Život v přírodě: Rostliny a jejich druhy

Rostliny jsou skupinou organismů, které jsou převážně fotosyntetické. Vytvářejí kyslík nutný pro existenci většiny organismů. Jsou nedílnou součástí životního prostředí (např. v něm zadržují vodu) a jsou zdrojem potravy pro živočichy i člověka. Rostlinami se zabývá botanika.

Stavba a funkce těla rostlin

Rostliny obvykle pomocí fotosyntézy vytvářejí látky bohaté na energii, ale také produkují kyslík nutný pro život většiny organismů. Samy provádějí i buněčné dýchání. V přírodě mají úzké vztahy s dalšími organismy, spoluutvářejí krajinu a zadržují v ní vlhkost. Jsou zdrojem potravy živočichů i člověka. Lze je využít jako energetickou surovinu či z nich získávat nejrůznější látky.

Při fotosyntéze z oxidu uhličitého (\mathrm{CO_2}) a vody (\mathrm{H_2O}) vznikají organické látky bohaté na energii (zejména cukry, např. Organické látky vzniklé fotosyntézou samy rostliny využijí jako zdroj (zásobu) energie či stavební látky (např. dřevo je z látek, které vznikly fotosyntézou). Látky vzniklé fotosyntézou jsou též nositeli energie v potravních řetězcích (např. koza sežere pampelišku). V rámci buněčného dýchání rostliny přeměňují živiny (např.

Rostliny mohou být jednobuněčné či mnohobuněčné. Buňky rostlin typicky obsahují chloroplasty zajišťující fotosyntézu, vně cytoplazmatické membrány jsou ohraničené pevnou buněčnou stěnou. Zásobní látky či barviva rozpustná ve vodě se skladují ve vakuolách. Tělo vyšších rostlin je rozlišeno na orgány.

Vegetativní orgány

Vegetativní orgány, např. kořen (a), stonek (b), list (c), zajišťují získávání látek potřebných pro život rostliny a její růst.

Čtěte také: Zdraví z přírody

Kořen

Kořen u cévnatých rostlin uchycuje rostlinu v půdě nebo na podkladu. Rostlina pomocí něj přijímá vodu a minerální látky. Kořen je nečlánkovaný, většinou nezelený a většinou roste ve směru působení tíhové síly. Kořenová čepička chrání dělivá pletiva na vrcholu kořene.

Kořeny mohou být zdužnatělé (a, např. u mrkve, petržele). Liány se přichycují podkladu tzv. příčepivými kořeny (b, např. břečťan). Tropické rostliny (např. epifytní orchideje) tvoří vzdušné kořeny (c), kterými přijímají vlhkost ze srážek. Mangrovy mívají chůdovité kořeny (d), aby se vyrovnaly s měnící se výškou hladiny. Parazitické rostliny (např.

Stonek

Stonek zajišťuje rozvádění látek po těle rostliny, vyrůstají z něj listy a další orgány. Sám může provádět fotosyntézu (obsahuje buňky s chloroplasty). Přesouvání látek v rostlině (zejména prostřednictvím stonku) zajišťují cévní svazky, ty mají část dřevní (xylém) a lýkovou (floém). Dřevní část vede vodu s minerálními látkami od kořenů vzhůru. Lýková část přesouvá organické látky vzniklé fotosyntézou z místa vzniku (source, např. listy) na místo spotřeby (sink, např.

Podle podoby stonku se rostliny dělí na byliny (a, stonek nedřevnatí) a dřeviny (b-‍c, stonek dřevnatí, vytváří se u něj druhotná kůra a případně borka). Pokud jsou listy po celé délce stonku, označuje se tento stonek jako lodyha, naopak z přízemní růžice vyrůstá zpravidla bezlistý stvol.

Stonek se může přeměňovat na kolce (ostré zkrácené větvičky připomínající trny, např. u trnky - 1), hlízy (např. u lilku bramboru - 2), úponky (např. u vinné révy - 3) či oddenky (vodorovné stonky u povrchu půdy, často se zásobní funkcí, např.

Čtěte také: Šumava: Příroda a historie v jednom

List

Listy vyrůstají ze stonku. Mají plochou čepel, která může ke stonku být připojena řapíkem. Listy obvykle fotosyntetizují. Pomocí průduchů v jejich pokožce dochází k výměně plynů s okolím. Listy mohou být jednoduché (a), nebo složené z více menších lístků (b-‍d).

Listy se mohou přeměňovat např. na úponky (1), trny (2), pasti masožravých rostlin (3), listeny (listy, v jejichž úžlabí vyrůstají květy či květenství - 4) či palisty (5).

