U příležitosti oslav 30. výročí od založení FTK vám přinášíme několik střípků spojených jak s historií, tak i současností FTK. Naší snahou bylo co nejméně do jednotlivých vyprávění zasahovat, aby autenticita byla co nejvíce zachována. Další audiovizuální střípky jsou také ke shlédnutí na samostatném video seriálu s absolventy a pedagogy FTK 30 let v pohybu. Najdete tam rozhovory např. ... prof. PhDr.
Fakultu tělesné kultury zřídil akademický senát Univerzity Palackého v Olomouci na svém zasedání dne 27. srpna 1990 podle §4 odst. 2 zákona č. 172/90 Sb. o vysokých školách a na základě závěrů Akreditační komise vlády České republiky ze dne 14. 11. 1991 č. j. 26.417/91-AK, kde v bodě 6.
Mám-li se věnovat studiu učitelství tělesné výchovy (dále jen TV), pak budu v otázkách jeho historie vycházet z prací Jana Štumbauera (2017a, 2017b, 2019) a zejména Vlastimila Štekra s Hanou Válkovou (2001). Kořeny vzdělávání učitelů TV v Olomouci, jak uvádí Štumbauer (2017a), však sahají až do roku 1946, kdy došlo k naplnění dlouholeté snahy o znovuobnovení univerzitní tradice. Ve stejném roce došlo v Olomouci k založení Ústavu pro vzdělávání profesorů TVy. Iniciátorem studia byl středoškolský profesor Zbyněk Losenický. Z tohoto ústavu se následně stala Katedra tělesné výchovy Pedagogické fakulty UP.
Na základě zákona č. 31/1953 Sb. byla Pedagogická fakulta UP transformována na samostatnou Vysokou školu pedagogickou v Olomouci (dále VŠP). V roce 1959 byla VŠP zrušena a Katedra odborné tělesné výchovy připravující v kombinaci s druhým předmětem tělocvikáře pro střední školy byla včleněna do Přírodovědecké fakulty UP. Toto pracoviště pak bylo až do roku 1980 spolu s Fakultou tělesné výchovy a sportu při Univerzitě Karlově v Praze jediným v českých krajích, které mělo právo vzdělávat v pětiletém studiu tělocvikáře pro střední školy.
Kromě toho byl v Olomouci v roce 1959 založen Pedagogický institut, na kterém byli vzděláváni učitelé TV pro základní školy (dále jen ZŠ) a učitelé pro I. stupeň ZŠ. Z Pedagogického institutu vznikla v roce 1964 Pedagogická fakulta, na které se vzdělávání učitelů TV pro I. a II. stupeň ZŠ stalo neodmyslitelnou a uznávanou součástí přípravy učitelů. Katedra odborné TV Přírodovědecké fakulty byla v roce 1968 rozdělena na tři. Všechna tato pracoviště i nadále připravovala učitele TV pro potřeby středních škol. V roce 1980 přešlo studium TV pro střední školy i s těmito třemi katedrami na Pedagogickou fakultu UP, na které byli vzděláváni, stejně jako na dalších pracovištích v Československu, v jednotném pětiletém studiu tělocvikáři pro střední i základní školu.
Čtěte také: Zdena Novinářka: Profil
V letech 1980-1990 došlo k výraznějšímu rozšíření a zkvalitnění činnosti kateder zajišťujících výuku oborové TV a k výraznému zlepšení materiálních podmínek pro výuku, což výrazně přispělo k naplnění mnohaletých snah o založení samostatné tělovýchovné a sportovní fakulty v Olomouci.
Snahy o reorganizaci studia učitelství TV v Olomouci spadají až do roku 1967 (Štekr & Válková, 2001), kdy Karel Měkota předložil první ucelený návrh na změnu koncepce přípravy budoucích učitelů TV v návaznosti na spolupráci všech, tehdy existujících kateder TV na UP. Tuto myšlenku se však nepodařilo zrealizovat zejména z toho důvodu, že by se jednalo o značné personální změny a také z vážných obav ze zhoršení ekonomických i výukových možností jednotlivých tělovýchovných kateder na UP.
