Místa a zázraky vytvořené přírodou

Když se ohlédneme zpět, uvědomíme si, že lidé vždy čerpali z přírody materiály i inspiraci, stačí si představit naši závislost na dřevu, kameni a kožešinách. Avšak moderní koncept biomimikry, který popularizovala v 90. letech ekoložka Janine Benyusová, nás posouvá za pouhé využívání surovin. Nyní považujeme přírodu za dokonalého „inženýra“, jehož řešení prošla miliony let evolučního testování.

Biomimikry - inspirace přírodou

Prvotní inspirací biomimikry byly první pokusy o let, kdy bratři Wrightové pečlivě studovali křídla ptáků. Teprve Janine Benyusová však položila základy této vědní disciplíny, která propojuje biologii, inženýrství, architekturu a design. Jejím cílem je analyzovat principy, jimiž se živé organismy přizpůsobily a přenést tyto principy do každodenních technologií.

Příklady biomimikry v praxi

• Vlak Shinkansen: Jedním z nejslavnějších příkladů je japonský vysokorychlostní vlak Shinkansen, který dlouhou dobu trpěl akustickým třeskem při průjezdu tunely. Ornitolog a inženýr Eiji Nakatsu vsadil na inspiraci z pozorování ledňáčka říčního: ten dokáže vylétnout z vody aniž by způsoboval velký rozstřik, díky svému štíhlému zobáku. Když se tento tvar promítl do čela vlaku, podařilo se výrazně snížit hluk i odpor vzduchu a navíc ušetřit zhruba patnáct procent energie.
• Podmořský dron Manta Ray: Podobný příběh se odehrál i v oceánu. Obřím manta atlantská, jejíž rozpětí ploutví může přesáhnout osm metrů, se pohybuje s neuvěřitelnou obratností. Zatímco ponorky potřebují k otočení v ostrém oblouku více než dva metry prostoru, manta zvládne manévr v úhlu menším než jednu třetinu délky svého těla. Tento princip se stal základem pro bezpilotní podmořský dron „Manta Ray“, na jehož vývoji spolupracovaly agentura DARPA a společnost Northrop Grumman.
• Žraločí kůže a povrchy: Žraloci, ačkoliv působí robustně, se ve vodě pohybují s neobyčejnou plynulostí. Klíčem je jejich kůže pokrytá mikroskopickými šupinami zvanými dermální dentikly, které usměrňují proudění vody a snižují odpor. Tento princip převzali letečtí inženýři při vývoji speciálního povrchového povlaku pro trupy letadel. Například společnost Airbus testovala tzv. „žraločí kůži“ na svých strojích a dosáhla úspory paliva o několik procent díky snížení aerodynamického odporu. Stejná struktura žraločí kůže inspirovala také technologii Sharklet, která se využívá ve zdravotnictví. Mikrotextura povrchu, napodobující dentikly, dokáže výrazně omezit usazování bakterií, a to až o 90 %, aniž by bylo potřeba používat chemické dezinfekční prostředky. Díky tomu se Sharklet využívá na klikách, operačních stolech nebo lékařských přístrojích a pomáhá udržet sterilní prostředí v nemocnicích.
• Větrné turbíny s velrybími ploutvemi: Na první pohled působí ploutve plejtváků těžkopádně a neobratně, ale právě jejich tvar je příkladem dokonalého inženýrství vytvořeného přírodou. Když vědci zkoumali pohyb těchto obřích kytovců pod vodou, zjistili, že na předních hranách ploutví se nacházejí jemné výčnělky - hrbolky zvané „tubercles“. Ty snižují odpor vody a přetlak, který by jinak bránil plynulému pohybu. A právě tyto přírodní detaily se staly inspirací pro vývoj nových větrných turbín. Inženýři z Massachusettského technologického institutu (MIT) navrhli lopatky, které napodobují tento zvláštní tvar, a výsledky byly ohromující: nové čepele snižují přetlak až o 32 % a zároveň zvyšují vztlak o 8 %. Díky tomu produkují stejné množství energie při větru o rychlosti pouhých 10 mil za hodinu, zatímco konvenční turbíny k tomu potřebují alespoň 17 mil za hodinu. Velrybí inspirace tak přispívá k efektivnějšímu a udržitelnějšímu využívání větrné energie, a to i v místech s méně příznivými větrnými podmínkami.
• Budovy inspirované termitišti: Největší budovy inspirují svým designem termiti. Eastgate Centre v Harare v Zimbabwe šetří až devadesát procent energie na klimatizaci díky pasivnímu větracímu systému založenému na propracovaných kanálcích termitiště.
• Včelí plástve: Podobnou eleganci nabízí hexagonální uspořádání včelích a vosích pláství.
• Oči chobotnic: Chobotnice disponuje jedinečným optickým systémem oční čočky s vrstvami polymerů různé hustoty jí umožňují ostré vidění v celém zorném poli.
• Chapdla chobotnic: Jejich chapadla fungují nezávisle, každé s vlastním nervovým uzlem, což umožňuje extrémní flexibilitu a přesnost pohybu bez nadměrné zátěže centrálního mozku.
• Lotosový efekt: Jednou z průkopnických kapitol biomimikry je takzvaný lotosový efekt. Lotosový květ vyrůstá v bahnitých vodách, přesto zůstává jeho povrch dokonale čistý. V osmdesátých letech minulého století vědci poprvé popsali mikroskopické hrbolky a voskovou vrstvu na listech rostliny, jež odpuzují vodu i nečistoty.
• Brouk Stenocara: V extrémně suchých regionech pak inspiraci přinesl drobný brouk Stenocara z Namibské pouště. Jeho hřbet je vybaven strukturou, která dokáže zachytit mlžné kapky a směrovat je do ústního otvoru.
• Suchý zip: Kdo by neznal suchý zip, bez kterého si dnes neumíme představit oblečení, zdravotnické pomůcky ani upevnění v kosmických lodích. Švýcar Georges de Mestral se roku 1941 vrátil z procházky s červenými bodláky přichycenými k nohavicím i srsti psa. Když pod mikroskopem objevil drobné háčky, rozhodl se vytvořit systém suchého zapínání komponent háčků a smyček.
• Neoprenové obleky: Vzpomínka na bobří kožešinu vedla vědce z MIT k vývoji speciálních neoprenových obleků pro surfování ve studené vodě. Jemné chloupky podsady bobří srsti vytvářejí tenkou vrstvu vzduchu, která udržuje teplo.
• Solnička: Při studiu makovic si Raoul Heinrich Francé všiml, že kuličková struktura přerušovaného vrchlíku umožňuje rovnoměrné vysypávání semínek. Tento princip přenesl do konstrukce solničky, jejíž mechanismus beze značných změn funguje již přes sto let.

