Podzim bývá ve skalce a jejím nejbližším okolí vždy smutnější než jaro. Přesto je i dost takových skalniček, které potěší i v sychravém podzimu. Mimo několika dalších druhů jsou to především podzimní hořce, ale i dokvétající hořce z konce léta.
Naprosto bezkonkurenční jsou na podzim hořce z himálajské oblasti, především pak Gentiana sino-ornata. Jejich obrovské zářivé nálevkovité květy upoutají nádhernou modří a zajímavým pruhováním po vnější straně. Existují i jejich nejrůznější formy a kultivary, vypěstované nadšenci za roky, co se tyto hořce dostaly z přírody do kultury v zahradách.
Gentiana sino-ornata nalezl již v roce 1904 v Himálaji, v severozápadním Jünnanu (Yunnan), v horské oblasti Lichiang, anglický cestovatel a botanik George Forrest. Tyto hořce zde byl studovat vícekrát, neboť mu učarovaly. Hořec byl přesně popsán v roce 1918, neboť před tím byl popisován nesprávně. Při poslední Forrestově cestě v roce 1910 do oblasti Teng-Yueh (Čína) se mu podařilo nasbírat dostatek semen, aby s nimi mohli začít experimentovat v anglických botanických zahradách Royal Botanic Garden, Edinburgh a Ness Gardens v Cheshire. Zde jim rostliny již v roce 1912 vykvetly, později zahřížily a kultivace začala.
V severozápadním Sečuánu (Sichuan) byl panem Forrestem ještě nalezen shodný, ale odlišně lanceolátně olistěný hořec s mnohem většími (až 7 cm) květy, který byl v roce 1928 botanicky popsán jako Gentiana sino-ornata var. gloriosa. Není známo, že je pěstován.
Na svém přírodním stanovišti rostou hořce Gentiana sino-ornata v travách spolu s vřesovištními rostlinami, často i v mokřadech či na okrajích potoků. Milují hodně kyselou vlhkou půdu, hodně humusu.
Čtěte také: Jak pěstovat hořec hořepník?
Již z výše uvedeného vyplývají podmínky, jak hořce Gentiana sino-ornata pěstovat. Dostanou-li své podmínky, jsou velmi odolnou, snadno pěstovatelnou rostlinou, o kterou nebude třeba se příliš starat. Porostou si spokojeně samy bez vašeho vlivu ve vašem vřesovišti u skalky.
V zahradě se osvědčilo stanoviště v partiích s rododendrony a azalkami, případně s tzv. kanadskými borůvkami (Vaccinium corymbosum x Vaccinium angustifolium). Jsou-li tyto keře vysazeny tak, aby hořce měly od nich alespoň částečné přistínění a příliš je nepálilo slunce v létě, bude to pro ně první plus. Druhým plus bude stálé jemně trvalé vlhko, které potřebují i rododendrony. Třetím plus je dostatek světla „nad hlavou“ rostlin. Nutno přiznat, že ve vyšších nadmořských výškách u nás porostou lépe, než třeba v Polabí či Podyjí, kde jim je už trochu tepleji.
Gentiana sino-ornata je hořec, který na zimu téměř zatahuje, byť často kvete ještě na prvním sněhu v listopadu. Rostliny vydrží i -24°C (tzv. zóna 6).
Kdysi jsem viděl u nástupiště na železniční stanici Ramzová, v zahrádce pana přednosty, modrý „koláč“ těchto hořců. Měl průměr snad jeden metr. Bylo zřejmé, že je zde do kruhu vysazeno více rostlin. Ale byla to nádhera. Údajně pod hořci byly jarní cibuloviny, které v létě už jsou zatažené.
Celé jaro až do poloviny léta je rostlina ve stádiu malé růžice z úzkých špičatých listů. Během léta z růžice vyrůstají poléhavé lodyhy s úzkými kopinatým světleji zelenými listy, zakončenými velikými poupaty. S příchodem podzimu, obvykle od poloviny září se začnou otvírat první květy.
