K tomu, abyste se stali svědky dechberoucích přírodních divů, nepotřebujete cestovní pas. Naše země se může pochlubit jedinečnou krajinou od pouští přes vodopády až po rozlehlé tundry. Pojďme prozkoumat některé ze skrytých pokladů, které nabízejí nevídanou krásu.
Národní přírodní rezervace Soos, která se rozkládá 6 km severovýchodně od Františkových Lázní, je geologickým zázrakem. Rozsáhlé rašeliniště, založené v roce 1964, se rozkládá na ploše 221 ha a nabízí 1,2 km dlouhou zpevněnou naučnou stezku, která návštěvníky provede vyschlým jezerním dnem.
Soos se vyznačuje zvláštním terénem připomínajícím Měsíc, který je erodovaný a pokrytý vrstvami žlutých a bílých minerálních solí. Můžete zde být svědky bublajících bahenních sopek a syčících vývěrů oxidu uhličitého, které vytvářejí nadpozemskou atmosféru. Rezervace je domovem nesčetných chráněných živočichů a řady unikátních mokřadních a slanomilných rostlin.
Pozoruhodnou zajímavostí je diatomitový štít, evropská rarita vytvořená z nahromaděných schránek diatomitů na dně jezera. Mezi rostlinami najdete nově objevenou řasu Percursaria percursa, která zvyšuje biologický význam lokality.
Přírodní rezervace Písčitý přesyp u Vlkova, která se nachází na severozápadním okraji CHKO Třeboňsko, je jednou z mála ukázek vátých písků v jižních Čechách. Písečná plocha, často označovaná jako česká Sahara, ležící asi 4 km jihovýchodně od Veselí nad Lužnicí a 1 km severozápadně od Vlkova, nabízí pohled do unikátního prostředí podobného poušti.
Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO
Vlkovský svah s řídkou vegetací je větrem tvarován do drobných písečných hřbetů a útvarů. Plocha, která převyšuje okolní krajinu o 4 až 6 m a rozkládá se v šířce asi 80 m, intenzivně odráží sluneční záření a vytváří vyšší teploty než v okolních oblastech. V minulosti byla lokalita aktivnější, vítr neustále přetvářel písek. Dnes se zde vyskytují vzácné suchomilné rostliny a teplomilný hmyz včetně pozoruhodné samotářské včely Andrena vaga.
Chcete-li zažít prales, kde vládne příroda, navštivte prales Mionší v Těšínských Beskydech. Rezervace o rozloze 170 hektarů ukazuje, jak kdysi vypadaly původní smíšené lesy Beskyd. Některé z nejstarších a největších jedlí zde dosahují výšky 45 až 60 metrů, obvodu až 5,5 metru a stojí již 250 až 450 let.
Prales byl v roce 2017 vyhlášen bezzásahovou zónou a je přístupný pouze po 7 km dlouhé naučné stezce Mionsi, která je otevřena sezónně. Stezka, která je zčásti tvořena úzkými loveckými chodníčky, je vyhrazena pro pěší turisty, čímž je zachována nedotčená nádhera pralesa.
Šumavská ledovcová jezera nabízejí klidnou krásu a fascinující historii. Největší a nejhlubší z nich, Černé jezero u Železné Rudy, dostalo své jméno podle tmavých lesních odlesků na své hladině. Nad jezerem se tyčí vysoký skalní masiv Jezerní hory, který umocňuje jeho dramatickou scenérii.
Nedaleko, na jihovýchodním svahu Jezerní hory, leží pověstmi opředené Čertovo jezero. Podle místních pověstí vyhloubil údolí jezera sám čert, kterému chytrá dívka překazila plány a přivázala mu k ocasu velký kámen. K dalším pozoruhodným ledovcovým jezerům v regionu patří Laka, Prášilské a Plešné, z nichž každé nabízí své jedinečné kouzlo a křišťálově čistou vodu.
Čtěte také: Oslava Přírody: Počátky
Milešovce, která se tyčí do úctyhodné výšky 836,6 m, se často přezdívá královna Českého středohoří. Její nápadná silueta a pozoruhodné rekordy z ní činí fascinující cíl. Tato hora je držitelem titulu největrnějšího místa v České republice, ročně zažívá pouze osm bezvětrných dnů. Časté bouřky, které se zde vyskytují až 30krát ročně, jí vysloužily přezdívku Hromová hora. Od roku 1953 je Milešovka národní přírodní rezervací, která chrání její jedinečnou flóru, včetně vzácné orchideje jadranské, objevené v roce 1874.
Milešovka se tyčí 350 metrů nad okolním terénem a nabízí jedinečný panoramatický výhled. Z meteorologické stanice na jejím vrcholu mohou návštěvníci dohlédnout až na Krkonoše, Šumavu, Krušné hory, Prahu a za výjimečně jasných dnů i na 300 kilometrů vzdálené Alpy.
