Současnou snahou celosvětové energetiky je co nejčistší výroba energie. Snižování emisí uhlíku, boj se změnou klimatu - to jsou témata, která určují, jakým směrem se ubírá současná energetika. Mluví se hlavně o využívání solárních a větrných elektráren, jsou tu ovšem další obnovitelné zdroje, které leží poněkud ve stínu výše zmíněných, jedním z nich je právě biomasa.
Jedná se o nejstarší využívaný zdroj energie, dřevo bylo do poloviny 18. století prakticky jediným využívaným palivem pro získávání tepelné energie. Až v 19. století jej z velké části nahradila fosilní paliva. Ke konci 20. století se snahou snížit vliv lidstva na změnu klimatu nabývá tento energetický zdroj znovu na významu a patří mezi významné zdroje i v technicky vyspělých zemích.
Obecně je pod pojmem biomasa míněna veškerá organická hmota na naší planetě, účastnící se koloběhu živin v biosféře. Jsou to těla všech organismů - živočichů, rostlin, bakterií, hub a sinic.
Z hlediska energetického je důležitá pouze biomasa, která je energeticky využitelná. Teoreticky je možné získávat energii ze všech forem biomasy, jelikož základem veškeré živé hmoty je uhlík a jeho chemické vazby, obsahující energii.
Za energetickou biomasu jsou však většinou považovány rostliny. Ty jsou schopny využívat slunečního záření k fotosyntéze, při které je využito jednoduchých anorganických látek - oxidu uhličitého a vody k tvorbě energeticky bohatých sloučenin - cukrů. Jinak řečeno, v rostlinách je akumulována energie slunečního záření. Tato akumulace se vyznačuje poměrně nízkou účinností, na druhou stranu je dlouhodobá a disponuje v podstatě nulovými ztrátami.
Čtěte také: OPŽP a odpady
Biomasu lze rozdělit do následujících kategorií:
Nejstarší metodou získávání energie z biomasy je spalování. Jedná se o termochemický proces, při kterém dochází k rozkladu organického materiálu na hořlavé plyny a další látky a následně za přítomnosti vzduchu k oxidaci (slučování hořlavých prvků obsažených v palivu s kyslíkem), při které se uvolňuje oxid uhličitý, voda a teplo, jehož množství závisí na výhřevnosti použitého paliva. Na rozdíl od fosilních paliv se spalování biomasy vyznačuje prakticky nulovou bilancí oxidu uhličitého. Množství uvolněného plynu do ovzduší je přibližně stejné jako množství, které rostliny během svého života absorbují při fotosyntéze.
Jedná se o poměrně složité palivo, jelikož podíl těkavé látky je velmi vysoký a vzniklé plyny se vyznačují různými spalovacími teplotami, často se stává, že hoří pouze část paliva. Podmínkou pro dokonalé spalování je vysoká teplota a účinné promísení se vzduchem.
Nejvyšší účinnosti dosahuje biomasa při využití pro produkci tepla - více než 90 %. Velmi často se biomasa využívá v kogenerační výrobě - kombinované výrobě elektřiny a tepla (účinnost 50-90 %). Při čisté výrobě elektřiny se účinnost pohybuje pod 50 %.
Biomasa je velmi často využívána jako zdroj tepelné energie v domácnostech, ať již jako dřevo, nebo ve formě pelet či briket ve speciálních kotlích.
Čtěte také: Využití vody z nádobí
Biomasa se pro energetické účely upravuje různými mechanickými, termickými, biochemickými a chemickými procesy.
Mechanickými procesy se biomasa upravuje do předfinální nebo finální podoby. Úpravy usnadňují především přepravu biomasy i její následné využití na získání energie. Je ovšem nutno podotknout, že přeprava biomasy na delší vzdálenosti není příliš ekonomicky efektivní. Mezi mechanické úpravy patří řezání pro zpracování dřeva na řezivo a palivo, drcení, které slouží především jako předstupeň výroby briket a pelet. Štěpkování a lisování briket resp. pelet, kdy jsou následně tyto produkty využívány především pro výrobu tepla a elektřiny. Poslední možností mechanické úpravy je lisování oleje, který je následně esterifikován na metylester.
Výroba elektřiny a tepla z biomasy v České republice má v posledních letech rostoucí trend. Jak je patrné z tabulek a grafů níže, dynamičtější růst je pozorován u výroby elektřiny z biomasy, a to především díky provozní podpoře výroben elektřiny z biomasy.
V roce 2015 bylo podle statistiky Ministerstva průmyslu a obchodu vyrobeno z biomasy 2 091 GWh elektřiny, což je asi 2,5 % celkové hrubé výroby elektřiny v ČR. Zhruba polovina tohoto množství elektřiny byla vyrobena spálením dřevního odpadu, štěpky, kůry apod. (1 062 GWh), 688 GWh elektřiny bylo vyrobeno spálením celulózových výluhů a 341 GWh spálením rostlinných materiálů.
