází poměrně širokou potravní nabídku.

Z celkového počtu asi 4 000 druhů ryb, žijících u korálových útesů vykazuje množství druhů stejně pestré zbarvení, jako má samotný útes. Zajímavé je, že některé z nich mění v noci pestrou barvu na méně výraznou. Koexistence tak velkého množství druhů ryb na jednom stanovišti je neobvyklá a je dána skutečností, že jakákoliv uprázdněná nika je v tomto nemilosrdném prostředí ihned zaplněna dalšími zájemci. Ekologové proto nazývají evoluční pochody v těchto společenstvech „loterií o životní prostor“.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Útesy však nejsou domovem pouze pro ryby. Obývá je nesčetné množství dalších, především bezobratlých, mořských organismů. Mezi nimi jsou živočišné houby, žahavci (včetně některých druhů medúz), kroužkovci, korýši (garnáti, humři i krabi), měkkýši (včetně hlavonožců) a četní ostnokožci (hvězdice, ježovky a tzv. mořské okurky). Z plazů bychom se v okolí útesů mohli setkat s několika druhy mořských želv a některými hady.

Nepočítáme-li potápěče, pak se tady jen výjimečně setkáme se savci. K tomu dochází obvykle jen při náhodných návštěvách kytovců a delfínů, kteří se živí částmi korálů nebo na nich žijícími řasami. Jak tito savci, tak i další obratlovci se svými potravními preferencemi podílejí na křehkých trofických vazbách společenstev korálových útesů.

Významným, i když téměř neviditelným elementem je také tzv. kryptofauna - organismy, které žijí přímo v substrátu korálů nebo v jejich skeletech a podílející se na rozrušování schránek, tedy bioerozi. Mezi tyto významné zástupce společenstva patří některé druhy živočišných hub, mlži a sumýšovci. Na povrchu útesů jsou to především korýši a mnohoštětinatí červi (Polychaeta). Jak bylo zjištěno moderními výzkumy, v případě zdravých korálových společenstev se obvykle setkáváme s dominantním prvkem řas, které jsou pro růst a celkovou existenci útesů nepostradatelné.

Ohrožení korálových útesů

Jak je tomu bohužel i v případě jiných ekosystémů, ani u korálových útesů nelze opomenout jeden smutný fakt, kterým je stále rostoucí míra ohrožení těchto přírodních skvostů činností člověka. Dle dostupných informací dnes korály nejvíce ohrožuje globální oteplování, chemické znečištění a sběr korálů v kombinaci s příliš intenzivním výlovem ryb.

Korálové útesy jsou bezpochyby ohrožované i jinými vlivy, jak ostatně ukázal také výzkum korálových společenstev v minulých geologických dobách. Přesto je negativní vliv člověka na mnohé z nich nezpochybnitelný. Je již tedy pouze na nás, zda zanecháme toto nádherné přírodní dědictví také našim potomkům. Korálové útesy jsou nepochybně působivé a krásné i v podání barevných filmů a fotografií, hmotné realitě se však ani v tomto případě žádné zpodobnění nevyrovná.

Čtěte také: Které zdroje energie jsou nejméně škodlivé?

Okyselování oceánů

Nová studie zjistila, že okyselování oceánů poškozuje hlavní zbraň a nástroj k přežití žraloků - jejich zuby. Zrychlující se okyselování oceánských vod by mohlo urychlovat ztráty zubních řad těchto mořských dravců nad rámec jejich nahrazování. Lov potravy by tak mohl pro žraloky náhle představovat problém, který by mohl potenciálně ústit až do narušení celkového mořského ekosystému, upozorňuje britský web The Guardian.

V procesu okyselování oceánů pH vody rapidně klesá. Jde o následek vstřebávání přebytku oxidu uhličitého z atmosféry, hlavní příčinou tohoto jevu je přitom spalování fosilních paliv. Ke zmírnění okyselování oceánských vod je proto snižování uhlíkových emisí, produkovaných lidskou činností, klíčové.

Prognózy přitom naznačují, že do roku 2300 by oceány mohly být mnohem kyselejší - průměrná hodnota pH by klesla ze současných 8,1 na 7,3. I mírnější zvýšení kyselosti vody má ale na žraloky citelné dopady, a to zvláště na ty druhy, které mají zubních řad méně anebo je tempo jejich obnovy pomalejší.

