Vztah Společnosti a Přírody v České Republice: Od Odcizení k Novým Možnostem

Lidé se za poslední staletí vzdálili od přírody více než kdykoliv předtím v dějinách. Stačilo 220 let a propojení s přírodou se podle jedné studie snížilo o celých 60 procent. A pokud lze věřit počítačovým modelům, jež vědci využili, tak toto propojení bude klesat i nadále.

Úbytek Propojení s Přírodou

Studie Milese Richardsona z univerzity v britském Derby našla důkazů rovnou několik: v datech o urbanizaci, v údajích o úbytku zvířat v okolí lidí, ale také přímo v naší komunikaci. Richardson se mimo jiné snažil pomocí modelů strojového učení najít v knihách publikovaných v letech 1800 až 2020 slova věnovaná přírodě, a pak sledovat, jak se jejich výskyt mění. Veškerá data se věnovala situaci ve Velké Británii. Výzkumníci tam viděli dramatický pokles, který vyvrcholil v devadesátých letech minulého století, kdy pokles dosáhl 60,6 procenta. Když se pokoušeli pomocí stejných metod podívat na očekávaný vývoj, což sami autoři připouštějí, že není úplně spolehlivé, viděli pokračování tohoto trendu i v dalších letech.

Autoři na základě těchto dat předpovídají, že bude pokračovat fenomén, který označují jako „vymírání zkušenosti“ - tedy to, že rodiče už toho budou vědět o přírodě tak málo, že budou schopní svým potomkům předat jen minimum příslušných informací nebo vztahu k přírodě. A děti pak budou tento „dluh“ přenášet zase na své potomky. Vědci přitom vycházejí z jiných výzkumů, které opakovaně potvrdily, že právě vliv rodiče a výchovy je klíčový pro to, jaký vztah bude mladý člověk k přírodě mít.

„Spojení s přírodou se dnes považuje za klíčovou příčinu environmentální krize,“ uvedl pro deník The Guardian Richardson. „Je to ale také velmi důležité pro naše duševní zdraví. V něm se spojuje blahobyt přírody a ten náš. Pokud chceme změnit vztah společnosti k přírodě, je nutná transformační změna,“ doporučuje expert.

Řešení a Možnosti Nápravy

Autoři se také snažili hledat způsoby, jak lidem blízkost k přírodě alespoň částečně vrátit. Ale vzhledem k tomu, jak moderní civilizace vytlačila přírodu na okraj zájmu a daleko od běžných životů, to podle nich nebude snadné. Richardson popsal, že když v modelu testoval různé politické a městské environmentální změny, byl překvapen tím, jak velký by musel být rozsah opatření, aby to stačilo ke zvrácení ztráty spojení s přírodou.

Čtěte také: Ochrana přírody v ČR s VTR

Nabízí se možnost „zazelenit města“, ale podle modelů by v tomto případě bylo nutné, aby se města stala více než desetkrát zelenějšími, než jsou v současnosti. Nefungují dokonce ani charitativní organizace, které se snaží lidem svět přírody přiblížit. Ty mají sice silný pozitivní vliv na duševní zdraví, ale nedokáží prý zabránit mezigeneračnímu úbytku spojení populace s přírodou.

Zdaleka nejsilnější efekt měla v této studii opatření, která cílila na malé děti, například takzvané lesní školky. Ale jejich pozitivní vliv hatí další predikce: aby tato opatření zabrala, musela by být opravdu masivně rozšířená a musela by proběhnout během dalších 25 let.

„Klíčové je spolupracovat s rodinami a rodiči, aby se děti zapojily do přírody, se skutečným zaměřením na mezigenerační přenos. Již nyní se klade velký důraz na propojení dětí s přírodou, ale já raději říkám - neodpojujte je,“ glosuje Richardson. „Novorozenec nyní je v podstatě stejný jako dítě narozené v roce 1800. Děti jsou fascinovány přírodním světem. Je důležité, aby si tuto fascinaci udržely během dětství a školní docházky. A to spolu s ozeleněním měst,“ nastínil vědec.

Kulturní Změny a Budoucnost

Richardson totiž také zjistil, že alespoň část výše popsaného trendu se začala měnit sama, bez zapojení aktivních opatření. Jeho studie totiž ukázala, že počet slov souvisejících s přírodou v knihách začal po devadesátých letech opět růst. Z maximálního doloženého poklesu 60,6 procenta z roku 1990 se změnil na dnešních 52,4 procenta.