Další ucelený návrh na zřízení samostatné fakulty s tělovýchovným zaměřením předložila až v roce 1987 skupina pracovníků zainteresovaných kateder Pedagogické fakulty UP v čele s Bohumilem Kubánkem a s tehdejším prorektorem UP Ivanem Cabákem. Ani tato iniciativa však k ustanovení samostatné fakulty nestačila. V tomto období se však výuka studentů TV opírala o vědeckovýzkumnou činnost všech zainteresovaných pracovišť.
Význam učitelů kateder se projevoval na poli trenérském, rozhodcovském i organizačním. Mnozí byli činovníky jednot, svazů i uznávanými odborníky ústředních řídících a výkonných orgánů.
Po vzniku samostatné fakulty v roce 1991 se studium učitelství TV opíralo o uznávané odborníky nejen republikového významu, a to v oblasti praxe i teorie. Snad všichni vzpomínáme na skvělé učební postupy gymnastů Břetislava Ruboše (i kanoistika) a Jana Nitky, gymnastek a tanečnic Jany Šopkové, Hany Krapkové a Hany Štekrové, špičkových učitelů basketbalu Milana Adamuse, Dušana Tomajka, házenkáře Lubomíra Šnitzera a později Jana Gogola. A ty hodiny volejbalu s Jaroslavem Matějem a Radkem Juříkem asi také nikdo nezapomene. Drobné hry Ferdy Mazala používáme ve své odborné praxi dodnes a při plaveckých lekcích Ladislava Banka a Ivana Junka jsme snad vypili polovinu olomouckého bazénu. No a ta výuka atletiky v podání Radko Zavřela a Hynka Seidla byla asi také zcela výjimečná a nezapomenutelná; na ně pak brzy navázali atleti Vítězslav Prukner a později i Liběna Kováčová.
Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu
No a co teprve ta kurzovní výuka? V podání Jiřího Hužvy, Ladislava Banka, Břeti Ruboše a mnohých dalších, již dříve zmiňovaných kolegů, se nejeden adept tělocvikářského řemesla naučil lyžovat, jezdit na lodích i kolech, pohybovat ve vysokohorském terénu, případně lozit po skalách. A ty večery s nimi se zcela jistě vryly do paměti mnohých generací učitelů TV.
A co teprve teoretické předměty! Výuka učitelů TV se opírala o vynikající pány profesory. V pedagogice, teorii a didaktice TV a sportu nás provázeli Jiří Novosad a Karel Frömel, základy biomechaniky v podání Františka Vaverky byly zcela jistě také nezapomenutelné. A co ta historie tělesné kultury s Vlastimilem Štekrem či teorie nebo filozofie tělesné kultury s panem děkanem Bohuslavem Hodaněm. Zajímavá psychologie sportu s Hanou Válkovou i Jaroslavem Hykelem oslovila mnohé studenty nejenom učitelství. Pohybové schopnosti a dovednosti a zejména jejich testování. Jasně, antropomotorika a nezapomenutelný Karel Měkota, později Jiří Zháněl. Co teprve ta nejoblíbenější funkční anatomie s Jarmilou Riegerovou, Miroslavou Přidalovou a následně fyziologie zátěže se Zdeňkem Vaňharou, Pavlem Vodičkou a později Pavlem Stejskalem. Na ty hodiny a dny strávené nad knihami určitě vzpomínáme doposud.
Od vzniku fakulty pracovalo její vedení na rozšíření pedagogického sboru. Vždy se záměrem, aby nově nastupující mohli postupně převzít výuku praktických i teoretických předmětů po odbornících, kteří se na výuce učitelství TV podíleli v předchozích desetiletích. Na katedru učitelství TV proto nastoupili atleti Vítězslav Prukner a Liběna Kováčová, gymnastka Soňa Formánková, volejbalista Radek Juřík, házenkář Jan Gogol, fotbalista Jiří Lužný, lyžařka Táňa Bank Navratíková. Na Katedru biomechaniky a technické kybernetiky si František Vaverka přivedl svého nástupce Miroslava Januru. Bez obou bychom si výuku biomechaniky v následujících letech vůbec nedovedli představit.
