Vlna a její charakteristika v divoké přírodě

V tomto článku bychom Vás rádi seznámili s nejběžnějšími druhy textilních vláken, která se používají pro tkaní látek, a jejich charakteristikou. Vlákna lze rozdělit do 4 skupin dle jejich původu.

Vlákna živočišného původu: Vlna

Jedná se o textilní vlákno vyrobené ze srsti ovce domácí. Získává se ze srsti ovce domácí. Vlněná příze je velmi starý a oblíbený materiál. K výrobě oděvů se vlna používala od nepaměti a je oblíbená téměř ve všech koutech planety dodnes. Zpracovává se dvěma základními způsoby: česáním a mykáním. Velmi obecně můžeme říci, že krátká vlákna se mykají a z dlouhých vláken se vyrábí česaná příze. Nejznámější a v současné době velmi oblíbenou vlněnou pleteninou je merino.

Ovce se dožívají 10-12 let, za rok může každému zvířeti narůst nejméně 3 kg vlny, některá plemena dávají až 18 kilogramů. Vlna se stříhá jednou nebo dvakrát do roka (zručný střihač ostříhá přes 20 ovcí za hodinu). Surová, potní vlna obsahuje v průměru jen méně než polovinu váhového množství spřadatelných vláken, 10-45 % je tuk a pot, 5-20 % jsou nečistoty, které se dostaly do srsti na pastvině, mimo toho mohou vlákna pojmout až 25 % vlhkosti. Tuk a pot se odstraňuje praním (získaný lanolin se dá použít v kosmetice) a rostlinné příměsi se karbonizují kyselinou sírovou. Čisté vlákno sestává z keratinu, pigmentu a chemicky vázané vlhkosti. Z chemických prvků je 50 % zastoupen uhlík, s dalšími 40 % kyslík a dusík. Povrch vlákna je šupinovitý. Zvláštní struktura řetězcové molekuly dává vláknu vynikající pružnost a ohebnost (E-modul). Vlna je proto téměř nemačkavá, ale tím také méně pevná než jiná textilní vlákna a za mokra ztrácí dalších 10-20 % pevnosti. Barvení dvou partií vlny na úplně stejný odstín je sotva možné. Výrobky z vlny se musí chránit proti molům.

Druhy vlny

• Merino vlna: Merino je nejznámější a nejoblíbenější druh jemné vlny. Nejjemnější merina jsou tak hebká, že je mnoho lidí snese na holé kůži, a proto se z nich vyrábí i spodní prádlo, termoprádlo, hebké šály a šátky a oblečení pro malé děti.
• Střižní vlna: Střižní vlna je složená výhradně z nových vláken, tedy takových, která šla přímou cestou z ovce do výroby. Jejím opakem je regenerovaná vlna (recyklovaná vlna). Přirozeně kvalitnější je vlna střižní - má delší vlákna a jednotnou kvalitu. Střižní vlnu je možné vyznačit na etiketě, není to povinné, ale výrobce se tím rád pochlubí (anglicky „virgin woll“, německy „Schurwolle“).
• Regenerovaná vlna: Regenerovaná vlna je opakem střižní vlny. Ta se vyrábí ze zbytků a odpadů z výroby (zbytky nití z přádelen, kousky plsti, odstřižky vlněných látek ze šití konfekce), které se rozcupují na jednotlivá vlákna a znovu spředou. Vlákna se tím bohužel zkracují a poškozují, takže je nelze recyklovat donekonečna a látky z recyklované vlny jsou méně kvalitní.
• Česaná vlna: Česaná vlna, která je i u nás známá pod anglickým názvem „worsted“, je vysoce kvalitní, dlouhovlákenná vlna. Během zpracování se z rouna pečlivě vyčešou krátká vlákna, takže zůstanou jen ta, která mají délku 8-15 cm. Z těchto dlouhých vláken se spřádá jemná, hladká a pevná worsted příze, určená na výrobu worsted látek - látek z česané vlny. Látky jsou také hladké, postrádají škrábavost typickou pro hrubší vlny a netvoří se na nich žmolky.

Další druhy vlny ze srsti jiných zvířat

Nařízení evropské unie o názvech textilních vláken uvádí konkrétní seznam zvířat, jejichž srst lze také označovat jako vlnu: alpaka, lama, velbloud, kašmírská koza (kašmír), angorská koza (mohér), kašgorská koza (kříženec kašmírské a angorské kozy, který dává materiál označovaný jako „kašgora“), angorský králík (angora), vikuňa, jak, guanako, bobr a vydra.

