Záchrana ohrožených druhů rostlin v České republice

Čeští přírodovědci bojují o záchranu řady druhů ohrožených rostlin. Mnoha z nich ublížilo odvodňování krajiny.

Koniklec otevřený - symbol ohrožení stepních rostlin

Dlouhověká rostlina, která může na jednom místě růst desítky let a vytvořit bohaté trsy se spoustou květů. To je koniklec otevřený, který se do střední Evropy dostal z jihoruských stepí. V České republice se vyskytuje v severních a severozápadních Čechách. Teď ale čelí temnému osudu, který sdílí s řadou dalších druhů. V letech 2000 až 2007 ho kvůli změnám v obhospodařování půdy značně ubylo. Místo v šesti set padesáti se v malém počtu nachází už asi jen v 65 lokalitách.

Další ohrožené druhy

Podle ředitele Ústavu botaniky a zoologie Masarykovy univerzity Milana Chytrého čelí ohrožení také kohátka kalíškatá. „Je to žlutě kvetoucí rostlina vázaná na biotop vápnitých slatinišť, tedy na místa, kde kolem pramene nasyceného vápníkem roste hodně mechů a ostřic. Jejich odumřelé zbytky se nerozkládají, ale hromadí se ve formě slatiništní rašeliny. Kohátka a její biotop se dříve vyskytovaly na mnoha místech severních a středních Čech a v Pošumaví.

Pomálu je též hvozdíku českého. Vytrvale bíle kvetoucí rostliny, která tvoří husté trsy o výšce přibližně patnáct centimetrů.

Snaha o pomoc ze strany státu a samospráv

O problémech některých druhů ví i na ministerstvu životního prostředí. A snaží se pomoci. Úspěšně se situací bojují také některé radnice. Zatímco jinde vzácné rostlinné druhy mizí, na trávnících Prahy 12 vykvetl díky změně způsobu seče pestrý květinový koberec. Zvolili takzvanou mozaikovou metodu. Na některých místech, kam lidé příliš nechodí, sečou jen dvakrát za rok. „Před čtyřmi lety jsme společně zaseli louku u ulice Levského a vykvetly tam kopretina bílá, vesna obecná, úročník bolhoj a další byliny.

Čtěte také: Ohrožené druhy a Zoo Praha

Koncepce aktivních nástrojů druhové ochrany

V roce 2023 Ministerstvo životního prostředí ČR schválilo Koncepci aktivních nástrojů druhové ochrany v ČR pro období 2023-2032. Ta nahradila předchozí verzi koncepci záchranných programů a nově se zaměřuje na druhy živočichů a rostlin s nejvyšší prioritou z hlediska ochrany a aktivní podpory a péče v České republice.

Pojmem aktivní nástroj druhové ochrany se rozumí záchranný program, program péče a nově také regionální akční plán. Koncepce shrnuje přístup k přípravě a realizaci záchranných programů a programů péče pro zvláště chráněné druhy živočichů a rostlin a zavádí termín regionální akční plán. Ten je určený pro druhy ohrožené, ubývající nebo u kterých hrozí jejich vyhynutí v určitém regionu.

Koncepce obsahuje seznam kandidátních druhů pro záchranné programy a programy péče, stanovuje druhy vyžadující zvláštní zřetel a druhy zařazené do nadnárodních managementových plánů.

Pro vybrané zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů Agentura ochrany přírody a krajiny ČR připravuje a ve spolupráci s dalšími subjekty realizuje záchranné programy. Jsou to druhy, u kterých je v České republice velmi vysoké riziko vyhubení nebo vyhynutí v příštích 20 letech.

Záchranné programy jsou dočasné projekty, jejichž cílem je minimalizovat negativní faktory ohrožující daný druh a zvýšit početnost populace druhu na úroveň nezbytnou pro jeho trvalou existenci. Záchranný program zpravidla kombinuje ochranu „in situ“ s opatřeními „ex situ“ (záchranné chovy a vypouštění, resp. pěstování v kultuře a vysazování). Základem je zajištění souboru opatření „in situ“, tedy ochrana a obnova vhodného biotopu v požadovaném rozsahu.

