Po celém světě se nacházejí opuštěné zábavní parky jako obří pomníky podnikatelských ambicí nebo politických kultů. Procházely jimi statisíce lidí ročně, dnes se v nich v lepším případě točí akční filmy.
Jediný zábavní park v bývalé Německé demokratické republice se otevřel v roce 1969 a na vrcholu slávy jím ročně prošlo na 1,5 milionu návštěvníků. Po sjednocení Německa lidé o park na břehu Sprévy ztráceli zájem a v roce 2002 se areál zavřel. Vybavení koupil jistý Norbert Witte, který šest atrakcí rozebral, naložil do kontejnerů a odeslal do peruánské Limy.
Zábavní park pojmenovaný Jazzland na bažinatém okraji New Orleans pronásledovala od jeho otevření v roce 2000 jedna smůla za druhou. Jeho vlastník upadl záhy do dluhů a v roce 2002 park postavený na obří 1,2 metru silné betonové desce koupila společnost Six Flags. Na konci srpna 2005 se provozovatel chystal otevřít novou sekci „vodní svět“, příroda ale byla o pár dnů rychlejší. Na New Orleans plnou udeřil krátce po východu slunce 29. srpna 2005 hurikán Katrina a zničil nejen celé město, v němž zahynulo kolem 1500 lidí, ale na měsíc zaplavil celý Jazzland do výše 1,8 metru.
Park s výhledem na nejvyšší vrchol Japonska, ikonickou horu Fudži, byl otevřený jen čtyři roky (1997-2001) a jeho nezpochybnitelnou dominantou je 45 metrů dlouhá socha ležícího Gullivera zajatého v zemi Liliput. Milovníkům tajemna mohl pobyt v parku s výhledem na horu Fudži zpestřit výlet do nedalekého lesa Aokigahara, který má historickou spojitost s démony z japonské mytologie a je oblíbeným cílem sebevrahů.
Temnější scénář pro otevření zábavního parku si můžeme představit jen stěží. Na Svátek práce 1. května 1986 se chystalo slavnostní otevření nového parku v Pripjati, zhruba 30tisícovém městě vybudovaném jako zázemí pro zaměstnance jaderné elektrárny V. I. Lenina stojící ve čtyři kilometry vzdáleném Černobylu. Následná - byť opožděná - evakuace všech obyvatel Pripjati za sebou nechala nejen panelákové město duchů, ale také atrakce zdejšího zábavního parku včetně ikonického ruského kola, které svůj účel nikdy neplnilo.
Čtěte také: Jak dlouho trvá rozklad?
Park pojmenovaný podle fiktivního města z amerického satirického komiksu Li'l Abner, který vycházel v letech 1934-1977, trůní v odlehlé divočině nepřístupného pohoří Ozarks. Jak připomíná dokument Zapomenuté megastavby vysílaný každou sobotu večer na Prima ZOOM, právě velká vzdálenost, kterou museli návštěvníci urazit, se za ropného šoku v 70. Park měnil několikrát majitele, dokonce se v roce 2001 objevil v aukci na eBay za vyvolávací cenu 1 milionu dolarů. Nikdo ale neprojevil zájem. V roce 2005 jel opuštěným parkem na kole místní mladík (údajně se svolením majitele), když mu drát natažený mezi dvěma stromy téměř oddělil hlavu od těla.
Zábavní park inspirovaný knihou Čaroděj ze země Oz poprvé otevřel své brány v roce 1970 a davy se jen hrnuly. Původní zájem ale rychle upadal a park začal pustnout. Park se poté stal cílem úplně jiného druhu návštěvníků, když lidé začali jeho vybavení rozkrádat. Zmizely například původní šaty, v nichž Judy Garlandová ztvárnila jednu z hlavních rolí ve filmu Čaroděj ze země Oz z roku 1939, a mnoho dalších propriet.