Květ a rozmnožování

Samčí součástí květu jsou tyčinky (a), jejichž prašníky vytvářejí pyl. Samičím orgánem je pestík (b), v jehož semeníku jsou uložena vajíčka (c). Na semeník navazuje čnělka a jedna či více blizen, na které je přenášen pyl při opylení. Tyčinky a pestíky bývají chráněné květními obaly. Pokud obaly vypadají jednotně, jde o nerozlišené okvětí. Květní obaly též mohou být rozlišené na kalich (d), který je zpravidla zelený, a korunu (e), která je mnohdy pestrobarevná. Části květu jsou umístěné na rozšířeném konci stonku, květním lůžku (f).

Hmyzosprašné rostliny většinou pomocí medníků = nektarií (g) vytvářejí nektar a lákají hmyz barvou či vůní květů. V tropech a subtropech rostliny mohou opylovat i ptáci (např. kolibříci, strdimilové) či letouni. Větrosprašné rostliny mívají méně nápadné květy a redukované květní obaly.

Co se týče symetrie (souměrnosti) květu, pravidelné květy mají více rovin souměrnosti (např. u zvonku, I). Souměrné květy mají jednu rovinu souměrnosti (např. u hrachu, II), opylovači k nim mohou přistupovat zpravidla jen z jednoho směru. Stavbu květu lze popsat grafickými květními diagramy či textovými květními vzorci.

Čtěte také: Objevte listnaté lesy s Larousse

Rostliny většinou mívají oboupohlavné květy (a). Pokud jsou na jedné rostlině oddělené samčí a samičí květy, je rostlina jednodomá (b). U dvoudomých rostlin (c) jsou samčí a samičí květy na různých jedincích (např.

Květy často bývají seskupené do květenství. Mezi typy květenství patří například úbor (a, u hvězdnicovitých, např. sedmikrásky), (složený) okolík (b, u miříkovitých, např. u kopru), klas (c, např. u ječmene), hrozen (d, např. u lilie zlatohlavé), lata (e, např. u ovsa), hlávka (f, např. u jetele) nebo jehněda (g, např.

Opylení (1) je přenos pylu na bliznu pestíku (u krytosemenných). Z pylového zrna vyklíčí pylová láčka, ta proroste do vajíčka. Zde proběhne oplození (2), splynutí pohlavních buněk. U většiny rostlin probíhá opylení pylem jiného jedince, takové rostliny jsou cizosprašné.

Ze semen vyrůstají nahosemenné a krytosemenné rostliny. Zvnějšku je semeno kryto osemením. Uvnitř je zárodek nové rostliny, ten obsahuje děložní lístky (dělohy) se zásobními látkami (u krytosemenných 1-2, u nahosemenných může být děloh více). Semena vznikají oplozením vajíček. U krytosemenných rostlin jsou ukryta v plodu.

Plody a semena

Plod mají krytosemenné rostliny, vzniká z pestíku (hlavně ze semeníku) a případně dalších částí květu. Obsahuje jedno či více semen. Semena chrání, vyživuje, může napomáhat jejich šíření. Plody lze dělit např.

• bobule - Např.
• peckovice - Např.
• malvice - Např.
• lusk - U bobovitých rostlin, např.
• tobolka - Např.
• oříšek - Např.
• nažka - Např.
• obilka - U lipnicovitých (např.

Z jednoho květu s více pestíky vzniká souplodí (např. souplodí nažek u jahodníku - i, peckoviček u ostružiníku - j), z květenství vzniká plodenství (např.

Semena či plody se mnohdy rozšiřují na větší vzdálenosti. Při přenášení větrem mívají křídla (l) nebo chmýr (m). Plody/semena přenášená vodou musejí být odolná proti vlhkosti, např. díky zesíleným stěnám či voskové vrstvičce (n). Plody/semena se též mohou šířit na těle živočichů (např. u lopuchu - o, mrkve), k tomu jim pomáhají háčky či lepkavé výrůstky. Při šíření uvnitř těla živočichů plody/semena procházejí trávicí soustavou (např.

Některá semena (např. dymnivky - q, violek či vlaštovičníku) mají zvláštní lepkavé výrůstky, tzv. masíčko. To láká mravence, kteří semena pak přenášejí. Některé rostliny svá semena „vystřelují“ na určitou vzdálenost (např.

