Vodní želva ve volné přírodě: Výskyt a ochrana

Želvy jsou starobylí plazi, kteří se na Zemi objevili před 220 miliony lety, tedy v době, kdy zde vládli dinosauři. Od té doby se nijak výrazně nezměnil ani jejich vzhled, ani způsob života. O jejich anatomii, fyziologii i chování bylo napsáno mnoho, a přece jsou občas pro člověka záhadou. Pro všechny druhy je typický krunýř skládající se z horního karapaxu a spodního plastronu, který je přirostlý k části kostry. Vodní želvy mají krunýř plochý, mnohdy pružný až kožovitý, někdy výrazně potlačený. Kromě krunýře se však želvy mohou pochlubit i dalšími zvláštnostmi. Nemají zuby, ale okraje jejich čelistí jsou tak tvrdé a ostré, že si poradí nejen s tuhými plody, ale v případě některých druhů i s kostmi. Značná vytrvalost a odolnost želv souvisí s jejich schopností vyrovnat se s vysokou koncentrací kyseliny mléčné ve svalech. Všechny želvy jsou vejcorodé, vejce kladou na souši a o snůšku nepečují.

Želva plochohřbetá

Je to velmi plachá asijská želva, která se ráda ukrývá ve spleti rostlin. Nejaktivnější je ráno a pozdě odpoledne, případně po dešti. V lidské péči se objevuje jen vzácně. Obývá mokřady, rybníky, jezera a slepá ramena řek. Přednost dává lokalitám s měkkým dnem a velkým množství vodní a příbřežní vegetace.

Želva nádherná (Trachemys scripta elegans)

Želva nádherná je denním druhem, který se ve dne sluní a loví potravu. Zimních měsících zimuje v bahně na dně. V jižních oblastech Evropy dochází k rozmnožování. V ČR byly zatím zaznamenány čtyři pokusy. Snůšky se však pravděpodobně díky nedostatečné stále teplotě pro inkubaci nevylíhly. Páření předcházejí námluvy, v nich samec plave před samicí a před hlavou jí třepotá předními končetinami. Samice klade 2-20 vajec (v původní domovině), u nás byly zaznamenány počty okolo 10 vajec. Potrava je složená z živočišné i rostlinné složky. Primární areál - USA a Mexiko.

Postupem času rozšířena do celého světa do oblastí s mírným a teplým klimatem. Od konce 90. let 20. stol. V domácích chovech od 50. let 20. století. První datované odchyty ve volné přírodě jsou z 80. let. 20. stol. Nevypouštět do volné přírody. V podmínkách ČR se nerozmnožuje, dlouhodoběji přežívá jen v nejteplejších oblastech. V místech společného výskytu s původním druhem želv (želva bahenní) představuje potravního a stanovištního konkurenta (místa ke slunění či kladení vajec). Vzhledem k potravnímu spektru se může místy významně podílet na predaci bezobratlých živočichů, drobných rybek a obojživelníků.

Želví potravu tvoří především hmyz, ryby, plži a některé druhy rostlin. Větším problémem se může jevit především likvidace vajec některých druhů našich chráněných vodních ptáků. Želva nádherná, jejíž nálezy jsou hlášeny z několika míst Česka, zatím sice není masově rozšířena, to se však může už brzy změnit. Z opakovaných nálezů tohoto druhu z některých míst je zřejmé, že se dokáže stabilně udržet i přes období tuhé zimy, a pravděpodobně také rozmnožovat na místech, kde se nachází více jedinců obou pohlaví. I když se zatím nejedná o výskyt většího množství kusů, situace se může během několika let rychle změnit a želvy mohou ohrožovat či vytlačovat některé z našich trvale zde žijících druhů.