Lunapark poblíž centra Budapešti s nejstarším kolotočem v Evropě otevřel zdarma své brány v roce 1953. Navazoval na tradiční pouťové atrakce, která se na tomto místě provozovaly už od 19. století. Šanci na záchranu parku poskytla sousední zoologická zahrada, která měla část atrakcí převzít.
Ve stále radioaktivní černobylské zóně na severu Ukrajiny jsou pole opuštěná a města neobydlená. Mezi opuštěnými domy rostou stromy. Při pohledu dovnitř přes okna opuštěných budov je stále vidět oblečení, boty, nádobí a další stopy každodenního života.
Jen několik dní po katastrofě v roce 1986 z ní bylo během několika hodin evakuováno kolem 90 tisíc lidí. Izolace Černobylu sovětskými úřady před třemi desetiletími měla za cíl snížit počet obětí katastrofy. Částice v radioaktivním prachu v okolí elektrárny se dnes rozpadají již pomalu, a nepředstavují tak pro vojáky zásadní hrozbu.
Čtěte také: Jak dlouho trvá rozklad odpadu?
Členové rodiny jsou příslušníky indiánského kmene Biloxi-Chitimacha-Choctaw, který od roku 1955 přišel na Ostrově Jeana Charlese o 98 procent své půdy kvůli stoupající hladině Mexického zálivu. Z tehdejší rozlohy ostrova zbyla zhruba jedna sedmina. Identita, zdroj potravy i kultura kmene pomalu mizejí spolu s půdou.
Půda mizí v zálivu vlivem pobřežní eroze, stoupající hladiny moře, nedostatečné obnovy půdy a přesunů půdy v důsledku bagrování tras ropovodů a plynovodů. Půda, která zůstává, je ochuzená o živiny, neboť bažiny, které kdysi sloužily jako první obranná linie proti průniku slané vody na louisianské pobřeží, mizí rychlostí jednoho fotbalového hřiště za hodinu.
Podle JR Naquina, příslušníka kmene, žilo na ostrově kdysi zhruba 300 lidí. Dnes jich zde zůstalo jen asi 60. Velká část dědictví a tradic kmene zanikla, protože se lidé rozprchli v důsledku ztráty půdy. Kmen nebyl schopen uspořádat od doby hurikánu Katrina před více než deseti lety ani tradiční setkání „pow wow“.
Chris Brunet je potomkem indiánské rodiny, která žije na ostrově už osm generací. Během jedné generace se „tento ostrov změnil z úrodného a soběstačného místa na oblast závislou na prodejnách s potravinami“, uvádí Brunet. „To, co vidíte nyní, jsou jen zbytky bývalého ostrova.“
Petra byla známým místem již v biblických dobách. Selá, což stejně jako latinské Petra znamená Skála. Oblast Šarských hor patří k seizmicky velmi aktivním. zemské desky, a tak Petru v pravidelných cyklech sužují silná zemětřesení. jedno z nich byla opravdu ničivá. ocitla v troskách, což donutilo Nabatejce sbalit se k odchodu. město opustili v 6. stol. zahrady pohltila poušť. eroze. městem duchů.
Čtěte také: Kompostování krok za krokem
V r. 106 město získali Římané, r. jej dokonce navštívil římský císař Hadrián. Pak ale přišel náhlý úpadek. Na lepší časy se paradoxně začalo blýskat ve 12. výprav, když král Balduin I. přikázal v Petře postavit dva křižácké hrady. i ty byly po dobytí Jeruzaléma Saladinem r. 1187 záhy opuštěny. na dlouhá staletí doslova zastavil. 1812, kdy sem zavítal švýcarský badatel Johann Ludwig Burckhardt. V r. byla zařazena na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Zvyšování hladiny moře, posun půdy a několik hurikánů vedlo k tomu, že z postižených míst nejprve odešli lidé, pak oblasti zcela pohltila příroda. „Změna klimatu nenastala přes noc, takže ji přes noc nemůžeme napravit,“ říká Comardelleová. „Můžeme jen co nejlépe využití to, co nám bylo dáno, a přizpůsobit se.“
tags: #za #jak #dlouho #by #příroda #pohltila