Prošetření trestného činu ochrana přírody v České republice

Celosvětově se zhoršující životní prostředí je bohužel smutnou realitou, a tak vedle řešení této situace na mezinárodní úrovni, je samozřejmě nutností poskytovat ochranu životnímu prostředí i v jednotlivých vnitrostátních úpravách. Česká republika samozřejmě není výjimkou. Příroda a její jednotlivé složky jsou před poškozováním chráněny právními předpisy.

Listina základních práv a svobod jako součást ústavního pořádku České republiky v článku 35 garantuje základní práva, jež se vztahují k životnímu prostředí. Podle tohoto článku má každý právo na příznivé životní prostředí.

Trestněprávní úprava ochrany životního prostředí

Dne 1. 1. 2010 nabyl účinnosti nový trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.), který nahradil dosavadní zastaralou právní úpravu. V hlavě VIII upravuje trestné činy proti životnímu prostředí. S účinností od 1. 12. 2011 byla tato část trestního zákoníku novelizována, nová úprava je širší a komplexnější. Zejména ustanovení § 301 trestního zákoníku nyní stanoví trestní odpovědnost při poškození či zničení částí přírody chráněných podle zákona o ochraně přírody a krajiny (ZOPK), které dříve trestněprávní ochranu nepožívaly. Jde o případy poškození či zničení památného stromu, významného krajinného prvku, jeskyně, zvláště chráněného území, evropsky významné lokality a ptačí oblasti.

Ohrožení životního prostředí je postihováno také trestním zákonem. Trestným je ten, kdo úmyslně vydá životní prostředí v nebezpečí závažného poškození tím, že poruší předpisy o ochraně životního prostředí nebo hospodaření s přírodními zdroji. Pachatel tohoto úmyslného trestného činu může být potrestán trestem odnětí svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. Postihováno je nejen úmyslné vydání životního prostředí v nebezpečí závažného poškození, ale i jednání nedbalostní. Trestný čin ohrožení životního prostředí spáchá i ten, kdo z nedbalosti způsobí ohrožení životního prostředí. Sankcí za tento nedbalostní trestný čin je zákaz činnosti, peněžitý trest nebo trest odnětí svobody až na jeden rok.

Odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, pokud spáchá tento trestný čin proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, nebo jestliže takovým činem způsobí značnou újmu.

Čtěte také: Odbor životního prostředí Jihlavy

Principy trestněprávní úpravy a jejich vliv na správní trestání

Po dlouhých letech, kdy trestněprávní úprava vycházela z principu materiálního pojetí trestného činu, nový trestní zákoník vychází z pojetí formálního. Obecným znakem trestného činu - jako tomu bylo do konce roku 2009 - již tedy není jeho společenská nebezpečnost, nýbrž nově je trestným činem protiprávní čin, který za trestný čin označuje trestní zákoník a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně. Formální pojetí trestného činu je však doplněno tzv. materiálním korektivem, kdy trestní odpovědnost a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat pouze v případech společensky škodlivých.

Právní doktrína i judikatura soudů - při ne­existenci obecné úpravy správního trestání - dlouhodobě dovozuje, že je třeba uplatňovat obecné principy trestního práva i na případy správního trestání. Proto také bylo dovozováno, že i tzv. jiné správní delikty (tj. protiprávní jednání právnických osob a fyzických osob při výkonu podnikatelské činnosti) mají rovněž naplňovat mate­riální stránku, tj. být společensky nebezpečné, i když právní úprava to jako jejich znak nestanoví.

Současné formální pojetí trestného činu nyní mnohem lépe koresponduje s chápáním těchto jiných správních deliktů, které jsou formulovány jak v ZOPK, tak i v jiných složkových zákonech o ochraně životního prostředí formálně. Zjednodušeně řečeno, jiného správního deliktu podle ust. § 88 zákona o ochraně přírody a krajiny se dopustí ten, kdo svým protiprávním jednáním naplní znaky některé skutkové podstaty vypočtené v tomto ustanovení. I zde by se však měl uplatňovat materiální korektiv společenské škodlivosti. Znamená to, že by neměla být jako správní delikt postihována ta jednání, která sice formálně znaky některé skutkové podstaty naplňují, avšak jednání z nějakého důvodu lze vyhodnotit jako jednání, které není společensky škodlivé.

