Výroba obnovitelné energie v České republice

Výroba elektrické energie je téma, které u nás (nejen) v poslední době hodně rezonuje. Řeší se klimatická změna, emise i stavba nových jaderných bloků v elektrárně Dukovany. Jak je na tom ale výroba elektrické energie v ČR obecně? Jaké nás do budoucna čekají změny? A jak to postihne koncové spotřebitele?

Tato analýza zkoumá možnosti rozvoje obnovitelné energie v Česku. Ten je jednak klíčový pro dekarbonizaci naší společnosti a jednak snižuje naši závislost na fosilních palivech a tím posiluje naši energetickou bezpečnost a chrání nás před budoucími výkyvy v cenách energií.

V Česku vyrábíme většinu elektřiny z hnědého uhlí a jádra. Hnědé uhlí tvoří přibližně 44 % výroby, jádro pak 37 %. Zbytek mixu doplňuje plyn (6 %) a obnovitelné zdroje (14 %). V rámci obnovitelných zdrojů pak vyrábíme elektřinu z biomasy a bioplynu a využíváme také vodní, větrné elektrárny a fotovoltaické elektrárny.

V rámci Evropské unie došlo k dohodě na zvýšení ambice u cílů pro obnovitelné zdroje a energetickou účinnost.

Mezi nejznámější české elektrárny pravděpodobně patří ty jaderné - Temelín a Dukovany - najdete je v Jihočeském kraji a na Vysočině. Uhelné elektrárny se pak nacházejí hlavně v příhraničních oblastech, mezi největší patří Tušimice, Počerady, Dětmarovice a Prunéřov. Vodní elektrárny jsou třeba na Vltavě (Lipno, Orlík a Slapy) nebo v Jeseníkách (přečerpávací elektrárna Dlouhé stráně).

Čtěte také: Obnovitelné zdroje: Globální trendy a česká realita

V plánu je samozřejmě zvýšení podílu obnovitelných zdrojů. Evropská unie totiž nastavila velmi ambiciózní cíl - 42,5 % do roku 2030. Česko má zatím v plánu 30 % obnovitelných zdrojů do stejného roku - a i to je velmi ambiciózní. Pokud však chceme snižovat emise a zpomalovat klimatickou změnu, jsou tyto cíle nezbytné.

Český stát proto podporuje rozšíření obnovitelných zdrojů skrze dotace a finanční pobídky na fotovoltaiku, domácí větrné elektrárny i biomasu a bioplyn. A podpory i pobídek bude přibývat. V plánu (a v procesu) je však také snížení emisí rozšířením jaderné elektrárny Dukovany, které přinese stabilní dodávky bez emisí navíc.

Pokud neplánujete do obnovitelných zdrojů investovat sami, pravděpodobně změny ani nepoznáte. Elektřina z jaderných elektráren je vyráběná značně efektivně a dodávky jsou tak velmi stabilní. A obnovitelné zdroje zase mohou přinést úspory, jelikož náklad na jejich provoz je mnohem menší než třeba u uhelných elektráren, takže (pokud vše půjde tak, jak má) nedojde ani ke zdražením.

Přechod na obnovitelné a nízkoemisní zdroje energie je pro zpomalení změny klimatu prostě potřeba. Současný český energetický mix závislý na fosilních palivech jistojistě projde změnami, aby splnil cíle EU i české vlády. Jako koncový uživatel to ale pravděpodobně nepoznáte.

Jednotlivé členské země EU si stanovují své vlastní cíle v rámci Vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu (National Energy and Climate Plan, NECP). Aktualizace tohoto plánu se v Česku právě připravuje, přičemž tento dokument by měl ambice REPowerEU reflektovat.

Čtěte také: Složení ekologické zubní pasty

Ano, možné to je. Zcela klíčový je pro Česko rozvoj solární a větrné energetiky, která je dnes celosvětově nejlevnějším zdrojem elektřiny a kromě toho má u nás mnohonásobně větší potenciál, než jaký dosud využíváme. Výroba elektřiny ze slunce a větru může i v českých podmínkách pokrýt podstatnou část spotřeby. Do roku 2030 lze takto zvýšit výrobu obnovitelné elektřiny až o 20 TWh ročně, aniž by to ohrožovalo bezpečnost dodávek elektřiny.

Proměnlivou výrobu z OZE mohou zpočátku jako dosud doplňovat řiditelné uhelné a plynové elektrárny. S výrazným rozvojem solární energetiky se bude postupně snižovat hodnota takto vyrobené elektřiny. Tím bude klesat návratnost investic do solární energetiky.

Česko čeká energetická výzva. Pokud dojde k plánovanému odstavení uhelných elektráren bez náhradních zdrojů, může to mít vážné důsledky pro stabilitu dodávek elektřiny. Podle analýzy ČEPS bude pokles výroby z uhlí, které nyní pokrývá přibližně 40 % čisté výroby elektřiny, znamenat nedostatek domácí produkce a nutnost dovozu.

