Vymírání druhů v důsledku klimatických změn: Příklady a souvislosti

Klimatický summit v Paříži byl v roce 2015 vnímán jako příležitost pokročit v procesu, který odstartoval v roce 1992 uzavřením Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu. Český geochemik a ekolog Bedřich Moldan zdůraznil, že je důležité si uvědomit, že naše děti a jejich děti budou žít ve zcela jiném světě, a zkusit jim ten svět pozitivně připravit.

Skleníkový efekt a jeho význam

Nejdůležitější přímý efekt na klima má skleníkový efekt. Klima na všech planetách sluneční soustavy je určováno vzdáleností od Slunce, to znamená intenzitou slunečního záření. Dobře je to patrné na trojici planet Venuše, Země, Mars. Jejich vzdálenost od Slunce není tolik rozdílná, ovšem skleníkovým efektem se naprosto odlišují.

• Venuše: Mohutný skleníkový efekt, teplota při zemi okolo 400 °C.
• Mars: Velmi malý skleníkový efekt, minusová teplota v řádech desítek až stovek °C.
• Země: Průměrná teplota okolo 15 °C, bez skleníkového efektu by byla minus 33 °C.

Sluneční záření ohřívá zemský povrch, který se následně tohoto záření potřebuje zbavit, protože kdyby se této energie nezbavil, došlo by postupně k roztavení Země. Hlavní podíl energie, jež odchází ze zemského povrchu, je ve formě infračerveného tepelného záření. To se v atmosféře zachycuje právě díky skleníkovým plynům, jejichž molekuly toto záření pohlcují, čímž dochází k ohřívání vzduchu.

Vědci zjistili, že na teplotu na Zemi má koncentrace skleníkových plynů v atmosféře naprosto zásadní vliv. Prokázána byla dokonce lineární závislost mezi těmito veličinami, kdy platí, že čím vyšší je koncentrace skleníkových plynů, tím více roste teplota. Takže s každým větším či menším množstvím emisí skleníkových plynů, zejména CO2, dochází k zesilování přirozeného skleníkového efektu. To má za následek, že se na zemský povrch dostává více tepla, více energie, a proto je základním rysem současné změny klimatu oteplení.

Antropocén a lidský vliv na planetu

Podle amerického biologa Stoermera a nizozemského chemika Crutzena se počátky nárůstu unikání skleníkových plynů do atmosféry následkem lidské činnosti datují do doby zdokonalení parních strojů a rozmachu průmyslové výroby. Od konce 18. století tak podle obou vědců začíná nové geologické období, tzv. antropocén.

Čtěte také: Změna klimatu a její vliv na migraci a vymírání

O antropocénu říkáme, že je epochou, v níž lidské síly přesáhly svým objemem a významem původní přírodní síly. Například oceán se v důsledku zvýšené koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře okyseluje. Předpokládá se, že to odnesou korálové útesy, jež budou do konce století z velké části zničeny. Už dnes jich je poškozeno 50 procent.

Hrozby spojené s globálním oteplováním

Za vůbec nejvážnější považuji vymírání biologických druhů, u nás třeba ptáků zemědělské krajiny, jejichž počet dramaticky poklesl. Ještě o patro výše než samotnou změnu klimatu stavím celkový tlak lidské společnosti na celou planetu, v souvislosti s technologiemi, rostoucí populací a jejími materiálními nároky. Projevuje se to nejrůznějším způsobem. Pro mě je ale opravdu nehrozivější ztráta biologické rozmanitosti, říkám tomu „odpřírodnění“.

Velmi významná změna je spojená se zvyšováním hladiny oceánů. Důsledkem je kupříkladu ohrožení zdrojů pitné vody v přímořských oblastech. Obrovské nebezpečí pro zhruba miliardu lidí, kteří jsou přímo závislí na vodních zdrojích spojených s ledovci, se týká rozsáhlých oblastí pod Andami a Himalájem. Úplně nejzřetelnější to je v Jižní Americe, kde ledovce tají velkou rychlostí a zdroje vody zde zkrátka zmizí.

