Dopady Vypouštění Oxidu Uhličitého do Ovzduší

Česko vypouští příliš mnoho emisí skleníkových plynů. Spolek Klimatická žaloba si nechal vypracovat dvě zahraniční vědecké studie od expertů z univerzity v Manchesteru a Mezinárodního institutu pro aplikovanou systémovou analýzu (IIASA).

Vědci z mezinárodního institutu zjistili, že Česko vyčerpalo svůj podíl na takzvaném uhlíkovém rozpočtu už nejpozději v roce 2021. To znamená, že už vypustilo více skleníkových plynů, než by mělo, pokud chce přispět k udržení globálního oteplování pod hranicí stanovenou Pařížskou dohodou.

Podle autorů studie by Česko mělo co nejdříve začít podnikat kroky, jako je například zachytávání uhlíku. Pokud bude otálet, množství emisí, které bude nutné kompenzovat, se ještě zvýší.

Druhá studie, kterou zpracovali dva odborníci z univerzity v Manchesteru, měla mírnější kritéria hodnocení. Česko podle ní má od roku 2025 zbývající uhlíkový rozpočet, tedy množství skleníkových plynů, které ještě může vypustit, mezi 165 a 333 miliony tun oxidu uhličitého. Odpovídá to přibližně dvěma až třem rokům emisí při současném tempu.

Pokud chce Česko dosáhnout uhlíkové neutrality a přispět k naplnění Pařížské dohody, musely by jeho emise začít okamžitě prudce klesat, a to o 13 procent ročně.

Čtěte také: Důležité informace o hadicích na odpad

V listopadu Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost spolku, který žádal po českých ministerstvech konkrétnější opatření ke snižování emisí skleníkových plynů. V návaznosti na to zástupci spolku ČTK sdělili, že se proti rozhodnutí budou bránit ústavní stížností.

Vědecké Důkazy o Vlivu CO2 na Globální Oteplování

Ve vědecké komunitě se dnes všeobecně přijímá, že současná změna klimatu je způsobena zvyšováním koncentrací skleníkových plynů v atmosféře, a to zejména oxidu uhličitého.

Atmosféra může způsobit rozdíl mezi tepelným zářením, které vyzařuje povrch planety, a tepelným zářením vycházejícím z horní vrstvy atmosféry (TOA, top-of-atmosphere) tím, že část záření pohltí a odrazí zpět k povrchu. Teplota povrchu planety se pak ustálí na vyšší hodnotě, než jakou by planeta měla bez atmosféry.

Vliv skleníkových plynů na výměnu energie mezi Zemí a okolním vesmírem (neboli radiační působení skleníkových plynů) lze vypočítat pomocí fyzikálních modelů. Je to možné díky tomu, že známe fyzikální vlastnosti jednotlivých skleníkových plynů a známe také jejich koncentraci v atmosféře.

Protože skleníkové plyny část infračerveného záření odráží zpět k Zemi, zesilování skleníkového efektu vede ke snižování množství infračerveného záření, jež uniká do vesmíru, a naopak zvyšování množství infračerveného záření, které přichází k Zemi.

Čtěte také: Srovnání emisí skleníkových plynů

Již více než 50 let jsou na oběžné dráze Země satelity vybavené spektrometry, které dokáží měřit spektrum záření odcházejícího od Země. Naměřené snížení množství infračerveného záření unikajícího do vesmíru mezi lety 1970 a 1996 je zobrazeno v grafu níže.

Zajímavým faktem je, že každý skleníkový plyn zachycuje trochu jiné vlnové délky záření. Díky tomuto poznatku je pak snížení unikajícího záření na jednotlivých vlnových délkách možné připsat na vrub konkrétním skleníkovým plynům.

Zatímco množství odcházejícího záření klesá, pozemní stanice naopak zaznamenávají více infračerveného záření přicházejícího k povrchu. Z těchto měření plyne, že se celosvětově zvyšuje množství infračerveného záření dopadajícího k Zemi.

Toto zvyšování přitom nelze vysvětlit vyšší intenzitou záření od Slunce. Navíc se pomocí těchto měření přicházejícího záření dají ověřit také modely radiačního působení skleníkových plynů.

