Klimatické změny a vymírání druhů: Invazní druhy jako klíčový faktor

13.03.2026

O tom, kolik druhů rostlin a živočichů na Zemi vlastně máme, se budou odborníci ještě dlouho přít. Ale v počtech druhů, které tu byly, věděli jsme o nich a už vyhynuly, máme celkem pořádek.

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) totiž vede v patrnosti 153 druhů takových rostlin a 782 živočichů. A také dvanácti různými kategoriemi detailně popisuje, co bylo příčinou jejich vyhynutí. Zda třeba přelovení, sběr nebo zemědělství.

Současná biodiverzita se ale ztenčuje natolik zneklidňujícím tempem, že máme tendenci hledat její příčiny, kde se jen dá. Globální oteplení, chemizace zemědělství, lov, fragmentace krajiny.

Jenže podle aktuální studie britské University College London mají nejvýraznější podíl na globálním vymírání druhů od roku 1500 právě invaze nepůvodních druhů. „Je to už taková naše zažitá představa, že cizí druh odjinud nemůže v novém prostředí napáchat výrazně větší škody, zvlášť pokud to vnímáme v kontextu globálního vymírání,“ říká profesor Tim Blackburn.

Vtip je v tom, že v celkem 126 případech (13 %) bylo jedinou příčinou vyhynutí působení nepůvodních, invazních druhů. U dalších 300 vyhynulých je negativní vliv invazních druhů jednou z hlavních příčin (přesněji, ve 42 % případů je uveden na prvním místě jako hlavní příčina).

Čtěte také: Klimatické podmínky

Dohromady tedy mají invazní a nepůvodní druhy prsty, ve větší či menší míře, ve vyhynutí 261 živočišných a 39 rostlinných druhů. Pro jistotu ještě jednou a v procentech: 33,4 % živočišných druhů a 25,5 % rostlinných druhů vyhynulo kvůli působení zavlečených invazních druhů.

Jen pro srovnání, vylovení nějakého živočišného druhu člověkem bylo příčinou vyhynutí „jen“ v 18,8 % případů, a přetěžení/vysbírání rostlinných druhů člověkem bylo příčinou vyhynutí v 23,5 % případů.

Aby toho nebylo málo: příčin vyhynutí druhu samozřejmě může být víc. Jistě ale není náhodou, že prakticky každý už vyhynulý pavouk nebo mnohonožka měl jako jeden z ohrožujících faktorů uvedeno negativní působení invazních druhů, stejně jako dvě třetiny již vyhynulých ptáků.

Ale nemůžeme popřít, že nejvýraznější příčinou vymírání fakticky nejsou klimatické změny nebo přelovení. Globální změna zemského klimatu možná nepovede k vymírání některých živočišných či rostlinných druhů, ale spíše naopak: objeví se stovky nových druhů.

Někteří vědci jsou přesvědčeni, že současné představy o globálním oteplování jako o katastrofě nemusí být pravdivé. Některé současné vědecké teorie potvrzují, že globální oteplování povede k následkům, podobným vyhynutí dinosaurů - četné druhy živých organismů zmizí z povrchu Země.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

"Biologická proměnnost a globální změna klimatu jsou dobře zdokumentovány - oteplení je zřetelné: ptáci migrují dříve, dříve rozkvétají květiny, posunuly se okamžiky střídání ročních období," tvrdí ředitelka oddělení klimatických změn WWF International Jennifer Morganová.

Na základě mezinárodních výzkumů lze vyslovit názor, že globální oteplení povede k zániku 25 % živočišných a rostlinných druhů již v roce 2050.

Je však třeba říci, že ne všichni vědci se na globální změny klimatu dívají tak pesimisticky. Například australští vědci jsou přesvědčeni, že oteplení povede k vydatným dešťům, což umožní doslova bouřlivý růst stromů a dalších rostlin, které zase budou intenzívně pohlcovat tzv. skleníkové plyny.

Podle jejich názoru skleníkový efekt povede k tomu, že atmosféra Země bude teplejší a vlhčí, to umožní růst stromů a rostlin, což bude podnětem pro vznik nových biologických druhů. K těmto závěrům dospěli australští vědci minulý měsíc.

Podle některých vědců základní změny klimatu probíhají v posledních 8 tisících roků, kdy se lidstvo začalo aktivně věnovat zemědělství a průmyslové výrobě. Při tom dochází ke zvýšené produkci skleníkových plynů. Podle informací Williama F. Ruddimana z University of Virginia in Charlottesville se za posledních 200 let zvýšila průměrná teplota vzduchu o 0,8 °C.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Je známo, že v důsledku dopadu kosmického prachu po dobu stovek miliónů roků se zvyšuje tloušťka zemské kůry. Hmotnost Země postupně vzrůstá. Tento permanentně probíhající proces nemá žádný přímý vliv na změny klimatu.