Čtěte také: Základní pojmy environmentální chemie

Želva bahenní (Emys orbicularis)

Obecně se nedá říct, že by želva byla typickým zířetem naší přírody. Tím vymizelým druhem je želva bahenní. Kdysi obývala teplé oblasti našeho státu, zejména stojaté vody na jižní Moravě, ale postupně se jaksi vytratila. Dnes se stále častěji setkáváme s jiným druhem želvy - želvou nádhernou. Ta byla do Evropy dovezena ze Severní Ameriky a dlouho se vyskytovala jen jako chovanec v domácích teráriích a bazénech. Ukázalo se ovšem, že odborníci zase jednou neměli pravdu a želvám nádherným nečiní přezimování zejména v teplejších oblastech české kotliny velké potíže. Snad to souvisí s tím, že stále více nadšencům vyrostla původně miloučká želvička v nerudného macka schopného ukousnout prst. Někdejší nadšenci zase dorostli z původně často dětského věku do let, kdy už měli jiné zájmy či starosti a svých chovanců se zbavili tím nejjednodušším způsobem - vypustili je do přírody. Část želv svým majitelům možná opravdu i utekla. Ať už je to jakkoli, potkat dnes na březích českých vod želvu nádhernou není až tak velký problém.

Jediným druhem želvy žijícím v recentní době na území Čech a Moravy byla želva bahenní (Emys orbicularis). Podle B. Krále zanikla její slezská populace ve 20. letech 20. století. Německý znalec slezské přírody Köhler v roce 1937 uvažoval o možném výskytu želv bahenních v okolí Javorníku a Vidnavy v návaznosti na blízký výskyt v nivě Kladské Nisy, ale nedoložil svůj předpoklad konkrétním nálezem. Oproti tomu B. Beneš uvádí s odvoláním na informace od místních občanů výskyt čtyř želv (považuje je za želvy bahenní) v letech 1955-1975, přičemž jedna želva byla ulovena na udici a tři želvy byly nalezeny v bahně při melioračních pracích. Dalším a jediným hodnověrně doloženým exemplářem byl mladý jedinec (délka krunýře 65 mm), nalezený v září 1985 zpravodajem ochrany přírody učitelem Konečným. Jeho krunýř je uložen v depozitáři Okresního vlastivědného muzea v Šumperku. Od Konečného také čerpal B. Beneš informaci, že na lokalitě byly želvy pozorovány a známy místním obyvatelům také před rokem 1939.

Autor tohoto článku osobně lokalitu poprvé navštívil s pátrací skupinou vedenou profesorem O. Štěrbou v červnu 1987. Hledali tehdy želvy bahenní a případné příznaky jejich pobytu na vodě z lodí i ze břehu. Kladli návnady i natahovali sítě při hladině. Mělčí části mokřin přerývali vidlemi na brambory (zakončené kuličkami místo hrotů), aby želvy nezranili. A již od rozednění hlídkovali u vodní plochy, zda vedle ryb a ptáků nezahlédnou na hladině také želvu. Po několik dní trvající pátrací akce se ve Vidnavských mokřinách nepodařilo prokázat prosperující populaci želvy bahenní. Některé dny bylo poměrně chladno a deštivo, což mohlo výsledek akce negativně ovlivnit. Nicméně autor a K. Vacková pozorovali v časných ranních hodinách zvíře (bylo vidět jen hlavu trčící z vody), které bylo možné považovat za želvu.

Podruhé se autor za želvami do Vidnavských mokřin vypravil se skupinou zoologů a botaniků tehdejšího Českého ústavu ochrany přírody vedenou M. Vlašínem ve dnech 18.-20.5.1994. Cílem bylo provést zoologický a botanický průzkum v rámci přípravy PR Vidnavské mokřiny. Při pochůzce v terénu P. Koutný a I. Málková zahlédli želvu v přítokovém kanálku, který vede vodu do velké vodní plochy v mokřinách v místě, kde tento kanálek prochází starou hrází a je zatrubněný. Zvíře se ale nepodařilo chytit. Oba však byli přesvědčeni, že šlo určitě o želvu bahenní. se o poslední hodnověrné pozorování živého exempláře želvy bahenní ve Vidnavských mokřinách. Tehdy došlo také k setkání s panem učitelem Konečným, který říkal, že opakovaně zimoval želvy ve svém sklepě. Četné historky o pozorování nebo i odchycení želvy na udici jsme slýchali i od místních rybářů a dalších občanů, jakmile se dověděli o předmětu našeho zájmu v lokalitě. Z toho je zřejmé, že se v mokřinách nějaké želvy bahenní určitě vyskytovaly.

