Z čeho se skládá příroda?

Nežijeme jen mezi lidmi, ale jsme součástí přírody. Příroda se skládá ze živých i neživých prvků. Každý prvek přírody je nezastupitelný a důležitý. Každá součást dává člověku něco důležitého, obohacujícího. Neživá příroda tvoří nerostné bohatství, krásu hor a naopak živá příroda vše, co je živé, pohybující se.

Živá příroda

Živá příroda se skládá z jednotlivých živých bytostí. Navzájem podobní jedinci jsou příslušníky jednoho druhu. Druh nezůstává stále stejný, ale pozvolna se v čase mění. Jedinec a druh jsou tedy základní soustavy, na které je život vázán. Současně vznikají druhy nové. Život je tak neustále udržován. Existence organismů je závislá na vnějším prostředí. Z fyzikálních podmínek je to především teplota prostředí.

Dalším důležitým fyzikálním faktorem prostředí je atmosférický tlak. Slunce, které přeměňují tuto energii v chemickou energii. Z látek, které se tvoří v organismech. Potřebné chemické prvky z vnějšího prostředí.

Obecné vlastnosti organismů

Vysoká organizovanost živých soustav je podmínkou pro průběh všech životních dějů, které se v organismech uskutečňují. Udržet tuto uspořádanost vyžaduje nepřetržitou výměnu látek, energií a informací mezi živou přírodou a okolím. Z fyzikálně chemického hlediska jsou tyto soustavy otevřené soustavy dále nerovnovážné a dynamické. Od neživých soustav se liší organismy svým aktivním vztahem ke svému okolí: přijímají z prostředí jen látky a energii, kterou mohou využít. Do prostředí naopak vylučují látky a energii, kterou již nepotřebují.

Biologická organizovanost živých systémů

Živé systémy se vyznačují vysokým stupněm vnitřní složitosti a funkčního uspořádání. Lze rozlišit různé úrovně: buněčná, orgánová. Živé organismy se brání nárůstu neuspořádanosti tím, že ze svého okolí přijímají energii a různé látky.

Čtěte také: Více o obnovitelných zdrojích

Metabolismus - přeměna látek a energií

Je soubor chemických dějů katalyzovaných enzymy (přeměna chemických sloučenin na prvky použity ke stavbě svého těla, k vývinu, růstu) k těmto přeměnám potřebují energii: energie chem.vazeb, energie světelná. Nevyužitou energii předávají do okolí v podobě tepla, energii chemickou navázanou ve zplodinách metabolismu.

Dráždivost a pohyb

Představuje schopnost živých organismů přijímat a následně reagovat na podněty z vnějšího prostředí, tedy podněty, které by mohli narušit homeostázu. Díky dráždivosti se dokáží organismy přizpůsobit vnějším podmínkám - adaptabilita organismů. Dráždivost nevyvolávají jen nežádoucí podněty, ale také podněty biologicky prospěšné, nezbytné pro život (světlo, potrava, teplota prostředí). Některým podnětům se mohou organismy částečně přizpůsobit změnou a úpravou životních dějů, na jiné reagují pohybem.

Růst a vývoj

Všechny živé organismy mají v delším časovém úseku schopnost vývoje, během něhož si druhy osvojují nové, efektivnější způsoby získávání a využívání dostupných zdrojů látek i energií. Každý organismus prochází během života mnoha kvantitativními a kvalitativními změnami = růst a vývoj, jsou navzájem neoddělitelné. Růstem rozumíme zvětšování buněk rozvojem organel a jejich následné rozmnožování.

Neživá příroda

Neživá příroda - rozlišujeme nerosty (sůl kamenná, křemen, zlato), horniny (žula, čedič, pískovec). Řada neživých systémů se vyznačuje některými charakteristikami, typickými pro živé organismy, nikdy však všemi dohromady.

Aktivity pro předškolní děti

V předškolním věku je kladeno důraz na prozkoumávání světa kolem nás a rozvíjení základních badatelských dovedností. Děti předškolního věku jsou v procesu, kdy začínají chápat základní rozdíly mezi živou a neživou přírodou. Jedním z nejlepších způsobů, jak děti zapojit, je pohybová hra.

Čtěte také: Definice emisí a imisí

Když učitel řekne „ŽIVÉ!“, děti začnou pohybovat jako zvířátka nebo rostliny, běhají, skáčou, lezou po zemi. Naopak, když zazní „NEŽIVÉ!“, děti ztuhnou a „zastaví“ se na místě, například jako kámen nebo strom.

