Zemanovy názory na změnu klimatu

Klimatická změna v ČR, v Evropě i ve světě postupuje mílovými kroky. Začíná smrdět globální klimatickou katastrofou. Způsobují ji podle všeho rostoucí koncentrace skleníkových plynů (GHG) v ovzduší - oxidu uhličitého CO2, metanu CH4, oxidu dusného N2O.

Pořád jsou v ČR ignoranti klimatických změn, zvláště pak v řadách pravicových liberálních ekonomů včele s exprezidentem Václavem Klausem starším a velkých hospodářských lobby (energetika fosilních paliv, automobilové a letecká lobby ad.).

Bylo by ale hrubou chybou neúspěšný boj s klimatickými změnami házet jen na ideové fanatiky neregulovaného trhu, zběsilého ekonomického růstu, lobbysty ve službách průmyslu fosilních paliv apod., byť jejich významný vliv tu evidentně je.

Chápu, že žactvo a studentstvo nejen v ČR začíná stávkovat proti pokračující nedostatečné činnosti ve věci klimatických změn těch nahoře. Nepředpokládám ale, že by sami měli recept na efektivní řešení stále hrozivějšího problému klimatických změn. Dilema, zda mají stávkovat nebo se učit, mimo jiné o klimatických změnách, je reálné. Ale za stávky za ochranu klimatu bych je neodsuzoval. Rozhodně je proč protestovat. Chápu rodiče s dětmi, protestující proti stejnému. I když mnohá hesla na jejich často po domácku vyrobených transparentech jsou sympatická, zdaleka nestačí, stejně jako podobné aktivity v řadě jiných vyspělých, ale také rozvojových států.

Opakující se krachy světových konferencí o klimatických změnách jsou varující. Jistě, v Paříži v prosinci 2015 přece jen nakonec nějaké závazky byly sjednány. Obnáší ale jen třetinu potřebného snížení antropogenních emisí GHG a hlavně neobsahují žádný nástroj jejich zabezpečení. Nesdílím optimismus některých ze světové konference o klimatických změnách v Katovicích v prosinci 2018, byť se tam schválila metodika měření snižování emisí GHG. Nejen proto, že nový prezident USA od klimatických závazků svého předchůdce mezitím odstoupil. Není přitom jediný.

Čtěte také: Miloš Zeman: klima

Znalí světových i českých dějin vědí, že nešlo o žádnou idylku, že se v minulosti velmi často válčilo, loupilo, vraždilo, znásilňovalo, vypalovalo, přepadávalo, řádili hladomory, epidemie cholery a dalších obávaných nemocí atd. atp. Šlo vesměs o kořistění ve jménu bezuzdného sobectví, haleného často do náboženských či jiných ideových závojů. Na tom se bohužel do dnešních dnů mnoho nezměnilo, jen zbraně se neustále zdokonalovaly, takže jsou již půl století schopné spolehlivě vyhladit celé lidstvo na Zemi několikrát po sobě.

Můžeme se tvářit, že klima není problém. Tím ale nezmizí. Můžeme tvrdit, že nám jde o svobodu a demokracii, leč šíření této údajné svobody a demokracie lidstvo nejspíš nepřežije. Svoboda a demokracie ve všeobecné zkáze a zmaru? To snad ne! Tzv. svobodná, převážně soukromovlastnická tržní ekonomika má tendenci se neustále rozpínat, ekonomicky růst. Jan Keller to před 25 lety vyjádřil sloganem „Peníze nebo život!“, srozumitelněji řečeno „Buď budeš ekonomicky růst a požírat druhé, nebo budou ekonomicky růst ti druzí a ekonomicky zničí tebe.“ Je to tvrdý zákon kapitalistické konkurence, popsaný bezpočtukrát četnými ekonomy nejrůznějších ekonomických škol. Ekonomický růst se ale vesměs více či méně odehrává na úkor životního prostředí. Pro další a další ekonomický růst na planetě Zemi je stále méně místa.

