Země s největším podílem na devastaci přírody: Statistika a úvahy

10.03.2026

Za téměř dvacet let ve státní ochraně přírody jsem snad trochu v obraze. Proto dobře vím, co vše a kdo se v netechnických rekultivacích lomů v republice angažoval v posledních desetiletích, co všechno se (bez velkého medializování) povedlo prosadit. Rozhodně to není žádná nová hvězdička na ochranářském či odborném nebi.

Stejně tak za léta praxe vím, jak důležitá je změna legislativy a stejně tak vím, že změny se nedělají podle toho kolik článků se objeví v denním a jiném tisku. Změny se vaří v parlamentu, licitují se co za co mezi resorty, jednotlivými poslanci a stranami, atd.

Pokud budete objektivní i přesto jsem medializaci ve svém předcházejícím příspěvku nezavrhl, naopak jsem napsal, že je to potřebné. "Pri tezbe, rekultivaci, orbe pole apod. Jak se to vezme. Někdy vznikají a někdy nevznikají. Ano, odstranil, a pro přírodu to na určitých lokalitách není dobré. Ale na druhou stranu, lidi nemají rádi, když jim za domem hoří les, což je asi jediný disturbanční mechanismus, který může člověk v současné době ovlivnit.

Je naprosto marné oslovovat veřejnost, média a těžaře - to je pouze populismus. Jsem přesvědčen, že vědci z tak významné instituce by jiste mohli spolupracovat s právníky a potřebnou změnu zákonů připravit a předložit ji vládě nebo prostřednictvím zeleně uvažujících poslanců ji mohou předložit parlamentu. Na financování právníků by mohli najít peníze v grantech, případně se mohou obrátit na Ekologický právní institut.

Prestoze se o problematiku hloubeji nezajimas, jiste vis, ze v rade pripadu se nam (vcetne mnoha kolegu z jinych akademickych pracovist, z nevladek, ze statni ochrany prirody) podarilo prosadit rekultivaci prirodnimi procesy. Kolega Frouz z UPB ma v rukou pravni analyzu, podle ktere stavajici legislativa prirode blizky postupum nebrani. Rekultivace jsou prikazany, ale jejich metodika je velmi volna.

Čtěte také: Bretaň: Nedotčená příroda a mýty

Politici (i tezari) budou pochopitelne delat to, co si mysli verenost. Proto je osveta verejnosti prinejmensim stejne dulezita jako osveta politiku. Tedy neni nic "původní", "přirozené", ... příroda se nedělí na přírodu "cennou" a přírodu "nežádoucí" (v článku je tato příroda uváděna v uvozovkách) - to je pohled čistě antropický, spíše ideologický než vědecký -, ale prostě na ten či onen biotop, více či méně ovlivněný člověkem.

Co se rekultivací týká, jedná se o opatření, která mají rekultivovanou lokalitu navrátit do původního stavu. Nelze asi předpokládat, že stovky a tisíce hektarů dramaticky přeměněného území po povrchové těžbě budou ponechány svému osudu (příroda si samozřejmě "poradí", neboť i vytěžená jáma po uhlí je přírodou), protože toto území je (nebo spíše bylo) obvykle i životním prostorem lidí, ale snad lze dosáhnout toho, aby některé lokality byly ponechány bez úprav, a zvýšily tak diverzitu území.

A právě v tom je úkol vědců - odbornou fundovanou argumentací, oproštěnou od ideologického nátěru "opravdové přírody", prosadit ochranu těch lokalit, které zpestří rekultivované území a navrátí do něj dávno ztracená společenstva. A poznatek, že nové životní podmínky přinášejí nové životní příležitosti a možnosti není vůbec nový; každý, kdo chodí s otevřenýma očima a vidí přírodu v souvislostech, to ví.

Rekultivace jsou povinné ze zákona (44/1988 Sb., 334/1992 Sb. aj.) a mají vrátit území plnění původních funkcí, tedy funkcí, které území plnilo PŘED technickou exploatací. Věta "A poznatek, že nové životní podmínky přinášejí nové životní příležitosti ..." říká pouze to, že poznatek o (relativně) bouřlivém osidlování nové niky, vzniklé třeba devastací stávajícího biotopu, není nikterak nový, což by asi, myslím, nerozporovali ani autoři zmiňované knihy, ač osobně neznám ani jednoho z nich.

Vyznam lomu a spol. je v tom, ze prinaseji podminky pro tvorbu biotopu, ktere clovek z nasi krajiny uz prakticky odstranil. V lomech, na vysypkach, na odkalistich (...) zije cela rada ohrozenych i kriticky ohrozenych druhu organismu, ktere byly vsak jeste pred par desetiletimi vcelku beznymi.