P. Široký se marně snažil najít a chytit želvy bahenní ve Vidnavských mokřinách několik dalších let. Měl i domluveno provedení analýzy DNA v Německu, které by mohlo potvrdit nebo vyvrátit autochtonnost místní populace. Až 28.9.2000 v lese nedaleko vtoku do umělé vodní nádrže (vedle mysliveckého zařízení) nalezl kosterní zbytky samce želvy bahenní. Vzhledem ke stavu kadáveru však bylo zřejmé, že zvíře uhynulo dlouho před nálezem. V květnu až červenci následujícího roku nainstalovali ve Vidnavských mokřinách P. Široký a R. Ale přes asi tři měsíce trvající úsilí se nepodařilo žádnou želvu chytit. Jedna želva bahenní se v té době ve Vidnavě a okolí sice vyskytovala, ale tu přivezl R. Rozínek, který volné chvíle mezi kontrolami pastí a průzkumem Vidnavských mokřin i okolí věnoval osvětové činnosti mezi školní mládeží i starším obyvatelstvem Vidnavska.

Čtěte také: Přehrady a Bezpečnost

Je zřejmé, že v nedávné minulosti (asi před 15-20 lety) v mokřinách želvy prokazatelně žily (bez ohledu na původnost zvířat), ale v současnosti je zřejmě jejich existence již minulostí. Pokud šlo skutečně o zvířata pocházející z Balkánu, jejich vymizení by nebylo pro naši přírodu velkou ztrátou. Želvy jsou součástí české přírody od nepaměti. V současnosti se v naší přírodě můžeme nejčastěji setkat s želvou nádhernou, která je však u nás druhem nepůvodním, pocházejícím z USA. S velkou dávkou štěstí ale můžeme spatřit i druh původní - želvu bahenní. Její pozorování však není jednoduché, a tak je tento druh pro většinu Čechů neznámý až tajemný. Přestože se u řady populací jedná o vysazené jedince, otazníky o původu některých z nich přetrvávají a zůstává tedy možnost skrytého přežívání původních želv.

Želva bahenní (Emys orbicularis) žije v jižní a střední Evropě, na Blízkém východě a v severní Africe. Dle subfosilních nálezů se v teplejších obdobích čtvrtohor vyskytovala i v severní Evropě, ale s ochlazujícím se klimatem z těchto míst začala ustupovat. Značný pokles nastal až ve středověku především působením člověka, a to kvůli vysušování mokřadů, regulacím řek a v menší míře také intenzivním lovem. Výsledkem dlouhodobého tlaku je současný výskyt, který lze v celém areálu považovat za mozaikovitý. Želva bahenní je menší, až středně velká želva. Délka krunýře je u samic až 25 cm, u samců 15 cm. Má tmavý, nízce klenutý oválný krunýř s hladkým okrajem s drobnými žlutými skvrnkami a proužky. Stejně zbarvená je i na hlavě, krku a nohou. Hlavu má pokrytou hladkou kůží bez šupin, ocas je kuželovitý, dosti dlouhý, přední končetiny jsou pětiprsté a zadní čtyřprsté. Prsty na předních i zadních končetinách jsou spojeny plovací blánou a zakončeny ostrými zahnutými drápy.