Energetika a globální oteplování

Prakticky celý svět se dnes shodne, že se budeme muset obejít bez fosilních paliv. A to dost rychle, máme-li dosáhnout vrcholu globálních emisí oxidu uhličitého před rokem 2030. Pak by emise měly postupně klesat až k nule. V praxi to znamená, že energetika nebude založena na fosilních palivech. Bude to ohromná změna, která se dotkne každého člověka na světě. Proto, pokud mluvíme v souvislosti s klimatickými změnami o celé škále adaptačních opatření, energetika mezi ně patří na první místo.

Historické příklady masového vymírání

Masová vymírání byla ničivá a zároveň podivně výběrová, zasahovala jen některé skupiny organismů. Představa apokalyptického vymírání je tak sugestivní, že někteří lidé vidí v dnešní přírodě šesté masové vymírání, dokonce prý největší. Mezi významné události vymírání v historii Země patří:

Čtěte také: Vymírání druhů a invazní druhy

• Ordovické vymírání (před 450-440 miliony let): Vyhubilo až 85 % druhů organismů, pravděpodobně v důsledku rychlého zmražení.
• Devonské vymírání (před 377,5 miliony let): Zmizelo okolo 75 % druhů tehdejší mořské přírody.
• Permské vymírání (před 251,4 miliony let): Nejničivější ze všech, zmizelo 90-95 % druhů v mořích a okolo 70 % druhů na souši.
• Vymírání v triasu (přibližně před 200 miliony let): Postupé vymírání v důsledku souběhu nepříznivých událostí.
• Křídové vymírání (před 65 miliony let): Zaniklo až 85 % všech druhů, včetně většiny linií dinosaurů.

Za poměrně jasnou příčinu křídového vymírání byl donedávna považován dopad chicxulubského meteoritu do Mexického zálivu. Takový dopad vymrští do atmosféry velké množství prachu, které zacloní zemský povrch. Ve tmě odumře fytoplankton i suchozemské rostlinstvo a následným dominovým efektem se zhroutí potravní řetězce. Ve vrstvách z té doby je množství výtrusů stínomilných kapradin.

Současná ztráta biodiverzity

Jsme přímými svědky procesu, kdy život na Zemi s nebývalou rychlostí ztrácí svoji pestrost - navždy mizí různé druhy rostlin, živočichů i hub a kvapem ubývá mnoha dalších. Tempo tohoto vymírání je přitom o jeden až dva řády rychlejší než v posledních deseti milionech let.

Biodiverzity na Zemi v současné době rychle ubývá. Nejde však jen o vymírání jednotlivých druhů (vyhynul například pták dronte mauricijský, známý též jako dodo), snižuje se také celková druhová pestrost v přírodě a dochází ke stírání rozdílů mezi různými místy naší planety. To jsou tři různé aspekty ubývání biodiverzity, které se dějí na mnoha úrovních - od té globální až po rozměry v řádu čtverečních metrů. Ve všech případech jsou nicméně důsledky stejné: živý svět se postupně stává chudším, monotónnějším a často i zranitelnějším vůči náhlým změnám podmínek.

Na celosvětové úrovni bývá hlavní příčinou ubývání biotopů zabírání půdy ve prospěch polí a plantáží - typickou ukázkou je mizení tropických pralesů kvůli pěstování palmy olejné v Indonésii. Když vědci zkoumali 8688 druhů (převážně obratlovců), které se ocitly na světovém Červeném seznamu IUCN, zjistili, že zemědělství je spojeno s vymíráním u 5407 z nich a těžba dříví u 4049 druhů. Nejrapidněji ze všech biotopů přitom mizí často právě ty, které jsou druhově nejpestřejší.