Se vznikem fakulty jsme se na jednom pracovišti, nově vzniklé Katedře kinantropologie a společenských věd, sešli se Zbyňkem Svozilem, Michalem Lehnertem, Jiřím Zhánělem a Mojmírem Fryčákem. Mojmír Fryčák se v roce 1995 vydal na dráhu fotbalového funkcionáře a Jiří Zháněl (antropomotorika) přešel kolem roku 2011 na Fakultu sportovních studií do Brna. Zbyněk Svozil se kromě didaktiky TV podílel i na výuce plavání, Michal Lehnert se zaměřením na sportovní trénink a jeho didaktiku se také významně podílel na výuce volejbalu a já jsem postupně přebíral po prof. Hodaňovi výuku Teorie tělesné kultury. Ve spolupráci s Milanem Adamusem a Dušanem Tomajkem jsem také vyučoval basketbal. Kromě pravidelné semestrální výuky jsme se významně podíleli i na kurzovní výuce letní i zimní. Mimo svoji profesní, zaměstnaneckou dráhu jsme se všichni tři věnovali dobrovolné trenérské kariéře. Ve Sportovním klubu Univerzity Palackého jsme desetiletí vedli příslušné sportovní oddíly. I na poli výkonnostního a vrcholového sportu jsme dosáhli nejednoho úspěchu v pozici trenérů.
Co však je a bylo na práci na fakultě velice přínosné, byly vynikající nejenom odborné, ale zejména přátelské osobní vztahy. Bez ohledu na praktické nebo teoretické zaměření a bez ohledu na naše odborná zaměření. Vazba na kolegy z katedry učitelství TV, TV prvního stupně, rekreologie, fyzioterapie a dalších tehdy existujících pracovišť atmosféru na nově vzniklé fakultě jen podtrhovala.
Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku
Těsně před rokem 1989 se oborová TV pro 5. až 12. ročník všeobecně vzdělávacích škol studovala s angličtinou, biologií, brannou výchovou, němčinou a občanskou naukou (dříve ještě s českým jazykem, matematikou, ruským jazykem a zeměpisem). Studium bylo pětileté a učitelé získávali aprobaci pro 5. až 12. ročník všeobecně vzdělávacích škol (základních i středních). Dálkové studium bylo šestileté. Se vznikem nové fakulty přešli všichni aktuální studenti TV z Pedagogické fakulty na Fakultu tělesné kultury. Tím byla zachována kontinuita vzdělávání učitelů TV na Univerzitě Palackého v Olomouci.
Od akademického roku 1991/1992 bylo studium učitelství TV (5. - 12.) opět rozděleno na pětileté studium pro střední školy a čtyřleté studium pro II. stupeň ZŠ. Dvě úrovně vzdělávání budoucích učitelů TV se později ukázalo jako nepraktické a od akreditace v roce 1997 se tato studia opět sdružila do vzdělávání pro II. stupeň ZŠ a SŠ. V této podobě známe sdružená studia až do současnosti.
Významným momentem ve vzdělávání učitelů na celé univerzitě Palackého bylo prosazení volné kombinovatelnosti studijních oborů realizovaných na pedagogické, filozofické, přírodovědecké a cyrilometodějské bohoslovecké fakultě. Později, byť jen krátkodobě, i na Fakultě zdravotnických věd. V kombinaci s TV se tak setkáváme vedle dříve standardně zavedených oborů také s matematikou, technickými vědami, fyzikou, chemií, výpočetní technikou, historií, filozofií, s různými lingvistikami (anglickou, německou, ruskou, francouzskou, španělskou, latinskou, japonskou, čínskou aj.) s učitelsky zaměřenou angličtinou, němčinou i s nově vzniklými obory výchovou ke zdraví, náboženstvím či společenskými vědami.