Není ale jasné, proč k tomu došlo. Lidé se reálně s přírodou setkávají stále méně, takže by mělo ubýt i podobných zážitků.

Čtěte také: Krize a geografický výzkum

Přirozené Procesy a Různorodost Krajiny

Příroda je plná krásných a překvapivých příběhů. Svou roli v nich hraje i člověk. Výjimečný druh, který při poznávání světa ušel dlouhou cestu. Přírodu se snaží už delší dobu ovládat a kontrolovat. Ano, mnoho zásahů člověka do přírody má negativní dopad na její fungování, ale některé aktivity do jisté míry nahrazují přirozené přírodní procesy, a tím jí pomáhají udržet si svou nenahraditelnou krásu.

K pestrosti a prosperitě české přírody a krajiny přispívají přirozené procesy jako povodně, vichry nebo přemnožení parazitů v určité lokalitě. Do těchto procesů však člověk často vstupuje a pokouší se je potlačit. Narušuje tím základní principy fungování přírody a dochází k ohrožení mnoha druhů. Pociťuje to například ropucha zelená, která ráda osidluje místa bezprostředně po nějaké „katastrofě“.

Nejvhodnějším vzorem pro českou přírodu je mozaika: Sousedství různorodých typů krajiny, ve kterých si každý druh může najít to své. Česká krajina se za sto let změnila od jemné mozaiky políček a pestrých luk na kubistickou kresbu plnou plantáží smrků a sídelních struktur. Tyto změny vedou ke ztrátě její rozmanitosti. Organismy si složitě hledají své místo k životu.

Změny ve Složení Druhů

Změny ve složení druhů jsou v české přírodě častější, než si myslíme. Tento proces je přirozený, ale člověk ho zrychlil. Svým hospodařením často způsobil, že mnoho druhů ubývá. I když jsme něco pokazili, dokážeme to v některých případech napravovat. Hezkým příkladem je losos, který nejprve z našeho území zmizel kvůli soustavě jezů postavených na Labi. Od r. 1998 Český rybářský svaz a ochranářské organizace, včetně Beleco, vysazují mladé lososy a podílejí se na jejich návratu. I v případě výskytu různorodých druhů tedy platí, že změna je život, je přirozená a netřeba se jí děsit.

Ekosystémové Služby a Duševní Zdraví

Kvantifikovat část přínosů přírody pro člověka je užitečné. Umíme ocenit hodnotu turismu, čištění vody nebo protipovodňová opatření. Tomuto ekonomickému konceptu se říká ekosystémové služby. Bobr dokáže totiž aktivně měnit prostředí, ve kterém žije. Jeho hráze ale často fungují jako revitalizace toků zdarma. Všechny služby, které nám příroda poskytuje, úplně vyčíslit nelze.

Čtěte také: Emise v České republice

Témata duševního zdraví a možného ohrožení planety v podobě ekologických katastrof hýbou současnou společností. Jaká je mezi nimi souvislost? Psychoterapeutka TEREZA KRÁLÍČKOVÁ se v osobní úvaze zamýšlí nad odcizením, nadějí a touhou žít. Andreas Weber ve své knize Cítí, tedy je napsal: „Je třeba pochopit, že co se děje přírodě, děje se i nám.“ Rozkol mezi námi a přírodou, ke kterému dochází od dob novověku, není jen možnou příčinou ekologických katastrof, jak se někteří odborníci domnívají. Tento narušený vztah může stát v základech našeho pocitu odcizení a duševní nepohody.

Z přírody můžeme čerpat nejen materiální zdroje, ale i poznání o světě a sobě. A to jednoduše proto, že také my jsme přírodními stvořeními a příroda je naším širším domovem, který nám dává prvotní možnost vůbec být a rozvíjet se.

Vztah Dětí k Přírodě v Různých Obdobích

Dětství je nejdynamičtějším obdobím našeho života. Vše v dětském těle roste, vyvíjí se. Jak podpořit zdravý vývoj vztahu k přírodě? Které období je pro to nejlepší? Jak přírodu dětem dávkovat a jaké překážky na nás mohou při výchově v různých obdobích číhat?