Problém je ve skutečnosti, že při uspokojení základních hmotných potřeb všudypřítomná reklama vytváří stále větší množství potřeb umělých, falešných a ty vnucuje obyvatelstvu, ale také vládě a jinému veřejnému sektoru. Vlády přitom zpravidla tančí podle potřeb podnikatelů. Jestliže má Evropská unie (EU) a podobně velká část jiných zemí jako jeden z cílů vytvářet příznivé podmínky pro maximální rozvoj mobility (přepravy) zboží a osob, tj. pro maximální růst dopravy, je to cesta hrubě chybná, cesta do pekla ekologické i klimatické katastrofy. Všechny státy světa by měly usilovat o minimalizaci svých dopravních potřeb a jejich optimalizaci.

Politika levné dopravy, stejně jako politika levné energie, je neefektivní, těžce poškozuje životní prostředí a významně přispívá k rozvratu klimatu. První krok je zřejmý, boj proti válkám a militarizaci. Druhý krok je též zřejmý, světová klimatická konference by se měla shodnout na okamžitém zrušení mezinárodních mnohostranných smluv (charakteru zvykového práva) o osvobození mezinárodní veřejné dopravy od placení daně z přidané hodnoty včetně paliv a energie jí spotřebovaných a mezinárodní letecké, námořní a námořně rybářské dopravy od placení spotřební daně za pohonné hmoty a taková osvobození od placení daní zakázat, včetně vnitrostátní letecké a vnitrostátní vodní dopravy.

Pro ilustraci, ČR tak jen v roce 2009 daňově podpořila dopravu asi 44 mld. Kč, z toho 13 mld. Kč šlo na podporu spotřeby paliv a energie, vesměs ropných. Je tu ale jeden zásadní problém: žádný stát na žádné konferenci o klimatických změnách taková opatření nenavrhnul, takže se nedostala na pořád jednání. Třetí krok by měl být neméně zřejmý, zakázat dotace z veřejných rozpočtů na těžbu, zpracování a spotřebu fosilních paliv (údajně činí stovky miliard USD, byť se netýkají ČR) a zavést dostatečně vysokou daň za emise GHG, měřených tzv. ekvivalentem CO2, CO2ekv. Dotace na fosilní paliva jsou neobhajitelné bez ohledu na motiv (případné tvrdé sociální dopady je mnohem efektivnější řešit určitými sociálními kompenzace potřebným, nikoliv všem), obchod s povolenkami na emise CO2, rozvíjený dlouhá léta zejména EU, je zjevně neefektivní.

Čtěte také: Aktivisté a rezervace: Pohled zblízka

Pokrývá jen emise CO2, nikoliv emise metanu a N2O, pokrývá jen menší část emisí CO2 (velké emitenty), donedávna byly emisní povolenky na CO2 úplně nebo z velké části zdarma, takže na nich při chybném výchozím nastavení ČR vydělávala nemalé peníze, aniž by musela hnout prstem, a výrazným kolísáním jejich cen na trhu (princip je stejný jako kolísání cen jiných finančních derivátů) rozvrací rozvoj všech, kdo jsou do obchodu s povolenkami na emise CO2 zapojeni. V roce 2008 tehdejší ministr životního prostředí ČR Martin Bursík na otázku, proč ne místo neefektivního obchodu s povolenkami na emise CO2 nezavedla EU daň na emise CO2ekv. odpověděl, že nic jiného nebylo možné prosadit. Smutné, ale reálné vysvětlení.

Při nutném útlumu energetiky založené na spalování fosilních paliv nelze ale spouštět ze zřetele, že nebude-li dostatečná efektivní náhrada za utlumovanou exploataci fosilních paliv, zhorší se konkurenční schopnost příslušné ekonomiky (ekonomik), část výrob se může přesunout do zemí s nižším standardem ochrany klimatu a z hlediska ochrany klimatu může nula od nuly pojít. Bývalé evropské socialistické státy toto důvěrně znají. V 90. letech v rámci tzv. transformací ekonomiky zásadně zredukovaly svou průmyslovou a zemědělskou výrobu, což ale z hlediska ochrany klimatu znamenalo reálně jen přesun četných, na emise GHG náročných výrob do zahraničí. Z hlediska ochrany klimatu Země nula od nuly pošla.