Čtěte také: Ohrožené druhy lidoopů a jejich záchrana

Záchranné programy upravuje § 52 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. V současné době Koncepce aktivních nástrojů druhové ochrany v ČR pro období 2023-2032 obsahuje 12 druhů rostlin a 18 druhů živočichů, pro které budou zpracovány záchranné programy.

Programy péče jsou určené pro zvláště chráněné druhy, u kterých nemusí hrozit bezprostřední riziko jejich vymizení, ale svými životními projevy se dostávají do střetu se zájmy člověka. Mohou způsobovat ekonomické či jiné hospodářské škody. Hlavní náplní programu péče je snaha o snižování míry konfliktu. Základní péče o druh je většinou spojena se vzdělávacími aktivitami pro zájmové skupiny a veřejnost. Důležitou součástí je také finanční podpora dotčených skupin veřejnosti (systém náhrady škod, újmy za ztížené hospodaření, dotace na preventivní opatření). Programy péče tedy zahrnují především opatření administrativní, legislativní, ekonomická a osvětová. Opatření aktivní péče o jedince druhu se uplatňují pouze v omezené míře.

Programy péče nemají v současné době specifickou zákonnou úpravu, uvedeny jsou ale v Koncepci aktivních nástrojů druhové ochrany v ČR 2023-2032. Ta stanovuje seznam kandidátních druhů pro programy péče, který obsahuje 2 druhy - medvěd hnědý a rys ostrovid a 1 skupinu živočichů - letouni.

Regionální akční plány jsou obdobou záchranných programů. Zaměřují se především na ohrožené druhy, které jsou svým výskytem vázané pouze na určitý region České republiky anebo na druhy, které jsou bezprostředně ohrožené vyhynutím v určitém regionu České republiky. Jsou to často tzv. deštníkové druhy, jejichž ochrana pokrývá zároveň biotopové nároky dalších ohrožených druhů živočichů a rostlin v konkrétním regionu. Pro zachování těchto druhů je potřebná manipulace s druhy anebo druhově specifický management, který by nebyl zajištěn běžnou péči o jejich biotopy. Regionální akční plány nemají zatím specifickou zákonnou úpravu.

Druhy vyžadující zvláštní zřetel jsou druhy významné z hlediska ochrany přírody, u nichž v současné době nemáme dostatek aktuálních informací nutných pro plánování péče nebo zpracování záchranného programu/regionálního akčního plánu. Chybějícími informacemi mohou být aktuální údaje o rozšíření a početnosti druhu, populačních trendech, ekologii, genetice apod. nebo údaje o příčinách ohrožení a způsobech jejich odstranění. Abychom v budoucnu mohli objektivně rozhodnout, jakým způsobem zajistit jejich péči a ochranu, měl by u těchto druhů probíhat intenzivní vědecký výzkum. Do této skupiny patří také kriticky a silně ohrožené druhy s malými populacemi, které se v současné době nezmenšují, ale je potřeba je sledovat, aby se mohlo na případný pokles početnosti včas reagovat. Seznam těchto druhů je uveden v příloze IV.

Čtěte také: Chov krokodýlů v zajetí

Druhy zařazené do nadnárodních managementových plánů/záchranných programů jsou druhy, u nichž se realizují mezinárodní záchranné programy na vyšší než národní úrovni, zpravidla evropské. Česká republika jako smluvní strana Bernské úmluvy má na základě konkrétních doporučení povinnost/možnost přípravy cílených programů pro tyto druhy. Mimo Bernskou úmluvu jsou zde soustředěny doporučení k přípravě cílených programů pro druhy vyplývající z Karpatské úmluvy a Dohody o ochraně evropských netopýrů (EUROBATS). Seznam druhů je uveden v příloze V.