Role Vodní Páry

Při popisování vlivu jednotlivých skleníkových plynů je třeba zmínit také roli, kterou hraje vodní pára. Ta totiž způsobuje největší část skleníkového efektu, přestože nejde o antropogenní skleníkový plyn - na její množství v atmosféře nemá lidstvo přímý vliv.

Čtěte také: Parametry hadic pro septiky

Jinak řečeno, teplejší atmosféra do sebe dostává více vodní páry z evapotranspirace rostlin a povrchu vodních ploch a oceánů. Když se vzduch ochladí, přebytečná vodní pára zkondenzuje a vyprší.

Antropogenní Skleníkové Plyny

Mezi skleníkové plyny, jejichž koncentrace v atmosféře je antropogenně podmíněná, patří:

• Oxid uhličitý (CO2) - vzniká spalováním každého materiálu organického původu, tedy i fosilních paliv, dnes stále hlavního zdroje energie. Na celkovém oteplování se ze všech člověkem emitovaných plynů podílí oxid uhličitý asi 60 %. Obsah CO2 v atmosféře se v současnosti zvyšuje tempem přibližně 0,5 % za rok a jeho koncentrace vzrostla od doby předindustriální éry již o 50 % z 280 ppm na 422 ppm (stav listopad 2024).
• Metan (CH4) - se podílí na zesílení skleníkového jevu přibližně 20 %. Hlavními antropogenními zdroji jsou anaerobní pěstování rýže, úniky zemního plynu při těžbě ropy a uhlí, skládky, ale i digestivní pochody chovaných přežvýkavců. Obsah metanu v atmosféře se od předindustriální doby více než zdvojnásobil. Nárůst metanu v atmosféře v současné době činí necelé 1 % za rok a od předindustriální doby se jeho koncentrace zvýšila o 160 %. Metan v atmosféře zachycuje dlouhovlnnou zemskou radiaci asi 25krát účinněji než CO2.
• Oxid dusný (N2O) - se podílí na zesílení skleníkového jevu asi 6 %. Zdrojem jsou opět fosilní paliva, tedy spalovací procesy, ale hlavně denitrifikace zemědělských hnojiv. Roční nárůst atmosférické koncentrace oxidu dusného činí 0,3 %. N2O je 300krát radiačně účinnější než CO2. Od počátku průmyslové revoluce vzrostla koncentrace oxidu dusného v atmosféře přibližně o 21 %.
• Freony - jsou uměle vytvořené látky, a i přes jejich nepatrnou atmosférickou koncentraci patří díky své vysoké schopnosti pohlcovat dlouhovlnnou radiaci mezi velmi významné skleníkové plyny. Nejrozšířenější z nich jsou více než 10 000krát radiačně účinnější než CO2 a v atmosféře mohou zůstávat stovky až tisíce let. Nárůst v současné době činí asi 3 % každý rok.

Dopady Změny Klimatu

Změna klimatu se stala skutečností a znepříjemňuje život nejen lidem v rozvojových zemích, ale i u nás. Může za to soustavné a čím dál větší vypouštění skleníkových plynů do atmosféry.

Na vypouštění skleníkových plynů se podílí každý z nás a svým chováním může velmi výrazně ovlivnit, kolik tun oxidu uhličitého se do ovzduší vypustí. Pro zajímavost, průměrná uhlíková stopa občana České republiky je 12,5 tun ekv. CO2 za rok.

Emise v České Republice

Česká republika v roce 2023 vypustila do atmosféry 99 miliónů tun emisí skleníkových plynů. Poprvé od roku 1990 se tak celkové emise ČR dostaly pod hranici 100 miliónů tun ekvivalentu oxidu uhličitého. Oproti roku 2022 došlo k poklesu emisí o celých 15 %, což v absolutních číslech představuje snížení o 17,5 miliónů tun. Jedná se o největší pokles emisí od počátku 90. let 20. století.