Biomimikry nás učí, že nejsofistikovanější inženýrské výzvy mají své řešení již zapsané v přírodě. Když podpoříme ty, kteří naslouchají přírodě, nepodporujeme jen jednotlivé projekty otevíráme nové možnosti, jak žít a tvořit v harmonii s planetou.

Jezero Titicaca

Jezero Titicaca (Titi = puma, caca = silná/skála) je největší vysokohorské jezero s lodní dopravou na světě. Je tak velké, že jde na něm pozorovat zakřivení Země, takže se může zdát, že jste u moře místo u jezera. Další zajímavostí je to, že přes jezero vede hranice mezi Peru a Bolívií. My jsme se vydali na jezero z té peruánské strany od města Puno a můžeme tuto variantu všem vřele doporučit.

Život na plovoucích ostrovech Uros

Na jezero jsme pluli na lodi spolu s velmi dobrým průvodcem, kterého jsme získali za pěkných 45 PEN (cca 370 Kč) na osobu v hostelu Virgen de Las Nieves. Uros je synonymum pro obyvatele uměle vytvořených ostrovů. Ostrovy jsou různých velikostí od malých po větší. Tyto ostrovy jsou postaveny z rákosu, který se nachází na mnoha místech jezera. Ostrovy musí být zakotvené, aby neodpluli z jednoho státu do druhého 😉 My jsme navštívili jeden z nejmenších ostrovů, který byl velký cca 80 m2 a žijí na něm tři rodiny! Ano, zní to neuvěřitelně a neuvěřitelné to i je! Ostrov je opravdu malinký, ale lidé tu mají vše co potřebují.

