V Česku sílí debata o zálohování nápojových obalů, jako jsou PET lahve a plechovky. Na celém zálohovém systému je důležité, že z lahve nebo plechovky vzniká opět nápojový obal. Jde o uzavření materiálové smyčky tzv. bottle-to-bottle (česky z lahve do lahve), což je kýžený princip cirkulární ekonomiky.
Zálohování PET lahví a plechovek funguje jinak než systém vratných lahví především od piva, který je v českých obchodech běžný. Narozdíl od vratných skleněných lahví však nejde o jejich vymývání a znovuplnění, ale o recyklaci plastového nebo hliníkového materiálu a použití recyklátu k výrobě nových lahví. Vratné skleněné lahve jsou opakovaně plnitelné, a proto se vrací výrobci, který je vymyje a následně znovu použije.
Dostanou-li se PET lahve do žlutého kontejneru, může z nich také vzniknout nový nápojový obal. Do tříděného odpadu se vyhazují různé plastové obaly. Skupiny materiálů se následně zpracují - u PET lahví to znamená drcení na jemné vločky tzv. PET flakes, které se opakovaně čistí a vysouší a poté regranulují. Jen ten nejkvalitnější recyklát může být použitý pro výrobu potravinářských obalů.
Lidé v Česku jsou zvyklí obaly třídit - patří v rámci Evropy na přední příčky. Do žlutých popelnic vrátí 70 % plastových obalů uvedených na trh. A podstatnou část tvoří právě PET lahve - hovoří se až o 80 %. Daří se jich však recyklovat (a to do různých aplikací) zhruba 57 %. Po zavedení zálohového systému by toto číslo mohlo překročit až 90 %. Tak to funguje např. v Německu, Švédsku či Chorvatsku.
„I když v Česku dokážeme PET sbírat, tak tříděním a recyklací se dostává spíše do oděvů, pásek, koberečků v automobilovém průmyslu, do pneumatik apod. Ale nedostáváme ho tam, kde máme nastavená pravidla pro cirkulární ekonomiku, tzn. recyklace z lahve do lahve. Situace je podle něj ještě složitější pro firmy, které vyrábí a využívají recyklovaný PET pro přímý styk s potravinami.
Čtěte také: Ekologický dopad vratných lahví
Proč nejsou tyto argumenty dostatečnými pro zavedení zálohování v Česku? Ministerstvo životního prostředí je vidí především v ohrožení stávajícího systému třídění odpadů, které stojí většinou právě na PET lahvích. Mohla by tak klesnout vůle třídit jiné plasty a s existenčními problémy by se potýkali jejich zpracovatelé. Plasty, jako jsou polypropylenové nebo polyetylenové lahve od kosmetiky nebo potravin, různé kelímky a vaničky na mlékárenské zboží apod. přitom tvoří nezanedbatelnou část plastových obalů. Mezi další předpokládané komplikace zálohování patří nakládání s nesešlápnutými PET lahvemi s víčkem, jak doma u spotřebitelů, tak v menších obchodech.
V současnosti je v Česku zálohování PET lahví možné na dobrovolné bázi. Touto cestou se vydala třeba společnost Košík.cz s Mattoni 1873. Podle mluvčí výrobce minerálních vod, který patří mezi zakládající členy Iniciativy pro zálohování, je ale nutná celoplošná úprava. „V současnosti totiž platíme také autorizované obalové společnosti, protože nám legislativa jinou možnost nedává. Opakované použití materiálu pro stejný účel v uzavřeném cyklu je podle iniciativy přitom nejlepší cestou, jak minimalizovat jeho dopad na životní prostředí.
Iniciativa pro zálohování - sdružení výrobců nápojů Coca-Cola HBC Česko a Slovensko, Heineken Česká republika, Kofola ČeskoSlovensko, Mattoni 1873 a Plzeňský Prazdroj, kteří se v Česku snaží prosadit zálohování PET lahví a plechovek.
Už přes rok je pro nás nemyslitelné nastoupit do autobusu bez roušky nebo si po odchodu z obchodu neočistit ruce dezinfekčním gelem. Zvýšené hygienické nároky za sebou však nechávají spoustu plastového materiálu, který následně putuje do koše. Pandemie vedla k celosvětovému nárůstu poptávky po osobních ochranných prostředcích. Podle výsledků studie, kterou na začátku tohoto roku publikoval časopis Frontiers of Environmental Science & Engineering, se každý měsíc na světě vyhodí zhruba 129 miliard roušek a respirátorů. Tyto malé částice přitom současné technologie nedokážou zcela odstranit z odpadních vod. Kvůli jejich velikosti je společně s potravou mohou přijímat vodní živočichové a mikroplasty se tak stávají součástí potravního řetězce. Nejsou to však pouze zdravotnické ochranné prostředky, co stojí za zvyšujícím se množstvím plastového odpadu. Jednorázové plasty ovládly také gastro průmysl.
Po jednorázovém nádobí však zůstávají hromady odpadků a samotným restauracím přidělávají starosti spojené s jejich úklidem. To byl důvod, proč na začátku nouzového stavu, tedy více než rok nazpět, začal čepovat pivo do vratných „nicknacků.“ Ty pro něj byly výhodné i po finanční stránce. Pořizovací cena jednorázového kelímku se může zdát malá, ovšem z částky 1,30 koruny se provoznímu nic nevrátí. „Zálohovatelné kelímky jsou sice dražší, dál do nich ale nemusím nic investovat. Obsluha zákazníkovi za kelímek v restauraci totiž naúčtuje zálohu, obvykle kolem 50 korun, kterou mu vrátí poté, co kelímek donese zpátky.
