Kvůli ochraně klimatu zdraží maso? Dopady na české spotřebitele

Kdo chodí pravidelně nakupovat, ten už dnes ví, že ceny dávno nejsou, co bývaly. Pomerančový džus za víc než sto korun, nebo máslo dražší než oběd v restauraci, nejsou výjimkou. Jenže tohle ještě není konec. Od konce roku 2025 začne platit nové nařízení Evropské unie, které se promítne do regálů supermarketů.

Unie chce zachraňovat světové lesy, ale platit za to budou obyčejní lidé. Maso, pití i další věci budou od roku 2026 stát víc. Není to kvůli vyšší kvalitě ani nové dani, ale kvůli papírům a sledování původu, které si vyžádá miliardy.

Přidušeni kouřem z hořících amazonských pralesů volají nejrůznější experti po radikální změně stravovacích návyků. Toho lze prý docílit hlavně daňovým zatížením jídla, jehož produkce nadmíru škodí klimatu, ať už kvůli přepravě na dlouhé vzdálenosti nebo destrukci „plic planety“ za účelem rozšiřování pastvin a polí s krmivy.

Odpůrci namítají, že klimatická daň na maso by nejvíce dopadla na ty nejchudší a k poklesu spotřeby stejně nepovede. O zavedení uhlíkové daně se nicméně zcela vážně diskutuje už i v Česku, a byť se (aspoň v dohledné době) určitě nebude týkat potravin, pojďme se aspoň hypoteticky podívat, jak by se takové zdanění mohlo projevit na účtu z prodejny potravin.

Jak by se mohla projevit klimatická daň na cenách masa?

Čísla o vzniku ekvivalentu CO2 při produkci jednotlivých druhů potravin se liší studie od studie, vesměs ale platí, než nejvíce emisí oproti jiným potravinám vytváří maso hovězí. Pro zjednodušení využijme internetovou kalkulačku na stránce klimatarier.com pracující s propočty Institutu pro výzkum energie a životního prostředí (IFEU) v Heidelbergu, která jednoduchou formou umožňuje zjistit si uhlíkovou stopu jídla.

Čtěte také: Znečištění ropy a Kazachstán

Podle kalkulačky tak při výrobě jednoho kilogramu hovězího vznikne 12,29 kilogramu ekvivalentu CO2, na vepřovém je to 4,15 kilo a na kuřecím 3,7 kg emisí. Přidejme k tomu jako alternativu ještě veganské tofu s 1,66 kilogramu.

Jakou však zvolit výši daně? Jedna možnost se sama nabízí, jelikož zdanění oxidu uhličitého už v Evropě léta funguje v podobně emisních povolenek. Za jednu tunu CO2 musí energetika a vybraný průmysl aktuálně zaplatit necelých 26 eur, tedy zhruba 672 korun. Pokud bychom tedy vycházeli z ceny emisních certifikátů, zdražila by klimatická daň kilo „nejškodlivějšího“ hovězího asi o 8,30 koruny. V případě vepřového by zdražení představovalo 2,80 koruny na kilo, u drůbežího 2,5 koruny a cena tofu by byla zhruba o korunu a deset haléřů vyšší. Při průměrné ceně 661 korun za kilogram pravé svíčkové by tedy šlo o zcela nepatrný příspěvek, který by k šetrnějšímu stravování přesvědčil málokoho.

Možné dopady vyšší sazby daně

Samozřejmě je možné nasadit i vyšší sazbu, byť se asi bude voličům jen velmi těžko vysvětlovat, že kvůli čistšímu ovzduší musí platit za jídlo více než elektrárny za emise. Toho jsou si politici vědomi a třeba v sousedním Německu, kde se aktuálně o uhlíkové dani diskutuje asi nejhlasitěji, se odvod na „špinavé potraviny“ zavést nechystají.

