Zdroje látek z živé přírody

Organická chemie se zabývá organickými látkami. Organické sloučeniny jsou zásadní součástí živých organismů, mohou tedy být přírodního původu. Zároveň ochotně tvoří řetězce či cykly (kruhy), což dává vzniknout obrovskému množství organických sloučenin.

Zdroje organických látek

Zdrojem organických látek je např. biomasa, ropa, zemní plyn či uhlí. Většina známých organických sloučenin je uměle vyrobena (např. z výše uvedených zdrojů).

Biomasa

Jako biomasa se označuje souhrn látek tvořících živé organismy.

Uhlí

Černé uhlí pochází zejména z karbonu (to je perioda prvohor), v této době se zdejší území nacházelo na rovníku a rostly zde „lesy“ plavuní, přesliček a kapradin. Z černého uhlí se vyrábí koks pro výrobu železa. Hnědé uhlí v Česku pochází z neogénu („mladší třetihory“), vzniklo mj. z jehličnanů a listnatých stromů. Těží se povrchově v mostecké, chebské či sokolovské pánvi.

Ropa

Vznikla z mořských mikroorganismů (řas a živočišného planktonu). Ropa se nachází pod vrstvami nepropustných hornin, těží se jak na pevnině, tak na moři. Ropa je směs, především z uhlovodíků. Jednotlivé složky ropy se oddělují pomocí frakční destilace (respektive přesněji kontinuální rektifikace) na základě rozdílných teplot varu. Frakční destilací (a případnými dalšími úpravami) se získává např. propan-butan, benzin, petrolej, motorová nafta či asfalt. Z ropy též lze oddělit např.

Čtěte také: Vliv Energie na Přírodu

Zemní plyn

Zemní plyn obsahuje methan (\mathrm{CH_4}) a další těkavé uhlovodíky s krátkým uhlíkovým řetězcem. Mnohdy doprovází ložiska ropy či uhlí. V Evropě se těží v Norsku, dováží se např.

Uhlovodíky

Uhlovodíky jsou organické sloučeniny obsahující pouze atomy uhlíku (\mathrm{C}) a vodíku (\mathrm{H}). Jsou součástí fosilních surovin (zemního plynu, ropy), používají se např.

• acyklické - Uhlíkový řetězec je lineární (přímý) nebo rozvětvený, patří sem mj.
• cyklické - Uhlíkový řetězec je uspořádaný do cyklu (kruhu).
• aromatické - Obsahují aromatické jádro - systém delokalizovaných π vazeb (např.

Uhlovodíky jsou organické sloučeniny obsahující atomy uhlíku (C) a vodíku (H). V molekulách obsahují jednoduché vazby mezi atomy C.

• methan (\mathrm{CH_4}) - Nejjednodušší uhlovodík. Hlavní součást zemního plynu, spalováním za účasti kyslíku vzniká jen \mathrm{CO_2} a \mathrm{H_2O}.
• Uhlovodíky s jednou vazbou mezi atomy C jsou alkeny či cykloalkeny.
  • ethen (\mathrm{{H_2C\!=\!CH_2}}) - Rostlinný hormon (podporuje např.
• ethyn (\mathrm{{HC\!≡\!CH}}) - Má uplatnění v chemické syntéze.

Aromatické uhlovodíky (areny) obsahují aspoň jedno aromatické jádro - delokalizovaný systém π elektronů. Areny obvykle mají specifický zápach.

• Bezbarvá kapalina, toxická, karcinogenní.
• Aromatické jádro s navázanou methylovou skupinou, poněkud méně toxický než benzen. Rozpouštědlo.
• Při hoření organických látek mohou vznikat polycyklické aromatické uhlovodíky (např. benzo[a]pyren sestávající z pěti aromatických jader). Tyto látky jsou značně nebezpečné pro zdraví, nacházejí se např.

Deriváty uhlovodíků

Deriváty uhlovodíků jsou odvozené z uhlovodíků. Vznikají tak, že dojde k nahrazení atomu (či atomů) vodíku (\mathrm{H}) jinými atomy nebo funkčními skupinami.

Čtěte také: Které zdroje energie jsou nejméně škodlivé?

