Vynucené Environmentální Riziko: Definice a Internalizace

Tento článek se zabývá externalitami (škodami na životním prostředí) z pozice pokusu o řešení znečištěním životního prostředí. Diskutuje se o internalizaci (např. odpovědnosti za škody na životním prostředí) externalit (škod na životním prostředí) z pozice pokusu o řešení.

Externalita

Externalita představuje specifické interdependence mezi subjekty a jejich aktivitami, kdy aktivity jednoho subjektu ovlivňují náklady a užitkové funkce jiných subjektů. Rozlišují se negativní a pozitivní externí efekty. Při negativních (pozitivních) externích efektech aktivity subjektu ovlivňují negativně (pozitivně) užitek poškozenému (původci).

Existují monodimenzionální a multidimenzionální externality. Pokud se aktivity nezpůsobují žádný monodimenzionální efekt, uplatňuje strategie řešení cestou daní či meritorizace.

Paretovo optimum a selhání trhu

Paretovo optimum je definováno jako teoretické paradigma společenské optimality. V situaci, kdy žádný člen společnosti na tom není lépe v situaci B než A, a alespoň jeden člen společnosti na tom je lépe v situaci B než A, hovoříme o paretovském zlepšení. Pro každý statek a každý faktor existuje vždy přesně jedna rovnovážná cena. Subjekty realizují svá maxima zisku příp. užitku a dochází k vzájemnému přizpůsobení. Selhání trhu je způsobeno existencí dominantní pozice na trhu, externích efektů a veřejných statků.

Externí efekty

Externí efekty vznikají v důsledku činnosti soukromé subjekty (subjekty mohou být podniky i domácnosti). Rozlišují se pekuniární a technologické externí efekty. Pekuniární efekty vyplývají ze změn cen v důsledku aktivit resp. hospodářství. Z tohoto důvodu nenarušují koordinační a alokační funkci trhu.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Negativní globální externí efekty (např. škody na životním prostředí) ovlivňují negativně velký počet subjektů. Pozitivní globální externí efekty (např. zalesňování krajiny) ovlivňují pozitivně velký počet subjektů.

Multidimenzionální externality se týkají situací, kdy si aktivity nezpůsobují žádný monodimenzionální efekt. Např. omezování pohybu člunů ze strany plavců, znečišťování vody plavidly a lov ryb, jedná se o třídimenzionální externalitu apod.

Principy internalizace negativních externalit

Internalizace negativních externalit se zaměřuje na úroveň aktivit (omezení nebo zvýšení) a uplatňuje se tzv. politika kauzální terapie. Dosáhnout jí lze dvěma cestami: veřejnoprávního řešení (např. pomocí vyjednávání) a soukromoprávního řešení. Obě řešení se zásadně odlišují v distribuční situaci.

Internalizace je chápána jako komponent veřejnoprávního řešení (např. daně/dotace) a v rovině soukromoprávní. Cílem internalizace je kompenzace poškozeného.

Internalizace jako politika kauzální terapie

Internalizace jako politika kauzální terapie je specifický nástroj, důležitý též ve vazbě na pojištění. Obecně se jedná o problém multikauzálních škod. Stanoviště může realizovat jak původce, tak poškozený. Řešení s účastí státu (s využitím daní a dotací) a tržní řešení (cestou vyjednávání) jsou určeny charakterem externalit.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

Řešení s účastí státu (s využitím daní a dotací)

Tento koncept se označuje jako Pigouviánská daň. Původce platí daně (minus dotace) odpovídající společenským nákladům. Stát zatěžuje původce negativních externalit a získává dotace v případě pozitivních externalit.

Tržní řešení (cestou vyjednávání)

Tržní řešení je intenzivně rozvíjen a diskutován. Efektivnosti představuje tzv. koncepce Coaseovy. Např. že podnik B své stanoviště zvolil v sousedství podniku A, je stimulován k omezení své aktivity spojené s externími efekty. Původce pak musí platit poškozenému kompenzační platby a v důsledku toho se omezí její rozsah. Je otázkou, zda má povinnost odpovědnosti či zda poškozený má povinnost strpění.

Je třeba oddělit od interních nákladů. Vyjednávání mezi partnery nebo že výsledek nemusí být paretooptimální. Náklady vznikají při vyjednávání a kompenzacích. Přínosy internalizace by měly být větší než náklady s internalizací spojené. Směr kompenzačních plateb závisí především na původním příjmu a že neplatí teze invariance. Argument strategie se vztahuje i na dobrovolnou internalizaci.

Meritorizace jako politika symptomatické terapie

Meritorizace jako politika symptomatické terapie se využívá, pokud zasahuje relativně velký počet subjektů, způsobujících negativní externality. Eliminuje problém strategického zkreslování či skrývání těchto preferencí. Je založena na existenci tzv. s pozitivními externími efekty globálního charakteru.