Čtěte také: Hortenzie řapíkatá - tipy pro pěstování
Jsou velké a efektní, okolo 5 cm dlouhé, kalíškovitého tvaru. Rostliny nebývají vyšší než 5 cm. Základní druh má krásnou sytou hořcovou modř, která je podélně z boku překryta zelenobílými proužky. Samozřejmě kultivary, obvykle kříženci s Gentiana ornata nebo Gentiana lawrencei (syn.Gentiana farreri), či již vzájemní kříženci, mají barevnost, velikost květů atd. s drobnými odlišnostmi. A právě odlišnosti, jak už to tak bývá, jsou u pěstitelů žádány.
Po odkvětu či po prvních silnějších mrazech poléhavé lodyhy hořců zežloutnou a obvykle odumírají. U řady kultivarů a často u základního botanického druhu se však tyto lodyhy jen zabarví do žluta, ale lodyhy už jsou přikořeněné, neboť na vhodném podkladu přihříží a pustí kořínky. Proto pozor - než se rozhodnete žloutnoucí lodyhu ustřihnout, lehce ji přizvedněte a podívejte se, zda nedrží kořínky.
Mezi znalci těchto hořců se ví, že stačí, aby vedle sebe rostly dvě různé formy těchto hořců, případně ještě dokvétajících letních hořců a jako milenci zplodí ze semen další formu. Proto u nás i v světě koluje mnoho nejrůznějších kultivarů. Některých velice zdařilých, jiných méně. Jenže množení ze semen je závislé na tom, zda rostlina udělá semena. Povětšinou totiž ne, neboť v podzimních dnech už není tolik vhodných opylovačů.
Na rostlinách se na méně vhodném místě mohou u rostlin vyskytnout onemocnění. Bývají napadány rzí, roztoči nebo houbovými chorobami. Naštěstí na to vše u nás existují přípravky, takže při prvním náznaku, obvykle skvrnkách na listech, je nutné chemii použít. Jinak rostlina může dosti rychle uhynout.
Je potřeba občas hlídat substrát, zvláště v dlouhodoběji trvajících horkých dnech. Jak známo, rašelina ráda přesychá a pak nepřijímá tak snadno vodu. I proto je dobré mít v ní přimíchaný písek a trochu humusu. Gentiana sino-ornata krátkodobý přísušek vydrží, protože má v zemi rhizomové provazcovité kořeny, podobné tenké mrkvi. Ty dokáží krátkodobě akumulovat vodu.
Čtěte také: Ne každé opuštění je přestupek
V zahradě, která má sama o sobě vlhčí mikroklima díky stromům či poloze, tento problém není třeba řešit. Na fotografii je vidět, jaké prostředí těmto hořcům vyhovuje. A vůbec nemusí být podmáčené, jak leckdo tvrdí.
Existuje mnoho druhů hořců, které se liší barvou, velikostí a nároky na péči. Hořec je známý nejen svou krásou, ale i léčivými vlastnostmi.
| Druh hořce | Barva květu | Doba kvetení | Výška | Poznámky |
|---|---|---|---|---|
| Gentiana acaulis | Intenzivně modrá | Jaro | Nízká | Známý svými sytě modrými květy |
| Gentiana lutea | Žlutá | Léto | Až 1,5 m | Léčivé účinky, používá se v tradiční medicíně |
| Gentiana septemfida | Modrá | Léto až podzim | Nízká, rozvětvená | Nízký, rozvětvený hořec |
| Gentiana verna | Zářivě modrá | Jaro | Malá | Jeden z nejkrásnějších a nejmenších druhů |
| Gentiana sino-ornata | Modrá s proužky | Podzim | Do 5 cm | Podzimní druh s velkými květy |
Hořce se ze zahrádek pomalu vytratily, ale to nevadí. Po letech si můžete opět nějaké pořídit a nejen ty, které si odkopkem přinesete z volné přírody, jak se to dělalo dřív. Hořce jsou nenáročné a dobře se hodí do skalky. Tvoří nízký porost, který kvete nejčastěji modře, ale i bíle.
Hořce patří ke kyselomilným rostlinám, vyhovuje jim vzdušná vlhkost a dostatek slunce. Nedá se říct, že by hořec odolával suchu či přemokření. Je to rostlina, která zálivku potřebuje a vyhovuje jí tak akorát. Nicméně dobrá propustnost skalky většinou zajistí právě ideální podmínky pro pěstění těchto typicky horských květin.
tags: #stanoviste #pro #horec #pěstování