Na trhu se už několik let prodávají tašky z biodegradabilního materiálu, který slibuje jedinečné vlastnosti. V horké vodě se rychle rozpustí, ve volné přírodě mu rozklad trvá do 180 dní.
Solubag je materiál na bázi polyvinylalkoholu a je ekologickou alternativou k plastovým výrobkům, píše se na české verzi webu výrobce. Není toxický a k jeho výrobě se nepoužívá ropa.
Pokud se ho chceme zbavit, lze jej rozpustit ve vodě o teplotě 25 až 85 °C. Na důkaz nezávadnosti zástupci firmy tuto vodu na svých prezentacích v závěru většinou vypijí. V přírodě se materiál údajně rozloží do 180 dní na „složky běžné v půdě“.
Podle jednatele společnosti RE-Soluble Miroslava Krejsy je zatím největší zájem o tašky z netkané textilie s potiskem. Firma z materiálu vyrábí tašky, ale také sáčky na psí exkrementy. Na obalu se píše, že sáček je možné spláchnout do WC.
„V případě že by se do odpadních vod dostávaly tuny materiálu, pak by to problémy dělalo, jelikož se polyvinylalkohol má tendenci opět shlukovat.
Čtěte také: Český Průvodce: Komunální Odpad a Společenství Vlastníků
„Vliv tohoto materiálu na čistírny odpadních vod bude velmi podobný materiálům, které se dostávají do kanalizačního systému v rozporu s obecně platnými pravidly. Problém podle něj spočívá v tom, že když se podobné materiály stanou součástí splaškových vod, tak v kanalizačním systému působí jako mechanická překážka a ucpávají kanalizační potrubí.
Podle hydrobiologa Jindřicha Durase ze státního podniku Povodí Vltavy je potřeba řešit řadu daleko palčivějších problémů. A to zejména při nakládání se srážkovou vodou. „Bioplasty se budu zabývat, s nadsázkou řečeno, až budou lidi lítat na Mars. My řešíme v tuto chvíli exkrementy v řekách, aby jich nebylo tolik v důsledku odlehčování kanalizace za deště,“ vysvětluje Duras.
Dalším problémem jsou zbytky léčiv nebo domácí chemie, což jsou stovky a tisíce látek. „Pak jsou tu mikroplasty, které jdou mimo všechny předpisy a analýzy a dostávají se do vod. Z velké části přes pračky z praní syntetického oblečení nebo také s vlhčenými ubrousky, které ve velkém unikají z kanalizace za deště. A těm se třeba prakticky nikdo nevěnuje. Podobně je to s ‚věčnými chemikáliemi‘ PFAS, kde už sice první krůčky jsou, ale stále je to téma před námi jako hora,“ vypočítává problémy Duras. Jen Ibuprofen má podle experta 39 rozpadových produktů.
„Bohužel 150 procent času mi zabere to, co jsme měli mít už dvacet let za sebou. A to znečištění fosforem a následný růst sinic, dokazování, že obrovské dávky znečištění z odlehčovaných odpadních vod za deště skutečně stojí za to řešit - kvůli bakteriální kontaminaci, mikroplastům či zbytkům léčiv.
„My se snažíme nabízet řešení, která jsou lepší než ta současná, tedy PET a PLA (kyselina polymléčná je bioplast vyráběný z kukuřičného nebo bramborového škrobu či z cukrové třtiny, pozn. aut.). Nicméně bioplasty obecně nejsou dnes považované za dobré řešení. Kromě výše zmíněných nevýhod působí problémy i mezi odpady. Na domácím kompostu se zpravidla nerozloží a těžkou hlavu dělají i kompostárnám. Proto i letos přijaté nařízení o obalech myslí i na bioplasty. Obaly z nich budou nově muset nést nápisy, že nepatří do domácího kompostu a že je lidé nemají odhazovat do přírody. Měly by být využívány pouze tehdy, pokud to má své opodstatnění, například, když jde těžko separovat bioodpad od obalu. EU nařízení v této souvislosti zmiňuje třeba sáčky na čaj.
Čtěte také: Podmínky pro nakládání s nebezpečnými odpady
Čtěte také: Nejvyšší správní soud a odpady
tags: #zastupce #ekologicke #firmy #kreisa #co #to