Ochrana ex situ

Záchranné programy se primárně zaměřují na ochranu druhu v místě přirozeného výskytu (ochrana in situ). Z různých důvodů to často nestačí a přechází se k ochraně ex situ, tj. mimo místo přirozeného výskytu. V mezinárodním měřítku jsou příkladem zoologické zahrady, které realizují záchranné chovy ohrožených živočichů.

Příklady úspěšných záchranných programů

Hnědásek osikový

Hnědásek osikový patří mezi naše vůbec nejvíce ohrožené druhy živočichů. Záchranný program pro tento druh byl schválen v roce 2010, v době, kdy ani skalní optimisté nepředpokládali, že je tento druh u nás ještě možné zachránit. Na poslední lokalitě, v přírodní rezervaci Dománovický les, se počet motýlů pohyboval na hranici pozorovatelnosti (jednotky kusů). Přesto se nakonec podařilo kombinací managementových opatření v Dománovickém lese zvýšit velikost populace na dnešních zhruba 400-700 motýlů ročně (odhady z let 2016 a 2017), což je neporovnatelně více než v době zahájení záchranného programu. Nicméně z dlouhodobého hlediska je to stále nedostačující, a je na místě přejít k dalším cílům, mj. V roce 2016 byl proto zahájen pokus o záchranný odchov tohoto motýla, který byl svěřen dvěma zkušeným chovatelům motýlů. Přes počáteční problémy (chov je oproti jiným druhům motýlů technicky náročný, hlavně ve stadiu přezimování housenek) se nakonec odchov podařil a s úspěchem bylo realizováno i následné páření vylíhnutých motýlů. Tímto způsobem jsme získali dostatečné množství housenek pro reintrodukci v národní přírodní rezervaci Libický luh, kde motýl přežíval ještě v 90. letech 20. století. Celkem tak bylo v letošním roce vypuštěno v Libickém luhu přes 3000 housenek hnědáska osikového. V následujících letech bude reintrodukce pokračovat a bude možné vyhodnotit úspěšnost tohoto pokusu. Již nyní ale můžeme jasně konstatovat, že zahájením odchovů jsme vytvořili záchrannou pojistku, pokud by došlo (např.

Perlorodka říční

Odchovy perlorodky říční fungují trochu jinak. Již několik desetiletí se perlorodky sice rozmnožují, ale noví jedinci se na dnech řek a potoků neobjevují (nebo jen velmi vzácně). Je to proto, že po parazitické larvální fázi na žábrách pstruhů (či v minulosti lososů) pokračuje vývoj metamorfovaných juvenilů v intersticiálu dna. Perlorodky jsou velmi náročné na obsah kyslíku a ve dně ucpaném jemným sedimentem z erozí v povodí a obohaceném živinami se jim ho nedostává. Dospělci naopak žijí na povrchu dna a jsou schopni přežívat a rozmnožovat se na několika našich lokalitách.

Odchovy pomáhají překonat kritickou intersticiální část životního cyklu tak, že se vývoj od uvolnění larev samicí do zhruba šestého roku života odehrává v kontrolovaných podmínkách. Jsou velice pracné a nákladné, ale doposud jsou jediným způsobem, jak populace udržet, protože poškozování biotopu splachy stále trvá a náprava závisí především na změně některých součástí hospodaření v povodích. Ve velkém měřítku běží odchovy až v posledních několika málo letech, takže na výsledky a hodnocení účinnosti si ještě více než pět let počkáme.