Pozorování a tvoření

Po sběru přírodnin je důležité dát dětem prostor k detailnímu pozorování. Lupy a přenosné mikroskopy jim umožní nahlédnout do světa, který by normálně neviděly. Můžete pozorovat strukturu listů, pavučiny, nebo různé textury kamínků a větviček. Po pozorování se mohou děti pustit do tvoření koláže, která reflektuje to, co našly. Na papírech rozdělí prostor na dvě části - jednu pro živou přírodu a druhou pro neživou přírodu.

Jednoduchý pokus

Na závěr jsme si připravili jednoduchý pokus, který dětem ukázal, jak rostliny reagují na změny v prostředí. Do sklenice s vodou jsme dali pampelišku, která se okamžitě zatáhla.

Sdílení a diskuze

Po všech aktivitách je důležité, aby děti měly možnost sdílet své pozorování. Co je zaujalo? Jaké věci našly? Co je překvapilo?

Přístup k dětem se specifickými potřebami

Při naplňování cílů tohoto úkolu by nemělo dojít k problémům, snad jen pozornost by měla být vedena při zpracování pracovního listu. Zejména u dětí s dyslexií - jedná se ucelený text a při vyhledávání slov v textu či v tajence by mohlo dojít k neporozumění významu slov. U dětí s ADHD je nutná přítomnost vedoucího nebo instruktora, aby napomáhali při nasměrovávání ke splnění úkolu.

Čtěte také: Složky ekosystému podrobně

Ekosystémy

Příroda sestává ze živých i neživých složek. Mezi živé složky přírody patří organismy: rostliny, živočichové, houby, mikroorganismy aj. Mezi neživé složky přírody náleží např. vzduch, voda či horniny a minerály (nerosty). Ucelené součásti přírody se označují jako ekosystémy. Ekosystémy lze rozdělovat např. na suchozemské (les, louka) a vodní (rybník, jezero).

Ekologie

Ekologie se zabývá vztahy v přírodě. Zkoumá vztahy mezi organismy navzájem i mezi organismy a prostředím. Termín ekologie často bývá nesprávně používán pro ochranářské aktivity a tvorbu životního prostředí. Nejde o jedno a to samé. Ucelené součásti přírody se označují jako ekosystémy. Přirozené ekosystémy vznikají (víceméně) bez zásahu člověka (např. tropický deštný les, korálové útesy, přirozený lesní porost). Naopak umělé ekosystémy musí člověk udržovat a dodávat do nich energii (např. hnojení, orba a osévání pole, sečení či spásání louky).

Abiotické faktory

Abiotické podmínky (faktory) prostředí souvisejí s neživou přírodou. Viditelné světlo je zdrojem energie pro fotosyntézu, ale též obecně slouží k orientaci či komunikaci organismů. Světlo organismy vnímají světločivnými buňkami či zrakem. To u živočichů souvisí např. s přítomností určitého zbarvení (mj. výstražného či maskovacího), rostliny na své pestře zbarvené části mohou lákat např. Změny intenzity světla vedou u živočichů k ovlivňování biorytmů, které souvisejí např. s rozmnožováním či migrací. Životní cyklus rostlin je ovlivněn délkou dne.

Organismy mají různé nároky na světlo: živočichové se nedostatku světla (to je spojeno např. s noční aktivitou či životem v podzemí) přizpůsobili např. UV záření má kratší vlnové délky a větší energii než viditelné záření, ničí proteiny a nukleové kyseliny. Organismy se UV záření či nadbytku viditelného světla mohou bránit pomocí pigmentů (např. melanin u živočichů, karotenoidy u rostlin). Teplo ze Slunce na Zemi přichází hlavně ve formě viditelného světla a infračerveného záření.

Vztahy mezi organismy

Více jedinců určitého druhu tvoří populaci. Velikost populací je dána natalitou (porodností) a mortalitou (úmrtností). Velikosti populací mohou kolísat v čase (např. zvětšení populace kořisti vede ke zvětšení populace predátora). Růst populace je obvykle omezen podmínkami prostředí. Populace může mít určitý rozptyl (rozmístění jedinců v prostoru). Více populací v určitém prostoru tvoří společenstvo (biocenózu). Ekologická nika je soubor všech faktorů prostředí působících na organismus.

Potravní řetězce

Potravní řetězce popisují, jak se látky a energie v přírodě přesouvají mezi organismy. Na počátku potravních řetězců stojí producenti, což bývají fotosyntetizující organismy. Díky fotosyntéze ukládají energii slunečního záření do chemických vazeb a vytvářejí organické látky bohaté na energii. Producenty se živí konzumenti 1. řádu, což jsou obvykle býložraví (živící se rostlinami) či všežraví živočichové. Konzumenty 1. řádu žerou konzumenti 2. řádu (podobně dále s konzumenty dalších řádů). Mrtvá těla všech účastníků potravního řetězce zpracovávají rozkladači (dekompozitoři). Ti uvolňují různé látky zpět do prostředí, jsou tak k dispozici dalším organismům.