• Halogenderiváty uhlovodíků ve svých molekulách obsahují atomy halogenů (\mathrm{F}, \mathrm{Cl}, \mathrm{Br} či \mathrm{I}). Živé organismy je vytvářejí jen velmi vzácně, většina je jich uměle vyrobena. Mnohé halogenderiváty patří mezi „věčné chemikálie“, v přírodě se prakticky nerozkládají a dlouhodobě ji znečišťují. Dříve využívané freony (obsahující \mathrm{Cl}, např. R12 - difluordichlormethan) měly uplatnění v chladicích zařízeních a jako hnací látky do sprejů. V současnosti se v EU jako chladivo do klimatizací dopravních prostředků používá např. Jeho polymerací (zřetězením molekul) vzniká polytetrafluorethen (PTFE, komerčně teflon), který se využívá např. na nepřilnavé povrchy pánví, výrobě lyžařských vosků či nepromokavých membrán do oblečení a obuvi (odpuzuje vodu). Při výrobě teflonu se používají další fluorované látky, které jsou toxické/nebezpečné pro zdraví. Dříve šlo o PFOA = perfluorooktanovou kyselinu, dnes jde např. látku s označením FRD-903.
• Dusíkaté deriváty zahrnují zejména aminy (primární obsahují skupinu \mathrm{-NH_2}, např. benzenamin = anilin). Nitrosloučeniny obsahují skupinu \mathrm{-NO_2}, např.

Aminoderiváty neboli aminy obsahují v molekulách skupinu \mathrm{-NH_2}. Nitroderiváty obsahují skupinu \mathrm{-NO_2}. Často se využívají k výrobě výbušnin, při jejich rozkladu vznikají obvykle \mathrm{N_2} a oxidy uhlíku v plynném skupenství.

Alkoholy, fenoly, ethery - Alkoholy a fenoly obsahují hydroxylovou skupinu (\mathrm{-OH}). Příkladem alkoholů je ethanol (líh).

Aldehydy, ketony - Obsahují karbonylovou skupinu (\mathrm{C\!=\!O}).

Karboxylové kyseliny - Obsahují karboxylovou skupinu (\mathrm{-COOH}).

Mezi funkční deriváty karboxylových kyselin patří např. jejich soli a estery. Soli karboxylových kyselin vznikají zejména jejich neutralizací. Mýdla obsahují sodné nebo draselné soli vyšších mastných kyselin. Estery karboxylových kyselin jsou v přírodě významnými vonnými látkami (jsou např. součástí plodů, květů). Vznikají reakcí karboxylové kyseliny a alkoholu (esterifikací), produktem reakce je ester a voda. Používají se např.

Čtěte také: Význam obnovitelné energie

Ethylester kyseliny octové (ethyl-ethanoát) má využití v odlakovačích na nehty a jako rozpouštědlo. Methylestery mastných kyselin (MEŘO = methylester řepkového oleje) jsou součástí biosložky nafty.

Substituční deriváty karboxylových kyselin mají navázané další funkční skupiny na uhlíkovém řetězci. Patří mezi ně např.

Přírodní látky a materiály

Len je nádherný přírodní materiál. Vedle vlny je len nejstarší používanou látkou. Len má od přírody vlastnost ničit bakterie, je téměř antistatický a odpuzuje nečistoty. Len může pohltit až 35 % vlhkosti ve vzduchu, aniž by byl na dotek vlhký. Len se sice mačká, ale krásně podtrhuje ležérně elegantní charakter oblečení, je přirozeně lesklý a pevný. Podobně jako hedvábí má chladivé i hřejivé vlastnosti. Len příjemně chladí, odvádí vlhkost.

Mezi výhody konopné látky patří pevnost, odolnost, měkký a hřejivý povrch, prodyšnost, odolnost proti UV záření (konopná látka odfiltruje až 95% UV záření) a v neposlední řadě také antiseptické a antistatické vlastnosti. Konopná látka dobře odolává i plísním a nepřitahuje moly. Oblečení z konopí „v zimě hřeje a v létě chladí“. Při běžném pocení nezapáchá.