Přesto lze očekávat, že i tak se klimatická daň do cen potravin aspoň částečně přenese, a to vyššími dopravními náklady jak výrobců a obchodníků, tak samotných konzumentů při cestě na nákup. Pokud bychom si však opět čistě hypoteticky chtěli vypočítat dopad na cenu hovězího při předpokládané německé sazbě 35 eur na tunu CO2, představuje to zdražení kila hovězího asi o 11,10 koruny. Pro začátek. Počítá se totiž s postupných navyšováním. V roce 2030 se má za tunu oxidu uhličitého platit už 180 eur. To už představuje zdražení o 57,20 koruny na kilo, při průměrné spotřebě hovězího v Česku ve výši 8,3 kilogramy ročně pak zdražení o 475 korun na hlavu a rok, což už může v peněžence leckterá rodina pocítit.

Přesto to nevypadá to, že by k zavedení klimatické daně v dohledné době došlo. Ve prospěch milovníků masa hrají hlavně sebezáchovné pudy většiny politiků. V jejich neprospěch pak hořící prales, Greta Turnbergová a skutečnost, že při zhuntované státní kase se i klima může hodit jako argument, jak z lidí více vyždímat.

Čtěte také: Hostivařský požár: Jaké je ovzduší?

Nové klimatické cíle EU do roku 2040

Evropská komise představila svá doporučení pro další klimatické cíle EU. Do roku 2040 by podle nich Unie měla snížit emise skleníkových plynů o devadesát procent ve srovnání s rokem 1990.

Oproti původnímu návrhu unijní exekutiva vyšla vstříc protestujícím farmářům a upustila od konkrétních zmínek o snižování emisí v zemědělství. Doporučení znamená, že snižování emisí by mělo v následující dekádě pokračovat zhruba stejným tempem, ke kterému se EU zavázala pro období do roku 2030. Průběžným cílem pro rok 2030 je snížit emise skleníkových plynů o 55 procent ve srovnání s úrovní z roku 1990. Dlouhodobým cílem pak je mít do roku 2050 nulové emise.

Podle EK se tak i zvýší odolnost Evropy vůči budoucím krizím a posílí se energetická nezávislost na dovozu fosilních paliv. Náklady a dopady změn klimatu na člověka jsou stále větší a viditelnější, upozornila EK s tím, že jen za posledních pět let se ekonomické škody související s klimatem odhadují na 170 miliard eur (4,2 bilionu korun). EK dodala, že i podle konzervativních odhadů by větší globální oteplování v důsledku nynější nečinnosti mohlo do konce století vést ke snížení HDP Evropské unie přibližně o sedm procent.

Podle EK se předpokládá, že energetický sektor dosáhne úplně dekarbonizace krátce po roce 2040 díky všem nulovým a nízkouhlíkovým energetickým řešením, což znamená využití obnovitelných zdrojů, jaderné či geotermální a vodní energie. „Očekává se, že dopravní sektor dekarbonizuje prostřednictvím kombinace technologických řešení a cen uhlíku. Se správnými politikami a podporou může v přechodu sehrát roli i zemědělský sektor,“ dodává Komise ve své zprávě.

Ústupek zemědělcům

Podle EK je ale třeba rovněž zajistit, aby z přechodu na obnovitelné zdroje měli prospěch všichni občané, přičemž je třeba „věnovat zvláštní pozornost podpoře těch, kteří čelí největším výzvám“.

Čtěte také: Rovníkové ostrovy

Pracovní návrh podle agentury Reuters počítal původně i s tím, že zemědělství bude muset do roku 2040 snížit emise jiných plynů než oxidu uhličitého o třicet procent oproti úrovním z roku 2015. Představitelé EU ale už v pondělí naznačili, že tento cíl může být z konečného znění dokumentu vyřazen, což se nakonec potvrdilo. Rovněž byla vyškrtnuta doporučení pro občany, aby změnili své chování, například konzumovali méně masa, dodal web Politico.

