Výhody domácího kompostu

Ještě za našich babiček jsme kompostovali skoro všichni. Co jsme se ale přesunuli do bytů, náš organický odpad putuje rovnou na skládku. A to je hrozná škoda. Máme pro vás přehled všech informací, co o domácím kompostování potřebujete vědět. Kompostování je cenově dostupné, snadné a užitečné.

Co je kompostování a proč kompostovat?

Kompostování je přirozený proces rozkladu organického materiálu, při kterém vzniká kvalitní humus neboli kompost - skvělé hnojivo plné živin pro zahrádku i pokojové rostliny. V podstatě napodobujeme to, co se děje v lese na zemi: listí, větvičky a zbytky rostlin se postupně rozloží a obohacují půdu.

Kompost obsahuje organické látky, minerální látky a vodu. Při opětovném pěstování se půda o tyto látky ochuzuje, přidáváním kompostu půda získává zpět důležité látky a zvyšuje se její výnosy pro další pěstování. Obce spolupracují s kompostárnami a přispívají tak k návratu organické hmoty a živin do půdy. Ta pak dokáže zadržovat více vody a je odolnější vůči erozi.

Výhody kompostování:

• Snížíte množství odpadu v kuchyni - podle odhadů tvoří organický odpad 21-35 % celkového odpadu na skládkách.
• Ušetříte přírodě - bioodpad na skládkách produkuje metan, což je silný skleníkový plyn, který přispívá ke změně klimatu.
• Získáte vlastní humus - to nejlepší hnojivo. V bytě ho využijete pro pokojovky, pěstování bylinek nebo květiny na balkoně.
• Kompostováním tak výrazně snížíte množství odpadu, který končí na skládce nebo ve spalovně.
• Výsledný kompost skvěle poslouží na zahradě při pěstování zeleniny, ovoce i okrasných rostlin.
• Nahrazuje kupovaná průmyslová hnojiva a substráty - ušetříte peníze a vaše rostliny dostanou ekologickou výživu.
• Když organické zbytky kompostujeme, snižujeme produkci skleníkových plynů.
• Naučíte sebe i děti ekologickému myšlení v praxi.
• Přebytečný kompost můžete darovat sousedům nebo využít v komunitní zahradě.

Pro účely osvěty je třeba zdůraznit výhody kompostování:

Čtěte také: Zelená energie

• Dochází k větší schopnosti půdy absorbovat vodu a tuto udržet i v suchém období, a to déle než u půdy, kde kompost aplikován nebyl. Toto je významné zejména ve vztahu k vývoji počasí, kdy sucho ovlivňuje pěstování polních plodin. Aplikací kompostu lze uspořit vodu, která je potřeba k provedení zálivky.
• Kompostem se doplňují živiny pro výživu rostlin. Dodání organické hmoty způsobuje lepší využití živin a jejich absorpci v půdním komplexu.
• Kompost navrací organickou hmotu do půdy. Podporuje rozvoj půdní mikroflóry a drobných živočichů.
• Zvýšením podílu organické hmoty v půdě dochází ke snížení negativních jevů jako je eroze a utužení půd. Takové postižení půd je v poslední době stále častější a ohrožuje značné procento půd.
• Při aplikaci kompostu se ukládá uhlík do půdy, která pak plní funkci „uhlíkové banky“.

Ať už si chcete vyrábět vlastní hnojivo, žít v domácnosti bez odpadu nebo vás „jen“ fascinuje, jak příroda funguje a milujete vrtat se v hlíně, domácí kompostování vás nadchne a pohltí. Navíc to není žádná věda - vše, včetně výroby kompostéru, zvládnete svépomocí. Kompostovat můžete třeba v bytě na balkoně.

Základy domácího kompostování

Rozhodli jste se jít do toho? Výborně! Prvním krokem po pořízení domácího kompostéru je založení kompostu. Přesný postup záleží na tom, jaký kompostér jste si vybrali.

Tip: Tajemstvím vyváženého kompostu je kombinování dusíkatých a uhlíkatých látek. Zatímco ty dusíkaté (zbytky z kuchyně) se rozkládají rychleji a mají větší vlhkost, uhlíkaté (listí a dřevo) se rozkládají pomaleji a drží správnou strukturu kompostu.

Co patří do kompostu:

• zbytky ovoce a zeleniny (včetně citrusových plodů)
• kávové a čajové zbytky
• zbytky pečiva
• skořápky z vajíček a ořechů
• lepenka, papírové kapesníky, ubrousky, na malé kousky rozstříhané kartonové krabice - jedná se o skvělý suchý hnědý odpad bohatý na uhlík
• podestýlka domácích býložravých zvířat
• posekaná tráva, listí, větvičky
• plevele, zbytky zeleniny
• piliny, hobliny, kůra
• popel ze dřeva
• trus býložravých hospodářských zvířat
• peří, chlupy, vlasy

Co nepatří do kompostu:

Zbytky masa, ryby, mléčné výrobky, trus masožravých zvířat, chemicky ošetřené zbytky, uhynulá zvířata apod.