Materiální stránka nebezpečnosti deliktního jednání pro společnost zůstala součástí obecných znaků přestupku. Tuto dichotomii právní úpravy správní odpovědnosti by bylo vhodné v budoucnu odstranit.

Dalším výrazným principem současné trestněprávní úpravy je subsidiarita trestní odpovědnostia z ní vyplývající trestní represe. Ustanovení § 12 odst. 2 trestního zákoníku uvádí, že trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterýchnepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Tato zásada je již velmi důležitá i pro praktický výkon státní správy orgánu ochrany přírody, neboť mnohé skutkové podstaty jak přestupků (§ 87 ZOPK), tak i jiných správních deliktů (§ 88 ZOPK) jsou formulovány v podstatě shodně se skutkovými podstatami některých trestných činů.

Čtěte také: Jak žádat o kompostér v Jablonci?

Jako problematické se však jeví to, že zároveň v § 2 odst. 1 přestupkového zákona je stanovena subsidiarita přestupků vůči trestným činům. Ustanovení trestního zákoníku o subsidiaritě trestní odpovědnosti a ustanovení přestupkového zákona o subsidiaritě odpovědnosti za přestupek nelze uspokojivě interpretovat a uplatnit současně. Proto bude zřejmě nezbytné vycházet ze zásady lex posterior derogat priori(zákon pozdější ruší zákon dřívější), a tedy v praxi uplatňovat i ve vztahu k přestupkům subsidiaritu trestného činu. Znamená to, že k trestnímu postihu je na místě přikročit při možné odpovědnosti za přestupek a za trestný čin u fyzických osob pouze tehdy, nepostačí-li postih za přestupek. Stejným způsobem je třeba zřejmě řešit i kolizi trestní odpovědnosti a odpovědnosti za tzv. jiný správní delikt.

§ 301 trestního zákoníku:Poškození chráněných částí přírodyKdo, byť i z hrubé nedbalosti, poruší jiný právní předpis tím, že poškodí nebo zničí památný strom, významný krajinný prvek, jeskyni, zvláště chráněné území, evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast tak, že tím zanikne nebo je značně oslaben důvod pro ochranu takové části přírody, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

Postup orgánu ochrany přírody

Jak již bylo řečeno výše, při ochraně zájmů chráněných ZOPK může teoreticky docházet ke kolizi odpovědnosti za trestné činy a odpovědnosti za správní delikty, neboť řadu protiprávních jednání poškozujících zájmy ochrany přírody a krajiny bude možné podřadit jak pod skutkové podstaty trestných činů (zejména jde o trestné činy podle ust. § 299, 300 a 301 trestního zákoníku), tak i pod skutkové podstaty přestupků a jiných správních deliktů podle ust. § 87 a 88 zákona o ochraně přírody a krajiny. Tento legislativní stav považuji z řady důvodů za zcela nevhodný, neboť vyvolává nedostatek právní jistoty, interpretační problémy a může být příčinou nepředvídatelnosti trestněprávního i správního rozhodování.

Jako konkrétní příklad takové kolize lze uvést protiprávní jednání, kterým dojde k úplnému zničení památného stromu. Takové jednání naplňuje znaky správních deliktů, a to přestupku podle ust. § 87 odst. 3 písm. a) ZOPK či jiného správního deliktu podle ust. § 88 odst. 1 písm. b) ZOPK, ale současně naplňuje formální znaky trestného činu podle ust. § 301 trestního zákoníku. V takovém případě neexistuje žádné jiné vodítko, zda protiprávní jednání postihnout jako správní delikt, nebo jako trestný čin, než zásada subsidiarity trestní represe, jak je stanovena v § 12 odst. 2 trestního zákoníku.

Obecně je třeba konstatovat, že jako trestný čin by mělo být postihováno takové protiprávní jednání, které má vyšší škodlivý následek či které je společensky závažnější, a to v těch případech, kde lze vzhledem ke všem okolnostem usoudit, že postih za správní delikt by byl nedostačující. Pokud se týká míry škodlivosti následku deliktního jednání, ustanovení § 301 trestního zákoníku ho vymezuje tak, že jde o takové poškození památného stromu, jeskyně, významného krajinného prvku, zvláště chráněného území, evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, které s sebou nese zánik nebo oslabení důvodů pro ochranu této části přírody.