Výroba elektřiny v Česku v roce 2024 dosáhla 74 TWh, což je nejméně od roku 2000. Bez dostatečné náhrady uhlí v podobě obnovitelných zdrojů nebo jaderné energie bude Česko pravděpodobně muset spoléhat na import.

Evropa sází více právě na obnovitelné zdroje, v minulém roce z nich pocházela téměř polovina evropské elektřiny. V roce 2024 zaznamenalo Česko rekordně nízkou výrobu elektřiny: podle dat Energetického regulačního úřadu (ERÚ) vyrobilo Česko 74 TWh elektřiny, což je nejméně od roku 2000, kdy byla do provozu uvedena jaderná elektrárna Temelín.

Čtěte také: Výroba šetrných mycích prostředků

Výroba elektřiny očištěná od energie potřebné na provoz samotných zařízení představovala 69 TWh, což představuje meziroční pokles o 3,9 %. Celková spotřeba elektřiny v Česku činila v minulém roce 58 TWh, což ukazuje meziroční pokles o 0,6 %. Ten podle ERÚ způsobil útlum spotřeby několika podniků, které přerušily provoz.

Největší část vyrobené elektřiny spotřeboval již tradičně průmysl (34 %) a domácnosti (31 %). Nějvětší podíl na výrobě měly jako i v minulých letech parní, tedy uhelné elektrárny, které pokryly stejně jako jaderné přibližně 40 % čisté výroby elektřiny.

Meziročně došlo k poklesu výroby a to nejvíce právě u uhelných elektráren. Velký rozmach naopak zaznamenaly v Česku od roku 2022 fotovoltaické elektrárny (FVE).

Na konci roku 2023, který představoval z hlediska instalace nových FVE rekord, činil instalovaný výkon 3,3 GWe (jednotka instalovaného výkonu), o rok později to byly už 4 GWe. Většina nových instalací se nachází na rodinných domech, například v roce 2023 představoval podle dat Solární asociace podíl domácích FVE 96,7 % ze všech nově připojených.

Průměrná velikost FVE instalace na rodinném domě je 12 kWp, firemní instalace mají oproti domácím výrazně větší kapacitu. Česko v produkci elektřiny z obnovitelných zdrojů ale i přes rozvoj solárních elektráren dlouhodobě zaostává a podle analýz vyrábí celkově nejméně obnovitelné elektřiny v rámci EU, přibližně 13 % ročně. Příčinou je i malá a dlouhodobě stagnující výstavba větrných zdrojů. Důvodem jsou zdlouhavé povolovací procesy i odpor veřejnosti.

„Mezi lety 2015 a 2024 tak přibýval instalovaný výkon větrných elektráren v Česku jen velmi pozvolna až na aktuálních 351 MW. V některých letech pak nebyla postavena žádná nová turbína. Velikost větrných turbín se standardně pohybuje okolo 2-5 MW, velké instalace na moři mohou mít ale kapacitu až 15 MW,“ uvádí Kateřina Novotná, analytička portálu Evropa v datech.

Větrná energie může mít v Česku velký potenciál, situaci by pomohlo například zjednodušení povolovacích procesů, jak popisuje Martin Sedlák, programový ředitel Svazu moderní energetiky: „Základním krokem je zjednodušení povolovacího procesu nových solární a větrných elektráren. Můžeme začít od zajištění dostatečné kapacity distribuční soustavy a stavebních úřadů, ale také možnosti, aby úřady strategické projekty obnovitelných zdrojů projednaly přednostně.

Mezi další kroky může patřit odstranění duplicit - například krajinný ráz by se mohl během řízení posuzovat pouze jednou. Vedle legislativních kroků je by pomohla také informační iniciativa ze strany vlády.“

Ministerstvo životního prostředí aktuálně pracuje na seznamu akceleračních oblastí, tzv. go-to zón, předem vybraných lokalit, ve kterých by bylo možné budovat turbíny či solární panely rychleji a ve zjednodušeném režimu, který žádá i evropská legislativa. Cílem je řešit potenciální střety s jinými veřejnými zájmy ještě před tím, než se firmy a obce dohodnou na umístění.

„To by mělo snížit problémy při schvalování samotných záměrů, jejichž délka by neměla přesahovat jeden rok. Návrh zákona o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie (OZE), který akcelerační oblasti zavádí, je aktuálně projednáván legislativní radou vlády a měl by být vládou projednán v následujících týdnech,“ popisuje Veronika Krejčí, tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí.

Ministerstvo také porovnává možné vymezení akceleračních zón a dalších veřejných zájmů, například ochranou přírody, kulturních památek nebo infrastrukturou. Mimo jiné to znamená, že zóny pro výstavbu OZE nemohou být navrženy v územích s přísnou ochranou.