Optimální (racionální) internalizace

Ekonomická teorie věnuje dlouhodobě intenzivní pozornost problematice optimální internalizace. Pro hledání „racionálního“ řešení je nutno brát v úvahu, i za emise, kdy je dosaženo optimální úrovně znečištění podle Pigoua.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

Monodimenzionální externí efekty

U monodimenzionálních externích efektů je třeba regulovat typ aktivity způsobující externality. Subjekty budou bránit jiným subjektům v narušení jejich exkluzivního práva. Dočasné nebo trvalé přenechání práva budou vyžadovat určitou cenu. Práva tím dostanou tržní ocenění a rozsah využití určitého statku bude možno regulovat na základě individuálního kalkulu optimality.

Multidimenzionální externí efekty

U multidimenzionálních externích efektů je určit optimální využití relevantních dispozičních práv velmi omezená. V praxi se uplatňuje strategie řešení cestou daní či meritorizace.

Odpovědnost jako základní východisko pro internalizaci škod

Odpovědností a environmentálním pojištěním ilustruje obr. 1 distribuční komponent, odvrácení potenciální škody (aspekt alokační) a distribuční aspekt (náhrada škody). Je zajišťována i nástroji administrativními či daňovými.

Odpovědnost je zkoumána jako právní problém a je zde chápána jako komponent veřejnoprávního řešení. Environmentální odpovědnost představuje širší pojetí. Zahrnuje jak původce, tak poškozeného.

V některých zemích, např. USA, existuje speciální zákon o odpovědnosti za škody na životním prostředí. Naproti tomu v ČR odpovědnost vyplývá ze všech zákonů, které se týkají ochrany životního prostředí. Důležité je rozlišovat mezi odpovědností za zavinění a odpovědnosti za ohrožení (objektivní odpovědnosti). Odpovědnost za zavinění nastává pouze tehdy, pokud nedodržel požadavky zákonných předpisů.

Podstata odpovědnosti

Podstata odpovědnosti souvisí s povinností prevence. Odpovědnost za ohrožení nese případnou škodu především původce. Její pojetí se primárně orientuje na vznik negativních externích efektů u původce.

Pareto-optimální úroveň prevence

Uvažujme pouze u původce (unilatelární vztah). Celkové náklady se označují jako NG a zahrnují závislost nákladů prevence popř. škody. Pareto-optimální úroveň prevence je taková, kde jsou celkové náklady spojené se všemi aktivitami minimální.

Pokud je dodržen standard, odpovědnost jej nepostihuje. Pokud je standard definován nad pareto-optimální úrovní aktivity prevence x*, minimum nákladů v této oblasti odpovídá x*.

Ohrožení vede k dosažení pareto-optimální rovnováhy. Platby jsou realizovány jako náhrada škody. Je nutno oběti nahradit škodu v přesně v rozsahu, v kterém byla způsobena. Je zde rovnost mezi škodou a očekávanou kompenzační sumou.

Optimální prevence při různých pravidlech odpovědnosti

Při odpovědnosti za zavinění je zatížen důkazním břemenem. Pokud nemůže zajistit důkaz, že škodu nezpůsobil, hrozí nebezpečí tzv. Diskontování vede k chybné alokaci. Zda A standard dodrží, závisí tedy na tom, zda NA(x*) leží pod NG´(x´). Původce se rozhodne nerealizovat prevenci nutnou k dosažení standardu. Odpovědnost za zavinění je méně citlivá na problém diskontování než odpovědnost za zavinění. Své aktivity prevence realizuje na příliš nízké úrovni.

Problémy internalizace pomocí právní úpravy odpovědnosti

Existují alokační zkreslení při omezení odpovědnosti, alokační zkreslení při suboptimálním standardu prevence a alokační zkreslení při neúplném standardu.

Alokační zkreslení při omezení odpovědnosti

Omezení odpovědnosti se týká úrovni aktivity prevence potenciálního znečišťovatele, v určité oblasti aktivity prevence, pod bodem očekávané škody. Oba faktory nezávisí na x. Maximální platbou náhrady škody se uplatňuje omezení odpovědnosti.

Multikauzální škody

Mnoho škod je způsobeno celým komplexem faktorů (tzv. multikauzální škody). Uplatňují se různé postupy, přičemž např. znečišťovatelům, ale stát vytváří systém kolektivní odpovědnosti. Je třeba se zaměřit jak směrem k prevenci, tak vzhledem k regulaci škody (náhradě škody).

Odpovědnost a pojištění

Pojištění se stává jedním z nejvýznamnějších komponentů rizika podniku.

Řešení komerčního pojištění

Komerční pojištění slouží pro řešení problému platební neschopnosti.

Zkušenosti vyspělých zemí

Aktivity Evropské unie definovaly prvky jednotné úpravy v oblasti ekologické odpovědnosti. OECD vypracovala řadu dokumentů, které se týkají ekologické odpovědnosti, např. možnosti ocenění škod na životním prostředí, možnosti pojištění ekologických škod a ekonomické aspekty právní úpravy CERCLA.

Následující tabulka shrnuje některé klíčové aspekty odpovědnosti a pojištění v různých zemích:

tags: #vynucené #environmentální #riziko #definice

Oblíbené příspěvky:

• Ovzduší v Horní Bříze
• Řeka Úhlava: Ekosystém
• Senzorické koše: Čistota a pohodlí
• Vyšetřování skládky Kladno
• Domov v africké přírodě