Má-li lidstvo zastavit sílící rozvrat klimatu, musí zásadně snižovat a co nejdřív zastavit antropogenní emise skleníkových plynů. Ano, jiné možnosti lidstvo k disposici nemá. Je nutné se orientovat na co nejrychlejší zastavení využívání všech druhů fosilních paliv, nikoliv jen uhlí. Navíc pokud na místo oficiální kyotské metodiky měření emisí GHG použijeme celkové emise reprodukčního cyklu základních druhů fosilních paliv, vychází nejhorší ropa, a to i bez započtení následků četných válek o ropu, na druhém místě je zemní plyn, na třetím místě hnědé uhlí a nejméně špatné černé uhlí.

Problém je metodický, emise zejména metanu provázející těžbu fosilních paliv jsou zahrnuty v jiné hromádce než emise ze spalování fosilních paliv. Tato skutečnost snižuje zájem i chuť států, významných vývozců fosilních paliv, podporovat snižování emisí GHG. Naopak přijetí pravidla, že emise GHG uvolněných při těžbě fosilních paliv jdou za jejich spotřebiteli tuzemskými i zahraničními, by jistě zvýšilo tlak na jejich snížení a velcí exportéři fosilních paliv by se tolik nebránili přijímání závazků výrazněji snižovat emise GHG.

Pro úplnost je třeba dodat, že životnost emisí metanu v ovzduší je mnohem kratší ve srovnání s životností emisí CO2 v ovzduší, dnes činí jen asi 10 let. Když jsem počítal 0,5 % úniku metanu (v přepočtu na CO2ekv.) při těžbě uhlí a 2-4, resp. 3 % úniku metanu (v přepočtu na CO2ekv. při těžbě ropy a zemního plynu), z hlediska emisí GHG se staly nejhorší ropná paliva, uprostřed skončilo hnědé uhlí a nejšetrnější se stalo černé uhlí a zemní plyn. Podle mnohých odborníků ale průměrné úniky metanu při těžbě ropy a zemního plynu činí 6 %, podle některých dokonce 15 %. Pak ale ropa a zemní plyn v celkových emisích GHG vychází hůř než uhlí, zvláště černé.

Čtěte také: Historie a současnost Prezidentského fondu

Toto zjištění má závažné důsledky. Pokud se píše, že se snižují emise GHG plynofikací, není tomu tak, byť z hlediska emisí toxických škodlivin je plynofikace poměrně účinné opatření ke zlepšení čistoty ovzduší. Bojuje-li Greenpeace ČR proti prodloužení životnosti uhelné elektrárny Chvaletice, nemusí to klimatu pomoci, byť technické parametry této elektrárny jsou dlouhodobě nic moc. Kyotská metodika počítá propady vlivem lesů na základě plochy lesů při ignoraci změny zásob dřeva na pni, pokud není spojena se změnami rozlohy lesů. Chápu, že evidence zásoby dřeva na pni v lesích mnoha států je problém. Navíc se může výše zásoby dřeva na pni rychle měnit, viz stávající evropská kůrovcová kalamita.

Velice problematické je i samo vykazování co by snižování energetické náročnosti vytvořeného hrubého domácího produktu, ač by se měla vykazovat spotřeba paliv a energie na obyvatele a rok. Problém s prosazováním razantních, nejlépe absolutních úspor paliv a energie mají české země dlouhodobě již od dob starého Rakouska Uherska. Značný průmyslový potenciál řešení neusnadňuje. Měrná spotřeba paliv a energie v českých zemích dlouhodobě klesá, absolutně ale spotřeba paliv a energie se dlouhodobě zvyšovala.