Juta patří mezi dlouhá, měkká, přírodní vlákna. Stonek juty je obdobné konstrukce jako len, rostlina dosahuje výšky 3 m. Juta není náročná na pěstování a patří mezi nejlevnější přírodní vlákna. Pěstuje se především v rozvojových zemích. Juta je vláknem, které dokáže výborně odolat všem různým mikroorganismům a dá se velice snadno obarvit. Tím, že je jutové vlákno ekologické, je zároveň i dobře recyklovatelné. Je to 100% ekologické bio vlákno. Juta je stejně odolné vlákno jako konopí a pevnější než bavlna. Juta disponuje i UV ochranou, nízkým teplotním vedením a antistatickými vlastnostmi. Juta se využívá především jako zdroj textilního vlákna, ze kterého se vyrábí různé textilní výrobky např.

Jsou to lýková vlákna z tropických rostlin, které patří ke kopřivovým druhům. Dorůstá do výšky 2-3 m. Usušené vlákna se prodávají v obchodech jako čínská tráva. Vlákno je omak jemné, má hedvábný lesk a je velmi pevné. Dobře se bělí nebo barví. Vlákna se používají na výrobu prádla, stolových látek, rybářských sítí, sítí proti moskytům.

První oděvy ze sójové látky se objevily ve 40-tých letech. Používal je i známý automobilový magnát Henry Ford. Masivní nástup však zaznamenala sójová látka až od roku 1999, kdy nastal výrazný zlom v technologii jejího zpracování. Vlákna jsou v podstatě vyráběna z odpadu, který vzniká při výrobě sójového oleje a lahůdky zvané tofu procesem podobným výrobě celulózy. O sójové látce se mluví jako o “kašmíru mezi rostlinami”. Je jemná, hladká a lehká. Absorbce vlhkosti je podobná jako u bavlny, ale lépe ji přenáší, a proto je pohodlnější. Sójová látka je pevnější než vlna a má také podobnou schopnost zadržovat teplo. Péče o oděvy ze sójové látky je jednoduchá.

Hedvábí je přírodní ušlechtilé vlákno, které pochází ze zámotků bource morušového. Největšími přednostmi hedvábí je jeho lehkost a lesk. Luxusní, tlumený lesk pravého hedvábí není snadné napodobit. Je to nejpevnější přírodní vlákno. Hedvábí je proteinové vlákno, které se přizpůsobí vaší tělesné teplotě a vytvoří ochrannou “druhou kůži”, která je nejen prodyšná, ale i izoluje. V létě příjemně chladí a v zimě naopak hřeje. Je odolné proti plísni a nežerou ho moli. Hedvábí velice rychle schne a absorbuje až 30 % vlhkosti, aniž by se zdálo mokré. Vaše pokožka tak zůstane v suchu a pohodlí. Snadno se barví.

Celulózové vlákno se používá v textilním a papírenském průmyslu. Vlákno je získáváno ze dřeva. Jejím derivátem jsou umělá vlákna jako je acetát celulózy nebo viskóza. Látky vyrobené z tohoto materiálu mají antibakteriální vlastnosti. Jsou hebké, jemné a mají tzv. chladivý efekt. Nejčastěji se používá v kombinaci s vlnou nebo bavlnou.

Bavlna patří mezi nejdůležitější a nejstarší textilní suroviny. Nejkvalitnější bavlnu dává Bavlník srstnatý. Tento keř dosahuje výšky 1,5-3m. Na keři vyrůstají tobolky, ve kterých jsou semena, ze kterých vyrůstají vlákna bavlny. Tobolka dosahuje velikosti vlašského ořechu. Po dozrání tobolka praskne a uvolní se z ní chomáčky bavlny, které se sbírají ručně nebo pomocí kombajnů. Díky svým vlastnostem se bavlna i dnes drží jako jedna z nejpoužívanějších plodin v textilním průmyslu. Bavlna je na omak příjemným a jemným materiálem a dokáže nasát velké procento vlhkosti. Je oblíbená při výrobě sportovního oblečení, ručníků, osušek, povlečení a prostěradel. Jednou z nejdůležitějších výhod bavlny je její velmi dobrá pevnost v tahu a v oděru. Pokud se bavlna namočí, její pevnost se zvyšuje a to až o neuvěřitelných 20 %. Bavlna se vyznačuje výbornou savostí a je vhodná i pro osoby s citlivější pletí, protože nedráždí pokožku.

tags: #zdroje #latek #z #zive #prirody

Oblíbené příspěvky:

• Analýza produkce odpadu
• Nová vyhláška o odpadech
• Zapsaný spolek a poplatky za odpad
• Tipy pro pěstování verbeny
• Co je ekologický přístup?