Dalo by se říct, že jedinou jistotou v období dětství a dospívání je, že se vše mění. Příroda může být cenným pomocníkem pro zdravý vývoj dítěte a zároveň váš přístup k dítěti a k přírodě je klíčový pro to, aby se k ní uměli vztahovat. Neděje se to náhodou, vše má svůj smysl a místo.

Rané Dětství

V raném dětství utváří vztah k přírodě novorozence, kojence a následně batolete především vztah k přírodě u jeho rodičů, případně dalších nejbližších dospělých. Je to postoj rodiče, který dítě prostřednictvím napodobování přejímá a se kterým se minimálně do období puberty, než se začne utvářet jeho vlastní, ztotožňuje. Během raného dětství dochází k intenzivnímu formování osobnosti dítěte.

Výchova v raném dětství je převážně výchovou ke světu obecně. V první řadě se rozvíjí vnímání sebe sama a okolního světa. Dítě začíná vnímat jednotlivé předměty a mezi různými světy postupně rozlišovat. Do zorného pole se pomalu dostávají různé přírodní objekty a zvířata. Dítě je postupně začíná vnímat, zajímat se o ně, zjišťuje, co si může dovolit a co ne. Začíná navazovat první vztahy a pojmenovávat věci kolem sebe.

Školkový Věk

Školkový věk představuje prostor pro další velký vývojový skok dítěte. Dítě ve školce je schopné základní sebepéče, chodí, běhá, leze a skáče. Aktivně mluví a používá první stovky slov, rozlišuje základní objekty ve světě kolem sebe. Učí se nejrůznější říkanky a poprvé si hraje společně s druhými dětmi, nejen vedle sebe. Dítě může přeskakovat přes kameny, přelézat přes spadané větve a kmeny, lézt na stromy, skákat do kaluží, přeskakovat či brodit potůčky.

Dítě předškolního věku je připraveno vnímat přírodní prostředí kolem sebe všemi smysly. Poznává na vlastní kůži, jak zajímavý a různorodý může okolní přírodní svět být. Je to období úžasu. V předškolním období se také objevují první známky soucitu nejen s druhými lidmi, ale i s jinými živými bytostmi, především zvířaty.

Školní Docházka

Školní docházka je velkou změnou v životě dítěte. Učí se cíleně soustředit na jednu věc, číst, psát, počítat. Učí se sebedisciplíně. Kromě rodičů a sourozenců se denně potkává a rozvíjí vztahy s vrstevníky a paní učitelkou. Podle některých autorů je mladší školní věk nejvýznamnějším obdobím pro rozvoj vztahu dítěte k přírodě. Dítě se více osamostatňuje od rodičů a často vyráží ven do přírody i samo. Zároveň už je schopné přírodnímu prostředí kolem sebe porozumět.

Děti mladšího školního věku zajímá především to, jaké věci doopravdy jsou. Dovedou soustředěně zkoumat a postupně poznávat, jak věci v přírodě fungují. Baví je nejrůznější pokusy a už jsou schopné si věci logicky zdůvodňovat. Je to období, kdy se rády učí a dovedou pojmout velké množství nových informací.

Školáci si potrpí na pravidla. Učí se rozlišovat, co je dobré a co je špatné. Většinou se snaží chovat „slušně“ podle požadavků dospělých. Velký důraz kladou na spravedlnost a nedobře snášejí, když je někomu ubližováno. To souvisí i s jejich vztahováním se k přírodnímu světu. Už se o přírodu mohou a také dokážou starat. Oblíbená bývá práce na školní zahradě.

Puberta a Adolescence

Po relativně klidném období přichází další dynamické období vývoje, které nenechává kámen na kameni. Do této doby pečlivě budovaný obraz se vlivem působení hormonů a intenzivním fyzickým a duševním vývojem rozpadá, aby se vytvořil obraz nový. Dospívající jedinec se pomalu odděluje od identity původní rodiny a hledá si svou vlastní identitu - kdo je v tomto světě.

Pubescenti jsou oproti mladším spolužákům větší idealisté. Spíše, než jaké věci jsou, přemýšlí nad tím, jaké by věci měly být. Do popředí se dostávají hodnoty, etické a morální otázky. Toto období je ideálním pro řízené diskuse, ve kterých je možné vyjádřit svůj názor na věc a zároveň vyslechnout pohledy ostatních.