Totiž, po roce 1989 byla značná část průmyslu a zemědělství ČR v rámci transformace zničena a nahrazena obdobnou výrobou v cizině, takže ochraně klimatu se plus minus nepomohlo, byť vykazované snižování spotřeby paliv a energie a emisí GHG se zejména v letech 1990-92 může zdát vysoké. Pozitivní je, že zbylý průmysl byl významně modernizován mimo jiné ke snížení spotřeby paliv a energie. Zásadní problém je, že nemalé úspory paliv a energie z instalace moderních technologií v průmyslu pohltily zvýšené emise z návazné dopravy, konané často na dlouhé vzdálenosti a v mnohem větším rozsahu energeticky náročnou a nešetrnou silniční dopravou. Energie ušetřená v pěti nedopravních sektorech ekonomiky ČR byla spotřebována v šestém sektoru dopravy, konkrétně v prudkém růstu státem mocně podporované silniční a letecké dopravě. Ostatní obory dopravy spotřebu paliv a energie snižovaly, rozšiřující se metro ve spotřebě energie stagnovalo, viz tabulka č. 1.

Rok 2016 předběžné údaje.

Tabulka č. 1 - Konečná spotřeba energie v ČR v letech 1990 - 2017 dle odvětví v PJ.

Snahy o cílevědomé snižování spotřeby paliv a energie byly za vlády V. Klause odmítány z ideových důvodů (narušovaly by prý neregulovaný trh), později byly jen chudým příbuzným v rámci podpor. Obrat nastal až s programem Zelená úsporám, který funguje až od roku 2010. Leč jak ukazuje tabulka č. Zpřísňování norem teplotěsnosti budov přináší určitý pozitivní efekt, byť zatím se na celostátní úrovni projevuje spíše v nezvyšování spotřeby paliv a energie. U stávajících objektů se sníží spotřeba paliv a energie na vytápění, ale úspora je pohlcena jednak novou výstavbou budov, jednak pořizováním mnoha dalších spotřebičů, zejména elektřiny, v 90. letech i rozšiřováním z hlediska komplexní energetické náročnosti velmi náročného elektrického vytápění.

Stručně a zjednodušeně ho lze popsat jako zásadní odpor proti mírovému využívání jaderné energie (jaderné zbraně na stráži míru i války kupodivu příliš nevadí...

Českou republiku podle Zemana brzdí pomalost soudů, stavebních řízení či výstavby dopravní infrastruktury. Ve svém poselství prezident řekl, že od příslušných ministrů očekává v těchto oblastech zrychlení. Nový stavební zákon patří mezi stěžejní legislativní plány vlády premiéra Andreje Babiše (ANO). Návrh, k němuž do tohoto týdne předkládaly úřady připomínky, se setkává s kritikou. Odmítají ho největší města, hasiči, památkáři i ochránci životního prostředí. Zeman uvedl, že ministryni pro místní rozvoj Kláru Dostálovou (za ANO) za předpis kritizují někdy právě ti, kdo k pomalosti přispívají.

Zeman a klimatická změna

Zeman uvedl, že se považuje za kacíře debaty o změnách klimatu, ze které se podle jeho názoru stává nové náboženství. V tradičním projevu Zeman řekl, že si není jist, zda rozhodujícím faktorem oteplení planety je činnost člověka. Zeman dodal, že by si také nepřál, aby se v unii prosadilo tzv. zelené bankovnictví. "To znamená, že úvěry nebudou poskytovány podle bonity investičních projektů, ale podle zelené ideologie," uvedl. V otázkách klimatické změny je podle Zemana nutné, aby lidé nezůstávali "v bublinách svých názorů". Prezident uvedl, že již miliony let se na planetě střídají teplá a chladná období.

"Uvádí se, že před několika miliony let dokonce byla průměrná teplota na zeměkouli o tři stupně vyšší, než je dnes. Ilustrovat by se podle něj tyto úvahy daly na případu Grónska. "Před tisíci lety bylo bohatým ostrovem s pastvinami, stády dobytka, čtrnácti farnostmi. Pak přišla malá doba ledová a obyvatelé Grónska zemřeli, dílem hlady a dílem zimou," uvedl.

Vládu prezident pochválil za předložení Národního investičního plánu. Odmítl výtky opozice, že seznam plánů do roku 2050 přibližně za osm bilionů korun je jen "zásobníkem" projektů. "Vím, že obsahuje i termíny a rozpočtované výdaje. Trochu mě jen zamrzelo, že výstavba nových jaderných bloků je v tomto plánu poněkud zpožděna," konstatoval Zeman. Plán počítá se dvěma novými jadernými bloky dohromady za 300 miliard korun.