• Kašmír (od kašmírské kozy, lat. Capra hircus laniger): Vlákno se získává ze srsti kašmírské kozy žijící v oblasti Himalájí. Svými vlastnostmi a zpracováním se podobá ovčí vlně, je velmi jemný a hřejivý, jedná se však o materiál vzácnější a výrazně dražší. S výjimkou Číny se zpracovává téměř výlučně ručně. Rozeznat oděv z kašmíru od toho z ovčí vlny není snadné, a proto se občas v obchodech vydávají za kašmír i oděvy z ovčí vlny. Z kašmíru se vyrábí luxusní zimní oděvy.
• Angora (srst angorských králíků): Vlákno se získává ze srsti angorských králíků. Je mimořádně jemná a hřejivá, ovšem velmi náročná na údržbu. Často se proto objevuje v kombinacích s bavlnou nebo vlnou, čím se zvyšuje její odolnost.
• Mohér (od angorské kozy): Získává se ze srsti angorských koz. Má podobné vlastnosti jako ovčí vlna, je jemný, měkký a má výborné izolační vlastnosti.

Vlastnosti vlny

• Vlna má, stejně jako ostatní přírodní vlákna, spoustu úžasných vlastností.
• Vlna je hřejivá. Tlustý vlněný svetr hřeje v i mrazech jako kamínka. Merinové termoprádlo se nosí i na vysokohorské a polární výpravy. Výjimečnou vlastností vlny je, že hřeje i mokrá, takže když zmoknete nebo se zapotíte, nenastydnete.
• Vlna je prodyšná. Je v ní teplo, ale dýchá. Vlněný pánský oblek s dobrou podšívkou je mnohem příjemnější na nošení než polyesterový, stejně tak vlněný svetr je prodyšnější než akrylový. Z vlny se také vyrábějí přikrývky, pod kterými se skvěle spí.
• Vlna je krásná. Z vlny se vyrábějí skutečně nádherné látky v široké škále pestrých barev.
• Je hygienická. Nepodporuje růst bakterií a neabsorbuje pachy. Vlněné termoprádlo a oblečení se hodí i na dlouhé turistické výpravy nebo historické akce, kde jsou polní podmínky.
• Vlna nehoří. V běžném životě je to asi zanedbatelná výhoda, ale může se to hodit při kempování nebo historických akcích. Vlna špatně chytá a po vytažení z ohně okamžitě zhasne, a je tak bezpečnější než akryl, bavlna nebo polyester.
• Vlně nevadí kyseliny, ale nemá ráda zásady. Rouno při čištění prochází kyselinovou lázní, aniž by mu to ublížilo, ale při styku se zásaditými látkami vlákna křehnou a žloutnou. Proto se na vlnu nesmějí používat běžné prací prášky, ale jen přípravky určené na praní vlny (nebo hedvábí, které je na tom stejně), v nouzi třeba šampon na vlasy.
• Absorpce vlhkosti: I když dokáže pojmout až 30 % své váhy ve vodě, zůstává na dotek suchá. Ve skutečnosti má vlna nejvyšší míru absorpce vlhkosti ze všech vláken.
• Vlna má neuvěřitelnou odolnost - její vlákna lze ohnout tisíckrát více než rostlinná vlákna, aniž by došlo k jejich přetržení. Před přetržením se vlákna natáhnou až o 25 %, což jim poskytuje výjimečnou pružnost.

Výroba vlněné látky

Surovinou pro výrobu vlněné látky je ovčí vlna, i když v širším slova smyslu můžeme říct, že vlna jakéhokoli vhodného zvířete (jaka, lamy, kozy, velblouda…). Existuje mnoho plemen ovcí, a ne všechna mají rouno vhodné pro textilní výrobu; kvalita rouna se liší také podle věku a pohlaví zvířete, dokonce i podle části těla.

Čtěte také: Recyklace plastů: volná místa

Stříhání, čištění a předení

Ovčí rouno se cca od doby železné stříhalo pomocí pérových nůžek. V předešlé době se spíš vytrhávalo a vyčesávalo pomocí hřebenů, dnes se naopak používají speciální elektrické strojky, které stříhání značně ulehčují. Surové rouno se hned po ostříhání třídí, nejméně kvalitní a silně znečištěné části (z ocasu, zadku, břicha) se vyřazují. Vytříděná vlna, které se v této fázi říká „potní vlna“, se musí zbavit přebytečného lanolinu a rostlinných zbytků, které se v ní zachytily.

