Zásobování pitnou vodou a klimatické změny v České republice

Dopady klimatické změny na zásobování obyvatelstva pitnou vodou se již delší dobu modelují pro vodárenské nádrže. Podíl podzemní vody v rámci zásobování dlouhodobě kolísá mezi 44-48 % objemu, proto je nutné se podzemní vodou podrobněji zabývat. Již v současné době se vlivem sucha lokálně objevují problémy s odběry podzemní vody pro domácnosti. S rostoucími dopady klimatické změny se však frekvence výskytu i časový a plošný rozsah extrémních hydrologických jevů může měnit.

Výsledky modelování dopadů klimatické změny pro ČR předpovídají četnější výskyt přívalových povodní a dlouhotrvajícího sucha. Tato skutečnost se v posledních letech potvrzuje na mnoha povodích.

Prezentovaná bilance zdrojů podzemní vody a potřeb pro pitné účely byla zpracována v rámci řešení projektu VI20192022159 „Vodohospodářské a vodárenské soustavy a preventivní opatření ke snížení rizik při zásobování pitnou vodou“ programu BV III/1-VS Ministerstva vnitra. Řešitelem projektu je Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v. v. i. (dále VÚV TGM). Řešení projektu bylo zahájeno v červenci 2019, dokončení je plánováno na prosinec 2022.

Vodohospodářská bilance množství podzemních vod se zpracovává každoročně pro cca 99 hydrogeologických rajonů z celkových 152, což je necelých 81 % plochy ČR. Obdobným postupem, ale na základě dalších dat o přírodních zdrojích, se každých šest let zpracovává kvantitativní stav útvarů podzemních vod. Hydrogeologické rajony a útvary podzemních vod jsou však často značně velké - některé mají plochu až 5 800 km².

Ve výsledku pak v některých útvarech vychází kvantitativní stav jako nevyhovující či potenciálně nevyhovující, neboť se hodnotí celá plocha, přitom část útvaru je nevyhovující, což se ale ve výsledku nepromítne. Obdobně se může stát, že útvar je vyhodnocen jako nevyhovující, ačkoli ve skutečnosti se problémy vyskytují jen v jeho části. Na obr. 1 je vidět výsledek vyhodnocení kvantitativního stavu útvarů na základě dat o přírodních zdrojích a odběrech za období 2013-2018. I když je zde částečně zahrnuto suché období, reprezentuje kvantitativní stav současnost.

Čtěte také: Teplo z obnovitelných zdrojů

Pro tvorbu scénářů změny klimatu v kontextu odhadu změn hydrologické bilance se v ČR standardně využívá tzv. přírůstková metoda, zejména pro studie v měsíčním kroku. Tato metoda spočívá v transformaci sledovaných dat tak, aby změny transformovaných veličin odpovídaly změnám odvozeným ze simulací klimatických modelů. Pro vyhodnocení byly v ČR testovány různé regionální (RCM) a globální klimatické modely. Pro hodnocení byl nakonec vybrán a ve studiích doporučen model HadGEM2-ES.

K modelování hydrologické bilance je využíván model BILAN, který je vyvíjen více než 20 let v oddělení hydrologie VÚV TGM. Model počítá v denním či měsíčním časovém kroku chronologickou hydrologickou bilanci povodí či území. Vyjadřuje základní bilanční vztahy na povrchu povodí, v zóně aerace, do níž je zahrnut i vegetační kryt povodí, a v zóně podzemní vody. Jako ukazatel bilance energie, která hydrologickou bilanci významně ovlivňuje, je použita teplota vzduchu. Výpočtem se modelují potenciální evapotranspirace, územní výpar, infiltrace do zóny aerace, průsak touto zónou, zásoba vody ve sněhu, zásoba vody v půdě a zásoba podzemní vody. Odtok je modelován jako součet tří složek: dvě složky přímého odtoku (zahrnující i hypodermický odtok) a základní odtok.

Na obr. 2 jsou uvedeny pozorované teploty vzduchu pro území ČR a jednotlivé řešené časové horizonty: referenční období (1981-2010) a výhledová období 2021-2040, 2041-2060, 2061-2080 a 2081-2100.