Na šíření rostlin se podílí i člověk. To může vést k zavlečení nepůvodních druhů na nová místa. Jednoleté rostliny vyrostou a vytvoří plody během jednoho roku (např. Dvouleté rostliny prvním rokem vytvářejí vegetativní orgány, druhým rokem kvetou a plodí (např. Víceleté rostliny žijí déle než dva roky, kvetou a plodí pouze jednou (např. Vytrvalé rostliny kvetou a plodí opakovaně, zpravidla od určitého věku (např.

Taxonomické skupiny rostlin

Řasy

Řasy jsou umělou skupinou organismů. Díky chloroplastům provádějí fotosyntézu, jsou to významní producenti. Mají eukaryotní buňky (s pravým jádrem). Některé řasy patří mezi rostliny (ruduchy, zelené řasy), jiné náleží do jiných skupin organismů (např. chaluhy, rozsivky, obrněnky). Řasy mohou být jednobuněčné, jejich buňky mohou tvořit kolonie, mohou být také mnohobuněčné. Chloroplasty (plastidy) řas (a rostlin obecně) v základu vznikly pohlcením sinice, tzv.

Ruduchy žijí především v mořích. Získává se z nich karagenan či agar, tyto látky slouží jako stabilizátory a zahušťovadla v potravinářství. Agar je též významným živným médiem pro kultivaci bakterií. Z mořských ruduch se vyrábějí pláty nori užívané např.

Rozsivky (1) jsou jednobuněčné. Mají dvoudílnou schránku z oxidu křemičitého, usazováním schránek vzniká křemelina čili diatomit (2, užívá se ve filtrech, třeba v potravinářství). Chaluhy (3, hnědé řasy) jsou mnohobuněčné, jejich stélky mohou měřit až 60 m. Řasy patřící mezi rostliny v širším smyslu (tedy supergroup Archaeplastida) mají primární chloroplast vzniklý endosymbiózou sinice.

Mechorosty

Mechorosty jsou evolučně původní skupinou rostlin. Jsou přizpůsobené životu na souši, nemají však cévní svazky, což souvisí s jejich omezeným vzrůstem. Pravděpodobně patřily mezi první suchozemské rostliny (vyšší rostliny), souš osidlovaly již v ordoviku v prvohorách. Mechorosty se rozmnožují pomocí výtrusů.

Mechorosty obvykle rostou ve vlhkém prostředí, vyskytují se jak na holé půdě, tak společně s dalšími rostlinami, rostou i na skalách a borce stromů. Příchytná vlákna (a) slouží mechům k přichycení v substrátu. Lístky (fyloidy, b) na mechové rostlince vyrůstají z lodyžky (c), v níž mohou být jednoduchá vodivá pletiva. Na vrcholu lodyžky též vyrůstají pohlavní orgány (samčí pelatky, nebo samičí zárodečníky - mechové rostlinky jsou obvykle odděleného pohlaví). Po splynutí pohlavních buněk vyrůstá štět (d) s tobolkou (e), v níž se tvoří výtrusy (f). Mechová rostlinka je tzv. gametofyt (tvoří pohlavní buňky), má polovinu genetické informace - je haploidní. Splynutím pohlavních buněk vzniká štět s tobolkou, který je převážně diploidní (má dvě sady genetické informace).

• bělomech sivý (1) - Tvoří zakulacené „polštáře“, které mají šedomodrý nádech (z toho „sivý“ v názvu).
• rašeliníky (4) - Neustále přirůstají a spodní část se rozkládá za nepřístupu vzduchu, čímž vzniká rašelina. Ta se používá např. v zahradnictví.
• Mezi játrovky náleží např. porostnice mnohotvárná (5).

Plavuně, kapradiny a přesličky

Plavuně, kapradiny a přesličky patří mezi cévnaté rostliny (mají pravé cévní svazky, které rozvádějí po jejich těle látky). Plavuně jsou evolučně původní skupinou cévnatých rostlin. Většinou mají jednoduché čárkovité listy. Velké množství druhů plavuní žilo v prvohorách (zejména v karbonu), v této době dosahovaly i stromovitého vzrůstu (např. Lepidodendron). Biomasa těchto plavuní (a dalších rostlin) se ukládala v močálech, díky čemuž postupně vzniklo černé uhlí.

Kapradiny jsou obvykle byliny, v tropických oblastech rostou i stromovité druhy. V Česku žijí zejména na stinných místech či v blízkosti vody. Některé druhy však mohou žít i ve vodě či přichycené na jiných rostlinách (jako epifyty, zejména v tropech). Nejběžnější kapradiny patří do řádu osladičotvaré. Jejich mladé listy bývají spirálně zkroucené. Výtrusné kupky (a) naspodu listů jsou kryté ostěrami (b), obsahují více výtrusnic (c). Výtrusy jsou z výtrusnic vymršťovány.

