Žížaly v kompostu v zimě: Co dělají a jak jim pomoci?

Žížaly, žížaly, žížaly. To slovo nezní vůbec špatně, i když pro nás představuje něco, co nám není příliš sympatické. Kroutí se (vykrucuje) jako žížala, je slizký jako žížala… Znáte však rčení „je užitečný jako žížala“? „Je nenahraditelný jako žížala“? Taková rčení neexistují a právě to je obrovská škoda, nic užitečnějšího než žížaly nedrží naše zahrady tolik v dobré kondici. A dokonce lze říci, že žížaly formovaly a formují živý svět.

Žížaly studoval a obdivoval již Charles Darwin a zjistil o nich neuvěřitelné věci. Nejdelší zdokumentovaná žížala měřila téměř 7 metrů, existují i žížaly světélkující. Žížaly vůbec nejsou synonymem nudného světa pod povrchem půdy, ale opravdu „těžkého undergroundu“, který formuje svět. Jsou přitom nehezké, slizké, nemají prakticky žádný typický zápach kromě pachu půdy, od vzhledu jakéhokoli zvířete mají hodně daleko. Spíše vypadají jako červi. Přesto jde o nejužitečnější živočichy v našich zahradách.

Žížaly znají masožraví a všežraví opeřenci stejně jako rybáři a ryby. Nechutné dětské sázky o překousnutí či snědení žížaly jsou také notoricky známou realitou. A „pod parou“ jsou toho schopni i dospělí. Cizokrajným ještěrkám se prý žížaly dávat nesmí, ale předražení červi v krabičkách z prodejen chovatelských potřeb ano. Za deště vylézají z půdy především ty obrovské žížaly, kterým říkáme rousnice a nebo je to běžný jev napříč generacemi a velikostmi žížal?

Žížaly a jejich význam

Význam žížal pro ekosystém je prostě nezastupitelný téměř po celém světě. Půdu žížaly provzdušňují malými kanálky, které tvoří, vstřebají přitom za 24 hodin tolik potravy, kolik samy váží. Ve střevu každé žížaly zároveň žije a množí se obrovské množství mikroorganismů, díky kterým mají výměšky žížal mnohem větší mikrobiální aktivitu než zemina, kterou polykají. Vytváří tak humus, který se váže na jíl. Čili tvoří strukturní úrodnou půdu.

Zajímavostí též je, že výzkumu významu žížal při tvorbě humusu se dlouhodobě věnoval již Charles Darwin. A již on došel k překvapivě vysokému číslu 2,5 kg metamorfovaného humusu na m3 půdy ročně! Žížaly přitom dokonale zpracovávají organický odpad. Jejich trávicí systém zabírá téměř celé tělo, do kterého přední částí neustále soukají vše, nač v půdě narazí (včetně půdy samé). Druhým koncem pak ze žížal neustále vychází jemný a výživný humus.

Čtěte také: Žížalí kompost v bytě: Jednoduchý návod

Svými svaly žížaly neustále ovládají každý tělní článek, s přispěním štětinek a slizu se pak dovedou pohybovat neuvěřitelně čiperně. Díky žížalám dokonce nemusíme ani rýt, pokud nechceme. Stačí záhony nastlat kompostem a mulčem a vše ostatní již necháme právě na žížalách. S velmi těžkou jílovitou půdou si žížaly poradí hůře, již v průměrné půdě ale budou vládnout. S kompostem nám pak pomáhají především žížaly hnojní. Jejich žravost je neskutečná a bez nich bychom kompostu dosáhli jen těžko, mnohem pomaleji a ne v takové kvalitě. Proto se také kompost zakládá na volné půdě bez podložky. Aby k němu měly žížaly z půdy přístup.

Jak pomoci žížalám?

A jak žížalám pomoci? Hnojte pouze organicky a mulčujte. V létě žížalám mulč pomáhá před horkem a vysycháním půdy, v zimě před mrazem. A zase tolik práce to není, stačí materiál ukládat na povrch, nemusíme jej zarýpávat. Za mrazů se sice žížaly stěhují hlouběji, ovšem fungují jako dokonalé teploměry. Jakmile se jen trochu oteplí, přibližují se povrchu půdy co nejblíže to jen jde.