Čtěte také: Význam třídění odpadu
„Vratné kelímky byly až doteď populárnější spíše na festivalech a větších hromadných akcích. Stále ale přibývá restaurací a kaváren, které o ně mají zájem, stejně jako měst a obcí, které je používají na vlastních kulturních akcích,“ dodává Martin Hanák, jenž společně s Michalem stojí za firmou Nicknack.
V budoucnu však hospodští nebudou mít na vybranou. Od července letošního roku by měly všechny evropské členské státy zajistit, aby na trh nevstupovaly nové jednorázové plasty. Z trhu by měly zmizet vatové tyčinky, příbory, talíře, brčka, míchátka, tyčky k balonkům, nádoby na potraviny, kelímky a nádoby na nápoje z expandovaného polystyrénu a výrobky z oxo-rozložitelných plastů. Výrobci, kavárny, restaurace a další potravinářské podniky tak budou muset přejít na jiné materiály. „V současné době již velká část gastro průmyslu plastové obaly nahrazuje papírem, kartonem či materiály z přírodních vláken. I v nich ale nacházíme různé chemické přísady, které škodí životnímu prostředí. To je problém i v okamžiku, kdy je lidé hodí do kompostu či do přírody, protože je celkem správně považují za rozložitelný a přírodní materiál,“ říká Karolína Brabcová z neziskové organizace Arnika.
Nehledě na materiál, jakékoli jednorázové nádobí produkuje nadměrné množství odpadu, se kterým se pojí problémy s jeho likvidací. Jelikož je jeho recyklace z důvodu znečištění často nemožná, musí se pálit ve spalovnách či končí na skládkách. „Ekologicky nejlepší je používat klasické nádobí z porcelánu, skla, případně kovu, které se dá nesčetněkrát využít. Otázkou zůstává, dokdy budou restauratéři muset nové řešení najít. V Česku totiž unijní nařízení stále nebylo přijato. Přestože měli poslanci zákon o jednorázových plastech přijmout do poloviny letošního roku, sněmovna ho nevzala ani do prvního čtení. Nařízení je výsledkem Green Dealu, k němuž se Evropská unie zavázala už v roce 2019 a který má starému kontinentu zajistit přechod na udržitelnější a ekologičtější hospodářství.
„Plast sám o sobě nemusíme zavrhnout, klíčové však je vyrábět věci z plastů odolných, které můžeme používat opakovaně. Kelímky vyrábíme ze zdravotně a hygienicky nezávadného polypropylenu, díky němuž se mohou vícenásobně použít. Když si je u nás klient objedná, zajistíme kromě výroby a mytí také jejich uskladnění, aby je mohl použít i v budoucnu,“ upřesňuje Martin Hanák.
Plast není pro přírodu pokaždé to nejhorší, ukazuje nová studie. Například plastové obaly mléčných výrobků zatěžují životní prostředí méně než obaly z nevratného skla, papíru, hliníku nebo neoddělitelné kombinace těchto materiálů. Takzvaná LCA analýza porovnává dopady na životní prostředí u jednotlivých materiálů během celého jejich životního cyklu - tedy od výroby až po případnou recyklaci. Větší dopad na přírodu má oproti plastu podle vědců například i hliníková plechovka, nápojový karton nebo takzvaná kapsička.
Čtěte také: Recyklace kompostovatelných kelímků
Mléčná "přesnídávková" kapsička tak za sebou v rámci svého životního cyklu nechává 311 gramů CO2 na litr baleného produktu - oproti plastovému kelímku s 49 gramy CO2 je to zhruba šestinásobek. Například sklo u mléčných výrobků považuje řada zákazníků za šetrnější "retro" materiál. "Také hliník má obrovsky negativní vliv skoro v každém kroku své výroby. Ovšem čistě papírový obal se u mléčných výrobků prakticky nevyužívá. Podle Kropáčka ovšem kombinované obaly recyklaci v reálu velmi komplikují a papírové obaly mají při výrobě podobnou zátěž jako plast. "Ale mají tu nevýhodu, že jsou obvykle těžší, čímž je jejich celkový vliv horší," doplňuje ke studii pro Aktuálně.cz.
Studie VŠCHT sice porovnávala plast s jednorázovým sklem, ovšem ne s tím vratným. "Zde, domnívám se, by výsledky mohly být zajímavé. "Obdobné to může být u mléčných výrobků. Čili závěr ze stude není, že nejlepší obal na mléčné výrobky je plast. Závěr je, že z posuzovaných obalů kombinovaný obal, hliník, plast s papírem a plast je nejlepší plast.
Za znovupoužitelné obaly dlouhodobě lobbují někteří nápojáři. "Ctíme princip RRR, čili reduce, reuse, recycle (česky omez, znovu použij, zrecykluj), který tvoří základní princip při ekologickém nakládání s odpady. V modulární přepravce bude šest litrových lahví. Mattoni zase plánuje prodávat v lahvích s pětikorunovou zálohou vodu o objemu jeden litr. Mattoni je členem iniciativy Zálohujme, která zavedení zálohového systému vratných PET lahví a plechovek prosazuje. Proti zálohování "petek" se staví například i Asociace českého tradičního obchodu. "Celé téma není zdaleka jen o ekologii, ale také o nákladech na straně jedné a ziscích na straně druhé. "Dobrovolné zálohování nápojů ve skle považujeme za vhodný doplněk celého systému, který může mít i omezený pozitivní přínos. Sami výrobci nápojů si však dobře uvědomují a přiznávají, že prodej nápojů ve skle nepředstavuje celkové řešení.
| Obal | Produkce CO2 (gramy) |
|---|---|
| Plastový kelímek | 49 |
| Mléčná "přesnídávková" kapsička | 311 |
tags: #vratné #kelímky #ekologie #recyklace #studie