Už z předchozích odchovů J. Stojan s nádržemi na ryby infikované larvami perlorodky říční. Oproti jiným druhům vyniká perlorodka náročností odchovů, zejména proto, že trvají několik let. V druhé půli léta se odebírají v tocích zralé larvy, kterými se infikují pstruzi. Ryby jsou potom drženy přes zimu v nádobách, na jejichž dno vypadávají metamorfované perlorodky velikosti 300-400 µm. Ty jsou vybírány a drženy v menších nádobách při teplotě 18 °C, kde jim za potravu slouží detrit odebíraný z pramenišť. Po ukončení první růstové periody pokračuje odchov v průtočných, pískem naplněných klíckách, které jsou upevněny v toku nade dnem. Tak se mladí jedinci vyhnou nedostatku kyslíku ve dně a zároveň je k nim dopravována přirozená potrava, kterou přináší voda z řek. Klícky je nutné zhruba jedenkrát za dva týdny čistit, aby byla zachována jejich průtočnost. Zhruba po pěti letech, při délce okolo 2 cm, mohou mladé perlorodky začít samostatný život, který trvá až ke sto letům.

Sysel obecný

Sysel obecný byl dříve plošně rozšířeným druhem, a dokonce se řadil mezi škůdce. Prodělal však drastický úbytek početnosti a jeho současná populace v ČR je natolik fragmentovaná a jednotlivé kolonie mají tak nízkou početnost, že pouhá péče o tyto stávající lokality dlouhodobou udržitelnost druhu v naší přírodě s největší pravděpodobností nezajistí. Byly tedy postupně zakládány tzv. polopřirozené odchovy syslů, které fungují v zázemí spolupracujících zoologických zahrad nebo záchranných stanic pro handicapované živočichy. Zvířata jsou chována ve velkých (cca 150-300 m2) shora zabezpečených voliérách, jejichž stěny z pevného pletiva jsou zapuštěny do hloubky cca 2 m. Voliéry se nacházejí v místech s vhodným biotopem a vegetace uvnitř i v bezprostředním okolí je udržována krátká, jak sysel potřebuje i ve volné přírodě.

Syslové jsou během aktivní sezony přikrmováni, zimu tráví standardní hibernací v norách, které si ve voliérách vybudují. První odchov byl ještě založen z jedinců pocházejících z našich v té době nejpočetnějších kolonií (Zoo Praha - 2006 a 2011), další tři už čerpaly zakládající jedince ze Slovenska (Zoo Brno a Záchranná stanice Vlašim v roce 2015, Záchranná stanice Rozovy při Zoo Hluboká nad Vltavou v roce 2016). Pro odchovná zařízení zmíněné velikosti se ukázalo jako nejefektivnější založit odchov jednorázově přivezením cca 40-60 jedinců, v takovém případě vždy následovala hned v dalším roce úspěšná reprodukce. Nové přírůstky zaznamenáváme v posledních třech letech pravidelně ve všech odchovech, jejich celkovou početnost jsme letos (v době po narození mláďat) odhadovali na min. 300 jedinců. Díky dobrému fungování odchovů tak bylo možné zahájit první repatriaci dle plánu záchranného programu. Na předem vybranou a připravenou lokalitu v Českém středohoří nedaleko dvou stávajících kolonií bylo v letech 2017 a 2018 vypuštěno celkem 114 syslů (každý rok 57 jedinců). Zvířata se zde usadila a už po prvním výsadku zde v sezoně 2018 došlo k úspěšné reprodukci. Zatím tedy vše vypadá nadějně a s odchovy i repatriacemi budeme nadále pokračovat.

Rdest dlouholistý

Rdest dlouholistý byl již před zahájením záchranného programu (v roce 2003) udržován v kultuře ve Sbírce vodních a mokřadních rostlin Botanického ústavu AV ČR, v.v.i. v Třeboni. Jednalo se o rostliny z poslední původní lokality u Hradce Králové. Několik posledních let jsou ve Sbírce vodních a mokřadních rostlin dopěstovávány rostliny z in vitro kultury. Využití in vitro kultury se původně v záchranném programu nepředpokládalo. V roce 2009 se k této metodě přistoupilo, aby byl zajištěn dostatek rostlin pro výsadby.