V úvodu zhruba čtvrthodinového vystoupení Zeman připomněl, že zahraniční velvyslance v Praze obvykle vítá slovy o tom, že byli přiděleni do úspěšné země. "Má nejnižší míru nezaměstnanosti v EU, stabilní ekonomický růst, relativně klesající a poměrně nízký státní dluh," uvedl. Chválil také rostoucí průměrnou mzdu a důchody. "I když o nás Češích se říká, že jsme nejskeptičtější národ v Evropě, myslím si, že nad těmito úspěchy bychom se měli společně radovat," míní.

Prezident Miloš Zeman se ve svém vánočním poselství věnoval i změnám klimatu. Zeman uvedl, že se považuje za kacíře debaty o změnách klimatu, ze které se podle jeho názoru stává nové náboženství. V tradičním projevu Zeman řekl, že si není jist, zda rozhodujícím faktorem oteplení planety je činnost člověka. Zeman dodal, že by si také nepřál, aby se v unii prosadilo tzv. zelené bankovnictví. "To znamená, že úvěry nebudou poskytovány podle bonity investičních projektů, ale podle zelené ideologie," uvedl.

Ve vánočním poselství se Zeman vrátil i ke své kritice tzv. solárních baronů a podpory obnovitelných zdrojů energie. Ve svém nedělním projevu Babiš obhajoval mimo jiné schodek loňského státního rozpočtu. Podle něj za to může tzv. „Každý rok my všichni - občané, firmy i stát - platíme 47 miliard korun za obnovitelné zdroje a z toho 30 miliard za soláry.

Prezident se v poselství věnoval rovněž změnám klimatu. „Domnívám se, že z diskusí o klimatických změnách se stává nové náboženství. Dovolte mi proto, abych byl kacířem. Již miliony let se na naší planetě střídají teplá a chladná období. Uvádí se, že před několika miliony let byla průměrná teplota na zeměkouli o tři stupně vyšší, než je dnes. A nejsem si jist, zda rozhodujícím faktorem globálního oteplení je lidská činnost, a nikoli přírodní zákony, pohyb zemské osy a další kosmické vlivy,“ podotkl Zeman.

Hovořil rovněž o podpoře obnovitelných zdrojů, na něž vydává Česko desítky miliard korun ročně. „Jsou dotovány ve prospěch solárních baronů. Ve skutečnosti ale produkce solárních elektráren představuje pouhá tři procenta z celkové produkce elektřiny v České republice,“ uvedl Zeman.

Do budoucna by se podle Zemana mohlo stát, že se průmysl „přestěhuje“ za levnější energií do zemí v Asii. „Z Evropské unie by se stal ekologický skanzen s nižší životní úrovní jeho obyvatel,“ varovala hlava státu.

Ředitel Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd České republiky (CzechGlobe) Michal Marek označil dnešní názory prezidenta Miloše Zemana na klimatické změny za nepřijatelné a tragické. Zeman ve vánočním poselství řekl, že si není jistý, zda rozhodujícím faktorem oteplení planety je činnost člověka. Biolog a ekolog David Storch oproti tomu nepovažuje Zemanovy názory na klima za kontroverzní. Storch z Centra pro teoretická studia si myslí, že Zemanovy názory jsou vcelku umírněné.

Zeman hovořil o tom, že Evropská unie produkuje devět procent světových emisí, zbytek je Spojených států, Číny, Indie a dalších zemí. Podle Marka je Evropa zodpovědná za průmyslovou revoluci. „Pokud má Evropa intelektuální úroveň, je povinna jít příkladem, příklady táhnou.“

„EU dnes zaostává v rozvoji obnovitelných zdrojů za Čínou či Indií. USA rychle snižují spotřebu uhlí, prezidentu Trumpovi navzdory. Prezident Miloš Zeman v tradičním vánočním poselství uvedl, že se považuje za kacíře debaty o změnách klimatu, ze které se podle jeho názoru stává nové náboženství. V projevu, který během svátků Zeman přednesl již posedmé, že si není jist, zda rozhodujícím faktorem oteplení planety je činnost člověka.