Doporučení dále upozorňují, že pokud se globální oteplování neomezí na 1,5 stupně Celsia nad úrovní před průmyslovou revolucí, mohly by důsledky změn klimatu v podobě ničivějšího extrémního počasí znamenat do roku 2050 pro EU dodatečné náklady ve výši 2,4 bilionu eur (bezmála 60 bilionů korun).

Plán představený v úterý Evropskou komisí je jen doporučením. Konečný legislativní návrh bude až na nové Komisi, která vznikne po červnových eurovolbách.

Rozdílné názory českých europoslanců

Čeští poslanci se v názoru na doporučení Evropské komise neshodnou. Stanislav Polčák (STAN) označil návrh za „ambiciózní i dosažitelný“. Podle něj odhady ukazují, že už nyní přijatá legislativa povede k poklesu emisí do roku 2030 o 57 procent ve srovnání s rokem 1990. Podle Luďka Niedermayera (TOP 09) pomohou technologické změny, které se zavádí v ekonomice pro dosažení cíle stanoveného pro rok 2030, splnit i cíl o deset let později.

Alexandr Vondra (ODS) tvrdí, že Komise se snaží „vnutit lidem jiný životní styl, omezovat možnost jejich svobodné volby“ a že opatření povedou ke zdražení základních potravin, mléka či masa. Za nehoráznost a šílenost označila doporučení Kateřina Konečná (KSČM), podle níž mají již stávající klimatické cíle těžký dopad na průmysl a zemědělství.

Analytik: Cíli se blížíme, ale ještě tam nejsme

Pokud jde o plnění současných cílů, tedy o snížení emisí o 55 procent do roku 2030, z analýz národních klimaticko-energetických plánů vyplývá, že jsme na cestě ke zhruba 51procentnímu snížení, konstatoval analytik Tomáš Jungwirth Březovský z Asociace pro mezinárodní otázky. „Nejsme tedy tam, kde bychom být potřebovali, ale blížíme se tomu,“ dodal s tím, že cíl je možné ještě dohnat.

Česko je nyní mezi evropskými producenty skleníkových plynů v přepočtu na počet obyvatel na čtvrtém místě. „Protože máme plno uhlí v energetickém mixu a protože jsme vysoce průmyslová země. Hraje se také o budoucnost českého a evropského průmyslu vůči globální konkurenci, to si teď začínáme uvědomovat. A v dalším období bude určitě jednou z priorit EK nastavit správné financování tak, aby na to firmy dosáhly,“ uzavřel analytik.

Dopady sucha na ceny potravin

Kvůli probíhající změně klimatu je však většina těchto zdrojů ohrožena suchem. Kvůli změně klimatu tak hrozí zdražování masa a mléčných výrobků (včetně dalšího zdražování másla).

“Rozsáhlá mezinárodní studie ukázala, že téměř třetina všech vodních zdrojů, na kterých je ekonomika České republiky závislá, se nachází mimo její území. Například sója používaná v živočišné zemědělské výrobě ke zkrmování se z 57 procent dováží z regionů silně ohrožených nedostatkem vody. Pokles zdejší úrody vyvolaný změnou v rozložení srážek může způsobit růst cen masa a mléčných výrobků pocházejících z českých chovů.

Závislost České republiky na vodě ze zahraničí je stejně nebezpečná jako závislosti na dovozu fosilních paliv. Proto musíme naše zemědělství měnit a místo krmení dobytka ve velkochovech sójou rozvíjet ekologické zemědělství využívající místní zdroje. Potřebujeme také změnit naše lesnictví a přírodními způsoby zadržovat vodu v krajině.

tags: #zdraží #kvůli #ochraně #klimatu #maso #dopady

Oblíbené příspěvky:

• Fashion in the Czech Republic
• Kompostovatelné pytle na odpad
• Výběr rodinného auta do terénu
• Poznávání neživé přírody interaktivně
• Průvodce krok za krokem: Připojení WC odpadu