Nežádoucí dopady zavlečených druhů živočichů v přírodě

Nezvaní hosté, kteří přicestovali z dalekých krajů, mohou mít velký vliv na naši přírodu. Invazní druhy (nebo také invazní) jsou nepůvodní druhy rostlin a živočichů, které do našich krajů přicestovaly ze zahraničí. Pro náš ekosystém představují velké riziko, zejména svou dravostí a absencí přirozeného nepřítele. Velmi rychle se totiž v přírodě rozmnožují a vytlačují původní druhy.

Podle ministerstva životního prostředí je na našem území 78 nepůvodních druhů rostlin a 39 nepůvodních živočichů, jež mají negativní dopad na životní prostředí.

Příčiny šíření invazních druhů

Šíření živočišných druhů do nových lokalit je přirozený proces. Od objevitelských dob se ale stává hlavním motorem přesunů a šíření živočichů a rostlin člověk. Přibližně do 20. století nikoho nenapadlo, že by to mohl být problém.

Řeky a voda v nich jsou vhodným médiem, kterým k nám mohou pronikat nové druhy živočichů a rostlin. Samy od sebe ale většinou nepřicházejí, pomáhá jim v tom člověk. Jakými způsoby?

Příčinami jejich šíření je například dovoz a chov hospodářsky významných druhů, převoz v balastní vodě plavidel, nechtěné či úmyslné vysazení jednotlivci nebo třeba neuvážené vypouštění akvarijních druhů.

Čtěte také: Přehled druhů křemene

Příklady invazních druhů v ČR

Nutrie říční (Myocastor coypus)

Nutrie říční je hlodavec s velkými nažloutlými zuby a dlouhým úzkým ocasem. Dospělý jedinec může vážit až 10 kilogramů. Nutrie pochází z Jižní Ameriky a do Česka byla dovezena záměrně. Pro jejich libové maso se chovaly na farmách, ze kterých se uprchlíci rozšířili do volné přírody.

Nutrie říční si buduje dlouhé chodby v březích toků. To spolu s velkou konzumací vegetace v okolí břehů vede k jejich velké erozi. Úbytek pobřežní vegetace negativně ovlivňuje i hnízdění některých druhů ptactva, které pak nemají kde stavět hnízda.

Nutrie se velmi dobře přizpůsobily i žití ve velkých městech, kde je lidé přikrmovali mrkví nebo jablky. Problém nastává, když si nutrie na přikrmování zvyknou a začnou dobroty vyžadovat i u běžných návštěvníků oblastí, kde žijí. Dokážou být i agresivní a mohou napadnout děti i malé psy.

Želva nádherná

Původ želvy nádherné můžeme nalézt ve východní části Spojených států amerických a severovýchodního Mexika. Želvy nádherné jsou velmi populárním terarijním zvířetem. Dovážely se tak do celého světa. Jen během let 1989-1997 bylo ze Spojených států amerických vyvezeno více než 52 miliónů želv nádherných. Do volné přírody je pustili nezodpovědní chovatelé, kteří se již o želvu nechtěli nebo nemohli starat, a proto jim dopřáli svobodu.

Krunýř má želva nádherná olivově zelený až hnědý a vyskytují se na něm žluté proužky. Želva nádherná je velmi dobrý lovec a dokáže tak velice snadno zdecimovat populaci drobných rybek a korýšů, kteří se v okolí jejího nového domova vyskytují. Vlivem mírných zim je také dokázáno, že v naší přírodě dokázaly želvy přezimovat.

Čtěte také: Ohrožené děti a znečištění ovzduší

Mýval severní

Tento maskovaný bandita pochází ze Severní Ameriky. Na naše území se mývalové dostali během 20. století, kdy byli dovezeni do kožešinových farem. Přestože je jejich strava převážně rostlinného původu (ovoce, ořechy, kaštany), nepohrdnou však ani hmyzem, měkkýši, drobnými obratlovci, obojživelníky nebo rybkami. Mají také moc rádi ptačí vajíčka. Při hledání kořisti jsou velmi hbití a šikovní.

Kvůli značným potravním nárokům jsou velkými konkurenty našich drobných šelem. Vytlačují tak původní druhy a snižují biodiverzitu (různorodost živočichů) oblasti. Mohou také přenášet mnoho nemocí a parazitů.