Podle nejnovějších analýz představoval rok 2024 pro evropskou energetiku zlom. Podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů poprvé dosáhl 47 % celkové výroby v EU. Jádro se na produkci elektřiny podílelo téměř 24 %, uhlí necelými 10 % a plyn 15 %.

Mírně vzrostla také celková spotřeba, jak ukazují data think tanku EMBER. V meziročním srovnání nejvíce ze všech zdrojů narost výkon solárních elektráren a sice o téměř 22 % oproti roku 2023, z obnovitelných zdrojů si ale největší podíl na výrobě v Evropě drží vítr.

Data platformy Wind Europe ukazují, že v roce 2023 došlo k rekordnímu nárůstu instalovaného výkonu větrných elektráren napříč EU. Celkově bylo instalováno 16,2 GW nového výkonu za rok 2023 a 6,4 GW za první polovinu roku 2024, za kterou jsou aktuálně dostupná data.

Ačkoli rychle roste počet tzv. offshore elektráren, tedy větrných turbín na moři, absolutní většina nových instalací vzniká stále na pevnině. Nejvíce nových větrných elektráren vzniklo Německu a v Nizozemsku, které více vsadilo právě na offshore elektrárny.

I přes rekordní nárůst větrných instalací by ale EU potřebovala tempo výstavby urychlit a ročně instalovat přibližně 33 GW výkonu pro dosažení klimatických cílů do roku 2030. Řada států ale dosud spoléhá i na velký podíl stabilních zdrojů, jako je domácí uhlí.

To tvoří velkou část energetického mixu Německa, Polska, ale i Bulharska. Tyto státy také plánují od uhlí odstoupit jako jedny z posledních: Německo v roce 2038, podobně jako Bulharsko a Polsko cíl zvažuje.

Pařížská dohoda přitom žádá odstoupení od fosilních zdrojů nejpozději do roku 2030 a evropská legislativa tento cíl překlápí do konkrétních cílů pro snížení emisí CO2 o 55 % do roku 2030. V březnu by se pak mělo na evropské úrovni jednat o přijetí cíle 90% snížení emisí do roku 2040 oproti roku 1990.

Česko je sice dlouhodobě čistým vývozcem elektřiny, fakticky ale elektřinu vyvážíme i dovážíme během celého roku kvůli udržení vyrovnané úrovně spotřeby a výroby v každém okamžiku dne. Stejně jako v silniční nákladní dopravě tedy Česko v podstatě patří mezi tranzitní země. Celkové přeshraniční saldo činilo vloni 6 659 GWh.

V roce 2024 Česko podle dat ERÚ vyvezlo nejvíce elektřiny na Slovensko (2 966,2 GWh), následovalo Rakousko (2 127,4 GWh). Nejvíce jsme naopak dováželi z Německa (2 284,2 GWh) a Polska (1 944,7 GWh).

Energetický trh se do budoucna stane pružnějším a více propojeným. Zjednodušeně to znamená, že v případě nedostatku domácích zdrojů budeme více záviset na zdrojích z jiných států EU a s elektřinou více a v kratších intervalech obchodovat. Výhodou většího trhu je i větší likvidita. Integrace evropských trhů ostatně probíhá kontinuálně už desetiletí a Česko v ní hraje aktivní roli.

Větší flexibilita celého energetického trhu představuje důležitou součást pro integraci obnovitelných zdrojů, na které Evropa do budoucna spoléhá. Už dnes je podle dat operátora trhu jasné, že se mnohem větší část trhu přesouvá právě na krátkodobé, tedy flexibilnější trhy.

V roce 2024 se na krátkodobých trzích zobchodovalo rekordních více než 51 % tuzemské spotřeby elektřiny. V minulém roce došlo navíc na tzv. vnitrodenním trhu s elektřinou ke změně: spuštěna byla patnáctiminutová obchodovací perioda.

Elektřinu je tak možné prodávat a kupovat flexibilněji než v hodinových intervalech, jak tomu bylo dřív. „Přechod na čtvrthodinovou zúčtovací a obchodní periodu je nezbytnou podmínkou, aby se mohla témata jako rozvoj decentralizovaných obnovitelných zdrojů, sdílení elektřiny, akumulace a poskytování flexibility dále rozvíjet.

Tato zásadní změna přináší rozšířené možnosti pro nabídku obchodních produktů koncovým spotřebitelům, efektivnější využití informací a dat z paralelně zaváděných chytrých elektroměrů,“ vysvětluje Igor Chemišinec, Místopředseda představenstva OTE, a.s. Zkrácení zúčtovací periody dává lepší možnost zapojení i zákazníkům nebo efektivnějšímu řízení rovnováhy energetického trhu a tedy i bezpečnosti dodávek elektřiny. Ve výsledku tak může přispět ke snížení ceny elektřiny.