V sektoru energetiky se emise meziročně snížily o sedm miliónů tun. Průmysl a stavebnictví k tomuto snížení přispělo třemi milióny tun a další dva milióny tun ušetřilo vytápění budov. Ještě v roce 2022 byl sektor využívání krajiny a lesnictví zdrojem 1,5 miliónů tun emisí, ale v roce 2023 již opět pohltil a ve formě uhlíku uložil 3,5 miliónu tun emisí.

Emise za zařízení zahrnutá do systému emisního obchodování (EU ETS) se meziročně snížily o více než 10 miliónů tun a celkově o 43 % oproti roku 2005. Od roku 1990 se tak již emise snížily o 47 % a ČR je na dobré cestě k dosažení cíle snížení emisí o nejméně 55 % do roku 2030, který je v souladu s evropskými cíli zelené transformace.

Na modernizaci ekonomiky a zejména energetiky může Česko do roku 2030 čerpat až 1,2 bilionů korun z evropských zdrojů. Příkladem úspěšného financování ochrany životního prostředí je program Nová zelená úsporám, který pomáhá s úsporami energií díky zateplení nebo výměně zdroje tepla v kombinaci se zvýhodněným úvěrem.

Oxid Uhličitý: Vlastnosti a Zdroje

Oxid uhličitý (CO2) je bezbarvý plyn bez chuti a zápachu, který je tvořen jedním atomem uhlíku a dvěmi atomy kyslíku. Je běžnou součástí zemské atmosféry (0,04%).

Oxid uhličitý je přirozeně se vyskytující plyn, jako součást koloběhu uhlíku je v podstatě jedinou základní surovinou všech organických sloučenin. V dobách utváření zemské atmosféry se dostával oxid do ovzduší především díky výrazné vulkanické aktivitě, v dnešní době však tento zdroj představuje pouze jedno až dvě procenta ve srovnání s emisemi CO2 plynoucích z lidských aktivit.

Mezi nejvýznamnější antropogenní zdroje uhlíku patří jakékoliv spalování uhlíkatých látek (od dopravy, průmysl, k domácím topeništím) a jeho úniky z výrobků, ve kterých je obsažen. Lidstvo ročně spálí asi 8 miliard tun uhlí, 5 miliard tun ropy a asi 3 miliardy tun zemního plynu.

Emise oxidu uhličitého u vozidel se spalovacími motory jsou bezprostředně určeny spotřebou paliva.

Zdroje emisí oxidu uhličitého:

• Spalovací procesy (uhlíkatá paliva)
• Koksárenství
• Rafinerie olejů a plynu
• Hutnictví a kovoprůmysl
• Cementárny
• Sklárny, výroba keramiky
• Tavení nerostných materiálů
• Zpracování celulózy a dřeva
• Předúprava vláken a textilií, vydělávání kůží a kožešin
• Zařízení na zneškodňování uhynulých zvířat

Odstraňování oxidu uhličitého z atmosféry se starají zejména rostliny a další autotrofní organismy, která ho využívá při fotosyntéze. Z tohoto hlediska je pro zachycování oxidu uhličitého nejvýznamnější mořský fytoplankton a také velké lesní ekosystémy.

Využití Oxidu Uhličitého

Oxid uhličitý se hodí k nejrůznějším průmyslovým účelům jak v plynném i pevném (v menší míře kapalném) skupenství. Používá se při sycení nápojů, jako chladící médium, v chemickém průmyslu slouží jako základní surovina řady organických látek, uplatňuje se jako ochranný plyn při svařování, představuje náplň hasicích přístrojů, zejména používaných pro hašení elektrických zařízení.

Stlačený nebo tuhý oxid uhličitý je využíván v potravinářském průmyslu a jako chladivo zejména při přepravě mražených výrobků.

Oxid Uhličitý a Skleníkový Efekt

Oxid uhličitý, společně s dalšími látkami jako jsou metan, oxid dusný, freony a ozon, patří mezi takzvané skleníkové plyny, které mají schopnost absorbovat tepelné (IR) záření Země, díky čemuž je ohřívána spodní vrstva atmosféry a zemský povrch. Pro zmíněný proces se používá termín skleníkový efekt. Vedle skleníkových plynů v něm hraje zásadní roli vodní pára, která se podle propočtů účastní na skleníkovém efektu ze 60%, na oxid uhličitý pak připadá 24% podíl.