Čtěte také: Podezření na zanedbávání dětí: Co dělat?

Uvádím další příklad: Jestliže deliktním jednáním odpovědného subjektu dojde k poškození EVL či ptačí oblasti, v důsledku kterých však nedojde k úplnému zániku předmětů jejich ochrany či k jejich podstatnému oslabení a i nadále existují důvody jejich ochrany, pak toto deliktní jednání nenaplňuje znaky trestného činu a musí být posouzeno jako správní delikt. Pokud by však došlo v důsledku protiprávního jednání k úplnému zániku předmětů ochrany či k jejich tak vážnému oslabení, že by jejich ochrana formou EVL či ptačí oblasti dále pozbyla smyslu, jsou naplněny znaky trestného činu a přichází v úvahu otázka trestní represe.

Lze očekávat, že počet případů, kdy bude současně přicházet v úvahu postup podle zákona o ochraně přírody a krajiny a podle trestního zákoníku, se také zvýší v důsledku nově zavedené trestní odpovědnosti právnických osob. Orgán ochrany přírody by si měl při zjištění protiprávního jednání položit otázku, zda jednání nenaplňuje vedle znaků správního deliktu rovněž i znaky trestného činu. Pokud dospěje k závěru, že okolnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin, je povinen tuto skutečnost oznámit státnímu zástupci či policejnímu orgánu (§ 8 odst. 1 trestního řádu).

Nicméně podání takového oznámení nebrání tomu, aby orgán ochrany přírody sám zahájil řízení o jiném správním deliktu podle § 88 ZOPK či o přestupku podle § 87 ZOPK, a to zejména v těch případech, kdy vlastní úvahou dospěje k závěru, že uložení pokuty ve správním (přestupkovém) řízení se jeví jako postačující. Půjde-li však o jednání natolik závažné a společensky odsouzeníhodné, a to zejména s ohledem na velký rozsah způsobené újmy ochraně přírody a krajiny, s ohledem na zvlášť hrubý způsob provedení a na nízké pohnutky jednání, a pokud se bude orgánu ochrany přírody současně jevit, že vzhledem k funkcím sankce by bylo uložení pokuty ve správním, resp. přestupkovém řízení nedostatečné, měl by vyčkat, zda orgány činné v trestním řízení zahájí v uvedené věci trestní stíhání.

Sankce by měla plnit zejména funkci represivní, tj. být dostatečným trestem, a současně i funkci preventivní, tj. odstrašovat pachatele či jiné osoby od obdobného deliktního jednání. Tam, kde by se jevilo, že pokuta jako jediná možná sankce ukládaná orgánem ochrany přírody z tohoto pohledu nebude dostatečná, je na místě, aby orgán ochrany přírody vyčkal, zda bude v uvedené věci zahájeno trestní stíhání a zda pachatel bude za trestný čin odsouzen. V právu totiž platí obecná zásada ne bis in idem, podle které nemůže být nikdo potrestán dvakrát za týž skutek.

Otázku vzájemného vztahu správního a trestního řízení v celé šíři řeší pouze zákon o trestní odpovědnosti právnických osob (§ 28), jen dílčím způsobem je řešena ohledně přestupků (§ 66, § 94 a § 20 odst. 2 přestupkového zákona) a vůbec není upravena ohledně tzv. jiných správních deliktů fyzických osob podnikajících.

Pokud se týká odpovědnosti za trestné činy právnických osob, vztah k řízení o správním deliktu je podle mého soudu vyhovujícím způsobem upraven v ust. § 28. Jestliže je trestní stíhání proti právnické osobě zahájeno, nemůže probíhat současně správní řízení. Po zahájení trestního stíhání tedy orgán ochrany přírody nemůže vůči právnické osobě zahájit řízení o uložení pokuty podle § 88 zákona. Shodný princip platí ohledně přestupků (§ 66 odst. 3 písm. b) přestupkového zákona). Jde o překážku řízení, která rozšiřuje překážky řízení upravené v ust. § 48 správního řádu.