V tomto kontextu byla pro hodnocení možného dopadu klimatické změny na doplňování zásob podzemních vod využita datová sada popisující dopad klimatické změny na hydrologické charakteristiky v agregaci na útvary povrchových vod zpracovaná v rámci projektů „Sucho I“ (2017-2018) a „Sucho II“ (2019-2021) financovaných Ministerstvem životního prostředí (dílčí výstupy jsou dostupné na webových stránkách www.suchovkrajine.cz a hamr.chmi.cz). Změny hydrologických charakteristik v důsledku dopadu klimatické změny se vztahují k současným podmínkám reprezentovaným obdobím let 1981-2020.

Vzhledem k tomu, že datová sada byla zpracována na poměrně podrobné plochy mezipovodí útvarů povrchových vod (těch je v ČR 1 118), byla data převedena nikoli na 174 útvarů podzemních vod, ale na 1 220 pracovních jednotek útvarů podzemní vody pomocí geografické analýzy.

Čtěte také: Jak vybrat filtr na vodu

Na obr. 4 je vidět výsledek změny mediánu základního odtoku vyjadřujícího přírodní zdroje podzemních vod v období 2041-2060 vůči současné situaci.

Při bilanci množství podzemních vod se porovnává suma odběrů vůči hodnotám přírodních zdrojů podzemních vod v plošné jednotce. Při vodohospodářské bilanci je touto jednotkou hydrogeologický rajon a na hydrogeologické jednotky stanovuje Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) přírodní zdroje. I ostatní údaje o přírodních zdrojích - Hydrogeologická rajonizace a Rebilance zásob podzemních vod byly vždy zjišťovány na hydrogeologické rajony, přičemž podrobnější data nejsou k dispozici.

Naproti tomu odběry podzemních vod lze rozlišit na téměř jakékoli plošné jednotky. Prvním krokem řešení tohoto projektu tedy bylo rozdělení dat o současných odběrech a přírodních zdrojích podzemních vod (obojí z období let 2013-2018) na pracovní jednotky. Podle velikosti sum odběrů pak byly pracovní jednotky rozděleny na jednotky bez odběrů, s malými, středními, velkými a velmi velkými odběry.

I když je většina odběrů podzemních vod využívána pro zásobování obyvatel, neplatí to pro všechny odběry. Z toho důvodu byla zpracována ještě mapka pracovních jednotek podle velikosti odběrů pro pitné účely (předchozí mapky zahrnují všechny odběry bez rozdílu užití) - viz obr. 10. Vzhledem k tomu, že jde jen o doplňkovou mapku, je zde uvedena pouze ve variantě I, tedy podle absolutní velikosti odběrů.

Porovnáme-li grafy na obr. 5 a 9, je patrné, že při zohlednění odběrů pouze pro pitné účely o něco přibyly plochy pracovních jednotek bez odběrů a s malými odběry a obdobně mírně ubylo pracovních jednotek se středními, velkými a velmi velkými odběry. Proto další řešení už nadále pracovalo se všemi odběry. Pro přírodní zdroje byly použity stejné podklady jako při hodnocení kvantitativního stavu podzemních vod (tj. data ČHMÚ, data z Hydrogeologické rajonizace a z Rebilance zásob podzemních vod).

Čtěte také: Tipy pro udržitelnou domácnost

Vlastní porovnání odběrů a přírodních zdrojů v pracovních jednotkách bylo provedeno stejně jako hodnocení kvantitativního stavu útvarů podzemních vod, nicméně pracovní jednotky s malými odběry nebyly hodnoceny, neboť při takto nízkých odběrech je vlastní porovnávání velmi nepřesné. Pro výhledový stav - tj. pro období 2041-2060 s uvažovanou klimatickou změnou - byly přírodní zdroje podzemních vod poníženy stejným procentem, jaké vyšlo v případě základního odtoku v pracovních jednotkách útvarů povrchové vody pro model HadGEM2-ES. Co se týče odběrů, byly uvažovány ve stejném rozsahu jako v období 2013-2018.

Výsledkem byla rizikovost jednotlivých pracovních jednotek, a to jak současného stavu, tak výhledového, přičemž riziko se vztahuje k možnosti, že přírodní zdroje podzemních vod v důsledku sucha (v současnosti) nebo klimatické změny (ve výhledu) poklesnou natolik, že nebude možno uspokojit požadavky na odběry pro pitné účely. Pracovní jednotky byly rozděleny na nehodnocené (tj. bez odběrů, pouze s malými odběry a výjimečně s nejméně středními odběry, ale nulovými přírodními zdroji), dále na vyhovující jak při současném, tak při výhledovém stavu a pak na potenciálně rizikové nebo rizikové již v současnosti a nakonec opět na rizikové pouze ve výhledu.