V uplynulém roce také výrazně poklesla cena elektřiny na krátkodobých trzích. Průměrná cena na denním trhu klesla meziročně o 15 %, ve srovnáním s rokem 2022 dokonce o 65 %. Ve snížení ceny se odrazilo uklidnění situace na trhu s elektřinou a trhu s plynem po náročném období v letech 2022 a 2023 ovlivněném ruskou invazí na Ukrajinu a geopolitickou situací ve světě.

„Na poklesu se také významně podílela i výroba z obnovitelných zdrojů v západní a severní Evropě, kde počet instalací obnovitelných zdrojů obecně roste velmi rychle, a zvýšení disponibility jaderných elektráren ve Francii.

Výroba z obnovitelných zdrojů měla v roce 2024 zásadní vliv na nárůst počtu hodin se zápornými cenami na denním trhu s elektřinou v Česku, a to s meziročním nárůstem o více než 230 %,“ popisuje Igor Chemišinec. Nejedná se navíc jen o Česko, tento trend je vidět v celé Evropě.

V roce 2023 zaznamenalo 27 členských států na denním trhu s elektřinou celkem 7 117 hodin s cenami pod 5 EUR/MWh. To je jen o deset procent méně, než byl součet třech předešlých let.

Jak se bude cena elektřiny vyvíjet do budoucna není snadné předpovědět, ovlivňuje jí řada faktorů od geopolitických přes počasí nebo energetický mix jednotlivých států. Na ceny elektřiny mají navíc vliv i regulatorní zásahy, a to nejen přímo na trhu s elektřinou a trhu s plynem, ale například i na trhu s emisními povolenkami.

Do budoucna pravděpodobně Česko nepokryje výrobou na na svém území ani vlastní spotřebu. Podle dokumentu Hodnocení zdrojové přiměřenosti elektrizační soustavy ČR do roku 2040 od ČEPS, jsou nyní klíčovým stabilizačním prvkem soustavy uhelné elektrárny, jejich role se ale výrazně sníží pravděpodobně už kolem roku 2030 kvůli rostoucí ceně emisní povolenky a celkovým nákladům dekarbonizace.

Důležité je také brát v úvahu dopad případného uzavření uhelných elektráren na teplárenský trh. Oba segmenty jsou do značné míry propojené. Dokument představuje dva možné scénáře vývoje, u obou je ale třeba počítat s přestavbou některých zdrojů na plynové a s větším importem elektřiny ze zahraničí.

ČEPS také upozorňuje na možné problémy se zdrojovou přiměřeností v roce 2035 v rozsahu překračujícím normu spolehlivosti i přes vysoký předpokládaný objem importu. Na lednové debatě týdeníku Euro zmínil ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček, že by Česko mohlo cílit na 90 % vlastní výroby elektřiny a zbytek by do budoucna pokrýval dovoz. Jako přechodové médium pro dobu, kdy Česko nebude produkovat elektřinu z uhlí, ale zároveň nebude mít dostatečný výkon jaderných či obnovitelných zdrojů, uvádí ministr plynové elektrárny.

Stejný scénář předpokládá i dokument ČEPS. Česku by v dlouhodobém horizontu pomohla větší flexibilita a robustní mezinárodní propojení sítí Na tento přechodný zdroj ostatně sází i Národní klimaticko-energetický plán schválený vládou v prosinci 2024. Česko by podle něj mělo do budoucna spoléhat především na jaderné elektrárny, rozvoj obnovitelných zdrojů a na plyn jako přechodný zdroj.

Plán stanovuje například i ukončení využívání uhlí nejpozději do roku 2033 nebo a opatření pro rychlejší rozvoj obnovitelných zdrojů energie. Pokud by uhelné elektrárny byly odstaveny v dřívějším termínu, Česko by se muselo vypořádat s nedostatkem instalovaných zdrojů a pravděpodobně by spoléhalo právě na dovoz.

Otázka je, zda budou mít jiné evropské země dostatečnou kapacitu k exportu. Velkou roli tzv. interkonektorů, tedy mezinárodního propojení sítí, předpokládá pro českou energetiku i analýza projektu Fakta o klimatu. Ta mimo jiné na základě modelování doporučuje rozvoj větrných a solárních elektráren, rozvoj řiditelných zdrojů elektřiny, především nových kogeneračních zdrojů, a také rozvoj flexibility a akumulace elektřiny.

tags: #výroba #obnovitelné #energie #v #české #republice

Oblíbené příspěvky:

• Ekologická výchova rostlin
• Definice a Kontext Optimální Míry Znečištění
• Antropogenní vlivy v Česku
• O centru Sluňákov
• Přizpůsobení se změně klimatu v EU