Rozkladači

Rozkladači (dekompozitoři) se významně podílejí na koloběhu látek v přírodě. Rozkládají mrtvou organickou hmotu (mrtvé organismy). Organická hmota je rozkladači zpracovávána na jednodušší látky. Tyto látky (živiny i minerální látky) se pak vracejí do prostředí a mohou je využít další organismy. Mrtvá organická hmota (např. dřevo, těla živočichů) se díky rozkladačům v přírodě dlouhodobě nehromadí.

Koloběh uhlíku

Chemický prvek uhlík (\(\mathrm{C}\)) je zásadní pro život na Zemi. Uhlík se také nachází v zemské kůře, např. jako minerál grafit nebo jako součást uhličitanu vápenatého (\(\mathrm{CaCO_3}\), např. ve vápenci). Uhlík se v rámci organických látek nachází v zemním plynu, uhlí či ropě (z té se vyrábí např. benzín či nafta). Oxid uhličitý je skleníkový plyn. Zvětšování jeho množství v atmosféře vlivem lidské činnosti způsobuje klimatickou změnu.

Ekosystémové služby

Ekosystémy lidem přinášejí určité výhody, neboli poskytují ekosystémové služby. Ekosystémové služby jsou úzce spjaté s rozmanitostí života v ekosystémech (biodiverzitou). Lidstvo je na těchto službách prakticky zcela závislé. Ekosystémové služby jsou přímo ovlivňovány biologickými, fyzikálními či chemickými procesy. Ekosystémové služby lze rozdělit do několika základních kategorií.

V rámci poskytovacích služeb člověk z přírody přímo získává určité zdroje. Jedná se třeba o pitnou vodu, jídlo či paliva/prostředky k získání energie. Příroda je též zdrojem nejrůznějších dalších surovin: minerálů a hornin, dřeva/biomasy, konkrétních biochemických látek (ty lze používat např. V rámci regulačních služeb je tedy výhodou, že v přírodě dochází k „vyrovnávání“ negativních procesů. V rámci regulačních služeb dochází např. k určité regulaci klimatu díky zpětným vazbám. K čištění vody dochází v rámci jejího koloběhu. Organismy (např. kořeny rostlin či vlákna hub) mohou chránit půdu před erozí. Díky fyzikálním/chemickým dějům či působení organismů dochází k čištění ovzduší.

Biodiverzita

Jsme přímými svědky procesu, kdy život na Zemi s nebývalou rychlostí ztrácí svoji pestrost - navždy mizí různé druhy rostlin, živočichů i hub a kvapem ubývá mnoha dalších. Tempo tohoto vymírání je přitom o jeden až dva řády rychlejší než v posledních deseti milionech let. Biotop označuje prostředí, které k životu potřebuje určitý konkrétní druh (například biotopem konipasa horského jsou rychle plynoucí vodní toky). Všechny živé organismy jsou závislé na prostředí, kde žijí, a zároveň jej spoluutvářejí - proto když uvažujeme o biodiverzitě, je třeba dívat se na celek, ne pouze izolovaně na jednotlivé druhy.

Ochrana přírody

Jedním z podstatných počinů vedoucích k ochraně přírody je založení systémů rezervací. Rezervace jsou území z nichž je do určité míry vyloučen vliv člověka na jejich podobu. Jsou tak jakousi náhradou za to, že jiná území člověk zcela přeměnil, zrušil tam dříve existující přirozené ekosystémy, a nahradil je umělými ekosystémy. Jak umělé, tak i přirozené ekosystémy nejsou uzavřené systémy. Jednotlivé složky přírody se mohou prolínat napříč přirozeným i umělým ekosystémem. A důležitým prvkem je při tom ten fakt, že některé složky, které jsou důležité pro existenci umělého ekosystému, mohou vznikat pouze v přirozeném ekosystému.

Geologie

Geologie zkoumá neživé procesy v rámci vesmírných těles, zejména na Zemi. Toto téma obsahuje čistě geologická podtémata, popisuje ale i souvislosti mezi živou a neživou přírodou.

tags: #z #jakych #casti #se #sklada #priroda

Oblíbené příspěvky:

• Historie Valašského muzea
• Podmínky platby za odpad
• Vysokotlaký čistič Riwall REPW 150 SET - recenze
• Ekologické skvosty Česka
• Ekologické problémy spojené s potravinami