Environmentální hluk: Skrytá hrozba pro zdraví a pohodu

Hluk je nedílnou součástí našeho každodenního života. Ovlivňuje lidské zdraví, kvalitu života a duševní pohodu. Environmentální hluk je v dnešní době předmětem pozornosti intenzivního vědeckého zkoumání.

WHO (Světová zdravotnická organizace) definuje zdraví jako "stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody, a nikoliv pouze život bez přítomnosti chorob nebo nemocí". Tato organizace zjistila, že se hluk stal v současnosti druhou největší příčinou zdravotních problémů, hned po vlivu kvality ovzduší na lidské zdraví. Hluk se může v životním prostředí cíleně snižovat, ale nikdy nemůže být zcela eliminován.

Zdroje hluku a jeho dopady

Hlukové znečištění pochází ve městech nejčastěji z dopravy, primárně ze silniční motorové, ale také ze železnice, letecké dopravy, stavenišť, úprav a rekonstrukcí, průmyslové činnosti, alarmů a sirén, zábavních činností nebo jednoduše od hlasitě mluvících a hlučných lidí.

Vystavení hluku se sice většinou neprojevuje bezprostředně ani bolestí ani poruchou sluchu, ale při dlouhodobém působení může vedle poruch sluchu mít vliv také na nervový, imunitní i kardiovaskulární systém. Účinky hluku mohou ovlivnit řadu funkcí a reakcí člověka a způsobovat agresi, napětí, únavu, rozmrzelost, stres, ztěžovat komunikaci nebo narušovat spánek. Nadměrný hluk je škodlivina, na kterou se člověk nemůže adaptovat.

Obecně řečeno působí hluk jako stres. "Už při hladině 55 decibelů dochází ke zvýšení srdečního tepu a krevního tlaku, zvýší se i svalové napětí a pohyblivost trávicího traktu," popisuje reakci organismu Kateřina Valešová, vedoucí odborné skupiny pro hluk v životním prostředí ze Státního zdravotního ústavu (SZÚ). Je-li člověk vystaven hluku dlouho, výrazně se zvyšuje pravděpodobnost, že se mu zvýší krevní tlak, objeví vředy žaludku, infarkt myokardu, žlučové kameny, záněty horních cest dýchacích a další nemoci. Z hlediska intenzity lze zobecnit, že hluky větší než 30 dB jsou nebezpečné pro nervový systém, větší než 55 dB negativně ovlivňují vegetativní systém, větší než 90 dB znamenají nebezpečí pro sluchový orgán a větší než 120 dB poškozují buněčné struktury a tkáně. Pod vlivem hluku dochází ke zvýšenému vyplavování magnesia z buněk. Doplnit ho můžeme například minerální vodou nebo banány.

Čtěte také: Řešení environmentálních problémů podnikání

10-20% lidí v běžné populaci je vůči hluku velmi citlivých a stejný počet velmi tolerantních.

Legislativa a limity hluku

Provozovateli zdroje hluku je uložena povinnost dodržovat nejvyšší přípustné hodnoty hluku neboli stanovené hygienické limity (upravuje §30 - 32 zákona 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a prováděcí předpis nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací). Stanovují se průměry v denní a noční době, limity se přepočítávají na vnitřní a venkovní prostory či okolí staveb a zvláštní limity platí pro hluk z dopravy a leteckého provozu. Základní hladina hluku je 50 dB.

Nejvyšší přípustná ekvivalentní hladina akustického tlaku A ve venkovním prostoru (s výjimkou hluku z leteckého provozu) se stanoví součtem základní hladiny hluku L Aeq,T = 50 dB a příslušné korekce podle druhu chráněného prostoru a denní nebo noční doby podle přílohy nařízení vlády č. 148/2006 Sb.

Základní limity pro venkovní hluk (např. Zdroj: nařízení vlády č. 148/2006 Sb. zpracováno podle NV č.

Mohou být limity hluku překračovány? Existují výjimky, kdy nelze z vážných důvodů dodržet limity a kdy zákon provozovateli umožní překročit je (§31 zákona 258/2000). Časově omezená povolení v Praze vydává Hygienická stanice hl. m. Prahy. Některé výjimky jsou ovšem vydávány na dlouhá období nebo obnovovány. Na základě zákona o svobodném přístupu k informacím máte právo dozvědět se o vydaných povoleních a můžete napsat na hygienickou stanici žádost o informaci. Rozhodnutí by mělo být v každém případě podloženo opatřeními (vč. harmonogramu) ke snížení hluku.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Jak se bránit proti hluku?