Rak pruhovaný

Rak pruhovaný je nejmenší druh raka na našem území. Dorůstá délky maximálně 10 centimetrů. Tělo má světle hnědou barvu s typickými rezavými nebo tmavě hnědými pruhy na ocasních článcích. Klepeta jsou hnědá, ze spodní strany žlutohnědá. Stejně jako mýval severní pochází ze Severní Ameriky. V Evropě byl poprvé pozorován v Německu, odkud se migrací dostal i na naše území.

Oproti našim původním druhům je velmi nenáročný na kvalitu vody, ve které žije. Značně rychle se rozmnožuje a vytlačuje tak původní druhy.

Další příklady invazních druhů

• Slávička mnohotvárná
• Korbikula asijská
• Škeblice asijská
• Hlaváč černoústý
• Amur
• Tolstolobik

Dopady invazních druhů

Invazní druhy snižují diverzitu původních druhů, produkují alergenní pyl nebo přenášejí choroby hospodářských zvířat a pěstovaných rostlin. Dopady zavlečených druhů na biodiverzitu a i socioekonomické aspekty lidské činnosti jsou nejen celkově různorodé, ale u jednotlivých druhů se zásadně liší i šíře jejich spektra; možná rizika negativního vlivu se zdaleka netýkají jen ohrožení biodiverzity.

Čtěte také: Třídění odpadu z koupelny

Uvedu příklad z naší práce na Křesánovském potoce u Vimperka. Na metru čtverečním najdeme jednoho, možná dva raky říční. Hustota raka signálního je ale přibližně desetinásobná a překračuje nosnou kapacitu prostředí. Rak říční se v potoce vyskytuje také, ale jen v horních úsecích či nahodile - několik kusů mezi stovkami až tisíci raky signálními. Dříve potok sloužil k získání násadových pstruhů, dnes je to kvůli raku signálnímu takřka nemožné. Stejné zkušenosti mají i ve Velké Británii.

Invazní druhy raků obecně rychleji rostou a dospívají, snášejí víc ráčat, jsou odolnější a agresivnější a přenášejí račí mor, vůči němuž jsou imunní. Jejich negativní vliv na fungování celého ekosystému je prokázaný. Raci červení si navíc velmi rádi hrabou nory.

Lidé si většinou uvědomí problém až tehdy, když má dopad na hospodářství, na ekonomiku. V tomto ohledu bych zmínil právě hlaváče černoústého. Na Labi, ale třeba i ve Velkých jezerech v Severní Americe, kde se hojně vyskytuje, se podílí na úbytku jiných druhů ryb. Požírá jejich jikry a plůdek. Je velmi odolný a přizpůsobivý.

Jak přistupovat k nepůvodním druhům?

Přístup k invazním druhům komplikuje řada okolností. Některé se týkají samotných organismů a jejich chování. Počet nepůvodních druhů přítomných na našem území stále roste, v důsledku jejich záměrného i náhodného zavlékání. Zároveň se v čase mění i jejich chování a tím i to, jak jsou vnímány lidskou společností.

Mezi veřejností, v ochraně přírody a ve veřejné správě se dosud setkáme se směšováním a záměnami pojmů jako neofyt (tj. rostlina zavlečená v nedávné historii), druh nepůvodní (s přirozeným rozšířením mimo ČR) a invazní (dnes se silně šířící). Problémem je i fakt, že termínem „invazní“ se někdy mylně označují i v současnosti se šířící druhy původní.

Je přirozené, že laická veřejnost vnímá hlavně impakty nepůvodních druhů, které se jí přímo dotýkají, jako jsou invaze patogenů, alergenních rostlin, hospodářských škůdců nebo druhů, které ovlivňují využití území (prostupnost krajiny a zarůstání vodních ploch), a ostatní vlivy, např. na druhovou diverzitu, má tendenci spíše přehlížet.

Seznamy invazních druhů

Mezi odborníky i veřejností jsou známé tzv. červené seznamy (Red lists) ohrožených druhů. Obdobou pro nepůvodní druhy jsou seznamy černé (Black), šedé (Grey), varovné (Watch nebo Alert) a bílé (White).