Zeman dodal, že by si také nepřál, aby se v unii prosadilo tzv. zelené bankovnictví. „To znamená, že úvěry nebudou poskytovány podle bonity investičních projektů, ale podle zelené ideologie,“ uvedl. V otázkách klimatické změny je podle Zemana nutné, aby lidé nezůstávali „v bublinách svých názorů“. Prezident uvedl, že již miliony let se na planetě střídají teplá a chladná období. „Uvádí se, že před několika miliony let dokonce byla průměrná teplota na zeměkouli o tři stupně vyšší, než je dnes. Ilustrovat by se podle něj tyto úvahy daly na případu Grónska. „Před tisíci lety bylo bohatým ostrovem s pastvinami, stády dobytka, čtrnácti farnostmi. Pak přišla malá doba ledová a obyvatelé Grónska zemřeli, dílem hlady a dílem zimou,“ uvedl.

Zeman doufá, že diskuse v Evropské unii nedospěje k tomu, že se v ní objeví tzv. zelené bankovnictví, které upřednostní ekologická hlediska před ekonomickými. „EU produkuje devět procent světových emisí, těch 91 procent jsou země jako USA, Rusko, Čína, Brazílie, Indie. Prezident se dotkl i studentských stávek za klima, které se po vzoru ze světa konaly o některých pátcích i v České republice.

V poselství se Zeman vrátil i ke své kritice tzv. solárních baronů a podpory obnovitelných zdrojů energie. „Jestliže jsme vystaveni tlaku na to, abychom podíl obnovitelných zdrojů zvýšili, musíme si uvědomit, že jsou to zdroje nestabilní. Českou republiku podle Zemana brzdí pomalost soudů, stavebních řízení či výstavby dopravní infrastruktury.

Zeman také pochválil vládu Andreje Babiše za zveřejnění národního investičního plánu do roku 2050 za osm miliard korun. "Někdy se říká, že je to zásobník projektů, ale není to pravda. Prostudoval jsem si tento plán a vím, že obsahuje i termíny a rozpočtované výdaje. Zeman také uvedl, že se považuje za kacíře debaty o změnách klimatu, ze které se podle jeho názoru stává nové náboženství.

Jak mluvit o klimatické změně?

V posledních týdnech jsem se setkal s několika situacemi, které se týkají aktuálního tématu změny klimatu a mají jednoho společného jmenovatele. Ukazují mimo jiné to, jak bychom o změně klimatu mohli - v médiích i k lidem v našem okolí - mluvit tak, aby byla srozumitelnější. Aby lidé více vnímali, jak se už dnes dotýká jejich životů, a aby se z vědeckých rubrik a vzdálených částí světa přenesla mnohem blíže k nám všem. Uplynulý rok byl (zase) nejteplejším rokem v historii měření. I to je důvod, proč způsoby, jak o klimatické krizi komunikovat, je potřeba neustále zlepšovat, kultivovat a přizpůsobovat situaci. Pozitivní případy kolem nás jsou a je dobré si je ukazovat a mluvit o nich.

První setkání bylo začátkem prosince, kdy redaktor Českého rozhlasu Jan Kaliba převzal od Učené společnosti a Informačního centra OSN v Praze Cenu za komunikaci změny klimatu. Obdržel ji za své celoroční úsilí a sérii reportáží, kterým se v posledních letech věnuje jako specializovaný klimatický redaktor (podobnou pozici mají mimochodem zavedenou zřejmě už pouze dvě další redakce v celé České republice). Ve svém poděkování na sociálních sítích Jan Kaliba napsal: „Pro mě je změna klimatu téma bezpečnostní, politické, ale hlavně každodenní, týká se to nesnesitelného vedra v paneláku, předčasně rozkvetlých a pomrzlých jablek, vyšších cen olivového oleje, zrušené Jizerské padesátky, silnějších a častějších povodní a škod. A považuju to za největší zpravodajský příběh současnosti, který se média musejí naučit vyprávět, pokud mají vůbec zůstat relevantní.“ V několika větách tak jasně a srozumitelně popsal důležitý úhel pohledu a celkového přístupu k tomuto celosvětovému problému.

