Výpočet množství škodlivin v ovzduší: Vzorce a metodiky

21.03.2026

Znečišťováním ovzduší se rozumí jeho znečišťování nad přípustnou míru stanovenou v příloze k tomuto zákonu nebo zhoršování jeho čistoty způsobem uvedeným v § 2 odst. 3 písm. d), pokud by nebylo možno do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona nebo do jednoho roku od vzniku znečištění zjistit náklady podle písm.

Znečišťovatelé jsou povinni oznámit každoročně bez vyzvání do 15. února příslušnému národnímu výboru údaje nutné pro stanovení poplatků podle skutečností uplynulého roku, včetně výpočtu poplatků, bez ohledu na to, zda po přezkoušení údajů budou poplatkům podléhat; zároveň jsou povinni předložit potřebné technickoekonomické podklady pro určení výše poplatků podle § 2 odst.

Nedodrží-li znečišťovatelé lhůty podle odstavců 1 a 2, jsou povinni zaplatit za každý den prodlení penále ve výši jednoho promile poplatků stanovených podle § 2. Znečišťovatelé, kteří poplatku jinak nepodléhají (§ 3 odst.

Část výnosu poplatků ve výši 60 % a celý výnos pokut je neplánovaným příjmem místních a městských národních výborů, jejichž obvod je postižen škodlivými následky znečišťování ovzduší. Vznikají-li škodlivé následky též v obvodech jiných národních výborů než těch, které poplatky, popřípadě pokuty nebo penále uložily, rozdělí se jim výnos v poměru, v jakém jsou postiženy.

Přípustná míra znečišťování ovzduší a výpočet poplatků

Přípustná míra znečišťování ovzduší při spalování paliv (§ 1) a podklad pro výpočet poplatků podle § 2 odst. 3 písm. B. Přípustná míra znečisťování ovzduší při technologických výrobních procesech a podklad pro výpočet poplatků podle § 2 odst. 3 písm. C. D.

Čtěte také: Česká republika a recyklace

Vzorec pro výpočet poplatků

Vzorec pro výpočet poplatků podle § 2 odst. 3 písm.

P=(e - ep ) . h . 0,10 + p, kde značí:

P roční poplatek v Kčs
e skutečné množství vypouštěné škodliviny v kg/h
ep přípustné množství vypouštěné škodliviny v kg/h
h počet provozních hodin za rok
0,10 roční výši poplatku za 1 kg vypouštěných škodlivin nad přípustnou míru (§ 2 odst. 3 písm. d) v Kčs
p přirážku podle § 2 odst.

Hranice množství vypouštěných škodlivin, od něhož počíná povinnost oznámení podle § 8 odst. 1.

Skutečný úlet v kg/h se vypočte dělením skutečného úletu škodlivin v kg/rok počtem provozních hodin.

Vliv větrání na kvalitu vnitřního ovzduší

V druhé části článku autorka porovnává jednotlivé způsoby výpočtu množství větracího vzduchu. V závěru pak ukazuje, že v obytných budovách, kde jsou lidé nejvýznamnějším zdrojem škodlivin, je rozhodující kritérium kvality vnitřního vzduchu koncentrace oxidu uhličitého.

Čtěte také: České odpady: Statistika a trendy

V současné době neexistuje žádný závazný předpis pro obytné prostředí, který by stanovil množství přivedeného vzduchu na osobu. Pro pracovní prostředí se nařízením vlády č. 178/2001 Sb. a č. 523/2002 Sb. stanovuje nejvyšší přípustnou koncentraci (NPK) CO2 25 020 ppm. Hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb jsou stanoveny ve vyhlášce č. 6/2003 Sb.

Použitím počítačového modelu je též možné zjistit potřebné množství větracího vzduchu na základě znalosti provozu objektu a množství vznikajících škodlivin, kvality vnějšího vzduchu a požadované kvality vzduchu v interiéru.

Vlhkost vnitřního vzduchu může negativně ovlivnit zdraví uživatelů budov jednak přímo aktuální nízkou či vysokou relativní vlhkostí, nebo nepřímo vytvořením podmínek pro bujení mikroorganismů a plísní. Vodní zisky v obytných budovách tvoří produkce páry člověka, odpařování z teplých jídel a vodních hladin.

Oxid uhličitý je nejběžnější škodlivinou ovzduší obytných budov, jak bude ukázáno dále. Zdrojem tohoto plynu je především člověk, jeho metabolismus, dýchací a termoregulační pochody. Také spalování pevných paliv je zdrojem oxidu uhličitého a vodní páry. Současně se zvyšující se koncentrací oxidu uhličitého se zvyšuje i množství vodní páry v ovzduší a tím i relativní vlhkost vzduchu.

Počet osob přítomných v místnosti, velikost prostoru a nedostatečné větrání jsou hlavní příčinou zvyšování koncentrace oxidu uhličitého. Vyššími koncentracemi oxidu uhličitého je nepříznivě ovlivněné především dýchání - již při koncentracích nad 15 000 ppm. Pokud se jeho koncentrace v ovzduší zvyšuje nad 30 000 ppm, většina lidí trpí bolestmi hlavy, závratěmi a nevolností. Koncentrace nad 60 000 - 80 000 ppm vede k letargii a ztrátě vědomí.

Čtěte také: Množství vytříděného odpadu: ČR

Koncentrace CO2 se ve vnějším prostředí pohybuje v rozmezí 330 - 370 ppm.

Základní škodlivinou v obytných budovách, jak je patrné z následujícího výpočtu, je oxid uhličitý CO2. Jedná se o budovy, kde jsou hlavním zdrojem škodlivin lidé. K eliminaci oxidu uhličitého lze v budovách vycházet při návrhu vzduchotechniky z množství venkovního vzduchu připadajícího na jednu osobu za hodinu (m3.h-1 na osobu).

Koncentrace oxidu uhličitého v obytných místnostech, kde jsou zdrojem škodlivin pouze lidé, je tedy rozhodujícím kritériem pro návrh množství větracího vzduchu.

Tvorba vnitřního prostředí budov představuje vytvoření požadovaného stavu interiérů budov. Vlhkostní, odérové, mikrobiální, toxické i aerosolové mikroklima lze optimalizovat zejména větráním. Z hlediska tvorby interního mikroklimatu je tedy velmi podstatné větrání s dostatečným přívodem čerstvého vzduchu. Při absenci účinného větrání se zvyšuje vlhkost vzniklá lidskou aktivitou, kvalita vzduchu se rychle zhoršuje, roste koncentrace CO2 a nepříjemných odérů.