Z čeho se skládá ekosystém: Definice a složky

Ekosystém je základní funkční jednotka v ekologii, která zahrnuje všechny živé organismy (tzv. biocenózu) a jejich neživé prostředí (tzv. biotop) v určitém prostoru a čase. Tyto dvě složky jsou vzájemně propojeny složitými vztahy, jako je tok energie, koloběh látek a vzájemné ovlivňování.

Slovo ekosystém vzniklo spojením slov "ecological" a "system" - znamená soubor prvků a procesů, které tvoří a ovládají chování určité definované části biosféry. Pro účely analýzy a hodnocení ekosystémů je třeba vymezit jejich hranice (to do jisté míry závisí na druhu pokládaných otázek). Dobře definovaný ekosystém je charakterizován silnými interakcemi mezi svými komponenty a slabými interakcemi přes „hranice“.

Definice ekosystému

Podle původního pojetí, jež zavedl anglický ekolog H. G. Tansley, je ekosystém strukturním a funkčním celkem, složeným ze všech živých organizmů a abiotického prostředí v daném časoprostoru. Oživená příroda se přibližně od druhé poloviny 20. století pojímá v celé složitosti vzájemných vztahů v čase i prostoru; tento mnohorozměrný přístup odráží pojem ekosystém. V současném slovníku a teorii přírodních i aplikovaných věd je pojem ekosystém považován za termodynamicky otevřenou soustavu, v níž jsou živé organizmy interaktivně propojeny navzájem mezi sebou i se svým fyzikálním okolím.

Ekosystémem je soustava alespoň jednoho živého prvku a jeho vztahů k okolí. Nezáleží na velikosti; ekosystémem je jak kaluž, která se čas od času vytvoří v dutině stromu, tak i oceán. Podle toho je tedy ekosystémem již izolovaná kolonie houby na mikroskopické misce nebo lidský „jedinec“ s návaznými saprofytními, symbiotickými a parazitickými synuziemi uvnitř i na povrchu těla a v jeho nejbližším fyzickém prostředí. Ve středu zájmu je především strukturní uspořádání prvků; organizace celku, který vytvářejí.

Ve speciálním případě se v ekosystému zdůrazňují strukturní a funkční hlediska, a to z hlediska časového a prostorového. Prostředí a jeho "obyvatelé" se zjednodušeně ukazují jako abiotické zdroje a biotičtí aktéři (v podobě dílčích bloků, kompartmentů); zájem je soustředěn na funkci jednotlivých prvků. Jde tedy především o podchycení vstupů a výstupů látek a energie, potravních řetězců, produkce biomasy, přeměny vázané energie, návaznosti životních cyklů, procesů sukcese (postupných změn v druhovém složení), vytváření stability i dynamické rovnováhy struktur, jejich současného trvání; patří sem také zkoumání důsledků lidských zásahů.

Čtěte také: Více o obnovitelných zdrojích

Funkční soustava živých a neživých složek zahrnuje všechny organizmy na určitém území (biocenóza) v jejich vzájemných vztazích a ve vztazích s fyzikálními a geochemickými činiteli prostředí (ekotop). V každém ekosystému je možno rozlišit výrazné potravní (trofické) a energetické vazby. Všechny složky ekosystému jsou vzájemně propojeny výměnou, respektive koloběhem látek, jednosměrným tokem energie (od sluneční energie, přes autotrofní organizmy až po dekompozitory) a předáváním informací. Živé organizmy v ekosystému lze podle jejich převažující úlohy (funkce) rozdělit na producenty, konzumenty a dekompozitory.

Obecné označení pro ucelenou část přírody (biosféry), která ovšem není uzavřená a komunikuje s ostatními částmi přírody. Příkladem je např. ekosystém listnatého lesa nebo vlhké nekosené louky.

Tvořen společenstvím organismů spolu s abiotickým prostředím. Všechny složky ekosystému jsou vzájemně propojeny koloběhem látek, tokem energie a předáváním informací.

Složky ekosystému

Ekosystém se skládá ze dvou hlavních složek:

• Abiotické složky: Neživé složky prostředí, jako je voda, vzduch, půda, sluneční záření, teplota, minerály a živiny. Abiotické podmínky (faktory) prostředí souvisejí s neživou přírodou.
• Biotické složky: Živé organismy, které tvoří společenstvo (biocenózu) a vzájemně interagují. Zahrnuje veškeré živé organismy jako součást ekosystému.

Živá příroda sestává ze živých i neživých složek. Mezi živé složky přírody patří organismy: rostliny, živočichové, houby, mikroorganismy aj. Mezi neživé složky přírody náleží např. vzduch, voda či horniny a minerály (nerosty). Ucelené součásti přírody se označují jako ekosystémy.