Čtěte také: Pozitivní a negativní vlivy na přírodu

Najdete tu malé chatrče, které slouží pro spaní, dále pak kuchyň, přírodní záchod věž pro hlídkování. Samozřejmě že i sem dorazila moderní doba, takže lidé používají např. plyn pro vaření na klasických hořácích a také tu najdete sluneční kolektory. Musíme uznat, že soběstačnost těchto lidí na nás udělala veliký dojem. Mají zde speciální část na okraji ostrova, kam chodí dělat potřebu a poté toto místo zahrnou popelem, čímž vzniká přírodní kompost. Pro přepravu používají lodě vyrobené z rákosu. Loď jsme sami vyzkoušeli a můžeme říci, že je poměrně stabilní. Co je ale problémem u ostrovů a lodí je neustálá údržba. Například loď vyrobená pouze z rákosu vydrží pouze rok. Proto je navíc vyztužena plastovými lahvemi, čímž se prodlouží životnost na cca 2 roky. Větší ostrovy jsou opravdu plovoucí vesnice. Najdete tu vše co je potřeba pro několik stovek lidí.

Ostrov Taquile

Zhruba po 3 hodinách jízdy malou lodí od města Puno se nachází krásný přírodní ostrov Taquile. Název ostrovu je odvozen od bývalého majitele. Nyní je ostrov majetkem Peru a žije na něm přibližně 2000 lidí. Všichni tito lidé se navzájem znají a musíme uznat, že mají velmi zajímavé zvyky. Dle barvy lze zjistit, zda se jedná o autoritu v této komunitě, dále se dá podle různých barev zjistit, zda se jedná o ženatého muže, či nikoliv a podle způsobu nošení i zda má muž přítelkyni nebo ne 😉 Lidé se zde živí zemědělstvím a turistikou. Lidé jsou naprosto soběstační a snaží se žít maximálně v souladu s přírodou. Ta je tu rozmanitá, a pokud máte velké štěstí jako my, tak tu narazíte i na samičku a samečka kolibříka. Krom toho zde narazíte na ovce, krávy apod. My jsme na ostrově strávili cca 3 hodiny a bylo to opravdu krásné. Prošli jsme jej napříč a ochutnali místní jídlo.

Niagarské vodopády

Niagarské vodopády jsou jedním ze symbolů Kanady a jedním z nejnavštěvovanějších míst na Zemi. To, že se jedná o majestátní zuřivé vodopády, které tvoří přirozenou hranici mezi Kanadou a USA, ví asi každý. Ač Niagarské vodopády mají magickou sílu a jsou takřka neodolatelné, většině návštěvníků je stačí pozorovat ze břehu. Jejich síla, burácení, okolní jedinečná příroda a pocit, že sledujete něco, co se utvářelo zhruba 12 000 let v kombinaci se zážitky „vytvořené“ lidskou rukou jako ohňostroje, dechberoucí osvětlení či možnost plavby pod vodopády, to vše dělá z Niagarských vodopádů jedinečnou turistickou atrakci a místo, které by nemělo chybět na vašem cestovatelském seznamu. Niagarské vodopády jsou přírodním klenotem na kanadsko - amerických hranicích, asi 130 km od města Toronto.

Historie a poloha Niagarských vodopádů

V kanadské části lokality najdeme tyto světoznámé kaskády v provincii Ontario na řece Niagara, která spojuje Erijské a Ontarijské jezero. Kanadské „půlce“ vodopádů dominuje Horseshoe Falls (Podkova, největší zdejší vodopád, též nazývaný Canadian Falls), dále jsou však Niagarské vodopády tvořeny ještě Americkými vodopády (American Falls) a Nevěstiným závojem (Bridal Veil Falls), ty však najdeme na území USA, resp. státu New York.

Zajímavosti Niagarských vodopádů

• Vodopády na Niagaře jsou staré asi 12 000 let.
• Vodopády vznikly, když tající ledovce vytvořily mohutná sladkovodní jezera (Velká jezera), z nichž voda z jednoho z nich (Erijské jezero) stékala k dalšímu (Ontarijské jezero).
• Řeka Niagara teče rychlostí přibližně 56 km/h.
• Na Niagaře jsou tři vodopády - American Falls, Bridal Veil Falls a Canadian Horseshoe Falls.