Převážnou část života tráví ve vodě nebo v její blízkosti. Nejaktivnější je přes den, kdy se sluní na břehu nebo padlých plovoucích kmenech. Nejčastěji ji najdeme ve stojatých zarostlých vodách s bahnitým dnem, tůních, slepých ramenech řek a rybnících, kde dává přednost prohřátým mělčinám. Mezi důležité faktory výskytu patří dostupnost osluněných písčitých nebo hlinitopísčitých ploch využívaných ke kladení a inkubaci vajec. Samička klade 4-15 vajíček, které zahrabává někdy i stovky metrů od vody. Inkubace trvá asi 100 dní. Stejně jako u ostatních druhů želv je pohlaví mláďat ovlivněno teplotou v hnízdě. Na severu areálu malé želvičky po vylíhnutí většinou neopouštějí hnízdo a přečkávají v něm až do jara. Želva bahenní je dlouhověký živočich, má potenciál dožít se i sta let. Přezimuje ve vodě dle místních podmínek 5-7 měsíců.

Želva bahenní je v České republice chráněna zákonem 114/1992 Sb. a v aktualizované vyhlášce 395/1992 Sb. je zařazena do kategorie zvláště chráněný, kriticky ohrožený druh. V Červeném seznamu obojživelníků a plazů České republiky je zařazena jako taxon, o němž nejsou dostatečné údaje. Tuto skutečnost potvrzuje i dostupnost, nebo spíše nedostupnost dat. Při mapování výskytu želvy bahenní v souvislosti s vytvářením atlasu rozšíření plazů ČR v roce 2001 byla želva doložena z 62 polí síťového mapování, ale původnost všech nálezů byla zpochybněna, a to i v některých dalších publikacích. Jak je patrné z dat z Nálezové databáze ochrany přírody, po roce 2001 je již obsazeno jen 21 polí a od roku 2010 již jen 12 polí. Autochtonnost želvy bahenní v České republice dokládají subfosilní nálezy z různých míst. Nálezy alespoň úlomků krunýře jsou zaznamenávány i v posledních letech (např. při různých stavebních výkopech).

Želva bahenní postupně z většiny oblastí původního výskytu na území ČR vymizela díky dlouhodobému rozsáhlému vysušování mokřadů a tůní, přeměně okolí zbylých tůní na pole nebo lesy a v neposlední řadě díky lovu pro maso. Od středověku, kdy sloužila jako postní jídlo, byla do ČR také dovážena z jižnějších zemí. Z dochovaných archivních záznamů se lze dovědět jen o některých přesunech. Například již v roce 1603 byly dovezeny z Moravy želvy na třeboňské panství Petra Voka, kde byly chovány a rozmnožovány kromě období třicetileté války až do r. 1754. Ještě kolem r. 1850 byly želvy pravidelně nalézány v jihočeských rybnících a některé nálezy byly také diskutovány jako možný doklad původního výskytu tohoto druhu v našich zemích. V 18. století byl chov želv v Čechách značně rozšířen.

Čtěte také: Kompost a zahrada

Také z první poloviny dvacátého století existují doklady o introdukčních snahách z Vlašimska, Vodňanska, Pardubicka, Chrudimska nebo Znojemska (1901 - Konopiště, 1926 - Hrušovany nad Jevišovkou, 1928 - Vodňany, 1933 - Božice). Občasné dovozy a vysazování želv se uskutečnily i v druhé polovině 20. století. Důvodem již nebyl chov želv pro maso, ale snaha o zachování želv v přírodě ČR a tzv. posilování stávajících populací. Tyto neoficiální snahy proběhly v době, kdy nebyly známy veškeré současné poznatky o fylogeografii druhu a nebyly ani odlišovány poddruhy želvy bahenní.

Zřejmě nejznámější výskyt geograficky nepůvodní linie želv bahenních v ČR představuje rozmnožující se populace na lokalitě přírodní památka (PP) Betlém u Věstonické nádrže, jedné z novomlýnských nádrží na jižní Moravě. Celkem zde bylo v letech 1989-1994 postupně vysazeno 22 dospělých jedinců (5 samců a 17 samic) původem z Rumunska z Dunajské delty. V období 2010-2013 bylo označeno celkem 165 exemplářů, odhad populace činil 200 jedinců. Želvy se zřejmě šíří i mimo PP Betlém - někteří jedinci byli zaznamenáni i ve vzdálenosti cca 5 km. Prosperující betlémská populace dokládá, že v ČR jsou či mohou být vytvořeny pro želvu bahenní vhodné podmínky a že má význam činit prospěšná opatření na dalších lokalitách.