Potenciálně rizikové jednotky se od rizikových liší stejně jako v případě výsledků kvantitativního stavu útvarů podzemních vod - rizikový výsledek se vyskytoval buď jen pro maximální, ale nikoli pro průměrné odběry, anebo se výsledky pro různě stanovené přírodní zdroje lišily. Výsledky pro variantu I (tj. pro absolutní hodnoty ročních průměrných odběrů) jsou uvedeny v mapce na obr. 11 a pro variantu II (pro odběry přepočítané podle ploch pracovních jednotek) na obr. 12.

Zajímavé je rovněž porovnání výsledků současného stavu na úrovni útvarů podzemních vod (hodnocení kvantitativního stavu) a rizikovosti pro pracovní jednotky - viz obr. 14. Ve výsledku kvantitativního stavu nebyly žádné nehodnocené útvary podzemních vod, ale i tak je podíl nevyhovujících ploch nejvyšší - 12,5 %, zatímco v rizikovosti je to u varianty I pouze 6,2 % a u varianty II 7,3 % rizikových či potenciálně rizikových ploch. Zdá se tedy, že hodnocení v menších jednotkách umožňuje lépe identifikovat problematická území.

Na druhou stranu je nutné mít na paměti, že nepřesnost dat o přírodních zdrojích, která je značná (např. stanovení přírodních zdrojů hydrogeologických rajonů podle ČHMÚ a podle výsledků Rebilance se často liší dost významně), se přepočtem na menší jednotky může ještě zhoršovat. Tento postup předpokládá, že přírodní zdroje jsou uvnitř hydrogeologického rajonu víceméně homogenní, což také neodpovídá realitě - např. vůbec nejsou vzata v úvahu místa soustředěného odvodnění, kde jsou nejčastěji realizovány odběry podzemních vod.

Určitou nepřesnost - byť menší než u přírodních zdrojů - vykazují i odběry podzemních vod, a to jednak z hlediska lokalizace (některá rozsáhlá jímací území jsou identifikována jen jedním bodem, i když by ve skutečnosti zasahovala do více pracovních jednotek), ale také z hlediska zatřídění do horizontu - dost často je podzemní voda čerpána jak ze svrchního horizontu (tedy z kvartéru), tak ze základních útvarů.

Na obr. 15 je představen poslední výstup projektu, jímž je přehled pracovních jednotek, u nichž se předpokládá, že ve výhledu dojde ke zhoršení - tedy že současný vyhovující stav se změní na potenciálně rizikový nebo na rizikový. Vzhledem k tomu, že porovnání obou variant ukázalo, že ve variantě II je méně nehodnocených pracovních jednotek, považujeme za relevantní výsledky podle varianty II (i když pro jistotu bylo zhoršení ve variantě I také vyhodnoceno). Plocha zhoršených pracovních jednotek činí pouze 8,8 %, z tohoto hlediska by tudíž bylo ve výhledu rizikových jenom 16,1 % celkové plochy. Zde je ale potřeba upozornit, že zmiňovaná nepřesnost dat pro současný stav se zvyšuje aproximací na delší časové období.

Cílem projektu bylo zjistit, jak významně ovlivní klimatická změna možnosti odběrů podzemní vody pro pitné účely k roku 2050. Vzhledem k tomu, že namodelované změny základního odtoku, reprezentovaného pro většinu útvarů podzemních vod přírodními zdroji, byly zpracovány na výrazně menší plošné jednotky, než jsou hydrogeologické rajony nebo útvary podzemních vod, byly i odběry podzemních vod agregovány detailněji. Tím mohla být zpracována bilance množství podzemních vod současného stavu na 1 220 pracovních jednotkách útvarů podzemních vod na rozdíl od 174 vodních útvarů.

Při agregaci odběrů na pracovní jednotky byly kategorizovány jednotky podle velikosti sumy odběrů - a to jednak podle průměrných ročních absolutních čísel (varianta I) a jednak podle přepočtu na plochu pracovních jednotek (varianta II). Na základě tohoto rozdělení byly odlišeny pracovní jednotky bez odběrů, s malými, středními, velkými a velmi velkými odběry. Při hodnocení rizikovosti byly vyloučeny jednotky bez odběrů, ale také s malými odběry, neboť u nich buď není žádný problém (pokud jsou přírodní zdroje dostatečně velké), nebo je porovnávání nízkých odběrů a nízkých přírodních zdrojů velmi nepřesné.