• hasivka orličí (d) - Největší kapradina na území Česka, roste po celém světě (kosmopolitně). Cévní svazky na příčném řezu řapíkem listu připomínají rakouskou orlici. Roste např.

Přesličky mají přeslenitě větvené stonky, na nich se nacházejí drobné šupinovité listy.

Nahosemenné rostliny

Mezi nahosemenné rostliny náleží cykasy, jehličnany a jinany. Cykasy byly rozšířené zejména ve druhohorách, dnes rostou v subtropech a tropech. Mívají zpeřené listy, někdy se pěstují jako pokojové rostliny. Ze skupiny jinanů do současné doby přežil pouze jinan dvoulaločný. Pochází z Číny, pěstuje se ale po celém světě jako okrasný. Má listy s klínovitou čepelí, která může být rozdělena na dva laloky. Jinany jsou dvoudomé (mají oddělené samčí a samičí stromy). Opyluje je vítr.

Jehličnany jsou dlouhověké dřeviny. Rostou v tajze, lesích mírného pásu (zvláště na horách), ale i v tropických lesích. Rozmnožují se pomocí šištic. Samčí šištice vytvářejí pyl, samičí šištice mají na semenných šupinách uložena vajíčka. Jehličnany opyluje vítr. Opylením a oplozením vajíček vznikají semena. Zdřevnatěním samičí šištice vzniká šiška. Šišky se otevírají při vyschnutí (např. u smrku, borovice, modřínu) nebo se rozpadají přímo na stromě (např.

Jehlice jehličnanů jsou zmenšené listy.

• smrk ztepilý (c) - Na území Česka přirozeně na horách. Často pěstovaný pro dřevo (pro využití ve stavebnictví, k výrobě papíru či hudebních nástrojů).
• jedle bělokorá (e) - Jehlice vyrůstají v postranních řadách, mají vespod 2 bílé proužky, šišky jedle směřují vzhůru a rozpadají se na stromě.
• tis červený (g) - Často vysazovaný jako okrasný, prudce jedovatý.
• zerav západní (k) - Ze Severní Ameriky. Pěstovaný, např. součástí živých plotů.

Krytosemenné rostliny

Krytosemenné rostliny lze třídit do systematických skupin - čeledí. Mezi vyšší dvouděložné rostliny patří mj. Procvičování vztahující se k listnatým stromům a keřům najdete v podtématu s tematicky roztříděnými rostlinami.

• Pryskyřníkovité: jsou zejména vytrvalé byliny. Často obsahují jedovaté látky. Jejich květy bývají opylované hmyzem, mnohdy jsou žluté. Obsahují větší množství pestíků i tyčinek.
• Brukvovité: jsou jednoleté či vytrvalé byliny. Mají často bílé či žluté květy uspořádané do hroznů. Květy mají čtyři kališní lístky, čtyři korunní lístky a 6 tyčinek. Brukvovité obsahují silice. Z mnohých brukvovitých byly vyšlechtěny užitkové rostliny využívan...

Invazní druhy rostlin

V naší přírodě je rozšířeno mnoho druhů invazních rostlin. Svým způsobem se ale invazivně chová mnoho rostlinných druhů, jde o přirozenou vlastnost, která je součástí konkurenčního boje. Záleží jen na ideálních podmínkách a množství a druzích konkurentů. Pokud se například přestanete starat o svůj trávník, začne se na něm šířit především smetánka lékařská, jitrocel kopinatý, jetel a další druhy, přičemž luční směs v podobě krásně kvetoucích chrp, zvonků, kohoutků, pryskyřníků, pampelišek a podobně z travní plochy jen tak snadno nevytvoříte a obzvláště smetánka postupně zaplevelí celou zahradu. V tomto případě ale nehovoříme o invazních rostlinách, nýbrž o plevelích. Snadno si však zavlečete na zahradu invazi rostlinného druhu svým „dobrým záměrem.“ Líbí se vám třeba škumpa?

Tyto rostliny nejsou zapojené do žádných ekologických vazeb v prostředí, kde se invazivně šíří.Skutečně silně invazivní druhy rostlin dovedou poměrně rychle likvidovat ve volné přírodě původní rostlinné druhy. Vyhlášenými agresory jsou bolševník, vlčí bob mnoholistý, netýkavka, křídlatka, zlatobýl, trnovník akát a další. Dovedou se prosadit svým ohromným vzrůstem a až neuvěřitelnou schopností přežít. A nelikvidují jen původní druhy flóry, ale i fauny a mění tak biotopy. A i když se mnohým z nás tyto rostliny líbí, ve skutečnosti jsou náloží s pomalu tikajícími hodinami. Například bolševník jsme si domů dříve nosili do vázy jako dekoraci, jak nás v krajině „jako novinka“ fascinoval a dnes je to zakázané, jelikož tím šíříme jeho semena. Stejně tak šíří semena mnohých invazivních druhů ptáci, oddenky jiných voda. A člověk? Co se mu líbí, to přenese, kam chce.