Avšak v souladu se vzrůstem hmotnosti Země se zvyšuje její gravitace a tlak na vnitřní jádro. Stoupá jeho teplota a únik tepla přes zemské kůry vede k oteplování zemské atmosféry a ke zvyšování úrovně hladiny světových moří a oceánů.

Když k tomu připočteme ještě výše zmiňovaný vliv člověka na vzrůst skleníkového efektu a další přírodní vlivy (například sopečnou činnost, rovněž "poháněnou" vnitřním teplem planety), dostaneme v současné době známé efekty: vznik jevu El-Niňo, časté povodně a uragány, na jiných místech zase dlouhodobé sucho a neúroda.

Podle červené knihy IUCN je ohroženo vymřením v průměru asi 25 % z podrobně sledovaných druhů, což naznačuje, že přibližně jeden milion druhů již čelí vymírání, mnoho v průběhu desetiletí, pokud nebudou přijata opatření ke snížení intenzity ztrát způsobených úbytkem biologické rozmanitosti.

Bez takové akce dojde k dalšímu zrychlení celosvětové míry vymírání druhů, která je již nyní až stokrát vyšší, než činí průměr za posledních 10 milionů let. Rychlost člověkem způsobeného poklesu biodiverzity za posledních 50 let je v lidské historii zcela bezprecedentní.

Jeho nejzávažnější příčinou jsou změny ve využívání pevniny a moře, vedoucí ke ztrátě přirozených stanovišť. Na pevnině jde hlavně o vykácení původního lesa či o zastavění přirozených stanovišť domy, komunikacemi či velkosklady. Například v letech 2010 až 2015 bylo na světě vykáceno 32 milionů hektarů tropického pralesa.

Již při zvýšení teploty o 1,5 až 2 °C se populace většiny suchozemských druhů silně zmenší. Tyto změny mohou podstatně zvýšit riziko globálního vymírání.

Dosud bylo hlavním kritériem rozšiřování ekonomických aktivit, jež vedly právě k poškozování životního prostředí. Nyní půjde především o rozvíjení pobídek pro odpovědnost za životní prostředí, odstraňování nefungujících pobídek, zlepšování zákonů v oblasti životního prostředí a posilování jejich provádění.

„Typickým příkladem nefungujících pobídek v ČR je současná dotační a daňová politika,“ vysvětluje Pavel Kindlmann.

Planeta Země je ve fázi šestého hromadného vymírání druhů. Na celé zeměkouli mizí nejrůznější druhy zvířat. Zvolená metoda a použité odborné podklady vědcům umožnily určit počet skutečně či domněle vyhynulých živočichů od roku 1500. Každý z nich hrál důležitou roli ve svém ekosystému, ať již na vrcholu, nebo na konci potravního řetězce.

Vědci podle zkamenělin určili pět období hromadného vymírání druhů, z nichž k poslednímu došlo před 65 miliony let, kdy asteroid vyhladil dinosaury. Současnou rychlostí přijdeme během dvou až tří generací o rozsáhlou biodiverzitu, zatímco její obnova může trvat miliony let.

Podle Ceballose však ještě není na záchranu přírody pozdě.

Země bude do roku 2100 čelit masovému vymírání obratlovců, nastínila modelace vědeckého superpočítače. Odborníci na základě ní usuzují, že do konce století vymře více než čtvrtina druhů zvířat, informuje časopis Science Advances.

Počítačová modelace ukázala, že počet druhů obratlovců, kteří se nachází na různých místech světa, by se mohl do konce století snížit až o 27 procent.

Bradshaw uvedl, že z výzkumu jasně vyplývá, že politici se musí na snižování emisí uhlíku zaměřit jako na celek. Studie se nezabývala hmyzem ani rostlinami.

Zvířata reagují na změny klimatu velmi pomalu a jejich reakce nejsou dostatečné. Vyplývá to z výzkumu týmu 64 vědců, který vyhodnotil reakce živočichů na měnící se klima pomocí analýzy více než 10 tisíc odborných studií.

Vědci, mezi nimiž je i zástupce olomoucké přírodovědecké fakulty, v této souvislosti varují, že klimatické změny mohou v budoucnu ohrozit živočišné druhy a některé mohou i vyhynout.