Tradičně se ovce už před střiží hnaly koupat do řeky nebo potoka. Ostříhaná potní vlna se pak zpočátku prala mechanicky v kaskádě propustných hrází vybudovaných na vodním toku; začínalo se v nejspodnější tůni a postupně se vlna předávala do vyšších tůní, až se nahoře vytáhla zcela čistá. V pozdější době se prala ve směsi vody a mýdla nebo vody a drasla, a až poté dávala vymáchat do tekoucí vody. Dnes se rostlinné zbytky odstraňují tzv. karbonizací - rouno se namočí do silné anorganické kyseliny, ve které úlomky rostlin zuhelnatí, ale vlněným vláknům se nic nestane.

Po usušení na slunci se praním zacuchaná vlna ručně rozvolňovala, mykala a česala (kramplovala), pročesaná vlna se svazovala do pramenů a předávala přadlenám a přadlákům. Vlněné příze se vyráběly v různé tloušťce a dvou variantách podle zákrutu: zákrut S a zákrut Z. Jednoduchá příze se někdy ještě ská - dvě a více vláken jednoduché příze se smotává dohromady, aby vznikla silnější a pevnější nit. Princip skaní je prakticky stejný jako u předení.

Barvení

Pokud měla příze posloužit na výrobu barevné látky, barvila se v této fázi. Barvířství bylo velmi speciální řemeslo, barvíři se navíc dělili ještě na krasobarvíře (pestré barvy) a černobarvíře (tmavé odstíny). Používala se široká škála přírodních barviv, v českých zemích především rostlinného původu: šafrán (pěstoval se u nás už ve 13. století, dává sytou žlutou barvu, ale je velice drahý), borůvky (modrá), světlice barvířská (oranžová), boryt barvířský (modrá), duběnky (fialovočerná), cibule (hnědá).

Tkaní

Z obarvené příze se už mohlo tkát a dát tak vzniknout konečné látce. Od počátku tkalcovství po konec raného středověku se tkalo na jednoduchých vertikálních stavech. Začátkem vrcholného středověku se začalo přecházet na stavy horizontální. Při tkaní byla důležitá volba vazby, ve které se tkalo. Nejjednodušší plátnová vazba se používala na tkaní vlněných pláten i v těch nejchudších domácnostech. Kepry a lomené kepry už vyžadovali složitější tkalcovský stav i šikovnějšího mistra.

Čtěte také: Úloha poradce pro ekologii

Historie vlny

Pokud vás zajímají dějiny vlny od prvních domestikovaných oveček přibližně do středověku, doporučujeme náš podrobný článek vlny v historii. Vlna je velmi starý materiál, který lidstvo zná a využívá už tisíce let.

Její novodobá historie je, aspoň pro nás Evropany, trochu smutná. Vlna se v Evropě běžně zpracovávala skoro celé dvacáté století, téměř každá země měla svůj vlnařský průmysl a uměla nabídnout něco speciálního (italské oblekovky, anglický tvíd, rakouský loden, skandinávská sukna). V Česku se před sametovou revolucí, a ještě nějakou dobu po ní tkaly vynikající woolmarkové látky, které se vyvážely do celého světa.

Po revoluci se původně centrálně řízený český trh s vlnou víceméně rozpadl a textilky postupně zanikaly. Brno, přezdívané „moravský Manchester“, přišlo o svou slavnou Vlněnu a čeští chovatelé ovcí o odbyt vlny. Dovoz levné vlny z Asie a Jižní Ameriky v roce 2008 definitivně zlikvidoval celý evropský trh s vlnou.

Stoupající zájem o kvalitní látky a slow fashion ale snad zachrání evropské vlnařství před úplným zničením. Výrobci luxusního oblečení mají stále zájem nakupovat materiál z evropských textilek a malí lokální chovatelé opět nabízejí vlněné rouno nebo příze zájemcům o řemesla a ruční práce.