Vážným problémem se pro biodiverzitu stává také šíření nepůvodních druhů, které v různých částech světa vytlačují domácí faunu a flóru. Z globálního hlediska sice změny klimatu zatím hlavní příčinou ubývání biodiverzity nejsou, na lokální úrovni ale může leckdy být jejich dopad na konkrétní biotop významný - uvést lze třeba biotopy pramenišť a rašelinišť, které jsou ohrožené vysycháním a nedostatkem srážek.

Čtěte také: Ohrožení chorobou z povolání

Patrně nejvíce ohrožená je fauna a flóra izolovaných biotopů v neobvyklých klimatických podmínkách. Dobrým příkladem jsou tropické hory - relativně chladnomilné druhy zde žijí v izolaci, obklopeny podstatně teplejší krajinou. Migrace jinam pro ně nepřichází v úvahu a při přesunu do vyšších poloh přirozeně dříve či později musí narazit na vrcholky hor (nebo na skálu).

Ohrožené druhy dle IUCN

Poslední aktualizace Červeného seznamu ohrožených druhů dle IUCN ukazuje, že 17 291 druhů ze 47 677 posuzovaných druhů, je ohroženo vyhynutím. Ohroženo je 21 % všech savců, 30 % obojživelníků, 12 % ptáků, 28 % plazů, 37 % sladkovodních ryb, 35 % bezobratlých a 70 % rostlin. Další miliony druhů zůstávají zatím neposouzeny, situace může být tedy ještě horší.

Mezi živočichy nejvíce ohrožené změnami klimatu patří například liška polární, kožatka velká a koala. Globálním oteplováním budou nejdříve zasaženy polární druhy, a to v důsledku tání ledovců. Tuleň kroužkovaný bude nucen ustupovat dál na sever, jelikož potřebuje ledové plochy pro výchovu mláďat. Tučňák císařský, vysoce adaptovaný na nehostinné antarktické podmínky, čelí podobnému problému - ubývání ledové pokrývky, kterou potřebuje pro páření, výchovu mláďat a línání. Arktická tundra, která je domovem lišky polární, mizí v důsledku vyšších teplot a tímto způsobeném bujení vegetace.

Z 5 490 druhů savců je 79 vyhynulých, 188 kriticky ohrožených, 449 silně ohrožených a 505 ohrožených. Nejohroženější skupinou jsou obojživelníci, u nichž 1 895 z 6 285 známých druhů je ohrožených. Z toho 39 druhů již vyhynulo, 484 je kriticky ohrožených, 754 silně ohrožených a 657 ohrožených. Vyhynul například druh ropuchy Nectophrynoides asperginis, který byl znám pouze z vodopádů Kihansi v Tanzánii - dříve zde bývávalo nejméně17 000 jedinců.

Z 12 151 rostlinných druhů Červeného seznamu je 8 500 kriticky ohrožených a 114 již vyhynulých. Puya raimondii, někdy také nazývaná královnou And, roste v peruánských a bolivijských Andách a produkuje semena jen jednou za svůj 80-tiletý život.

V Červeném seznamu je 3 120 druhů sladkovodních ryb, o 510 druhů víc než minulý rok. 1 147 druhů je kriticky ohrožených. Mezi ohrožené byl nově zahrnut například druh galaxie nahnědlá (Neochanna apoda) žijící pouze na Novém Zélandu. Asi 85 až 90 % novozélandských mokřadů bylo ztraceno nebo degradováno kvůli odvodňovacím systémům, zavlažování a zvýšené poptávce po půdě pro rostoucí zástavbu, což způsobilo vymizení tohoto druhu z mnoha míst. Na druhou stranu se díky ochranářskému úsilí zlepšil stav australské sladkovodní ryby Prototroctes maraena.

Na Červený seznam letos přibylo 293 druhů plazů. Celkově jich je tedy ohroženo 1 677, z toho 22 druhů již vyhynulo a 469 je kriticky ohrožených.