Zcela zásadní změnou v organizaci studia učitelství byl přechod na kreditní systém (ECTS - European Credit Transfer System) v roce 1999. Tento krok úzce souvisel s kompletním přechodem FTK na elektronickou evidenci studia prostřednictvím STAGu - tedy studijní agendy převzaté ze Západočeské univerzity v Plzni. Na prosazení a zavedení tohoto systému jsme se spolu s několika pracovníky Centra výpočetní techniky UP (zejména tehdejší vedoucí pracoviště František Zedník a Jana Kvasničková s Janem Roglem) podíleli i já a Jiří Vaculík, který zmiňovaný systém znal ze svého předchozího působiště v Plzni.
V této době (od roku 1997) jsem se již kromě akademické dráhy aktivně podílel na změnách v organizaci studia na FTK z pozice vedoucího studijního oddělení fakulty. Díky naší iniciativě jsme na naší fakultě STAG plně nasadili již v akademickém roce 1999/2000, tedy několik let před plošným zavedením na celé univerzitě.
V návaznosti na nové vzdělávací trendy se i dříve pětileté magisterské studium rozdělilo na dva stupně - tříletý bakalářský a dvouletý navazující magisterský. Přestože jsme na FTK dvoustupňový systém přípravy vysokoškolsky vzdělaných odborníků postupně zaváděli již od roku 1993 (tehdy pro studijní program fyzioterapie jako součást pětiletého magisterského studia) a první skutečně rozdělený bakalářský a navazující magisterský studijní program (tehdy Aplikovaná TV a Rekreologie) prosadili od akademického roku 1998/1999, tak u dvouoborového studia jsme museli počkat až na ostatní fakulty UP, až kompletně přejdou na dvoustupňové vysokoškolské vzdělávání. První uchazeče do dvouoborového bakalářského studijního programu jsme přijali až v akademickém roce 2006/2007, do navazujícího magisterského studijního programu až v akademickém roce 2009/2010.
Z pohledu přípravy učitelů TV se tento krok zpočátku nejevil jako zdařilý, ale s ohledem na postupně doplňované profese ukotvené zákonem o pedagogických pracovnících (pedagog volného času, asistent pedagoga a mnohé další) můžeme nyní konstatovat, že i bakalářský stupeň má své logické opodstatnění. Na FTK, potažmo na celé UP, byli hlavními iniciátory přechodu na dvoustupňový vysokoškolský vzdělávací systém Hana Válková (obor Aplikovaná TV) a Tomáš Dohnal (Rekreologie). Nikdy by se nám tyto změny nepovedly bez zásadní podpory tehdejšího vedení fakulty - zejména děkana Františka Vaverky a proděkana pro pedagogické záležitosti Karla Frömela.
V organizaci studia učitelství TV musím připomenout ještě tři další a zcela zásadní milníky. Tím prvním, pozitivním, byl kompletní přechod na modulové uspořádání studia na fakultě ve všech studijních programech se zaměřením na TV a sport. Myšlenku tehdejšího proděkana a následně i děkana fakulty Zbyňka Svozila jsme uvedli do života akademickým rokem 2011/2012. Takto jednoznačně vymezené, strukturované a modulově ucelené studium umožňovalo prostupnost nejenom na horizontální úrovni studia, ale zejména i na úrovni vertikální. Modulové uspořádání navíc umožňovalo i snadný přechod na různé stupně celoživotního vzdělávání. Zcela průlomovým byl i fakt, že každý, jasně deklarovaný a ucelený vzdělávací modul, byl ukončen státní závěrečnou zkouškou. V této podobě jsme všechny studijní obory z oblasti vzdělávání TV a sport i akreditovali. Vysvětlit a přesvědčit tehdejší zástupce Akreditační komise o správnosti našich kroků nebyl pro nás lehký úkol. Bohužel nám tento ucelený koncept vydržel pouze 8 roků.
Novelou vysokoškolského zákona z roku 2016 byly některé pedagogické profese zařazeny do kategorie státem regulovaných profesí. V případě FTK profese učitel TV (bakalářská i navazující magisterská úroveň) a pedagog volného času (bakalářské studium).
Dvouoborová studia, dnes nazývaná sdruženými studijními programy, patřila mezi základní stavební kameny, na kterých byla vystavěna v letech 1990-1991 Fakulta tělesné kultury.
tags: #zdena #žurnalistika #ekologie