Vzhledem k tomu, že identifikace malých odběrů se pro obě varianty lišila, byly rozdílné i výsledky rizikovosti. Při porovnávání výsledků se ukázalo, že lépe vyhovuje varianta II. Při hodnocení kvantitativního stavu útvarů podzemních vod, jež z hlediska metodiky i období odpovídalo bilančnímu hodnocení současného stavu, vyšlo jako nevyhovujících nebo potenciálně nevyhovujících 12,5 % ploch, detailnější hodnocení tedy pravděpodobně znamená možnost lépe identifikovat problematická území.

Na druhou stranu je nutné mít na paměti, že již nepřesnost původních dat je značně velká a při zpodrobnění výsledků může dále narůstat.

Česko se nemůže do budoucna spoléhat na zásoby podzemních vod jako zdroje pitné vody kvůli změnám klimatu, řekl ministr zemědělství Zdeněk Nekula (KDU-ČSL). Na zásobování pitnou vodou se podzemní voda podílí zhruba z padesáti procent, druhou polovinu zajišťují vodní nádrže. Nekula uvedl, že růst průměrné teploty o dva stupně Celsia se očekává s vysokou pravděpodobností už kolem roku 2030, dříve se očekával takový růst teploty až v roce 2040, uvedl.

„To způsobí ztrátu v rozsahu 160 až 200 milimetrů vody ze srážkového úhrnu,“ řekl. Upozornil na to, že nárůst teploty vzduchu vede ke ztrátě velkého objemu vody výparem do atmosféry. „Již deset milimetrů srážek méně na našem území představuje přibližně 780 milionů kubíků vody. To je objem větší, než je obsah naší největší přehrady Orlík,“ řekl. Uvedl, že globálně se nejspíše nepodaří omezit emise skleníkových plynů, které vedou k růstu teploty i přes snahu států EU.

Ministr řekl, že pro zásobování pitnou vodou i výrobu elektrické energie mají zásadní úlohu přehradní nádrže. Uvedl, že 50 procent zásob pitné vody zajišťuje 47 vodárenských nádrží. Za celou dobu své existence nikdy neomezily odběry vodáren, i když několikrát jejich zásobní objem výrazně klesl, doplnil.

Nekula upozornil na to, že z disponibilního objemu podzemních vod se odebírá až 80 procent pro zajištění dostatku pitné vody. Její dostupnost ohrožuje například chybějící sněhová pokrývka nebo rychlý odtok vody z přívalových srážek. „Orientace na zdroje podzemních vod není do budoucna udržitelnou cestou při výhledu růstu teplot vzduchu,“ řekl.

Ministerstvo proto nabízí podporu pro propojení veřejných vodovodů a napojení na vodárenské nádrže. Za posledních šest let ministerstvo poskytlo na omezení následků sucha dotace ročně ve výši téměř 15 miliard Kč, 60 procent tvořily peníze z fondů EU,“ uvedl Nekula. Za toto období se postavilo 686 kilometrů vodovodních sítí, 43 úpraven pitné vody a financovalo se 63 projektů propojení vodárenských soustav. Vzniklo také přes 2300 malých vodních nádrží a rybníků.

Klima může mít vliv na zásoby pitné vody, Česko se ale obávat nemusí, protože má dobré zabezpečení svých zdrojů. Problém může mít do budoucna s užitkovou vodou, řekl v rozhovoru s ČTK Tomáš Hrdinka z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. "Zásobování pitnou vodou z vodního řadu je u nás poměrně robustní a zabezpečenost zdrojů pitné vody vysoká, s pitnou vodou by problém být neměl. Její spotřeba vlivem ekonomických důvodů stále klesá, dnes jsme na méně než polovině spotřeby na člověka ze začátku 90. let 20.

Poukázal na fakt, že se zvyšuje extrémnost klimatu, což může být problematické. "Prodlužují se období sucha, která se střídají s prudkými lijáky, které nedokáže krajina, a potažmo i lidstvo, beze zbytku využít. Voda řekami rychle odtéká, a to i v zimě, kdy dnes u nás více prší, než sněží. Podle něj lze obecně dělat dvě věci. Buď posilovat retenční kapacitu půdy zvyšováním její kvality a přeměnou krajiny. Druhou možností je zvyšovat zásoby vody v povodí prostřednictvím nových zdrojů, například výstavbou multifunkčních vodních nádrží. Jsou to zásoby využitelné pro člověka a jeho činnost v hospodářství. Vody je v rámci velkého vodního oběhu na zemském povrchu stále stejně. Nicméně je velmi nerovnoměrně geograficky rozložena či dosažitelná v čase i prostoru na různých místech planety.