Současně ale podle ustanovení zákona o trestní odpovědnosti právnických osob platí i opačná vazba; trestní stíhání proti právnické osobě nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat, jestliže dřívější řízení pro týž skutek skončilo pravomocným rozhodnutím o správním deliktu a toto rozhodnutí nebylo zrušeno. Přestupkový zákon, který vychází z dřívější priority trestní represe, tuto otázku řeší zcela jinak v ust. § 94.

Bez pozitivní právní úpravy týchž otázek ohledně jiných správních deliktů podnikajících fyzických osob a při dílčí a nekoncepční úpravě těchto otázek ohledně přestupků (§ 94 přestupkového zákona) lze jen usuzovat, jak bude tyto otázky řešit rozhodovací praxe a soudní judikatura. V případě neexistence pozitivní právní úpravy přichází v úvahu použití analogie legis,tj. analogický postup v těchto otázkách podle právní úpravy obsažené v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob. Užití této analogie odpovídá zájmu na jednotě právního řádu, hranice užití analogie je ovšem dána tím, že její užití v oblasti trestání nesmí být k újmě delikventa.

Pokud se týká trestní odpovědnosti právnických osob, chci k nové právní úpravě uvést ještě několik poznámek. Podle tohoto zákona za jednání, které má znaky trestného činu, nejsou odpovědné Česká republika a územně samosprávné celky při výkonu veřejné moci. Česká republika zpravidla jedná prostřednictvím organizačních složek státu (ty nejsou právnickými osobami). Pokud se týká územně samosprávných celků, bude třeba vždy v případě jejich možné trestní odpovědnosti zvažovat, zda územně samosprávný celek (obec, kraj) jednal při výkonu veřejné moci, či zda jednal například při nakládání se svým majetkem jako každá jiná právnická osoba.

Ze zákona o odpovědnosti právnických osob chci ještě poukázat na to, že tento zákon zná spolupachatelství a výslovně stanoví, že pachatelem je (vedle „přímého“ pachatele) i právnická osoba, která k provedení činu užila jiné právnické či fyzické osoby. Jde o ustanovení, které bychom již roky rádi viděli i v oblasti správního trestání.

Po zhodnocení všech aspektů soudím, že i nadále bude drtivá většina protiprávního jednání postihována přímo orgány ochrany přírody uložením pokuty podle § 87 a 88 ZOPK ve správním (přestupkovém) řízení a trestní odpovědnost bude uplatněna jen v těch skutečně nejzávažnějších případech poškození chráněných částí přírody, kdy by uložení pokuty podle zákona o ochraně přírody a krajiny nebylo dostatečnou sankcí.

Deliktní odpovědnost

Deliktní odpovědnost je odpovědnost za protiprávní jednání, tj. za takové jednání, kterým se porušují jednotlivá ustanovení na ochranu životního prostředí či jeho složek. V rámci této odpovědnosti rozlišujeme odpovědnost trestněprávní a odpovědnost za správní delikty. Jaký typ deliktní odpovědnosti konkrétní protiprávní jednání zakládá, je závislé především na posouzení jeho závažnosti.

Ve vztahu správního a trestního platí zásada ne bis in idem, tj. Podle § 12 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, platí dále tzv. zásada subsidiarity trestní represe (nazývaná také jako princip ultima ratio), podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Trestní odpovědnost proto nastupuje až jako nejpřísnější prostředek v těch nejzávažnějších případech.

Společná charakteristika trestných činů proti životnímu prostředí

Skutkové podstaty trestných činů, jejichž druhovým objektem je zájem na ochraně životního prostředí a jeho jednotlivých složek, prošly v minulosti dynamickým vývojem. Poslední významné změny učinila novela trestního zákoníku provedená s účinností od 1. 12. 2011 zákonem č. 330/2011 Sb. V současnosti je v trestním zákoníku pro trestné činy proti životnímu prostředí vyčleněna ve zvláštní části samostatná hlava VIII, která aktuálně obsahuje 15 skutkových podstat.