| rok | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Výroba elektřiny brutto (TWh) | 0,37 | 0,56 | 0,56 | 0,73 | 0,97 | 1,17 | 1,40 | 1,49 | 1,69 | 1,82 | 1,68 | 1,99 | 2,09 |
| Spotřeba paliva (mil. t) | 0,20 | 0,42 | 0,39 | 0,51 | 0,67 | 0,87 | 1,06 | 1,25 | 1,35 | 1,46 | 1,40 | 1,51 | 1,55 |
Hrubá výroba elektřiny z biomasy v ČR (Zdroj: MPO)
Čtěte také: Odpad a recyklace v Česku
Výroba tepla z biomasy je ve statistice MPO rozdělena na výrobu v domácnostech a mimo domácnosti. Podle statistiky MPO bylo v roce 2014 v domácnostech vyrobeno z biomasy zhruba 31,4 PJ tepla. Výroba tepla z biomasy mimo domácnosti dosáhla 20,4 PJ. Z toho vyplývá celkový podíl výroby tepla z biomasy na hrubé výrobě tepla v ČR na úrovni 9 %.
| rok | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Domácnosti (PJ) | 21,82 | 23,25 | 23,46 | 25,39 | 29,48 | 27,94 | 27,51 | 30,67 | 29,30 | 30,21 | 32,05 | 31,40 |
| Spotřeba domácnosti (tis. t) | 2 653 | 2 827 | 2 852 | 3 088 | 3 585 | 3 397 | 3 345 | 3 730 | 3 564 | 3 673 | 3 897 | 3 818 |
| Mimo domácnosti (PJ) | 13,89 | 16,98 | 17,44 | 16,37 | 16,04 | 15,46 | 15,50 | 16,07 | 16,13 | 16,45 | 20,05 | 20,37 |
| Spotřeba mimo domácnosti (tis. t) | 1 690 | 1 777 | 1 967 | 1 840 | 1 916 | 1 885 | 1 855 | 1 964 | 1 937 | 2 047 | 2 436 | 2 549 |
| Celkem (PJ) | 35,71 | 40,23 | 40,89 | 41,76 | 45,52 | 43,40 | 43,01 | 46,74 | 45,44 | 46,65 | 52,10 | 51,77 |
| Spotřeba celkem (tis. | Plné | využití | kapacitních | možností | bioplynové | stanice | (BPS) | a | dosažení | co | nejvyšší | výtěžnosti |
Éterické oleje provázejí lidstvo už od starověku. V Egyptě se používaly při náboženských obřadech, v rituálech a také při balzamování, kde hrály důležitou roli kadidlo a myrha. V antickém Řecku se vonné esence pojily s péčí o tělo i s duchovními tradicemi, zatímco Římané si je oblíbili především v lázních, parfémech a kosmetice - například levandule či růže patřily mezi jejich nejoblíbenější vůně.
Tyto historické způsoby využití ukazují, že aromatické rostlinné esence byly ceněné nejen pro svou vůni, ale i pro místo, které měly v každodenním životě.
Éterické oleje jsou koncentrované esence získané z různých částí rostlin - z květů, listů, plodů, kůry nebo kořenů. Obsahují těkavé aromatické látky, které rostlině dávají její charakteristickou vůni, a právě díky nim mají éterické oleje tak výrazné aroma i v malém množství.
Získávají se několika způsoby. Nejčastější je destilace vodní parou, při níž se vůně z rostlinného materiálu uvolňuje pomocí horké páry. U citrusových plodů se používá lisování za studena, kdy se esence získává přímo ze slupky. Některé jemnější rostliny vyžadují extrakční metody, při nichž se aroma uvolní pomocí speciálních rozpouštěcích látek.
Každý způsob dodává oleji trochu jiný charakter, ale výsledek je vždy podobný - malá lahvička výrazné přírodní esence, která provoní prostor nebo pokožku. Každý olej má specifické složení, které mu propůjčuje jedinečný aromatický charakter.
Kvalita éterických olejů se může výrazně lišit, a proto se na trhu objevují jak běžné, tak i oleje v BIO kvalitě. BIO oleje pocházejí z rostlin pěstovaných v ekologickém režimu, zatímco běžné oleje mohou být z konvenčně pěstovaných surovin. Celkovou kvalitu ale vždy určuje především čistota složení, způsob zpracování a spolehlivost výrobce.
Ne všechny éterické oleje jsou zároveň vhodné k použití na pokožku - některé slouží pouze do difuzérů nebo aromalamp, zatímco jiné jsou označené přímo pro kosmetické či masážní účely. Při používání je proto vždy dobré řídit se doporučením výrobce.
Kromě zmíněných olejů se často používají i další oblíbené esence: pomeranč se sladším a hřejivým tónem, citron s lehce jiskřivým citrusovým aroma, rozmarýn s výraznou bylinnou vůní, tymián, dřevitý cedr borovice nebo pačuli.
Éterické oleje lze začlenit do každodenní péče mnoha způsoby - od jednoduché inhalace až po vytváření domácích rituálů.
Práce s éterickými oleji vyžaduje několik jednoduchých pravidel, která zajišťují jejich správné a šetrné použití.
*„On hold“ seznam je neformální název pracovního seznamu tvrzení, o jejichž schválení nebo zamítnutí nebylo podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006, o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin, v platném znění doposud rozhodnuto, a která tak mohou být v souladu s čl. 28 odst. 5 a 6 nařízení (ES) č.
tags: #vyuziti #oleje #pro #vyrobu #ekologicke #energie