• Černé seznamy obsahují nejvýznamnější invazní druhy, jejichž likvidace a management je prioritní a na vhodné metody likvidace by se měl důsledněji zaměřit výzkum.
• Šedé seznamy zahrnují druhy, jejichž vliv je malý, ale nikoliv zanedbatelný a jejichž omezování má v určitých podmínkách smysl, a také druhy s dosud neznámým impaktem, jejichž výskyt v krajině lze prozatím tolerovat, ale při jejich úmyslném rozšiřování užíváme princip předběžné opatrnosti.
• Varovný seznam nejčastěji obsahuje druhy, které se ve volné krajině daného území dosud nevyskytují, ale může hrozit jejich zavlečení nebo rozšíření z kultury.
• Na tzv. bílém seznamu pak jsou nepůvodní druhy, které lze pokládat za bezpečné.

V černém seznamu je nyní 78 rostlin a 39 živočichů, v šedém seznamu 47 rostlin a 16 živočichů. Ve varovném seznamu je 25 rostlin a 27 živočichů. V první, s doporučením na intenzivní management, je ambrozie peřenolistá, bolševník velkolepý, norek americký, mýval severní a kleštík zhoubný. Pro další dvě podskupiny černého seznamu je doporučen stratifikovaný přístup managementu.

Boj proti invazním druhům

Evropská unie disponuje strategií v boji proti invazním druhům, důležitá je ale její implementace v jednotlivých státech. Bohužel, řada věcí se řeší od stolu, dbá se na to, aby všechno bylo správně podle obecně platných pravidel, nevybočuje se. V reálu je ale nutné zároveň používat zdravý selský rozum.

Nejefektivnější v boji proti invazním druhům je osvěta. Někde už jsou v tom dál. Třeba v Irsku mají rybáři za povinnost před vstupem do rybářského revíru dezinfikovat si holínky nebo i rybářské náčiní, aby tam nezanesli nějaký patogen, třeba račí mor. Jeho spory mohou být přenášeny na rybářském náčiní na nové lokality, kde se může nalézat populace původních druhů raků. Jistou prevencí by mohlo být nenavštěvovat více revírů denně.

Důležitým milníkem pro Českou republiku bylo přijetí změnového zákona (č. 364/2021 Sb.), abychom mohli ukotvit předpisy k invazním druhům Evropské unie a následně přijmout Akční plán pro řešení problematiky prioritních způsobů šíření invazních nepůvodních druhů v České republice, který mimo jiné posiluje informovanost veřejnosti a její zapojení skrz tzv. občanskou vědu nebo právě zefektivnění kontrol na hranicích.

Hodnotící zpráva IPBES o invazních nepůvodních druzích

Na přelomu srpna a září proběhlo v Bonnu 10. plenární zasedání Mezivládní platformy pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES-10). Jeho nejvýznamnějším výstupem je přijetí hodnotící zprávy o invazních nepůvodních druzích a jejich kontrole.

Invazní nepůvodní druhy představují velkou globální hrozbu pro přírodu, ekonomiku, potravinovou bezpečnost a lidské zdraví. Sehrály klíčovou roli v 60 % dokumentovaných případů vymírání rostlin a živočichů a roční náklady s nimi spojené dosahují 423 miliard dolarů.

Zpráva konstatuje, že počet invazních nepůvodních druhů se celosvětově zvyšuje a s ním rostou i jejich negativní dopady. Očekává se navíc, že expanzi invazních druhů bude umocňovat růst průměrných teplot v důsledku změny klimatu. Napomáhají tomu také zrychlující se globální ekonomika, nárůst obchodu a cestování nebo demografické změny.

Podle zprávy IPBES bylo v důsledku lidské činnosti již více než 37 000 druhů zavlečeno mimo původní areál rozšíření. Více než 3 500 z nich se stalo invazními: v novém prostředí se usadily, šíří se a negativně působí na přírodu a často i na lidskou společnost.

Dobrou zprávou je, že pro nakládání s invazními nepůvodními druhy existují účinná řešení. Vůbec nejlepším a nejlevnějším z nich zůstává prevence, tedy například zajištění biologické bezpečnosti na hranicích a přísně prováděné kontroly dovozu. Pokud se již druhy rozšíří, je třeba je regulovat, jejich šíření omezovat a případně je z prostředí odstraňovat.

tags: #zavlečené #druhy #živočichů #v #přírodě #nežádoucí

Oblíbené příspěvky:

• Problémy a zápory chovu zvířat v ekologickém zemědělství
• Současnost stráže přírody NP Šumava
• Návod na zapojení pračky
• Blond vlasy a přírodní tonery
• Jak správně nainstalovat odpadní trubku kondenzátu