V Jihomoravském kraji je více lokalit s aktuálním výskytem želvy bahenní, jedinci jsou však neznámého původu. Je zde ale minimálně teoretická pravděpodobnost, že v regionu želvy dlouhodobě přežívaly a menší původní populace unikaly pozornosti. Tato možnost je pravděpodobná například v oblasti okolo Lanžhota a Lednice. Příkladem je přírodní rezervace (PR) Stibůrkovská jezera, oblast evropsky významné lokality (EVL) Soutok - Podluží nebo národní přírodní památka Pastvisko u Lednice spolu s EVL Niva Dyje. Želvy v PR Červená louka na Rakovnicku jsou jedním z českých pokusů o vysazení. Želvy byly dováženy od 70. let z Maďarska a následně bylo 40 jedinců vypuštěno na lokalitě Červená louka v letech 1983-1987. Rozmnožování nebylo doloženo, až v roce 2013 byla nalezena jedna samice asi 800 m od vodní nádrže a následně umístěna do záchranné stanice Čabárna v Kladně, kde snesla osm vajec. Z nich se vylíhlo šest mláďat, přežilo pět a ta pak byla spolu se samicí vypuštěna v roce 2014 zpět na lokalitu. Želvy z Maďarska představují z fylogeografického hlediska původní linii i pro české území, přičemž snaha samice o rozmnožení se zdá být nadějná.

Další oblastí výskytu je Moravskoslezský kraj, kde lze většinou o původu jedinců spekulovat. Pravděpodobné je dovážení a vypouštění jedinců z Balkánu či Maďarska a smísení se zbytky původních populací. Aktuální výskyt zejména mezi Opavou a Ostravou představuje pravděpodobně desítky (optimisticky možná až stovky) exemplářů. Lokality s aktuálním výskytem jsou např. PR Koutské a Zábřežské louky, Háj ve Slezsku, Jilešovice, PP Jilešovice‑Děhylov a PR Štěpán. Seznam celé řady dalších příkladů vypuštěných nebo z chovu uniklých želv by mohl být ještě delší, byly ale jmenovány jen ty nejvýznamnější.

Snahy o zjištění původu želv probíhaly již od 90. let 20. století. Úsilí nebylo z dlouhodobého hlediska dostačující a mezi odbornou i laickou veřejností se šířil závěr, že v ČR původní želvy již nežijí a nemá dále cenu se příliš zabývat výzkumem nebo přímo jejich záchranou. Dokonce se vyskytly úvahy, aby byla vyřazena ze seznamu zvláště chráněných druhů. Údaje získané díky zapojení odborníků, ale i veřejnosti poukazují na aktuální výskyt želvy bahenní a tyto lokality jsou vhodným cílem pro pátrání po původních českých želvách. Dokud se geneticky neprokáže původ jedinců žijících na daných lokalitách, nelze vyvrátit možnost přežívání původních želv. Podobné reliktní populace jsou například v Německu nebo Polsku (populace v Polsku západně od Radomi při řece Zwolence zůstávala dokonce asi 50 let nepovšimnuta). Široká veřejnost se může zapojit do mapování výskytu a přispět k poznání areálu rozšíření želvy bahenní.

Ochrana želvy bahenní

Zájem o zjištění původnosti želvy bahenní a hlavně o budoucnost její ochrany vedl organizaci HERPETA k uspořádání semináře, který se konal v Čelákovicích (20.-21. 2. 2014). Na semináři zazněly přednášky a diskuse týkající se aktuální situace želvy bahenní v ČR, zachování druhu ve volné přírodě a možného návratu na místa, kde byla želva bahenní vyhubena. Během diskuse byl zvolen další postup činností a administrativních úkonů. Prvořadý bude soustavný terénní výzkum a získání informací o želvách ve volné přírodě a o lokalitách, kde se želvy vyskytují či kde by se vyskytovat mohly. Rok 2014 se tak stal počátkem cílené snahy o zajištění ochrany a navržení možného repatriačního programu. Vznikla otevřená pracovní skupina zahrnující pracovníky AOPK ČR, muzeí a univerzit a započal tak dlouhodobý projekt „Želva bahenní v ČR“.

