Vltavín: Původ a výskyt záhadných zelených kamenů

O záhadných zelených vrásčitých kamenech z jiných světů. Když se v roce 1788 objevila první zpráva o nálezu podivně vrásčitých zelenavých kamenů poblíž Vltavy v jižních Čechách, vyjádřil se profesor přírodopisu Josef Mayer, že jde nejspíše o chryzolity sopečného původu. Pozdější celosvětové výzkumy však odhalily jinou pravdu.

Co je to vltavín?

Vltavín (moldavit) je přírodní křemičité sklo patřící do skupiny tektitů. Vltavín není minerál, jedná se o přírodní sklo. Díky své kráse a jedinečnosti ho řadíme mezi drahé kameny. Pouze jediný zatím známý tektit, který je průsvitný a nádherně zelený je náš vltavín. Pro svou jedinečnost jsou vltavíny velmi ceněné jak v klenotnictví tak i ve sběratelství.

Slovo "tektit" pochází z řeckého "tektos", což znamená "tavený", a odkazuje na jejich vznik působením extrémně vysokých teplot. Chemicky vzato jsou pak tektity křemičitanová skla, s malou příměsí kovů. Složením vltavínu je nejblíže obsidiánu, avšak na rozdíl od něj obsahuje jen minimální množství vody.

Vznik vltavínů

Za vznik tektitů mohou výhradně dopady obrovských asteroidů na zemský povrch. Takto velký asteroid dopadne na naši planetu průměrně jednou za milion let. Vznik vltavínů je spojen s dopadem velkého meteoritu, který způsobil tavení pozemských hornin a jejich následné vymrštění do okolí.

Podle dnes všeobecně uznávané teorie způsobil vznik vltavínů pád impaktu u Stuttgartu v Bavorsku před 14,8 miliony let. Planetka o rozměrech řádově 1 km přiletěta nejspíše od západu pod velmi šikným úhlem a vytvořila asi 25 km velký kráter Ries Kessel. Před dopadem se patrně rozpadala na menší části, o čemž svědčí existence menšího kráteru Steinheim o průměru 4 km ve vzdálenosti 30 km jihozápadně od kráteru Ries.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Při dopadu vzniklo obrovské množství tepelné energie, která přetavila povrchové vrstvy horniny v oblasti dopadu na sklo. To pak bylo silou nárazu rozmetáno do ovzduší a proudy plynů a vzdušnými víry zaneseno do oblasti dnešního výskytu. Navíc se při explozi doprovázející dopad, vytvořila vakuová bublina, díky které je v dutinách tektitů zachován velmi nízký tlak plynů.

Dopadající asteroid zasáhl zemský povrch rychlostí okolo 20 km/s a pod úhlem asi 30°. V důsledku nárazu se vytvořilo obrovské množství energie, která vedla k částečnému vypaření křemičitých a jílovitých sedimentů miocenního období. Pouze malá část této hmoty prošla přeměnou na vltavínovou sklovinu, jež byla vymrštěna do vzduchu a během letu rozdělena na jednotlivá kapkovitá tělíska. Ta po dopadu utvořila ložiska, kde začal jejich postupný geologický rozklad.

Následný přenos kinetické energie způsobil roztavení podložních hornin a jejich vymrštění do horních vrstev atmosféry, kde došlo k jejich zesklovatění a následnému utuhnutí. Vltavíny obsahují charakteristické vzduchové bublinky, které jsou zvláště časté u jihočeských exemplářů. Tyto bublinky jsou obvykle velmi drobné, dosahují velikosti pouze několika desetin milimetru, avšak v některých případech mohou dosahovat délky až přes jeden centimetr. Možným vysvětlením nízkého tlaku v bublinách vltavínů je teorie předložená Vladimírem Bouškou v knize Přírodní skla. Podle této teorie se při dopadu obrovského meteoritu na zemský povrch a následné explozi vytvořila vakuová bublina ohromných rozměrů.

Po dalších milionech let pak docházelo k dotváření jejich tvaru půdními kyselinami a vznikla tzv. skulptace. Ta je na různých lokalitách rozdílná, někdy téměř neznatelná, někdy tzv. důlková, až po např. na celém světě známé Vltavíny z lokality Besednice, kterým se také říká "ježci", pro své extra dlouhé "bodliny".

Výskyt vltavínů

Současná místa výskytu vltavínů souvisí se zachovalými třetihorními jezerními sedimenty, kam byly v minulosti splaveny. Jedná se o oblasti jižních Čech a moravské části Českomoravské vysočiny, u Třebíče a kolem řeky Jihlavy. Z tohoto důvodu jsou Vltavíny pouze v úzkém pásu jižních Čech a částečně jižní Moravy. Na Moravě je výskyt Vltavínu mnohem menší, mají tmavší odstíny zelené, až do hnědé barvy, ale v průměru jsou větší.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Vltavíny se nejčastěji vyskytují v odstínech bledě zelené, světle zelené, lahvově zelené, olivově zelené, hnědé a jedovatě zelené. Radomilická oblast v jižních Čechách (také Malovice, Malovičky, Malešice a Vodňany) - vltavíny jsou většinou bledě zelené nebo lahvově zelené (obojí 90%).

Průměrná velikost vltavínů českých je 6,7g a moravských 13,5g, jejichž výskyt je však mnohem řidší než v Čechách. Oproti vltavínům z českých nalezišť jsou moravské exempláře tmavší, s převládajícími olivově zelenými až hnědozelenými odstíny. Tento rozdíl je způsoben vyšším obsahem železa a titanu v jejich struktuře. Dalším výrazným rysem moravských vltavínů je jejich velikost, neboť v průměru bývají větší než jejich české protějšky.