Nově se u dospívajících objevuje abstraktní myšlení. Jejich rozumový vývoj dospěl do stádia, kdy jsou schopní zvažovat různá řešení, dávat myšlenky do souvislostí a činit tzv. soudy o soudech. Dospívající v tomto věku jsou schopni chápat podstatu environmentálních problémů a zároveň se aktivně o ochranu životního prostředí zajímat a přijímat odpovědnost za své vlastní chování.

Adolescenti jsou díky svému idealismu přesvědčení, že problémy by se měly řešit aktivně. Jsou impulzivní a mají rádi rychlá řešení, která mohou hraničit se zbrklostí. Co se týká jejich aktivního chování ve prospěch životního prostředí, mohou již řadu aktivit, na rozdíl od dětí mladšího věku, samostatně vykonávat.

Vztah Čechů ke Krajině a Environmentálním Problémům

Jaký vztah mají Češi ke krajině a jak vnímají environmentální a klimatické problémy? Nejen na tuto otázku odpovídali sociologové Jana Stachová a Daniel Čermák v podcastu Na Rozscestí, který vzniká v rámci programu Strategie AV21. Dle nejnovějších výzkumů, jejichž výsledky Stachová a Čermák představili, si lidé myslí, že si příroda s problémy a změnami klimatu poradí sama. V některých případech pak respondenti změny a výkyvy v klimatu vůbec nezaznamenali. Socioložka Stachová to vysvětluje značným skepticismem české společnosti vůči environmentálním problémům.

Z výsledků průzkumů, které proběhly v květnu a červnu 2024, bylo patrné, že k samotným prostředkům adaptace, například přehradám, má česká společnost rozpolcený postoj. V průzkumu zkoumali především preferovaný vzhled krajiny se stromy. Respondentům bylo předloženo sedm různých obrázků, ze kterých měli určit, který se jim líbí nejvíce a který nejméně. Z nasbíraných dat potom bylo patrné, že nejvíce preferovanou je vzrostlá alej listnatých stromů. Následovala smrková monokultura a lesní porost s trochou mlází. Na opačné straně spektra se nacházely husté lesy prorostlé mlázím a suché lesy zničené orkánem.

Stachová dodává, že přestože se v průzkumu ukázalo, že drtivá většina respondentů místa preferuje „divokou“ přírodu, zároveň ten samý vzorek vypověděl, že nemá rád suché a popadané stromy. V rámci tohoto výzkumu vyšlo i najevo, že drtivá většina si přeje zakládání nových chráněných území.

„Ukazuje se, že je určitý rozpor v názorech ohledně lesů,“ shrnuje Čermák. Tento fakt vypovídá o jisté neschopnosti propojit si běžné přírodní procesy, které probíhají, a tudíž mají Češi znatelné nedostatky porozumění těchto procesů. S tím se pojí i přemnožení strakaté zvěře, jejíž regulace myslivci je obecně vnímána jako neakceptovatelná.

Součástí výzkumu byla i analýza vztahů zájmových skupin, např. lesníků, myslivců, přírodovědců, neziskových organizací, a široké veřejnosti. Patrný je střet antropocentrického a radikálně biocentrického přístupu. Rozdělila je na dva proudy - ekologické realisty a tradicionalisty. Zastánci prvního jmenovaného proudu akcentují nové výzkumy ke klimatické změně a snaží se adaptovat svou práci na měnící se podmínky. Tradicionalisté z převážné většiny odmítají nové poznatky odborníků a vědců a zastávají názor, že dosavadní způsob péče o lesy je jediný správný a po generace osvědčený. Typický je pro tuto názorovou skupinu i ostrý odpor vůči neziskovým organizacím.

Podobný rozkol v přístupu lze nalézt i u nevládních organizací. Menší místní spolky se klaní k antropocentrickému přístupu. Příroda je zdrojem pro společnost, a proto je třeba o ni pečovat.

Environmentální témata se obzvláště v posledních letech stávají politickým problémem. Stachová a Čermák reflektují neschopnost veřejných činitelů vysvětlit např. princip Green Dealu.

Preferovaný Vzhled Krajiny se Stromy

V průzkumu preferovaného vzhledu krajiny se stromy byly respondentům předloženy různé obrázky. Následující tabulka shrnuje výsledky:

tags: #vztah #společnost #a #příroda

Oblíbené příspěvky:

• Yaris a ekologická daň
• Přístup k ochraně přírody
• Odvoz odpadu Brno a okolí
• Výzkum v Oblastech Věčného Ledu
• Příklady nebezpečného odpadu