Pštros: Zajímavosti ze života největšího ptáka světa

Pštros, pták běžec, dokáže zaujmout nejen velikostí a rychlostí, ale také svými vlastnostmi. Zapomeňte na pohádky o hlavách v písku - skutečný pštros je ještě podivnější a fascinující stvoření, než si kdy dokážete představit. Ačkoli se to možná nezdá, je poměrně jednoduché ho mít i v našich podmínkách.

Pštrosí oko a rychlost

Viděli jste někdy pštrosa zblízka? Jako by ho navrhl designér po pěti energetických nápojích! Pštrosí oko je fakticky větší než jeho mozek, což zní jako nepovedený vtip matky přírody. Tahle bizarní proporce ale dává v divočině dokonalý smysl - na planinách Afriky je lepší vidět predátora na kilometr daleko než přemýšlet o smyslu života.

A víte, co je na tom celém fakt super? Tyto obří oči s průměrem 5 centimetrů jsou vlastně největší oči ze všech suchozemských obratlovců! Představte si, že kdybyste měli stejný poměr očí k tělu, vaše oči by byly velké jako tenisové míčky. Trochu děsivá představa, nemyslíte?

Pštros je nejrychlejší pták na planetě a dokáže sprintovat rychlostí až 100 km/h! To je tempo, při kterém byste na dálnici dostali pokutu. Ano, čtete správně - tenhle opeřený Usain Bolt by v rychlosti překonal většinu automobilů v obytné zóně.

Jejich dvoumetrové nohy fungují jako dokonalé běžecké stroje. Každý krok měří až 4 metry, což znamená, že kdybyste se rozhodli závodit s pštrosem, už po pěti jeho krocích byste potřebovali dalekohled, abyste ho vůbec viděli.

Čtěte také: Recyklace plastů: volná místa

Mýty a fakta

Pštros NIKDY nestrká hlavu do písku při nebezpečí! Tento mýtus je stejně pravdivý jako existence jednorožců v pražské ZOO.

• Jejich kopnutí může zabít lva - síla pštrosího kopu se rovná tlaku 2000 newtonů, což je dost na to, aby prorazil lidskou lebku.
• Pštrosí pařáty mají jen dva prsty - evoluce je zredukovala pro maximální běžeckou efektivitu.
• Samice pštrosa dokáže rozpoznat vlastní vejce mezi desítkami jiných v komunálním hnízdě.
• Pštrosí vejce váží jako 24 slepičích vajec dohromady - představte si tu omeletu!

Rodinný život pštrosů

Pštrosí harém není jen chovatelský termín - je to pštrosí realita! Jeden dominantní samec si udržuje "manželství" až s pěti samicemi současně. Ale nenechte se zmást, tohle není žádná volná láska - jde o přísně organizovanou hierarchii.

Hlavní samice (označovaná jako "hlavní kvočna") snáší vejce doprostřed hnízda, zatímco druhotné samičky je umisťují po obvodu. Geniální strategie? Absolutně! Když přijde predátor, obětována jsou vejce na okraji, zatímco ta centrální - patřící "paní domu" - mají největší šanci na přežití. Darwinovský výběr v praxi není žádný čajíček.

Rekordmani v péči o potomstvo

Tahle opeřená rodinka by mohla učit management i nejlepší firemní týmy. Pštrosí samec sedí na vejcích v noci (jeho černé peří je v temnotě těžko viditelné), zatímco samice přebírá hlídku během dne, kdy její šedohnědé zbarvení splývá s okolní savanou.

Výsledek? Nonstop ochrana budoucí generace před predátory s dechberoucí efektivitou. Lidé vyhazují tisíce za kurzy time-managementu, zatímco pštrosi tohle zvládají instinktivně. Možná bychom měli mít školení "Řízení podle pštrosí metody".

Čtěte také: Úloha poradce pro ekologii

Šokující fakta

Tohle vás možná položí - pštrosí oko vyprodukuje půl litru slz denně! Tyto slzy neslouží k pláči nad nízkou inteligencí (vzpomeňte: oko větší než mozek), ale k dokonalému čištění obřího oka od všudypřítomného pouštního prachu.

A ještě něco - pštrosi polykají kameny. Ne, nejde o pokus o sebevraždu z frustrace nad nesmyslnými mýty o jejich chování. Tyto kameny fungují v jejich žaludku jako mlýnské kameny, které pomáhají rozmělňovat potravu. Jeden pštros může nosit v žaludku až kilogram kamenů!

Chov pštrosů

Pštrosi jsou známí svou robustností a odolností vůči různým klimatickým podmínkám. Proto jsou vhodnými pro chov v různých prostředích. Pokud se rozhodujete pro chov pštrosů, berte v potaz také věk, kterého se dožívají. Mohou tu s Vámi být 30 až 50 let.

Pro úspěšný chov pštrosů je důležité zajistit dostatečně velký prostor. Jelikož jsou to běžci a dosahují rychlosti až 70 km/h, potřebují opravdu velký výběh. Nejčastěji se chová jeden samec a dvě samičky. V takovém případě budete potřebovat minimálně 1 000 m2. A stejně jako je tomu u spousty jiných zvířat, preferují klidné místo.

Zajistit je třeba také pevnou a bezpečnou ohradu, která zaručí, že pštros neuteče. Výška plotu musí být alespoň 1,8 m. Pak už stačí pouze malý přístřešek nebo stodola s možností oddělení samice od samce. V tomto ohledu je pštros opravdu nenáročný.