Pokud se Vám zdá, že žijete či pracujete v nevyhovujícím prostředí, je dobré pokusit se zjednat nápravu.

Jste-li obtěžováni hlukem od sousedů, z ulice nebo z blízké prodejny, můžete oslovit osobu zodpovědnou za zdroj hluku přímo nebo se obrátit na městskou policii. Při obtěžování nadměrným hlukem mohou občané podat stížnost na místní Krajskou hygienickou stanici. Ta musí stížnost zpracovat do 30 dnů a zadat kontrolní měření hluku autorizované laboratoři. Při překročení hygienických limitů je provozovatel zdroje hluku povinen zajistit nápravu stavu.

Dle občanského zákoníku nikdo nesmí obtěžovat jiného nad přiměřenou míru a ohrožovat výkon jeho práv (§ 1013). Proti soustavné nadlimitní hlučnosti třeba ze sousedící pozemní komunikace se lze bránit. Zjistěte, kdo je provozovatelem zdroje hluku. Následně kontaktujte Hygienickou stanici hl.m. V případě potvrzení překročení, pro které neexistuje oprávnění, požadujte nápravu. Pokud měření v konkrétním místě ještě neproběhlo, je staré nebo nevyhovující, může jej na Váš podnět hygienik sám nařídit (což se často v praxi stává) nebo odmítnout z důvodu neopodstatněnosti. Pokud se tak stane, můžete se obrátit na nadřízený orgán (hlavní hygienik) nebo objednat měření u autorizovaného subjektu (např. Zdravotní ústav www.zupraha.cz). Náklady v tomto případě ovšem budete hradit sami. Z výsledného protokolu o měření musí být zřejmé, zda došlo k překročení limitů či nikoli. Dbejte na to, aby protokol obsahoval všechny potřebné náležitosti (např.

O vhodném právním postup u konkrétních případů, kdy požadujete omezit hluk, informuje například publikace Hluk ve vnějším prostředí - Právní rámec občana obtěžovaného hlukem. (rozklik) www.anzdoc.com. Můžete se také přímo poradit s právníkem nebo odbornou organizací zabývající se touto problematikou - např. Ekologický právní servis: hluk.eps.cz.

Stará hluková zátěž a její řešení

Ohledy na hluk při výstavbě nových silnic nebo dalších objektů nařizuje vládní nařízení. Existují ovšem i limity pro tzv. starou hlukovou zátěž, což je hlavně hluk v okolí komunikací, které byly uvedeny do provozu před 1. lednem 2001. Stará hluková zátěž se samozřejmě týká i letišť a železnic, nejvíc lidí ale trpí podél silnic. Pro ty platí hodnota 72 dB ve dne a 62 dB v noci.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

Někteří vlastníci nebo správci komunikací ještě ani nedali do kupy dostatečné podklady pro udělení výjimky, natož aby odstraňovali hluk. Důvod je zřejmý - finance.

ŘSD právě dokončilo analýzu Libereckého kraje a jen tady se odhady nákladů na odstranění starých zátěží pohybují v řádu stovek milionů korun. Jedno protihlukové okno stojí 10 000-40 000 korun. Pokud má být umístěno v nějaké památkové rezervaci, jeho cena se ještě zvýší.

Kromě všelijakých oken, stěn, fasád pohlcujících hluk a dalších technických opatření si potýkání s hlukem zřejmě vyžádá i organizační opatření. Měla by přijít omezení individuální dopravy, větší podpora dopravě veřejné a cyklistice, jiné řešení dopravy v centrech měst, které bude respektovat zdravotní dopady hluku.

Hluk a životní prostředí

Zatímco o škodlivosti špinavého ovzduší nebo vody vědí snad všichni a stát i samospráva se s tímto znečištěním snaží uceleně vyrovnat, hluk stál až dosud stranou hlavních problémů životního prostředí. "Že hluk je pouze zdravotní problém, je náš letitý omyl," říká Miroslav Buš z odboru environmentálních rizik MŽP, jediný člověk, který se na ministerstvu hluku věnuje. "Přitom jde o jasnou součást životního prostředí a v západní Evropě také patří pod správní orgány zabývající se životním prostředím." Naopak v zemích bývalého východního bloku je obecně pojímán jako problém zdravotní. Možná proto nebyla odstraňování hluku v ČR věnována taková pozornost jako ostatním environmentálním problémům.