Možná jde o přirozený běh věcí, do kterého je člověk nevědomky zahrnut a naše příroda se přizpůsobuje změnám klimatu a jiným. Mnoho invazivních druhů nejenže zamoří naše zahrady, ale právě z nich se dostane do volné přírody, kde v invazi pokračují neméně srdnatě. Všimněte si, jak je dnes v naší krajině rozšířen trnovník akát, ovšem v lokalitách, kde se rozrostl, jsou jeho podrostem pouze kopřivy, vlaštovičníky a podobné nenáročné rumištní druhy (byť jde o úžasné léčivky). Akát tak vlastně vytváří na mezích rumiště a mění je z míst plných života na jakési monokultury.

Vytlačeny jsou původní byliny, na ně vázaný hmyz, bezobratlí a obratlovci.Situace už došla tak daleko, že například křídlatku (česká, sachalinská, japonská, …) vůbec nesmíme pěstovat, natož si z ní vytvořit oplocení pozemku a podobně. I křídlatka má své přednosti (vytahuje z půdy těžké kovy podobně jako konopí), ovšem její trsy půdu natolik zastíní, že pod křídlatkou prostě již nic neroste. Tato rostlina vytvoří za jedno vegetační období ohromné množství biomasy, která zůstane ležet na půdě, zetlí a vytvoří křídlatce bohatou zásobu humusu. Dokonce když objevíme lokalitu s hojným výskytem křídlatky, měli bychom to nahlásit úřadům (např. odbor životního prostředí místně příslušného městského úřadu), načež bude zajištěna její likvidace.

A obdobným způsobem probíhá boj i s ostatními invazivními druhy ve volné přírodě. Tedy - pokud to jde. Například netýkavka na březích řek a rybníků je prakticky nezničitelná, sice se vytrhává a větší plochy se sekají, ovšem její oddenky se nesou po celém toku řek, jakmile se zvedne voda, a rostliny se tak šíří do nekonečna. Invazní (nikoli invazivní) rostlinné druhy se nevyhnuly ani naší přírodě. Jasno v tom má i legislativa EU a naši ochránci přírody. Přibývají další a jedno je jisté, stávající invazní rostlinstvo se nechce svých agresivních pozic jenom tak vzdát. Myslí si totiž, že má také právo na život. Respektive využívá k tomu nevídané strategie.

Rostlina na fotografii představuje rod, který má na našem území i přirozené lokální zástupce. Čeleď miříkovitých nezapře především svými květy, je jedovatý, způsobuje prudké alergické reakce a v podstatě se nedá zničit. Na jeho likvidaci jsou vynakládané neuvěřitelné finanční prostředky, ale marně.

Invazní (nepůvodní, cizí, zavlečené, „vetřelecké“) druhy jsou na daném území nepůvodní (jak neúmyslně zavlečené, tak záměrně dovezené člověkem). Snadno se rozmnožují, rychle se šíří, osidlují všechna příhodná stanoviště a vytlačují původní rostlinné druhy. Mění přírodní stanoviště a negativně ovlivňují biologickou rozmanitost. Celosvětově se odhaduje, že invazní druhy způsobují globální ekonomice roční ztráty ve výši 1,4 bilionu USD (což představuje 5% HDP planety). Dle odhadů stály např. do roku 1993 nepůvodní druhy americkou ekonomiku 96,94 miliard USD. Mezi nejznámější invazní druhy u nás patří z rostlin např. bolševník velkolepý, křídlatky či netýkavky žlaznaté. Ze živočichů pak např. plzák španělský či norek americký.

Bránění šíření (vysazování, úniky) či potírání nejproblematičtějších druhů může zabránit zbytečným problémům v budoucnosti.

Příklady invazních druhů

tags: #život #v #přírodě #rostliny #druhy

Oblíbené příspěvky:

• Alternativní paliva: řešení pro čistší ovzduší?
• Aktivity v přírodě Moravskoslezska
• Designové koše Leitz WOW
• Kamenice nad Lipou - příroda
• O minimalizaci odpadu z drenáže