Čtěte také: Použití volné skládky

Aby mu nic nechybělo, doplňte jeho stravu o seno, zelenou píci či přidejte doplňkovou krmnou směs, která podporuje rychlý růst a obsahuje vitamíny a minerály. Celý den by také měla být k dispozici čistá voda. Rozhodně pštrosa nekrmte zbytky z Vaší kuchyně nebo jinými pochutinami určenými pro lidi.

Využití pštrosů

Šlechtění samo o sobě by samozřejmě farmu neuživilo. O rentabilitu chovu se musí postarat tzv. méně kvalitní jedinci, kteří jdou na porážku. Pštrosí produkty, jako maso, kůže, peří a vejce se těší stále větší oblibě u konzumentů a zpracovatelů po celém světě.

Červené maso pštrosa je bohaté na bílkoviny a má nízký obsah tuku, dokonce se tvrdí, že je zdravější než maso krůtí. Vejce pštrosů jsou také velmi ceněná pro svou velikost a bohatou chuť. Do jednoho takového vejce se vejde až 24 slepičích a pohostí až 10 lidí.

Trh s pštrosím masem a vejci se neustále rozvíjí, přičemž zájem o tyto produkty roste. Mnoho restaurací a obchodníků s potravinami hledá kvalitní a originální produkty pro své zákazníky.

Takže až přijedete do Česka a v hotelové restauraci objevíte v přehledu delikates pštrosí specialitu, vězte, že maso může s velkou pravděpodobností pocházet ze zvířat, která jsou chována volně na pastvinách na okraji Moravského krasu a kterým jsou podávána krmiva rostlinného původu bez příměsí medikamentů, krmných aditiv.

Pštrosi v českých zoo

Kleofáš byl samec afrického pštrosa dvouprstého, který jako první svého druhu přicestoval s jednou družkou do plzeňské ZOO v roce 1978. Samička zde žila do roku 1986, samec až do roku 1992. Počátkem 80. let (1982-1984) se dokonce, jako v jedné z prvních ZOO v tuzemsku, vylíhla jejich mláďata (postupně celkem 9 pštrosů), ale bohužel nebyla odchována. Od roku 1992 se do dnešních dní v dolním africkém výběhu vystřídala již velká řada afrických pštrosů. Jednu chvíli jich zde bylo dokonce 7 naráz. V 90. letech (1992-2000) se vylíhlo postupně 51 australských pštrosů emu hnědých. Vesměs v umělé líhni. V roce 1994 a 1998 vždy jedno mládě vyseděl i samec.

Invazivní nandu pampový v Německu

V německém Meklenbursku - Předním Pomořansku a Šlesvicku-Holštýnsku se ve volné přírodě se pohybují hejna velkých nelétavých ptáků. Jedná se o původně jihoamerický druh nandu pampový (Rhea amasricana), kteří se do volné přírody v Německu dostali kolem roku 2000, když sedm exemplářů uprchlo ze soukromé farmy.

Ptákům se v rovinaté krajině, která částečně připomíná jejich rodné jihoamerické pampy, daří. Zpočátku přítomnost nanduů vyvolávala pobavené reakce místních i turistů. Jenže jak ptáků přibývalo, začalo přibývat problémů.

Dospělý nandu může měřit 150 centimetrů a váží přes 25 kilogramů. Je skvělý běžec, v jeho jihoamerické domovině mu totiž dlouhé a silné nohy pomáhají přežít - musí prchat před širokým spektrem predátorů. Jenže v Německu žádný tvor, s výjimkou člověka, který by ho dokázal ohrozit, nežije. Nanduové se v Německu pohybují v hejnech o desítkách exemplářů, dokážou překonávat značné vzdálenosti a zejména se rychle množí.

Současná populace německých naduů čítá již stovky jedinců. Jeden samec si totiž namluví více samic, které mu snesou každá několik velkých vajec. Postoj veřejnosti vůči tomuto druhu je značně rozporuplný.

Nandu pampový byl velmi vzácně pozorován ve volné přírodě i v České republice. Buď jsou uprchlí jedinci odchyceni, nebo o jejich přežití nejsou žádné zprávy.

Jenže tak velký pták a v takovém počtu má nutně určité dopady na ekosystém. Nanduům zachutnala řepka, zejména mladé rostliny se staly jejich oblíbenou pochoutkou. Německým zemědělcům, kteří řepku pěstují na olej, tak způsobují značné škody. Některým zničili až polovinu úrody.

Právě kvůli škodám na polních plodinách se nakonec rozhodly zasáhnout úřady: začalo sčítání nanduů, které prokázalo, že populace roste. Roku 2015 byli označeni za potenciálně invazivní druh. Úřady proto rozhodly, že je možné a rozumné snažit se počty nanduů omezovat, nejprve ničením jejich vajec, od roku 2019 i aktivním lovem.

Tabulka: Srovnání Pštrosa Dvouprstého a Nandu Pampového

tags: #volna #priroda #pštrosa #zajímavosti

Oblíbené příspěvky:

• Oddělení Odpadů Kladno: Info
• Megaknihy – spokojenost zákazníků
• Prezentace o živé přírodě ke stažení
• Řešení pro čistší národní parky
• Více o ekologických aspektech obalů