Čtěte také: Definice emisí a imisí

Živé organismy v ekosystému lze podle jejich převažující úlohy (funkce) rozdělit na:

• Producenti (autotrofové): Organismy, které si vytvářejí vlastní energii z neživých zdrojů, obvykle prostřednictvím fotosyntézy (např. rostliny, řasy, některé bakterie).
• Konzumenti (heterotrofové): Organismy, které získávají energii konzumací jiných organismů.
  • Primární konzumenti (býložravci): Konzumují producenty (např. housenky, krávy).
  • Sekundární konzumenti (masožravci/všežravci): Konzumují primární konzumenty (např. lišky, sovy).
• Rozkladači (dekompozitoři): Organismy, které rozkládají mrtvou organickou hmotu a odpad, čímž uvolňují živiny zpět do prostředí (např. bakterie, houby, žížaly). Rozkladači (dekompozitoři) se významně podílejí na koloběhu látek v přírodě.

Typy ekosystémů

Ekosystémy lze rozdělit podle různých kritérií:

• Podle prostředí: Suchozemské (les, louka, poušť) a vodní (rybník, jezero, moře).
• Podle původu: Přírodní (vznikly bez zásahu člověka) a umělé (vytvořené člověkem, např. pole, zahrada).
• Podle velikosti: Mikroekosystémy (např. kapka vody), mezoekosystémy (např. rybník) a makroekosystémy (např. les).

Vzájemné vztahy v ekosystému

Mezi organismy v ekosystému existuje mnoho různých vztahů:

• Potravní vztahy: Potravní řetězce a sítě popisují, kdo koho žere a jak proudí energie ekosystémem. Potravní řetězce popisují, jak se látky a energie v přírodě přesouvají mezi organismy.
• Konkurence: Soutěžení o zdroje (potravu, vodu, prostor, světlo).
• Symbióza: Vzájemně prospěšné soužití organismů (např. opylování rostlin hmyzem). Jako symbióza se v biologii označuje jakýkoli úzký mezidruhový vztah, nehledě na jeho (ne)výhodnost pro zúčastněné strany.
• Parazitismus: Jeden organismus (parazit) žije na úkor druhého (hostitele). V rámci parazitismu parazit dlouhodobě škodí hostiteli, aniž by měl za cíl jej zabít.
• Predace: Predátor (dravec) loví a zabíjí kořist. Predace je potravní vztah, kdy predátor (dravec) zabíjí svou kořist.

Abiotické faktory prostředí

Abiotické podmínky (faktory) prostředí souvisejí s neživou přírodou.

• Světlo: Viditelné světlo je zdrojem energie pro fotosyntézu, ale též obecně slouží k orientaci či komunikaci organismů.
• Teplo: Teplo ze Slunce na Zemi přichází hlavně ve formě viditelného světla a infračerveného záření. Teplota je dána počasím a klimatem místa, v němž organismy žijí.
• Vzduch: Živé organismy ovlivňuje chemické složení vzduchu (což je svázáno se zásadními biochemickými procesy: fotosyntézou a buněčným dýcháním), ale také jeho teplota, tlak či proudění.
• Voda: Voda je součástí životního prostředí, je obsažena také v organismech samotných.
• Minerální látky: Makrobiogenní prvky jsou ve velkém množství nezbytné pro život (\mathrm{C}, \mathrm{H}, \mathrm{O}, \mathrm{N}, \mathrm{P}, \mathrm{S}). V menším množství organismy vyžadují prvky oligobiogenní a stopové.

Ekosystémové služby

Ekosystémy lidem přinášejí určité výhody, neboli poskytují ekosystémové služby. Ekosystémové služby jsou úzce spjaté s rozmanitostí života v ekosystémech (biodiverzitou). Lidstvo je na těchto službách prakticky zcela závislé. Ekosystémové služby jsou přímo ovlivňovány biologickými, fyzikálními či chemickými procesy. Ekosystémové služby lze rozdělit do několika základních kategorií. V rámci poskytovacích služeb člověk z přírody přímo získává určité zdroje. Jedná se třeba o pitnou vodu, jídlo či paliva/prostředky k získání energie.

Čtěte také: Přírodní prvky

tags: #z #jakych #casti #se #sklada #ekosystem

Oblíbené příspěvky:

• Jaký koš na tříděný odpad?
• Odpadové kontejnery Louny
• Tipy na ekologické dárky pro děti
• Školní neúspěch
• Tipy pro úspěšný prodej apartmánu