Tento ptačí druh obývá celý australský kontinent s výjimkou většiny pobřežních krajů. Zebřičky jsou zvláště hojné ve vnitrozemí. Zdržují se v trnitých křovinách, kde si staví hnízda lahvovitého tvaru. Ornitologové našli jejich hnízda také v dutinách větví stromů, v králičích dírách v zemi nebo v opuštěných hnízdech ledňáčků ve stěnách pískovců.
K vodním zdrojům přilétají v ohromných hejnech. Rády se sluní a koupají. Ve vodě cákají a stříkají křídly, aby se jim namočilo všechno peří. Po koupeli se usadí a stále si peří probírají. Když oschnou, začnou sbírat na zemi především semena různých druhů trav.
Hnízdí v koloniích. Ke stavbě používají hlavně suchou trávu a peří. Samička snáší 3-8 bílých vajíček, která však mají v jejich australské domovině slabý modrozelený nádech. Podle teploty a vlhkosti je doba sezení na vejcích 11-15 dní. Oba rodiče se střídají po uplynutí 150 minut a v noci sedí oba současně.
Po vylíhnutí jsou mláďata nejprve růžová, porostlá světlým chmýřím. V polovině druhého týdne mláďata již otevírají oči. Opět podle teploty, vlhkosti a způsobu výživy opouštějí všechna mláďata najednou hnízdní budku za 18-23 dny. Vylétlá mláďata rodiče ještě 11-14 dnů dokrmují, ačkoliv již sama přijímají potravu.
U tohoto druhu existuje pohlavní dimorfismus, tj. samec je vybarven jinak než samice. Sameček má směrem od hrdla až k břichu černé pruhy a také bíločerné páskování na vrchní části ocasu. Svým zbarvením připomíná africkou zebru. Samička nemá kaštanovou skvrnu na stranách hlavy a také je zbarvena jen popelavě šedě bez vlnkování a tečkování. Má však černou rysku pod okem a páskování na ocase.
Čtěte také: Zebřička pestrá
Protože zebřičky jsou neustále v pohybu, potřebují buď větší klec nebo voliéru. Pro jeden pár postačí klec rozměrů 600×400×300 mm, dvouklec má délku 1200 mm. Na dně klece mají písek, který jim pomáhá rozmělňovat potravu.
Zebřičky krmíme čumízou, lesknicí, mohárem, prosem, vše také naklíčené a přidáváme také senegálské proso v klasech. Ze zeleného krmiva to může být smetánka lékařská, salát, špenát, žabinec, dále jim nabídneme různé klasy trav a nadrobno rozsekané listy kopřiv. Před dobou hnízdění jim zavěsíme také sépiovou kost a převařené vaječné skořápky. Do pitné vody přidáme multivitaminový přípravek.
Známý odborník Robiller doporučuje, aby v místnosti pro přezimování byla teplota 10 stupňů Celsia, v době hnízdění 15 stupňů Celsia. Pokud jim vytvoříme vhodné podmínky, během roku zahnízdí v kteroukoliv dobu. Na základ hnízda používají rádi hrubší snítky, dále suchou trávu, seno, mech, cupaninu apod. Kotlinku vystýlají vatou a peřím.
Čtěte také: Nákupní chování v rozvojových zemích
Čtěte také: Život vlků ve volné přírodě
tags: #zebricka #chovani #v #prirode