Zvýšení emisí skleníkových plynů, plynoucích z lidských činností, tak může vést k ovlivnění teplotní bilance Země, ve směru nárůstu průměrné teploty. Oxid uhličitý v atmosféře absorbuje infračervené záření zemského povrchu, které by jinak uniklo do vesmírného prostoru, a přispívá tak ke vzniku tzv. skleníkového efektu a následně ke globálnímu oteplování planety.

Koncentrace Oxidu Uhličitého v Atmosféře

Oxid uhličitý je přirozenou složkou zemské atmosféry, přičemž jeho koncentrace v ovzduší kolísá v závislosti na místních podmínkách, na výšce nad povrchem a relativní vlhkosti vzduchu v ovzduší. Na roční kolísání koncentrace CO2 má také výrazný vliv vegetační sezóna, kdy jsou roční maxima dosahována přibližně v květnu a minima naopak v říjnu.

Od průmyslové revoluce vzrostla koncentrace CO2 přibližně o 30%. Průměrné tempo růstu se navíc také zrychluje.

Aktuální úroveň množství CO2 se pohybuje kolem 420 ppm, tedy částic oxidu uhličitého na milion částic vzduchu. V minulých dnech byla zveřejněna nová studie založená na masivní rešerši a pečlivé analýze, případně přepočtu výsledků dřívějších prací podle nejnovějších poznatků, na které se podílela skupina zhruba osmdesáti vědců ze šestnácti zemí. Výsledkem je nová rekonstrukce historického vývoje křivky koncentrací oxidu uhličitého za posledních 66 milionů let. Ta zasazuje současný a očekávaný budoucí vývoj CO2 do dlouhodobého kontextu.

Koncentrace CO₂ během roku mírně kolísá, nejvyšší bývá právě na jaře. Letošní květen překonal dosavadní měsíční rekord z loňského května o půl procenta. Za posledních deset let vzrostla koncentrace CO₂ o šest procent a od předprůmyslové éry pak už o celou polovinu.

Vliv Oxidu Uhličitého na Zdraví

Oxid uhličitý je nedýchatelný a ve vyšších koncentracích může způsobit ztrátu vědomí a smrt. V krvi se totiž váže na hemoglobin a vytěsňuje tak kyslík, který se pak z plic obtížněji dostává do mozku a tkání těla. Běžné koncentrace oxidu uhličitého jsou neškodné, krátkodobá expozice větším dávkám může způsobit bolest hlavy, závratě, dýchací potíže, třes, zmatenost a zvonění v uších.

Při hodnotách, které se blíží 2000 ppm CO2, můžete začít pociťovat únavu, nebudete schopni se tolik soustředit, můžete často zívat nebo vás začne trápit bolest hlavy. U hodnot 5000 ppm se už dostavuje silnější bolest hlavy a také nevolnost.

Detekce Oxidu Uhličitého

Oxid uhličitý (CO2) je základním ukazatelem kvality ovzduší ve školách, veřejných budovách, kancelářích a obytných prostorech. Pomocí měřicího zařízení známého jako detektor CO2 můžete měřit obsah oxidu uhličitého ve vzduchu. Zařízení určují množství CO2 v místnosti udávané v ppm (počet částic na milion). Detektor oxidu uhličitého vám vizuálně i akusticky ukáže, kdy je dobré větrat. Můžete s ním tak zajistit optimální kvalitu vzduchu ve svých prostorech.

Pokud je hodnota CO2 vysoká, je možné vyvodit závěr, že vzduchu z plic je vydechováno hodně a po dlouhou dobu nedošlo k výměně vzduchu v místnosti větráním.

tags: #vypousteni #oxidu #uhliciteho #do #ovzdusi #dopady

Oblíbené příspěvky:

• Čištění kanalizace Český Brod
• Přečtěte si náš úvod do biologie ochrany přírody
• Harmonogram svozu odpadu Újezdec
• Relaxace v České republice
• Příklady ekologických iniciativ