Srovnání vlastností vlny a umělých vláken

Vlna vs. Umělá vlákna mohou v některých případech sloužit jako levná alternativa, ale skutečné kvality vlny se jen stěží vyrovnají. Nehořlavost, izolační vlastnosti a vodoodpudivost vlny jsou kombinované vlastnosti, které umělá vlákna nedokážou plně napodobit. Přesto se vlna často mísí s jinými vlákny, aby se získaly některé výhody těchto materiálů, ale zároveň zůstaly zachovány klíčové vlastnosti vlny.

Čtěte také: Použití volné skládky

Třídění vlny

Vlna se třídí podle několika faktorů: síly, délky, jemnosti, konzistence a počtu vad. Klíčovým měřítkem je průměr vlákna, který se udává v mikronech (1 mikron = 0,00004 palce). Superjemná vlákna mají průměr kolem 10 mikronů, zatímco silnější vlákna mohou mít až 50 mikronů. Pro srovnání, průměrná tloušťka lidského vlasu je cca 80 mikronů. Kromě tloušťky je také důležitá vlnitá struktura vlny, tzv. crimp (vlnka). Čím jemnější je vlákno, tím více má vlnek na určitou délku. Jemná merino vlna může mít až 100 vlnek na 2.5 cm (inch). Právě tato struktura zajišťuje vlně její pružnost a schopnost izolovat.

Plemena ovcí a jejich vlna

Existuje několik plemen ovcí, jejichž vlna se hojně využívá pro různé účely.

• Merino vlna: Jemná, vysoce kvalitní vlna s vysokým objemem a jemností, ideální pro luxusní oděvy. Merino vlna patří mezi nejkvalitnější druhy vlny. Její vlákna jsou dlouhá (až 114,3 mm/4,5 palce oproti běžné jemné vlně, 63,5 mm/2,5 palce), a velmi jemná, což z ní dělá ideální materiál pro výrobu luxusního oblečení, lehkých svrchníků, dětského oblečení a šál.
• Jehněčí vlna: Jedinečná kategorie vlny, která pochází z prvního stříhání mladých ovcí do sedmi měsíců věku. Tato vlna je mimořádně jemná a měkká, jelikož jeden konec vlákna zůstává nestříhaný.

Vlna a srst jsou vysoce ceněné přírodní a obnovitelné materiály, které mají široké využití v textilním průmyslu. Získávají se z různých druhů zvířat - vlna především z ovcí, zatímco srst pochází z koz, králíků a velbloudů. Tyto materiály se vyznačují vysokou kvalitou, která se může lišit podle plemene a země původu.

Vlna a srst patří mezi nejvíce ekologické materiály, které lze použít v textilním průmyslu. Produkce těchto vláken je méně náročná na životní prostředí než výroba syntetických vláken.

Srst zvířat

Srst zvířat, jako jsou kozy, králíci a lamy, má podobné vlastnosti jako vlna, ale je produkována v menším množství a bývá dražší.

• Kašmír (od kašmírské kozy, lat. Capra hircus laniger): Výjimečně jemný a měkký, méně než 20 mikronů. Jeho izolační schopnosti (zpracovává se totiž hustá zimní podsada z jemných chloupků) a luxusní textura ho činí jedním z nejžádanějších materiálů na trhu.
• Mohér (od angorské kozy): Vlákna s vysokým leskem a skvělými izolačními vlastnostmi, vhodná pro jemné oděvy.
• Angora (srst angorských králíků): Chlupy jsou duté, vyplněné vzduchem, angorská vlna je proto lehká a různě "poletuje", tzv. halo effect.
• Alpaka: Alpaka je velmi oblíbená pro jemné a měkké textilie.
• Lamy: Lamy jsou nenáročná zvířata s malým dopadem na životní prostředí.
• Vikuňa: Jejich srst je mimořádně jemná (12 mikronů), ale obtížně se chemicky upravuje, proto se většinou používá v přírodní barvě.
• Velbloudí vlna: také dává jemnou vlnu, podobnou lamí. Velbloudí srst má termostatické vlastnosti, které udržují nositele v teple v zimě a v chladu v létě, a předpokládá se, že má antirevmatické a antiartritické vlastnosti.
• Srst z Yaka: Jačí vlákno se strukturálně liší od ovčího vlákna: je jemnější (na omak připomíná kašmír a je velmi nadýchané) a pevnější v tahu.