Co neminout u Niagarských vodopádů

• Město Niagara Falls: Niagara Falls je město na řece Niagara, rozkládá se hned naproti Niagarským vodopádům a vyhlíží na vodopád Horseshoe stejně jako na jeho americký protějšek American Falls a nejmenší z tria Bridal Veil Falls. Vzkvétající turistický průmysl umožňuje Niagarským vodopádům nadále komerčně a kulturně růst.
• Výprava za vodopády (Journey Behind the Falls): Journey Behind the Falls je celoroční atrakce, která nabízí jedinečný pohled na vodopády zespodu i zezadu. Na Journey Behind the Falls zažijete úžasnou podívanou. V jarních a letních měsících dostanete „na cestu“ zdarma suvenýr biologicky rozložitelné pončo do deště jako ochranu před mlhou/vodou z vodopádů.
• Věž Skylon (Skylon Tower): Tato ikonická atrakce Niagarských vodopádů, která stojí 158 m od úrovně země a tyčí se 236 m nad vodopády, nabízí návštěvníkům neuvěřitelný výhled na krajinu pod sebou a kolem sebe. Skylon Tower nabízí kromě úchvatných výhledů rovněž kulinářské zážitky, restaurace Revolving Dining Room nabízí lahodné pokrmy a postupně se otáčí o 360 stupňů a nabízí tak neustále se měnící panorama vodopádů i samotného města.
• Niagarské ruské kolo (Niagara Sky Wheel): Pokud se chcete rozhlédnout po okolí a statické vyhlídkové věže jsou vám málo, můžete nasednout na jízdu na ruském kole Niagara Sky Wheel. Bylo otevřeno v roce 2006 a najdete jej na Clifton Hill. Tyčí se 53 metrů nad horizontem Niagarských vodopádů a je jedním z největších v zemi. Z kola se vám naskytnou dechberoucí výhledy na Horseshoe a American Falls, řeku Niagara a další pamětihodnosti.
• Whirlpool Rapids: Niagara Whirlpool je přírodní vířivka vytvořená podél řeky Niagara v soutěsce Niagara Gorge. Lze zde pozorovat jeden zajímavý úkaz. Voda ve vířivce se točí proti směru hodinových ručiček, což se mění s „reverzním jevem“, který nastává každou noc ve 22:00.
• Mezinárodní duhový most (Rainbow International Bridge): Tento ocelový most spojuje města Niagara Falls (Ontario) na kanadské straně s městem Niagara Falls (New York) na území USA. Název byl vybrán z důvodu častého pozorování duhy v oblasti vodopádů.
• Vyhlídková věž (Niagara Falls Observation Tower): Architektonický zázrak Niagarských vodopádů Prospect Point Observation Tower, který se dramaticky rozkládá nad Niagarskou soutěskou, poskytuje ničím nerušený výhled na divoké kaskády Niagarských vodopádů a také na burácející vodu pod nimi.
• Stezka White Water Walk: White Water Walk nabízí takřka tváří v tvář seznámení se se surovou silou a nebezpečím divokých peřejí na řece Niagara, které jsou bezesporu jedny z nejdivočejších v Severní Americe. Na „dno“ soutěsky, tj. na stezku a vyhlídkové platformy se dostanete výtahem, ve kterém sklesáte zhruba o 70 m.
• Horseshoe Falls: Největší ze tří kaskád tvořící Niagarské vodopády, která se z naprosté většiny nachází na území Kanady. Výška Horseshoe Falls je přibližně 57 m, zatímco šířka hřebenové linie je necelých 700 m.
• Niagara Glen: Niagara Glen je jedinečným místem hluboko v soutěsce Great Gorge, která je od roku 1992 vyhlášena přírodní rezervací. Schodiště vedou ke 4 km dlouhé cestě, která se vine nedotčenou přírodou lesa Carolinian Forest, kolem jedinečných balvanů, které jsou pozůstatkem eroze před tisíci lety.
• Park královny Viktorie (Queen Victoria Park): Queen Victoria Park je soubor malebných zelených ploch, atrakcí, památek a restaurací ohraničených vodopády Horseshoe a populární turistickou čtvrtí Fallsview. Zdejší zákoutí jsou však vhodná i k odpočinku.
• Motýlí skleník (Butterfly Conservatory): Motýlí skleník je od roku 1996 jedním z oblíbených lákadel u Niagarských vodopádů. Návštěvníci se zde mohou setkat s více než 2 000 barevných tropických motýlů, kteří se zlehka vznášejí exotickými květy a zelení.