„Snižování pH vody bude mít vliv na zuby mořských predátorů obecně, pakliže je jejich struktura vysoce mineralizovaná, jako je tomu u žraloků,“ dodává k tomu hlavní autor studie Maximilian Baum, který působí na Institutu zoologie a interakcí mezi organismy düsseldorfské Univerzity Heinricha Heineho. Okyselování oceánů nicméně neohrožuje pouze žraloky. Jak zjistily dřívější studie, pokles pH vody negativně dopadá také na mušle, korály a slávky.

Možnosti adaptace a záchrany

Podle něj by se žraloci mohli okyselování svého prostředí přizpůsobit. Ztracené žraločí zuby by tak mohly být postupně nahrazovány rychleji, projevem adaptace by mohlo být i zlepšování jejich mechanických vlastností. Stejnou naději chová i Lisa Whitenacková, profesorka na Allegheny College v Pensylvánii, která se žraločími zuby dlouhodobě zabývá.

Společnost ArchiReef při hongkongské univerzitě ale přišla s možností jejich záchrany. Vědci potřebovali vytvořit úplně nové dno, na němž by mohly korály růst. Z toho vzešly asi 60 centimetrů široké dlaždice napodobující přirozený tvar korálů. „Jeho kroucená údolí přitahují mořský život. Jakmile je dlaždice umístěná na mořském dně, tak na ni vědci pomocí netoxického lepidla připevní takzvaný dětský korál. V létě loňského roku takto ArchiReef instalovali 130 dlaždic. Při tom se zaměřuje na biologickou rozmanitost útesu a jeho samotný růst. Časem by měl být natolik silný, že bude možné dlaždice rozbít bez poškození korálů. Tím pádem by 3D tisk mohl pomoci ještě s další nepříjemnou záležitostí - změnou klimatu. I ta totiž často stojí za ubývání korálových útesů. Podobné snahy o záchranu korálů měly již dříve australské společnosti Reef Desing Lab a D-Shape.

Největší korálové útesy světa

Bezpochyby nejznámějším korálovým útesem světa je Velký bariérový útes (Big Barrier Reef) u pobřeží australského Queenslandu. Útesový pás dlouhý přes 2 000 kilometrů je zároveň největším systémem korálů na světě. Značná část turistů jezdí na východ Austrálie právě za tímto přírodním skvostem a není proto divu, že byl zapsán na seznam UNESCO.

Další významné korálové útesy se vyskytují také u pobřeží Belize, Nové Kaledonie, Baham, Izraele a Egypta nebo Malediv. U Floridy se nachází také nejhlouběji položený fotosynteticky aktivní korálový systém, nazývaný Pulley Ridge.

Jak rostou korály

Korálnatci jsou skupinou přisedlých, výlučně mořských žahavců, v jejichž vývoji se objevuje pouze stadium polypa. Polyp vytváří pohlavní buňky, z oplozeného vajíčka vzniká larva (planula), která po určité době přisedá a mění se opět v polypa. Vzniklý polyp se pak dále rozmnožuje pučením. Vytváří si pevný skelet v podobě vápenitého koralitu. Ten je zevnitř zpevněn jehlicemi - spikulami, volně uloženými v tkáních.

Vnější „kostra“ je tvořena uhličitanem vápenatým nebo rohovinou. Brzy po přisednutí larvy vytváří polyp bazální vápnitou destičku. Dalším růstem dochází následně ke vzniku kornoutovitého nebo válcovitého koralitu.

TIP: Od roku 2009 zmizelo kvůli změnám klimatu 14 % korálových útesů.

Aktuální stav ohrožení korálů

Téměř polovině tropických druhů korálů, které tvoří korálové útesy, hrozí vyhynutí. Uvádí to zpráva Mezinárodního svazu ochrany přírody (UICN). Až 892 druhů korálů, které žijí v teplých vodách a v mělkých vodách tropických moří, jsou podle UICN ohroženy. Způsobilo to zvyšování globální teploty, které vede k tomu, že koráli blednou. Organizace zaznamenala zhoršení stavu od roku 2008. Tehdy hrozilo vyhynutí třetině druhů. "Zdravé ekosystémy, jako jsou korálové útesy, jsou důležité. Nevládní organizace zatím stále vyhodnocuje rizika, která hrozí korálům v chladných vodách. Nejvíce útesotvorných korálů, včetně Velkého korálového útesu u australského pobřeží, se nachází v Tichém oceánu.

tags: #vliv #znečištění #na #korály

Oblíbené příspěvky:

• Klimatická Rajonizace v ČR
• Malé odpadkové koše Sconto
• Úplné znění zákona o ochraně ovzduší
• Příklady z Brna a klimatická transformace
• Přírodní ráj Dugi Otok