Zpracování vlny

Přeměna mastné vlny na vlnu s vrchní povrchovou úpravou zahrnuje proces rozvolňování, drhnutí, mykání, posukování a česání. Souhrnně se tento proces nazývá angl. V první fázi se vlna nejprve rozvolní na rozvolňovacích strojích na menší chomáčky vláken - vločky.

Z vlněných vláken nelze všechny nečistoty odstranit pouze mechanicky (suchou cestou), a proto se musí ještě prát (vypraná vlna se zbavuje rostlinných stébel karbonizací slabou kyselinou sírovou H2SO4) a sušit, aby se odstranil veškerý pot, mastnota, špína a další nečistoty, které se na rounu nahromadily v průběhu roku. Z rozvolňovacího stroje vyjde plošný produkt nazývaný rouno, ve kterém je vrstva neuspořádaných vláken s velmi malou soudržností. Různé druhy vláken nebo i jen vlákna téhož druhu, ale různé kvality se často mísí.

Vodní čištění vlny zahrnuje průchod vlny šesti až osmi nádržemi (mísami), počínaje horkou vodou (60 °C/140 °FJ) smíchanou se saponátem a konče čistým oplachem. V každé fázi se vlna čistí a odstraňují se z ní nečistoty. Válce mezi nádržemi vytahují a tlakem z ní vytlačují znečištěnou vodu, aby se snížilo znečištění mezi miskami.

Ve druhé fázi se vyčištěná vlna myká a češe (posunkování/protahování), aby se vlákna smísila a vyrovnala. Účelem mykání vlny (angl. carding) je rozvolnit dodávané chomáčky surových vláken až na jednotlivá vlákna (přást a přízi). Tyto vlákna se během mykání musí napřímit a paralelizovat (urovnat do rovnoběžné polohy), promísit, odstranit nečistoty a krátká nebo vadná vlákna, a z vláken vytvořit stejnoměrnou přízi. Při výrobě vlněné příze (angl.

Během mykání vlny prochází rouno přes rotující válce opatřenými velmi jemnými hroty na povrchu. Rotující pracovní válce (angl. worker roller) sbírají vlnu z hlavního válce (angl. swift roller), která ještě není narovnaná (leží napříč směru jízdy). Vlákna jsou z pracovních „worker“ válců sbírána protiběžně rotujícími válci (angl. stripper roller), které je vracejí zpět na hlavní „swift“ válec. Tímto způsobem jsou vlněná vlákna postupně oddělována, míchána a rozdělována tak, aby tvořila rovnoměrnou směs (pavučinku), bez nečistot, závad a uzlíků.

Prameny z mykacího stroje přechází do průtahového ústrojí posukovacího stroje. Zde se vlákna dále uspořádají pomocí válečků do pramene. Při výrobě jemné, vysoce kvalitní příze se po posukování zařazuje nákladná operace - česání vlny (angl. combing, gilling). Ocelové hřebeny od dlouhých vláken oddělí krátká a různě zauzlená vlákna a dlouhá vlákna znovu poskládají do pramene česané vlny (angl. worsted yarn). Dlouhá vlákna lze pevněji stočit dohromady, čímž vznikne silnější, jemnější a rovnoměrnější příze.

V kroku předpřádání se připraví jemný pramínek (přást), ze kterého se teprve vyrobí příze. To se děje zakrucováním přásti v předprádacím stroji. V průběhu dopřádání se vytvoří příze dané jemnosti, kterou potřebujeme.

Ekologické aspekty a cena vlny

Ačkoli výroba vlny vyžaduje vodu a energie pro chov zvířat a následné zpracování vlny, její ekologická stopa je nižší než u syntetických vláken, jako je nylon nebo polypropylen. Procesy zpracování vlny se neustále zlepšují, aby byly ekologicky šetrnější.

Cena vlny se odvíjí od plemene a kvality vláken. Austrálie je největším producentem vlny a dodává přibližně 25 % světové spotřeby, přičemž většina této vlny se vyváží na výrobu příze pro tkalcovský a pletařský průmysl. Nový Zéland je druhým největším vývozcem jemné vlny, je však největším světovým výrobce a vývozcemkřížené vlny. Čína produkuje jak jemnou vln...

tags: #vlna #priroda #divoka #priroda #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Recyklace rybích odpadů
• Mladoboleslavsko a obnovitelné zdroje
• Složení a péče o urychlovač kompostu
• Dopad euroskepticismu
• Bohyně Keltské Přírody