Česko se nemůže do budoucna spoléhat na zásoby podzemních vod jako zdroje pitné vody kvůli změnám klimatu. Novinářům to ve středu řekl ministr zemědělství Zdeněk Nekula z KDU-ČSL. Na zásobování pitnou vodou se podzemní voda podílí zhruba z 50 procent, druhou polovinu zajišťují vodní nádrže.

„To způsobí ztrátu v rozsahu 160 až 200 milimetrů vody ze srážkového úhrnu,“ upozornil. A varoval, že nárůst teploty vzduchu vede ke ztrátě velkého objemu vody výparem do atmosféry. „Již deset milimetrů srážek méně na našem území představuje přibližně 780 milionů kubíků vody.

Uvedl, že globálně se nejspíše nepodaří omezit emise skleníkových plynů, které vedou k růstu teploty i přes snahu států EU. Ministr řekl, že pro zásobování pitnou vodou i výrobu elektrické energie mají zásadní úlohu přehradní nádrže. Upřesnil, že 50 procent zásob pitné vody zajišťuje 47 vodárenských nádrží. Za celou dobu své existence nikdy neomezily odběry vodáren, i když několikrát jejich zásobní objem výrazně klesl, doplnil.

Nekula upozornil na to, že z disponibilního objemu podzemních vod se odebírá až 80 procent pro zajištění dostatku pitné vody. Její dostupnost ohrožuje například chybějící sněhová pokrývka nebo rychlý odtok vody z přívalových srážek. „Orientace na zdroje podzemních vod není do budoucna udržitelnou cestou při výhledu růstu teplot vzduchu,“ řekl. Ministerstvo proto nabízí podporu pro propojení veřejných vodovodů a napojení na vodárenské nádrže.

Za toto období se postavilo 686 kilometrů vodovodních sítí, 43 úpraven pitné vody a financovalo se 63 projektů propojení vodárenských soustav. Vzniklo také přes 2300 malých vodních nádrží a rybníků. Ministr doplnil, že 100 milionů korun ročně jde na obnovu a modernizaci závlahových soustav a podpora směřuje i na protipovodňová opatření, loni to bylo 900 milionů korun.

Ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací Vilém Žák řekl, že dotace na propojování vodárenských soustav je cestou, jak se Česko může nejrychleji a nejefektivněji adaptovat na klimatickou změnu.

Předseda představenstva Svazu vodního hospodářství Petr Kubala poznamenal, že Česko nyní žije v době vodního blahobytu, který ale nevydrží věčně právě kvůli změnám klimatu.

„Význam ledovců jako nezastupitelného zdroje vody je nezpochybnitelný, stejně jako je nezpochybnitelné to, že po celém světě pozorujeme problémy týkající se ubývání ledovců, a tedy zásob vody v nich. To může mít v některých částech světa fatální následky pro každodenní život stovek milionů lidí. Ale problémy související s klimatickou změnou pociťujeme také my v našem regionu. Počasí se častěji projevuje v extrémních formách, čehož nejzřejmějším důkazem jsou povodně z loňského září. Aktuálně jsme v posledních měsících svědky opačné situace, kdy zásoby ve sněhu na našich horách jsou na začátku jara na minimu, protože v zimě nenapadl sníh.

Povodně v září 2024 přinesly pro SmVaK Ostrava přes řadu preventivních provozních opatření, jejichž cílem bylo snížit dopady extrémních srážek a následných povodní na služby pro odběratele, majetek společnosti, ale především zdraví a bezpečnost zaměstnanců, škody ve výši stamilionů korun. Jejich odstraňování musela společnost zajistit z vlastních zdrojů, protože na dotační prostředky nemá jako soukromá společnost na rozdíl od veřejných subjektů nárok. Z 80 provozovaných čistíren odpadních vod jich bylo nějakou formou zasaženo téměř 60, více než 20 jich bylo zaplaveno. Mezi nimi byly nejvíce poškozeny významné čistírny v Orlové, Bohumíně, a především Opavě. Společnost se musela vypořádat také s destrukcí jednoho z přivaděčů pitné vody do Karviné.