Pravčická brána, symbol Národního parku České Švýcarsko, je jedním z největších přírodních skalních oblouků v Evropě. Ohromující útvar měří v základně 26,5 metru, výška oblouku je 16 metrů a horní plošina je ve výšce 21 metrů nad zemí. Ačkoli je výstup na vrchol zakázán, několik blízkých vyhlídek poskytuje nádherný výhled na zdejší přírodní zázrak.
V sousedství Pravčické brány se nachází Sokolí hnízdo, výletní zámeček postavený v roce 1881. Původně sloužil jako honosný penzion pro rodinu Clary-Aldringenů, nyní se v jeho prvním patře nachází Muzeum národního parku a v přízemí půvabná restaurace zdobená původními malbami.
Úpské rašeliniště leží mezi Luční boudou, Hraničním hřebenem, Obří boudou a Studniční horou ve výšce okolo 1400 m. Vypadá to tu jako v severské tundře, která sem zasahovala v době ledové. Své nejjižnější rozšíření zde nalezl ze severu pocházející malý ostružiník moruška, krčící se v podrostu borovice kosodřeviny, která zde má, jakožto druh původem alpský, zase své nejsevernější stanoviště.
Čtěte také: Brněnská příroda: Kam na výlet?
Úpské rašeliniště je jedna z přírodovědně nejcennějších partií Krkonoš a významnou hydrologickou oblastí. Vody zadržované v rašeliništi dávají vznik řece Úpě, která přes Úpskou hranu padá hluboko do Obřího dolu.
Moravský kras je největší a nejvýznamnější krasovou oblastí v Česku. Zpřístupněno je tu několik jeskyní, které se po zimě otevírají začátkem dubna. Za prohlídku ale stojí i jeskyně, které jsou volně přístupné. I když se nejedná o žádné rozsáhlé prostory, své kouzlo pro vás jistě mít budou. Stačí si vzít čelovku a můžete se vydat poznávat krásy krasu na vlastní pěst.
Mezi volně přístupné jeskyně patří například Rytířská jeskyně, Švédův stůl, Jeskyně Kostelík a Jeskyně Netopýrka. Po návštěvě jeskyní můžete nahlédnout na okraj propasti Macocha z vyhlídkových můstků.
V české kotlině nepatří step mezi běžné typy krajiny. Nejen kvůli této skutečnosti je Mohelenská hadcová step vyhlášena národní přírodní rezervací. Unikátní je svou faunou a florou, která je ovlivněna podložím této lokality, bazickým hadcem. Hadec je hornina obsazující vysoký podíl oxidů hořčíku, který se snadno přehřívá a dává tak vzniknout teplému a suchému mikroklimatu.
Vybrat si zde můžete ze dvou procházkových okruhů - jarní okruh měří 3,3 km a trvá maximálně 2,5 hod. Podzimní okruh měří 3 km a vyjde zhruba na 2 hodiny. Obě trasy jsou středně náročné a dochází na nich k velkému převýšení.
Ekosystém je oslabován, protože rostlinné druhy pro každé místo se vyvíjely miliony let, ale člověk najednou na různá místa zavlekl jako hospodářské rostliny druhy, které vytlačují ty původní. K nám botanici přinesli nádherný bolševník velkokvětý, který ale může způsobit popáleniny a vystrnadí ostatní rostliny. To samé jsou netýkavky na březích českých řek atd.
U živočichů je otázka invazivních druhů ještě palčivější. Příroda ztrácí pestrost a původní druhy rychle mizí. A na tom se můžou zásadně podílet i rybáři tím, že nebudou do řek vysazovat cizokrajné rybky.
Nejsem proti přehradám, které brání povodním nebo jsou zásobou pitné vody, ale nelíbí se mi zbytečné ničení řek. Spíš hloupost člověka, který si myslí, že ví, jak má vypadat strom, jakou má mít řeka zatáčku, jak má být hluboká apod., jenže příroda funguje jinak. Stejně tak nesmyslně na podzim uklízíme spadané listí, jimiž si stromy desítky milionů let zajišťovaly živiny a je to pro ně způsob, jak přežít. Nejsem milovník jednodruhových anglických trávníků.
Člověk měl vždycky tendence se do přírodních procesů plést a přírodu měnit k obrazu svému. Což není vždycky k jejímu prospěchu. Příroda je dokonalá, a pokud do ní nezasahujeme, umí zázraky. Proto se ty nejvzácnější lokality u nás stát rozhodl chránit.
tags: #zázraky #přírody #lesy #a #pralesy #zajímavosti