Jak by se měla ochrana proti hluku vyvíjet, je částečně obsahem státní politiky životního prostředí, hlavním vodítkem by však měl být zákon o hodnocení a snižování hluku v životním prostředí, který právě projednává Poslanecká sněmovna. Pokud bude schválen v navrhované podobě, měly by být do roku 2007 vypracovány hlukové mapy velkých měst, u ruzyňského letiště a podél hlavních silničních a železničních tahů. Na jejich základě by měly vzniknout tzv. akční plány, které budou obsahovat konkrétní naplánovaná opatření ke snížení nadměrné hlučnosti.

Zato se objevuje jiný trend - ubývá tichých míst. "Projevuje se to zejména v bočních ulicích velkých měst, ale i ve volné krajině. Jezdí víc kamionů, kvůli zvýšené dopravní zátěži je hluk slyšet do větší dálky, roztáhla se i dopravní špička," říká hygienik Petr Šišma. Možná i proto je v projednávaném zákoně navrženo vymezení tzv. tichých oblastí. Ve velkých městech a jejich okolí by se o ně měly starat krajské úřady, ve volné krajině je bude stanovovat ministerstvo životního prostředí.

Praktické rady pro občany

• Kontakt: www.irz.cz, kontaktní osoba Ing. Mgr.
• Krajské hygienické staniceHygienická stanice hl.m.

Nadměrný hluk je obdobně jako znečištění ovzduší jedním z nejzávažnějších faktorů působících negativně na zdravotní stav obyvatel ve velkých městech. Hlavním zdrojem hluku v městském prostředí je pozemní doprava, především silně narůstající doprava automobilová. Kromě okolí frekventovaných komunikací jsou silně exponovanými oblastmi také okolí letišť, železnic, příp. okolí stavenišť. Negativní působení hluku je zvýrazněno vysokou koncentrací obyvatel na poměrně malých plochách. Praha je v působení hluku na obyvatele nejhůře postiženou oblastí České republiky.

Ekvivalentní hladina hluku LAeq

Legislativně zavedeným kritériem pro hodnocení hlučnosti v životním prostředí je ekvivalentní hladina hluku LAeq. Je to energetický průměr okamžitých hladin akustického tlaku A za definovanou časovou jednotku, jíž je 1 hodina. Vyjadřuje se v decibelech (dB). Zákon č. 258/2000 Sb., v platném znění, ukládá všem provozovatelům a správcům zdrojů hluku povinnost nepřekračovat nejvýše přípustné hodnoty hluku v prostředí.

Tabulka: Korekce pro stanovení nejvyšší přípustné ekvivalentní hladiny akustického tlaku A

Vysvětlivky k tabulce:1) Použije se pro hluk z veřejné produkce hudby, hluk z provozoven služeb a dalších zdrojů hluku*, s výjimkou letišť, pozemních komunikací, nejde-li o účelové komunikace, a dále s výjimkou drah, nejde-li o železniční stanice zajišťující vlakotvorné práce, zejména rozřaďování a sestavu nákladních vlaků, prohlídku vlaků a opravy vozů.2) Použije se pro hluk z dopravy na pozemních komunikacích, s výjimkou účelových komunikací, a drahách.3) Použije se pro hluk z dopravy na hlavních pozemních komunikacích v území, kde hluk z dopravy na těchto komunikacích je převažující nad hlukem z dopravy na ostatních pozemních komunikacích. Použije se pro hluk z dopravy na dráhách v ochranném pásmu dráhy.4) Použije se v případě staré hlukové zátěže na pozemních komunikacích a drahách, kdy starou hlukovou zátěží se rozumí stav hlučnosti působený dopravou na pozemních komunikacích a drahách, který v chráněných venkovních prostorech staveb a v chráněném venkovním prostoru vznikl do 31. prosince 2000. c) z vyhlášky č. 561/2006 Sb.

tags: #who #environmentalni #hluk

Oblíbené příspěvky:

• Ivan Bičík: Příroda a lidé Země
• Odpadové hospodářství v ČR: Novinky
• Morče jako domácí mazlíček
• Norma pro sklon odpadu umyvadla
• Licence pro likvidaci elektroodpadu v ČR