„Povodně jasně prokázaly nezastupitelnou roli Ostravského oblastního vodovodu jako páteřního systému pro výrobu a distribuci pitné vody v regionu. Ukázalo se, že stejně jako sucho, tak také přívalové deště a jejich následky mají bezprostřední dopad na lokální zdroje pitné vody, z nichž pochází pět procent naší produkce. V těchto odlehlejších lokalitách jsme řešili největší počet problémů, abychom zajistili zásobování odběratelů. Oproti tomu v případě centrálních zdrojů v podobě údolních nádrží (Kružberk, Šance a Morávka) a úpraven vody (Podhradí, Nová Ves a Vyšní Lhoty) si s touto situací umíme díky flexibilitě systému, kdy je možné do značné míry nahrazovat nejen zdroje a úpravny, ale také směr transportu pitné vody mezi jednotlivými částmi regionu, poradit.

V sobotu 22. března zpřístupní společnost u příležitosti oslav veřejnosti největší úpravny pitné vody v regionu v Podhradí u Vítkova a Nové Vsi u Frýdlantu nad Ostravicí veřejnosti. Jde o unikátní příležitost prohlédnout si provozy, které jsou klíčové pro zásobování většiny kraje kvalitní pitnou vodou z podhůří Jeseníků a z Beskyd. V Úpravně vody Podhradí u Vítkova v Oderských vrších lidé navštíví místa, odkud přitekla před více než šedesáti šesti lety v prosinci roku 1958 první voda zdrojově pocházející z údolní nádrže Kružberk do Ostravy - Krásného Pole.

Již od roku 1993 se slaví Světový den vody 22. března. Toto datum bylo ustaveno Organizací spojených národů na zasedání v Rio de Janeiru v Brazílii v roce 1992. Koordinační mechanismus OSN v oblasti vody a hygieny (UN-Water), který stanovuje tematické zaměření akce pro každý rok, v roce 2023 obrátil pozornost na urychlení změn v efektivním a udržitelným nakládáním s vodou.

Hlavní výsledky projektu byly dosaženy. Všechny výsledky mají přímou vazbu k cílům projektu a vznikly během řešení projektu.

Interaktivní mapa a datové sady

Interaktivní mapa poskytuje uživatelský přístup k datům formou interaktivní mapy a připojených tabulek a grafů s daty týkajícími se vyhodnocení rizik při zásobování pitnou vodou z hlediska dostatečnosti. Datové sady a dokumentace umožňuje stažení dat ve formátech vhodných pro jejich automatické zpracování. Datové sady týkající se vyhodnocení rizik při zásobování pitnou vodou z hlediska (ne)dostatečnosti vodních zdrojů. Datová sada je pouze ukázková a slouží výhradně pro demonstraci funkcí aplikace. Data v datové sadě nemusí odpovídat skutečnosti a nelze je použít pro hodnocení skutečného stavu ani pro další zpracování nebo pro formulaci jakýchkoli závěrů.

Článek představuje výsledky vyhodnocení možného dopadu klimatické změny na možnosti odběrů podzemní vody pro pitné účely k časové úrovni 2041-2060. Součástí výsledků je zpracování bilance množství podzemních vod současného stavu na menší plošné jednotky, než se dosud zpracovávaly.

Metodické řešení vychází z postupů vodohospodářské bilance a hodnocení kvantitativního stavu útvarů podzemních vod. Nejprve byla vyhodnocena bilance množství podzemních vod současného stavu na úrovni pracovních jednotek vodních útvarů, posléze výhledová bilance s možným dopadem klimatické změny. Porovnat bylo možné výsledky současného stavu - zatímco pro hodnocení kvantitativního stavu podzemních vod vycházelo jako nevyhovující 12,5 % plochy, při hodnocení pracovních jednotek vychází jako rizikové 7,3 % plochy. Toto snížení je dáno větší podrobností hodnocení. Klimatickou změnou pravděpodobně dojde ke zhoršení na 16,1 %, tedy o 8,8 procentních bodů proti současnému stavu.

tags: #zásobování #pitnou #vodou #klimatické #změny

Oblíbené příspěvky:

• HEIDRUN 18l: Podrobná recenze
• Odpad Šimonovice - informace
• Ideální stanoviště pro hořce
• Svoz odpadu Blansko
• Návody na rozvod vody a odpadu