Unikátně zbarvené české a moravské vltavíny se dnes nachází především na polích, pod nimiž leží písčitá vrstva původních sedimentů. Při hluboké orbě se vltavíny z písků přimíchají do vrstvy zeminy a dostanou se na povrch. Díky častému pohybu a těžké zemědělské technice jsou však bohužel často poškozeny a rozlámány.

Hledání vltavínů v pískovnách je sice méně úspěšné - 1 až 3 kousky na metr krychlový, ale nálezy odtud jsou čisté, lesklé a nepoškozené, čímž výrazně získávají na hodnotě. Nejvíce ceněny jsou kompaktní kusy kulovitého tvaru s bohatou pravidelnou strukturou povrchu.

Historie vltavínů

První historická zmínka o vltavínech na našem území pochází z roku 1774, kdy hrabě František Josef Kinský objevil u Týna nad Vltavou zelenavé útvary a nazval je chrysolithy. Skutečný vědecký zájem o tyto kameny vzrostl až v roce 1836, kdy správce sbírek Vlasteneckého muzea v Praze, F. X. M. Zippe, odvodil jejich název moldavit podle německého pojmenování řeky Vltavy - Moldau. V následujících desetiletích se vedly diskuze o tom, jak by se tyto zvláštní skleněné útvary měly správně nazývat, přičemž mezi návrhy se objevily názvy jako moldawec nebo vltavec. Významným mezníkem se stal rok 1891, kdy se při Jubilejní zemské výstavě v Praze v tisku poprvé objevil název vltavín.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Vltavíny se používaly pravděpodobně již v době prehistorické k výrobě zbraní, šípů, díky svému skelnému lomu. V barokních dobách se poprvé zasazovaly do šperků, ale významněji se ve špercích objevují až od druhé poloviny 19. století.

V roce 1787 přednesl profesor Karlovy univerzity, doktor Josef Mayer, poutavou zprávu o pozoruhodném objevu nedaleko Týna nad Vltavou. Na tomto panství bylo shromážděno několik přírodních skel, která pana profesora nejprve vedla k domněnce, že by mohlo jít o chryzolity sopečného původu. Ovšem brzy se ukázalo, že se jedná o jiný, zcela specifický materiál. Z německého názvu Týna nad Vltavou, Moldauthein (odvozeného z německého jména Vltavy, Moldau), kustod sbírek Národního muzea v Praze, Franz Xaver Maxmilian Zippe, od roku 1836 tyto skvosty nazýval Moldavity. Český ekvivalent "Vltavín" se objevil až o více než padesát let později, během Jubilejní zemské výstavy v roce 1891. V průběhu 20. století byly Vltavíny zařazeny mezi tektity, přičemž teprve ve druhé polovině 20.

Naleziště v ČR

Jihočeská naleziště vltavínů se táhnou v širokém pásu směru JV-SZ od Besednice přes Vrábči až k Netolicím a Vodňanům. Nejznámější lokality jsou Besednice, Ločenice, Slávče, Vrábče, Koroseky, Lhenice, Netolice a Radomilice.

Další naleziště jsou v pískovnách v Ločenicích, u Chlumu nad Malší nebo v cihelně v Besednici. Blízko Habří, Krasejovky, Dolních Chrášťan, Brusné, Radomilic, Záluží, Borovan.

Vrábče u Českých Budějovic - Vltavíny se nacházejí na poli po pravé straně silnice vedoucí z Vrábče do Záhorčic. Pole výskytu je ohraničeno na straně vzdálenější od Vrábče osamoceným stavením, na straně bližší ke vsi, potokem a nudlovitým přilehlým polem. Za tímto malým polem, směrem dál od silnice se nachází borový lesík, při jehož kraji se nalézá menší pískovna s výskytem vltavínů a valounů záhnědy v různě hlubokých vrstvách písčitých naplavenin.

Padělky vltavínů

Ano, už i vltavíny mají své umělé napodobeniny. Stoupající zájem o vltavíny ve světě a tím rychle rostoucí cena zapříčinila, že se můžeme setkat se syntetickými (uměle vyrobenými) vltavíny. Některé padělky jsou povedené některé ne. Jestliže je padělek zdařilý, nemá laik šanci ho rozeznat od vltavínu pravého.

Gemologické metody to však umožňují a bezpečně padělky, nebo lahvové sklo ve špercích odliší. Nezbývá nám, máme-li pochybnosti, než se obrátit na odborníky. Některé sic malé, ale přece možnosti jak nenaletět podvodníkům popisuje RNDr. Radek Hanus, Ph.D. v knize: České a Moravské vltavíny (Granit, 2015) nebo si stáhnout pdf: Hanus, Radek & Dereppe, Jean-Marie. (2020). Odlišení přírodních a syntetických vltavínů.

Zajímavosti o vltavínech

Anglická královna Alžběta II. dostala platinový šperk osázený diamanty a černými perlami, v jehož středu ji nejvíce zaujal právě zelený třpytivý kámen, který do té doby neviděla. Ano, byl to Vltavín. Švýcarská vláda údajně za Vltavín do tohoto šperku zaplatila 5.000 dolarů.

• Winston Churchill nosil Vltavín jen tak v kapse pro štěstí.
• Náramek z Vltavínů má jeho svátost Dalajláma a svůj kámen má třeba i herec Richard Gere.
• V jižních Čechách byla v dobách minulých tradice, že chlapci museli donést Vltavín dívce, kterou chtěli požádat o ruku.

tags: #vltavín #vznik #a #výskyt

Oblíbené příspěvky:

• Jak pěstovat kopretinu řimbabu
• Dopady lodní dopravy na vodu
• Litoměřice - stav ovzduší
• Dopady znečištění plasty
• Právní důsledky klimatických protestů