Trestné činy lze dále rozdělit do tří skupin. První skupinu představují obecné skutkové podstaty trestných činů ohrožení a poškození životního prostředí (§ 293 TZ) a ohrožení a poškození životního prostředí z nedbalosti (§ 204 TZ), které chrání životní prostředí jako takové. Druhou skupinu tvoří speciální skutkové podstaty trestných činů, které se vztahují k dílčím složkám životního prostředí, jako například trestný čin poškození lesa (§ 295 TZ), nebo k dílčím problémům a právem chráněným zájmům, např. trestný čin pytláctví (§ 304 TZ). Do třetí skupiny patří skutkové podstaty, které sice nejsou zařazeny v hlavě VIII, ale mohou být rovněž využity při postihu těch nejzávažnějších jednání porušujících předpisy na ochranu životního prostředí.

Pro trestné činy proti životnímu prostředí jsou typické tzv. blanketní skutkové podstaty, tj. Trestný čin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami Trestněprávní ochranu chráněných druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin zajišťují ustanovení § 299 trestního zákoníku („neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami“) a § 300 trestního zákoníku („neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami z nedbalosti“).

Objektem skutkových podstat upravených v § 299 a 300 trestního zákoníku je zájem na ochraně ohrožených druhů rostlin a živočichů, tedy zájem na zachování biodiverzity. Objektivní stránku lze naplnit usmrcením, zničením, poškozením, odejmutím z přírody, zpracováním, opatřením sobě či jinému, dovozem, vývozem, přechováváním, nabízením jedince zvláště chráněného druhu živočicha nebo rostliny nebo exemplář chráněného druhu. Jedná se o vnitrostátně chráněné druhy (zvláště chráněné druhy) v souladu s § 48 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny,5 a dále o exempláře chráněné podle Úmluvy CITES a nařízení Rady EU.

Aby došlo ke vzniku trestněprávní odpovědnosti, musí být čin spáchán na více než dvaceti pěti kusech živočichů, rostlin či exemplářů, a to popř. i v rámci dílčích útoků tvořících jeden skutek. Není podmínkou, aby se jednalo o kusy téhož druhu. Jeden kus postačí, pokud půjde o jedince silně či kriticky ohroženého druhu živočicha nebo rostliny nebo exemplář druhu přímo ohroženého vyhubením nebo vyhynutím.

Subjektem (pachatelem) tohoto trestného činu může být jak fyzická, tak právnická osoba. Sankcemi jsou u základní skutkové podstaty trest odnětí svobody až na tři roky (u nedbalostní formy až 1 rok), zákaz činnosti a propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty.

Trestní zákoník upravuje v § 299 odst. 3 a 4 rovněž tzv. kvalifikované skutkové podstaty, které popisují okolnosti spáchání trestného činu, u nichž je stanoven přísnější trest, než který může být uložen pro základní skutkové podstaty. Je tomu tak v případě, půjde-li o organizovaný zločin či pokud pachatel spáchá trestný čin podle § 299 trestního zákoníku v úmyslu dosáhnout majetkového prospěchu stanovené výše, dále pak v případě poškození biotopů či populací (srov. § 299 odst.

Statistiky a aktuální tendence

Podle zpravodajství kriminalistů jsou dlouhodobě nejčastější trestnou činností proti životnímu prostředí pytláctví (§ 304 trestního zákoníku). Další frekventovanou skupinou jsou jednání týkající se týrání a zanedbání péče o zvířata (§ 302 a § 303 trestního zákoníku).

Podle Statistických ročenek kriminality, které zpracovává Ministerstvo spravedlnosti ČR, se pohybovaly počty pachatelů stíhaných pro trestný čin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami v dřívějších letech v řádu pouhých jednotek. Např. v roce 2010 bylo sice podle § 299 trestního zákoníku stíháno šest osob, nikdo však nebyl odsouzen. V roce 2011 pak byly podle tohoto ustanovení odsouzeny pouze dvě osoby.

Oproti tomu v roce 2014 již statistiky uvádějí 50 trestných činů neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami. Obžaloba byla vznesena v 31 případech. Odsouzeno bylo celkem 16 osob. Pouze v jednom případě však byl udělen trest odnětí svobody nepodmíněně, a to v délce 1-5 let. V roce 2014 nebyl zachycen žádný trestný čin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami z nedbalosti.