In vitro kulturu připravil a celou dobu udržuje K. Pásek v Ostravě. Pro vytvoření in vitro kultury byla použita semena a bylo zvoleno vhodné médium. Vznikla tak sterilní tkáňová kultura o třiceti klonových liniích, které jsou individuálně označeny a uchovávány, každá alespoň ve dvou paralelních sklenicích. Rostliny jsou přesazovány do nového živného média každé tři měsíce, aby kontinuálně rostly (Pásek 2010). Jejich dopěstování je nutné, aby byly dostatečně silné pro výsadbu. Dopěstovávání probíhá ve venkovní nezapuštěné nádrži.

Jako substrát pro pěstování rdestu je použita směs slatinné zeminy, písku, zahradnického substrátu, mletého jílu a v malém množství byl přidán zetlelý kravský hnůj, vše bylo důkladně promícháno a provápněno mletým vápencem pro výslednou neutrální reakci. Substrát o mocnosti 20 cm je nutné jednou za 2-3 roky vyměnit. Nádrž je přistíněná, aby bylo omezeno nadměrné přehřívání vody a růst nežádoucích řas. Na jaře je do nádrže vysazeno přibližně 200 rostlin, které začátkem srpna dorostou do velikosti 30-40 cm a jsou předány k výsadbám (Adamec et Kučerová 2016). Bezproblémové pěstování rdestu dlouholistého v in vitro kultuře a kultivace ve Sbírce umožňuje nejen dlouhodobé uchování druhu, ale i rychlé zvýšení množství rostlin pro výsadby, pokud by bylo potřeba. Zajímavým benefitem využití in vitro kultury je zvýšení genetické variability populací (Kitner et al. 2013).

Matizna bahenní

Matizna bahenní v době přípravy a schválení záchranného programu v roce 2000 spontánně nerostla na žádné lokalitě v České republice. Přežívala u nás pouze v záchranné kultivaci, kterou založil dr. Slavík ze semen sebraných z posledních plodících jedinců na lokalitě v Hrdibořicích v letech 1981, 1983 a 1985. V záchranném programu byla proto navržena jako jediná možnost zachování populace matizny bahenní v ČR aktivní ochrana druhu, spočívající v namnožení rostlinného materiálu v kultuře a následných výsadbách namnožených rostlin a výsevech semen.

Udržování kultury matizny je poměrně snadné. Kultivace nových rostlin spočívá v každoročním výsevu nažek na vlhký perlit a v následném umístění do lednice ke stratifikaci (Krátký 1999). Na začátku vegetační sezony jsou nažky přeneseny do kultivačního skleníku a vzešlé semenáčky jsou dále přepikýrovány do sadbovačů. Rostliny jsou následně použity na výsadby na lokality nebo na doplnění záhonu.

V prvních letech realizace záchranného programu byla produkce semen poměrně malá. Semena byla proto na lokality vysévána v menším počtu do oddrněných čtverců. Od výsevů bylo upuštěno, protože úspěšnost přežívání jedinců do další sezony byla značně vyšší u výsadeb. V současné době, kdy je každoročně v kultivaci vyprodukováno 6-10 litrů semen, se kromě výsadeb rostlin provádějí i velkoplošné výsevy formou rozhození semen na plochy 10 × 10 m narušené rotačními bránami.

Záchrana ex situ je často klíčová

Odchovy živočichů v umělých nebo polopřirozených podmínkách a kultivace rostlin umožňují získat nové jedince pro posílení stávajících populací, repatriace a reintrodukce. V případě záchranných programů realizovaných pro nejohroženější druhy tak ex situ aktivity představují důležité, často klíčové opatření.