„Výsledky studie jsou alarmující. Živočichové sice běžně reagují na měnící se klima tak, že například hnízdí dříve, než tomu bylo před několika lety, ale tyto reakce nejsou dostatečné. Jako by nestačili držet tempo s měnícím se klimatem,“ uvedl Peter Adamík, člen výzkumného týmu z katedry zoologie olomoucké přírodovědecké fakulty.

Výzkumníci získali podrobné informace o časování těchto událostí z dosud publikovaných studií a vztáhli je k tempu klimatických změn. Zaměřili se také na to, zda jsou změny v časování životních událostí spojeny se změnou v přežívání nebo v počtu mláďat.

Studie ovšem poukazuje na to, že tyto změny u ptáků jsou o něco pomalejší, než by odpovídalo síle měnícího se klimatu. Hrozí proto, že mnoho organismů může být v dlouhodobém měřítku vystaveno podmínkám, v jejichž důsledku může klesat počet živočišných druhů.

Jsme přímými svědky procesu, kdy život na Zemi s nebývalou rychlostí ztrácí svoji pestrost - navždy mizí různé druhy rostlin, živočichů i hub a kvapem ubývá mnoha dalších. Tempo tohoto vymírání je přitom o jeden až dva řády rychlejší než v posledních deseti milionech let.

Všechny živé organismy jsou závislé na prostředí, kde žijí, a zároveň jej spoluutvářejí - proto když uvažujeme o biodiverzitě, je třeba dívat se na celek, ne pouze izolovaně na jednotlivé druhy. Ty totiž nemohou přežít bez vhodných podmínek neživé přírody a jemného přediva vztahů s jinými druhy.

Jestliže zanikne biotop, velká část druhů přijde o místo, které potřebuje ke svému životu. Ztráta jednoho či několika druhů ještě nemusí být pro biotop katastrofou, nicméně často znamená jeho významnou proměnu či ohrožení, a to zejména pokud jde o druh z hlediska biotopu klíčový, jakou jsou třeba mangrovníky v mangrovových pobřežních lesích.

Biodiverzity na Zemi v současné době rychle ubývá. Nejde však jen o vymírání jednotlivých druhů (vyhynul například pták dronte mauricijský, známý též jako dodo), snižuje se také celková druhová pestrost v přírodě a dochází ke stírání rozdílů mezi různými místy naší planety.

Každý rok se také najdou tisíce nových druhů (většinu z toho tvoří hmyz). Různé druhy též odjakživa vznikají a mizí. Vědci však odhadují, že současné tempo vymírání je o jeden nebo dva řády rychlejší, než kolik činil průměr v minulých 10 milionech let.

Mizí především specializovanější nebo náročnější druhy. Krajině více a více dominují přizpůsobiví generalisté, kteří dovedou žít ledaskde.

Na celosvětové úrovni bývá hlavní příčinou ubývání biotopů zabírání půdy ve prospěch polí a plantáží - typickou ukázkou je mizení tropických pralesů kvůli pěstování palmy olejné v Indonésii.

Když vědci zkoumali 8688 druhů (převážně obratlovců), které se ocitly na světovém Červeném seznamu IUCN,6 zjistili, že zemědělství je spojeno s vymíráním u 5407 z nich a těžba dříví u 4049 druhů.

Nejrapidněji ze všech biotopů přitom mizí často právě ty, které jsou druhově nejpestřejší.8 Na souši je úbytek nejrychlejší hlavně u stepí, savan a některých typů lesů v tropech, subtropech či v mírném pásmu.

Vážným problémem se pro biodiverzitu stává také šíření nepůvodních druhů, které v různých částech světa vytlačují domácí faunu a flóru. Již zmíněný populární pták dronte mauricijský vyhynul nejen proto, že jej ve velkém konzumovali námořníci, ale také kvůli potkanům, prasatům a opicím, které jejich lodě přivezly - vyžírali totiž jeho vejce.

Důležitou roli bude nepochybně hrát další nárůst koncentrací skleníkových plynů v atmosféře - a jak velkých rozměrů změny klimatu v příštích dekádách dosáhnou.

Oproti jiným částem světa nebudou mít v nejbližších desetiletích na biodiverzitu v Česku zásadní dopad klimatické změny - patrně nejvíce budou oteplováním zasaženy druhy (a biotopy) extrémně studených podmínek, které se nemají kam přesunout: především horská tundra Krkonoš nebo Jeseníků.

Jak již bylo uvedeno výše: největší hrozbou pro přírodu u nás jsme my sami - respektive způsob, jak zacházíme s krajinou, kde žijeme.