Vzhledem k tomu, že statistické údaje za loňský rok prozatím nejsou k dispozici, není zřejmé, zda bude pokračovat stoupající počet odhalených trestných činů neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami. Náznakem, že vyšší počet stíhaných a odsouzených pachatelů pokračoval i v roce 2016, je aktuální rozsudek Okresního soudu pro Prahu-západ ze dne 26. 10. 2016, jímž byl obžalovaný shledán vinným, že v průběhu více než 10 let na různých místech České republiky postupně neoprávněně odejmul z přírody a usmrtil, v případě hmyzu za pomoci tzv. smrtičky, či sobě jinak opatřil pro sběratelskou potřebu anebo nebo na výměnu či prodej mezi ostatními sběrateli 209 kusů jedinců zvláště chráněných druhů živočichů dle zákona o ochraně přírody a krajiny, které jsou uvedeny v Příloze III vyhlášky Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. jednak jako druhy kriticky ohrožené, jednak jako druhy silně ohrožené a jako druhy ohrožené.

Tyto druhy vyhledal ve volné přírodě, odejmul, usmrtil a dále přechovával a prodal 31 ks exemplářů kriticky ohroženého druhu, 28 ks exemplářů silně ohroženého druhu a 149 ks exemplářů ohrožených druhů. Dále přechovával jeden kus jedince kriticky ohroženého střevlíka Menetriesova (Carabus menetriesi). K naplnění sběratelských zájmů pak nabízel k prodeji prostřednictvím aukčního portálu eBay 284 kusů jedinců zvláště chráněných druhů živočichů.

Za tento zločin byl odsouzen podle § 299 odst. 4 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 roky, přičemž výkon trestu byl odložen na zkušební dobu v trvání 2 roky.

Ohlašování trestné činnosti

LČR s.p. mají zaveden systém pro oznamování událostí či jednání, které může být porušením CCP nebo etických pravidel. Systém oznámení je možné využít bezpečně a důvěrně. Způsoby oznámení umožňují anonymní oznámení dotčených osob, avšak také jakékoli třetí osoby. Náležitě prošetřena budou veškerá oznámení, tj. LČR, s.p. Lesy České republiky, s.p. Oznamovatel může učinit oznámení podle trestního řádu státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu (§ 158 odst.

Práva obětí trestných činů

Obětí se rozumí fyzická osoba, které bylo nebo mělo být trestným činem ublíženo na zdraví, zejména způsobena majetková nebo nemajetková újma nebo na jejíž úkor se pachatel trestným činem obohatil. Byla-li trestným činem způsobena smrt oběti, považují se, utrpěli-li v důsledku smrti oběti újmu, za oběť též její příbuzný v pokolení přímém, sourozenec, osvojenec, osvojitel, manžel nebo registrovaný partner, druh nebo osoba, které oběť ke dni své smrti poskytovala nebo byla povinna poskytovat výživu.

Každou osobu, která se cítí být obětí spáchaného trestného činu, je třeba považovat za oběť, nevyjde-li najevo opak nebo nejde-li zcela zjevně o zneužití postavení oběti podle tohoto zákona. Existují-li pochybnosti o tom, zda je oběť zvlášť zranitelnou, je třeba ji za zvlášť zranitelnou považovat.

Policie České republiky, orgány činné v trestním řízení a další orgány veřejné moci, subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů, poskytovatelé zdravotních služeb, znalci, tlumočníci, obhájci a sdělovací prostředky mají povinnost respektovat osobnost a důstojnost oběti, přistupovat k oběti zdvořile a šetrně a podle možností jí vycházet vstříc. Policie České republiky, orgány činné v trestním řízení a subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů mají povinnost srozumitelným způsobem informovat oběť o jejích právech a umožnit jí jejich plné uplatnění.

Ministerstvo spravedlnosti podporuje činnost subjektů poskytujících pomoc obětem trestných činů, a to poskytováním dotací ze státního rozpočtu, kterou mohou získat jen akreditované subjekty.

tags: #prošetření #trestného #činu #ochrana #přírody

Oblíbené příspěvky:

• Přehled Možností pro Odpady
• Rozdíly a Propojení Ekologie a Sociologie
• Ekologické organizace hodnotí Magistrát
• Krtek a další značky čističů
• Prach v ovzduší v ČSSR