Sluňákov - Dům přírody Litovelského Pomoraví

Brzy po roce 1989 vznikla v Olomouci idea areálu zasvěceného hledání vztahu člověka a přírody. Byla spojena s činností obecně prospěšné společnosti Sluňákov, centrum ekologických aktivit města Olomouce. Velmi pomalu se dařilo proměňovat 15 hektarové pole u obce Horka nad Moravou do podoby vzdělávacího biocentra, romantického parku, galerie v přírodě. Toto úsilí revitalizovalo vodu v krajině, vznikl rybník a řada tůní, byl postaven nízkoenergetický dům oceněný Grand prix architektů 2007, v území se objevily biologicky pestré lesní porosty a louky. Dané místo se stalo návštěvnickým centrem Chráněné krajinné oblasti Litovelského Pomoraví (Dům přírody) a také vzdělávací institucí s důrazem na environmentální výchovu (Sluňákov). Mimo jiné také sídlo bobrů a jejich hradů, každoročně rozmnožovna stovek ječících žab a také místo, kde je dobře mnoha druhům ptáků.

Čtěte také: Jak se tvoří minerály?

Deset let po vytvoření uměleckých objektů neustále rostla oblíbenost areálu u veřejnosti, mezi turisty, oblíbili si jej rodiče i jejich děti, učitelé a jejich žáci. Sázka na umění, se ukázala jako možný a nečekaně mnohým lidem pochopitelný klíč k porozumění přírodě.

10 míst, která byste během dovolené ve Francii měli určitě vidět

• Mont-Saint-Michel: Opatství Mont-Saint-Michel najdete na severním pobřeží Francie, v Normandii. Mont-Saint-Michel přezdívaný často jako „zázrak“ je druhým nejnavštěvovanějším místem ve Francii a to hned po Paříži. Fascinující je rychle se blížící příliv, který se pyšní největším rozdílem výšky mořské hladiny při odlivu a přílivu v Evropě, což je asi 14 metrů. Naštěstí již 130 let spojuje opatství s pevninou vysoký násep, který zajišťuje přístup ve dne v noci.
• Pobřeží růžové žuly: Pobřeží růžové žuly se vine severním pobřežím Bretaně v blízkosti měst Ploumanac’h a Perros-Guirec. Obří balvany růžové žuly rozeseté podél velmi členitého pobřeží vytváří jedinečnou scenérii.
• Kaňon Verdon: Kaňon Verdon vyhloubený stejnojmennou říčkou tvoří jedinečnou přírodní scenérii regionu Horní Provence. Pro fyzicky zdatné chodce doporučujeme celodenní průchod kaňonem. Chcete-li si užít romantické výhledy, raději zvolte jižní silnici vedoucí podél kaňonu.
• Duna Pyla: Unikátní přírodní jev nejen ve Francii, ale v celé Evropě najdete v regionu Akvitánie. Pohybující se písečná duna Pyla (někdy též Pilat) se hrdě tyčí nad pobřežím Atlantického oceánu. S rozměry 107 metrů na výšku, 660 metrů na šířku a 2,9 kilomentrů na délku zaujme návštěvníky již z dálky. Duna se navíc za rok přesune o 1 až 5 metrů.

Čtěte také: Proces vzniku vápence

tags: #místa #a #zázraky #vytvořené #přírodou

Oblíbené příspěvky:

• Recyklace papíru a plastů v Japonsku
• Jak správně likvidovat vodu z bazénu?
• Krycí nálepka emise – bílá varianta
• Likvidace odpadu v Svitavách
• Tipy na výlety v Rakouských Alpách