Druhou situaci jsem zažil na národní konferenci „Vzděláváme (se) pro klima 2“, kterou v Praze pořádalo Centrum ekologické výchovy SEVER a další organizace sdružené do projektu Učím o klimatu. Konference byla určena učitelům a učitelkám a dalším vzdělavatelům z celé republiky, kteří se zajímají o to, jak o změně klimatu učit ve školách nebo jak s ním pracovat s dětmi a mladými lidmi ve svých organizacích. Součástí programu byl i workshop nazvaný Jak se žije v Uhlotíně? Účastníci se během něj převtělili do rolí zastupitelů stejnojmenné obce. Na svém jednání diskutovali a rozhodovali o tom, jaká opatření, která se nabízejí v rámci takzvané Zelené dohody (Green Deal), mohou pro svou obec využít. Šlo o obec, ve které před nedávnem skončila těžba a jež se snaží přilákat turisty a udržet mladé. Součástí zadání byl omezený rozpočet i počet opatření, která obec může využít. Na jednání se sešli kromě vedení obce, ředitel místní školy, vlivný podnikatel, hospodský, zástupce mladší i starší generace - každý se svými zkušenostmi, zájmy i dalším kontextem.

Absolvovali dvouhodinovou podnětnou debatu, v jejímž závěru odhlasovali pro obec tři z nabízených možností. V závěrečné reflexi mimo jiné zaznělo: „Cenné na takové aktivitě může být to, že dokáže téma, které je mnohdy představováno jako něco, co je nám nařizováno z vrchu, kvůli kterému přijdeme o spalovací motory v autech, přenést na úroveň obce, ve které žijeme. Dostane tím úplně nový rozměr a nové úhly pohledu i jeho využitelnosti.“

Podobná zjištění a data přinesl i nedávno zveřejněný výzkum České klima 2024, který připravil Institut 2050 vedený ekopsychologem Janem Krajhanzlem. Výzkum zpracovaný na základě výpovědí více než 2200 respondentů mimo jiné ukázal, že většina obyvatel České republiky považuje změnu klimatu za závažný problém. Nadpoloviční většina dotazovaných souhlasila s tím, že bychom jej měli řešit co nejdříve či ihned. Rozcházeli se už ale v možnostech, jak jej řešit, i v tom, jak vnímají právě třeba zmíněnou Zelenou dohodu.

Data z tohoto výzkumu dále ukazují, že se významně liší naladění a vnímání Čechů ve chvíli, kdy s nimi mluvíme o ochraně přírody a péči o krajinu, tedy něčem, co je jim blízké a o čem mají jasnou konkrétní představu. Naopak vnímání Zelené dohody nebo podobných konceptů je silně ovlivněno nedostatečnou informovaností a ostřelováním populistů v rámci politického boje.

Zkušenost z tohoto výzkumu i obou výše uvedených situací tak směrem k učitelům - i všem ostatním, - může znít: Přibližujme změnu klimatu lidem kolem sebe jako příběh všedního dne. Popisujme její dopady (i možnosti řešení) na konkrétních příbězích lidí žijících s námi a kolem nás. Přesuňme se z oblasti vědy a vědeckého popisování jevu a jeho dopadů (i když vědu úplně neopouštějme) do běžných situací a částí dne, které zažívá každý z nás. Při představování potřebných kroků mějme velmi silně a důsledně na paměti aktuální tíživou ekonomickou situaci, ve které se dnes nachází velká část společnosti. Připomínejme, že to zohledňujeme, hledejme řešení, která lidem pomohou v důsledku ušetřit a výrazně nezdraží současné životy.

tags: #zeman #zmena #klimatu #názory

Oblíbené příspěvky:

• Příklady antibiózy
• Zaknihovaný cenný papír
• Těžba hnědého uhlí a limity
• Udržitelný život
• Vzduchotěsný koš: recenze