Na semináři v Hluboké nad Vltavou (10. 3. 2015) byla Zoo Ohrada pověřena garancí budoucího záchranného chovu a evidencí chovných jedinců. Prvními započatými kroky projektu jsou získávání údajů o aktuálním výskytu a hodnocení stanovištních a teplotních charakteristik na vybraných lokalitách (zejména potenciální vhodnost pro úspěšnou inkubaci). Teplotní dataloggery byly instalovány na dobu jednoho roku (2014-2015) na vybraných moravských (včetně PP Betlém) i českých lokalitách. Vybírány byly lokality s aktuálním výskytem želv i potenciálně vhodné lokality bez současného výskytu želvy bahenní (např. Želva bahenní patří mezi nejohroženější druhy živočichů v ČR. Je zřejmé, že bez záchranného programu či jeho obdoby a managementových zásahů by mohla z přírody ČR v budoucnu zcela zmizet. Želva bahenní nebyla zatím zařazena mezi druhy, kterých by se týkala nová koncepce záchranných programů AOPK ČR právě proto, že není k dispozici dostatek údajů o aktuálním výskytu. Jedním z cílů projektu je tento nedostatek údajů napravit.

Invazní druhy a registrace

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) spustilo on-line formulář pro registraci invazních druhů zvířat, která lidé chovají jako domácí mazlíčky. Za resort o tom informovala Dominika Pospíšilová. Od ledna platí v Česku nová pravidla pro invazní nepůvodní rostliny a živočichy z unijního seznamu. Lidé tyto druhy nesmí vypouštět, vysazovat, dovážet, převážet, uvádět na trh, ale i chovat nebo pěstovat na území Evropské unie.

"Klíčové je, aby majitelé živočichy z unijního seznamu nerozmnožovali, aktivně bránili jejich únikům a v žádném případě je nevypouštěli do přírody," uvedl ředitel odboru druhové ochrany a implementace mezinárodních závazků na MŽP Jan Šíma. Například u raka mramorovaného stačí jediná samice k tomu, aby vznikla rozsáhlá populace raků, a ta přenosem račího moru decimovala naše raky říční a kamenáče," řekl Šíma.

Ve formuláři majitelé vyplní své kontaktní údaje a informace o chovaném zvířeti - například počet jedinců, jejich stáří, ale i vybudovaná opatření proti jejich úniku. "Vyplněné informace se propíší do osvědčení s unikátním evidenčním číslem, které majitel následně obdrží od Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK). Registrace, resp. toto osvědčení bude dokladem o tom, že jde o jedince držené v souladu s evropským nařízením o invazních druzích ’na dožití’, a neuplatní se u nich příslušné zákazy," uvedla Pospíšilová.

Pokud zvíře uhyne nebo jeho majitel změní adresu, je nutné zaslat AOPK aktualizované údaje spolu s evidenčním číslem z prvotní registrace. Počátkem roku 2023 se pro invazní druhy z unijního seznamu zápis do registru uzavře. Další držení či chov nezaregistrovaných zvířat pak bude porušením zákazů stanovených evropským nařízením.

"V případě, že uvedené jedince invazních nepůvodních druhů nebudou majitelé schopni nebo chtít nadále držet, mohou je odevzdávat do k tomu určených zařízení," uvedla Pospíšilová. Jejich přehled MŽP zveřejní během letoška na webu resortu.

tags: #vodní #želva #ve #volné #přírodě #výskyt

Oblíbené příspěvky:

• Vliv světla na mořské ekosystémy
• Tipy na dovolenou v Olomouckém kraji
• Prevence pohlavních chorob v Česku
• Vybavení a činnost ZZS Stodůlky v Praze
• Koše na papír do kanceláře