Čtěte také: Problémy životního prostředí

Zaroven se snad zadny z nich v bezne krajine (a rada ani v rezervacich) mimo lomy apod. nevyskytuje, takze pokud je budeme rekultivovat, tyto druhy si jednoduse vyhubime. A paradoxne nejcennejsi jsou prave velke plochy - jen tam je mozne, aby se sukcesne mlade biotopy udrzely dostatecne dlouho a v dostatecne velkych rozlohach nutnych pro preziti druhu. Dnes se ale rekultivuje technokraticky odhadem 98% techto uzemi. To je drahe a pro nasi prirody naprosto fatalni.

Jaký smysl má udržovat či snad cíleně vytvářet biotop, který v našich podmínkách nemá původní ekvivalent? Nebo snad má - teplomilná skalní společenstva? Ale tyto biotopy přece stále v dostatečné míře existují, kdo by taky co stavěl nebo demoloval na skále. Chcete tedy "božskou rukou ekologa" za minimálních nákladů (není to to hlavní?) tvořit ve velké míře tyto biotopy nově?

Nyní konkrétně k lomům. Neberu Vám údaje o ohrožených druzích, ale jaký má smysl, když najdu ohrožených druh v kalové jímce? Kdo určuje, který druh je cenný a který ne? Vzácnost (ohrožení) se dá do určité míry statisticky podchytit, existuje na to i metodika, ale cennost?

Podle mého názoru, ať se budeme snažit o destrukci Země sebevíce, nenaděláme mnoho škody. Skutecne ma smysl chranit to, co je ohrozene. Pokud najdu v kalove jimce ohro...

Ekonomické souvislosti ochrany přírody

Ochrana přírody má nejen mezinárodní závazky, ale má i ekonomické vazby. Cílem je, aby se podařilo splnit společenské potřeby s co nejnižšími náklady. Zajištění ochrany přírody a krajiny by mělo být plně využíváno. Je však nedostatek finančních prostředků. Hlavním zdrojem financování ochrany přírody je zejména státní rozpočet.

Čtěte také: Aktuální ohrožení v USA

Problémy ochrany přírody souvisí s nedostatkem finančních prostředků nejen v rozpočtech jejich správ, ale i v rozpočtech obcí. Příjmy obcí v národních parcích snižuje např. osvobození pozemků v I. zóně od daně z nemovitostí. Tyto obce jsou pak odkázány na pomoc SFŽP, který jejich potřeby může krýt jen v malé míře. Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny definuje povinnosti ochrany "volné krajiny".

Z tab. 1 vyplývá prospěch zlepšení životního prostředí. Nápravě zanedbání péče o životní prostředí je nyní i v příštích letech věnováno množství prostředků. Současné velkoplošné zemědělské obdělávání činí krajinu neprůchodnou. Je třeba navrátit jí postupně ekologickou stabilitu.

Volnou krajinu jsou obecně známá. Je však nezbytné snížovat vyjímky ke vstupu. Využití sportovních zařízení do center, která je nutno udržovat na slušné úrovni, má svůj přínos. Území je pro lidi a nikoliv pouze pro její ochránce. Je třeba chránit hodnoty, které je nutno nejen chránit, ale i udržovat. Podobným klenotem je nebo by mohla a měla být česká krajina, které svou členitostí a půvabem jsou zvláště vhodné pro rekreační využití.

Cestovní ruch je velkým zdrojem příjmů pro města a obce. Příjmy obcí mohou pocházet z poplatků z turistického ruchu, ze zisku z vlastního podnikání obcí, nebo z dotací a úvěrů z různých zdrojů. Rychlý nárůst návštěvníků ČR po roce 1989 se projevil v odhadovaném příjmu 2 mld USD. Je třeba snížit nezaměstnanost a zachovat cenovou stabilitu a kurz koruny. Těžiště by měla převzít naše krajina, která má velkou hodnotou, rekreačními kapacitami a nabídkou vhodných aktivit.

Cestovního ruchu má jen velice omezený ekonomický význam. Regulaci návštěvnosti je důležitá. Rozvoj služeb všeho druhu a cestovní ruch významně ovlivňují ekonomický růst. Zejména zahraniční cestovní ruch je významným zdrojem deviz.

Je nutné skloubit ochranu přírodního prostředí a rozvojem cestovního ruchu. Je třeba vhodným způsobem rozdělovat prostředky z rozpočtu tak, aby byly veškeré nezbytné potřeby kryty. Zvýšená údržba atraktivních lokalit je nezbytná. Je třeba, aby "vlastníkem" chráněné i volné krajiny byl stát.