Nejčastější chyby při kompostování:

• Kompost je příliš suchý - má šedou barvu, nerozkládá se. Takovýto kompost lze pokropit.
• Kompost je příliš vlhký - správnou vlhkost kompostu zjistíme tak, že vezmeme hrst kompostu do ruky. Pokud z materiálu vytiskneme pouze několik kapek - je vše v pořádku. Je-li kompost příliš vlhký, přidáme suchou složku - například nadrcené větve nebo piliny.
• Kompost nemá dostatečný přívod vzduchu - kompostér musí mít odvětrávání, cca. 1x měsíčně je vhodné kompost kvůli provzdušnění promíchat.
• V kompostu se vyskytují nežádoucí příměsi - je nutné hlídat, aby na kompost přišly jen složky, které tam patří
• V kompostu se vyskytuje nežádoucí hmyz - je třeba kompost přeházet a zjistit, co bylo příčinou výskytu nežádoucího hmyzu
• V kompostu se vyskytují příliš velké kusy materiálu - kusy kuchyňského odpadu přidávané na kompost by neměly být větší než dlaň

Typy kompostérů

Neexistuje jen jeden druh kompostéru. Naopak - vybrat si můžete řešení podle toho, jestli máte rodinný dům se zahradou, balkón, nebo bydlíte v malém bytě. Domácí kompostér už dávno nemusí být jen páchnoucí hromada na dvoře. Dnes jsou k dispozici promyšlené nádoby a zařízení, které kompostování usnadní a urychlí.

Čtěte také: Sport v přírodě: Benefity

Venkovní kompostér

Klasika pro zahrádkáře. Bývá to větší nádoba (plastová či dřevěná ohrádka) umístěná venku na zahradě. Plastové kompostéry mají často objem od cca 300 do 1000 litrů. Například zahradní plastový kompostér o objemu 420 l mívá perforované stěny pro větrání a dno otevřené do půdy, aby do něj mohly žížaly a mikroorganismy z okolí. Venkovní kompostér se hodí pro zpracování velkého množství bioodpadu - nejen kuchyňských zbytků, ale i trávy, listí, štěpků z větví apod.

Kuchyňský kompostér (Bokashi)

Pro obyvatele bytů bez možnosti zahrady je skvělou variantou kuchyňský kompostér. Jde obvykle o uzavíratelný plastový kbelík se speciálním fermentačním přípravkem. Populární je tzv. Bokashi kompostér, který funguje na principu kvašení. Do nádoby přidáváte kuchyňské zbytky (včetně těch, které se do běžného kompostu nehodí, jako je trocha masa či mléčných výrobků) a každou vrstvu posypete Bokashi směsí s užitečnými mikroorganismy. Tyto mikroby v bezvzdušném prostředí obsah nádoby zakvasí.

Vermikompostér (žížalový kompostér)

Další variantou do bytu je vermikompostér, neboli kompostér využívající žížaly. Speciální druhy žížal (nejčastěji žížaly kalifornské) v něm rozkládají kuchyňské zbytky a vytvářejí tzv. vermikompost - velmi kvalitní humus - a tekutinu přezdívanou žížalí čaj. Používání vermikompostéru chce trochu cviku: je potřeba pravidelně krmit žížaly vhodnými zbytky a udržovat správnou vlhkost. Odměnou je však úžasný kompost a tekuté hnojivo zdarma, a navíc dobrý pocit, že i v paneláku dokážete recyklovat bioodpad. Vermikompostér nezapáchá, pokud se o něj správně staráte.

Péče o kompostér

Aby kompostování probíhalo hladce, je potřeba se o svůj kompostér trochu starat. Naštěstí nejde o nic náročného - spíše o pár jednoduchých úkonů a zdravý rozum. Jinou péči vyžaduje kompostér venku na zahradě a jinou ten v bytě se žížalami nebo Bokashi.

Péče o venkovní kompostér:

• Zahradní kompostér umístěte na vhodné místo - ideálně polostín, aby nevysychal, a přímo na hlínu nebo trávník (kvůli přístupu půdních organismů, pokud má otevřené dno).
• Dbejte na správné složení kompostu - vyvážený poměr suchého a mokrého materiálu jsme už zmiňovali. Velké kusy (větve, celé kukuřice) je lepší podrtit nebo nastříhat, urychlí to rozklad.
• Jednou za týden či dva kompost prohrábněte vidlemi nebo otočte tumblerem, ať se provzdušní.
• Zejména v horkém létě kontrolujte, zda není kompost příliš suchý - můžete ho pokropit vodou. Naopak dlouhodobé lijáky můžou způsobit přemokření; proto pomůže mít víko nebo kompost zakrýt plachtou.

Péče o bytový kompostér:

V bytě nejčastěji pracujete buď se žížalovým vermikompostérem, nebo s Bokashi. U Bokashi je péče jednoduchá - jde vlastně jen o to správně dávkovat směs s bakteriemi a slévat tekutý výluh. U vermikompostéru je péče o žížaly trochu podobná péči o domácí mazlíčky, i když výrazně jednodušší.

Čtěte také: Finanční přínosy udržitelného lesního hospodářství

• Žížaly potřebují stálé prostředí: nevystavovat je mrazu ani velkému horku. Ideální teplota je kolem 20 °C, neměla by klesnout trvale pod ~10 °C (při nižších teplotách žížaly přestávají pracovat a množit se) ani stoupat nad ~30 °C.
• Ze začátku dávejte spíš menší množství zbytků, než se kolonie žížal rozroste. Zbytky zahrabávejte do substrátu v kompostéru nebo zasypávejte třeba natrhaným papírem, aby nelákaly mušky.
• Vermikompost by měl být vlhký, ale ne mokrý. Když po zmáčknutí materiálu v dlani nekápne voda, ale ruka je vlhká, je to akorát.
• Občas (asi jednou týdně) kompost v nádobě prohrábněte, aby se provzdušnil a zkontrolujte, že je vše v pořádku.

tags: #vyhody #domaciho #kompostu

Oblíbené příspěvky:

• Vlastnosti keramických trubek pro odpady
• Divoká příroda Zakarpatska
• Mindok Expedice Příroda: 50 Našich Květin – podrobná recenze
• Kritéria pro ekologické značení barev
• Ekologické aktivity a Oranžová kniha