Zároveň však realizaci těchto aktivit musí vždy předcházet důkladné vyhodnocení možných rizik a využitelnosti dalších nástrojů ochrany druhů - vždy je preferována záchrana druhu v místě přirozeného výskytu bez ex situ opatření. Ve chvíli, kdy u jednotlivých ohrožených druhů přistupujeme k opatřením ex situ, musí být tato opatření dobře naplánována a zdokumentována, aby výsadky měly šanci na dlouhodobé přežití a abychom se mohli poučit z nabytých zkušeností.

Zvláštní ochrana druhů dle zákona

Zvláštní ochrana druhů vychází z páté části zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Definuje ji jako ochranu druhů rostlin a živočichů, které jsou v našich podmínkách ohrožené nebo vzácné, vědecky či kulturně velmi významné. Takové druhy jsou vyhlášeny za zvláště chráněné. Výčet takto chráněných druhů je uveden v příloze II. a III. vyhlášky č. 395/1992 Sb. Od roku 1992 byl tento seznam aktualizován pouze dílčím způsobem v rámci implementace evropských směrnic a v současné době vyžaduje celkovou revizi. V aktuální podobě seznam obsahuje 532 druhů rostlin včetně hub a 309 druhů živočichů.

Podobně jako u ptačích druhů je u zvláště chráněných druhů chráněný každý jedinec ve všech jeho vývojových stádiích, chráněn je rovněž jejich biotop. Je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat či usmrcovat a dále provádět veškeré aktivity související s jejich komerčním využíváním. Není dovoleno sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimy užívaná sídla. V případě zvláště chráněných druhů rostlin je zakázán jejich sběr, trhání, vykopávání, poškozování, ničení nebo jiné rušení ve vývoji vč. držení, pěstování, dopravování a komerční využívání těchto rostlin. Z uvedených zákazů lze v konkrétních případech povolit výjimku.

U kategorie ohrožených druhů je rozdíl, zda se jedná o rostliny nebo živočichy. Pro ohrožené druhy rostlin platí, že nájemci a vlastníci mohou prolomit výše uvedené zakázané činnosti v souvislosti s běžným obhospodařováním svých pozemků bez nutnosti dalšího povolení, blíže viz § 49 zákona o ochraně přírody a krajiny. U ohrožených druhů živočichů je situace odlišná (§ 50 zákona). V případě zásahu do přirozeného vývoje těchto živočichů je při činnostech souvisejících s běžným obhospodařováním nemovitostí nebo jiného majetku nezbytné předchozí stanovisko orgánu ochrany přírody.

Zákon o ochraně přírody a krajiny dále upravuje podmínky držení, chovu, pěstování, prodeje, výměny nebo nabízení za účelem prodeje nebo výměny nebo zpracování zvláště chráněných druhů. Každý, kdo tímto způsobem nakládá se zvláště chráněným jedincem, musí být schopen prokázat jeho legální původ. Upravena je také povinnost evidence zvláště chráněných druhů živočichů chovaných v lidské péči.

Příroda České republiky překvapuje bohatstvím rostlin, živočichů a hub. Bohužel, některé z nich postupně mizí například v důsledku zarůstání míst vhodných pro jejich život, kvůli nevhodnému zemědělského využívání krajiny nebo změnám klimatu. Pro podporu nejohroženějších druhů naší přírody vytváří a realizuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR z pověření Ministerstva životního prostředí záchranné programy nebo regionální akční plány. Pro druhy, co svým přirozeným chováním způsobují člověku škody, připravuje programy péče. S rozvojem těchto nástrojů pomáhá desetiletý projekt PROSPECTIVE LIFE, který svým zaměřením cílí na zvyšování biologické rozmanitosti české přírody a krajiny.

tags: #zachrana #ohrozenych #druhu #rostlin #v #české

Oblíbené příspěvky:

• Inovační ekosystém SHUV
• Průvodce výběrem revizní odpadní roury
• Inspirace pro bydlení a zahradu
• Povinnosti původce odpadu
• Dopady znečištění ovzduší