Biodiverzita a ochrana klimatu

Biodiverzita celosvětově klesá, přičemž vedle znečištění životního prostředí, invazivních druhů, ztráty a fragmentace biotopů zde hrají významnou roli také klimatické změny. Klimatické změny nejenže ohrožují zdraví naší planety, ale také znásobují účinky ostatních faktorů. Ochranou přírodní infrastruktury - biodiverzity a ekosystémů, které činí Zemi obyvatelnou - můžeme zmírnit klimatické změny a také se lépe přizpůsobit jejich dopadům.

Lesy, mokřady, rašeliniště a mangrovy mají velký potenciál absorbovat a uchovávat velká množství uhlíku, mohou tedy velmi ovlivnit výsledný rozsah dopadů klimatických změn. Negativní důsledky klimatických změn dopadají na lidi na celém světě. Hladiny moří rostou, ohrožují ostrovní státy a pobřežní oblasti, bouře se stávají prudšími a přináší s sebou povodně a sesuvy půdy, sucha se stávají intenzivnějšími.

Zemědělství a vymírání druhů

Když vědci zkoumali 8688 druhů (převážně obratlovců), které se ocitly na světovém Červeném seznamu IUCN, zjistili, že zemědělství je spojeno s vymíráním u 5407 z nich a těžba dříví u 4049 druhů. Toxicitu prostředí zvyšují především různé přípravky používané proti škůdcům a plevelům, jako jsou insekticidy a herbicidy. Ty se v zemědělství používají stále ve velkém množství. Vážným problémem se pro biodiverzitu stává také šíření nepůvodních druhů, které v různých částech světa vytlačují domácí faunu a flóru.

Šesté masové vymírání

Termínem "šesté masové vymírání" označujeme proces, kdy vlivem činnosti člověka dochází k rapidnímu úbytku rostlinných i živočišných druhů na Zemi. Tento proces svým rozsahem připomíná hromadná vymírání, ke kterým došlo několikrát v dávné historii Země. Jako nejrozsáhlejší a nejuznávanější zdroj informací o šestém masovém vymírání lze označit Hodnotící zprávu Mezivládního panelu OSN pro biodiverzitu a ekosystémové služby z roku 2019. Neustálý ekonomický a populační růst zvyšuje tlak na světové ekosystémy do té míry, že hrozí jejich úplné zhroucení.

Hodnotící zpráva vyjmenovává také 5 nejdůležitějších příčin, které k vymírání vedou:

1. Způsob, jakým lidé využívají půdu (ničení přirozených biotopů).
2. Přímé využívání živých organismů (lov, rybolov).
3. Klimatické změny (rychlé tempo, kterému se druhy nedokážou přizpůsobit).
4. Znečišťování půd, vod a atmosféry.
5. Invaze nepůvodních druhů.

Ochrana biodiverzity

Biodiverzita a ochrana klimatu jsou úzce propojené. Klimatické změny nejenže ohrožují zdraví naší planety, ale také znásobují účinky ostatních faktorů. Ochranou přírodní infrastruktury - biodiverzity a ekosystémů, které činí Zemi obyvatelnou - můžeme zmírnit klimatické změny a také se lépe přizpůsobit jejich dopadům.

Většina environmentálních výzev, kterým naše společnost čelí, pochází z městského prostředí, a zároveň městská prostředí jsou ta, jež přichází se závazky a inovacemi pomáhajícími tyto výzvy řešit. Důležitou roli přitom hrají místní samosprávy. Proto na podporu a odměnu za toto úsilí zavedla Evropská komise cenu Zelené město Evropy. Cena se uděluje každoročně městu, které se prokazuje svou schopnost dosáhnout vysokých environmentálních cílů, zavazuje se k trvalým a ambiciózním cílům zlepšování životního prostředí a udržitelného rozvoje a může fungovat jako model inspirující jiná města a propagovat nejlepší environmentální postupy.

tags: #vymírání #v #důsledku #změny #klimatu #příklady

Oblíbené příspěvky:

• Ekologická udržitelnost
• Harmonogram Svozu Odpadu Sadská
• Bioodpad: Který koš vybrat?
• Charakteristika klimatických oblastí
• Plán odpadového hospodářství obce