Určitě též nepoužívejte pesticidy a minerální průmyslová hnojiva. Pokud minerální hnojiva používáte, nechte je jen na povrchu, nezarývejte je. I drobné prohřešky proti žížalám vám jejich rod odpustí, Petrův zdar! Pozvěte žížaly domů. Na bioodpad s důvtipem.

Vermikompostování: Kompostování s pomocí žížal

Vermikompostování je metoda kompostování, kdy dochází k rozkladu organického materiálu pomocí žížal. Slovo „vermikompostování" vychází z latinského vermes - červ, žížala. Žížaly rychle a ochotně přemění bioodpad na tmavé, na živiny bohaté hnojivo.

Kompostovat může každý. Stačí najít vhodné místo pro vermikompostér, mít dostatek kuchyňského odpadu a využití pro výsledný kompost. Kompostovat pomocí žížal můžeme ve školách, školkách, kancelářích a domácnostech. Zapojit se může firma nebo třeba celý dům. Žížaly vyžadují minimum péče. Používání vermikompostu rostlinám prokazatelně prospívá.

Čtěte také: Kompostér pro zahradu i byt: Na co se zaměřit?

Proč zrovna žížaly?

V Česku žije zhruba 50 druhů žížal, ale zdaleka ne všechny se k vermikompostování hodí. Použít lze běžnou žížalu hnojní (Eisenia fetida), ideální jsou však kalifornské žížaly (Eisenia fetida andrei), které se rychle množí a dokážou intenzivně přeměňovat bioodpad na vermikompost. Tento druh byl vyšlechtěn v Kalifornii z žížaly hnojní. Žížaly jsou poměrně malé, dobře zpracovávají biologický odpad, rychle se množí a rostou.

K založení jednoho domácího vermikompostéru nám postačí přibližně 0,5 kg násady. Násada obsahuje hotový kompost, žížaly různých vývojových stadií včetně vajíček a pomocné organismy, jako jsou půdní bakterie, chvostoskoci a zárodky dalších rozkladačů. Množství žížal i dalších půdních organismů se časem přizpůsobí objemu přidávaného organického odpadu. Zdvojnásobení jejich počtu trvá přibližně tři měsíce.

Násadu žížal můžete zakoupit přímo u specializovaných chovatelů nebo požádat své známé, kteří již mají zavedený vermikompostér. Žížaly hnojní, které odpad zpracovávají poněkud pomaleji, si lze nasbírat v hnojišti nebo venkovním kompostu.

Jaký vermikompostér vybrat?

K vermikompostování se výborně hodí jednoduchá nádoba. Může být dřevěná (použijeme tvrdé dřevo, které lépe odolává hnilobě, nikdy ne dřevo, které bylo chemicky ošetřeno), ale i umělohmotná. Postačí i obyčejný plastový box s víkem. Žížaly ke svému životu potřebují dostatek vzduchu, proto je nutné při výběru nádoby dbát na to, aby byla dostatečně prostorná, avšak ne příliš hluboká. Vícepatrové kompostéry umožňují díky děrovaným dnům vertikální přesun žížal.

Díky tomu odpadá práce s jejich přebíráním v hotovém kompostu. Velikost nádoby se odvíjí od množství kompostovaného bioodpadu. Na 1 kg týdně je potřeba zhruba 0,2 m2. Žížaly nesnášejí světlo, proto by nádoba měla mít víko, které také zabraňuje vysoušení. Pod kompostér umístíme ještě sběrnou nádobu (například plech) na odchyt výluhu - žížalího čaje.

Čtěte také: Kompostování se žížalami

Nádobu můžeme umístit uvnitř v bytě, v domě či venku. Důležité je vždy zajistit pro žížaly optimální teplotu (žížaly jsou aktivní při teplotách nad 5 °C, ale největších výkonů dosahuji při teplotě kolem 20 °C) a správnou vlhkost substrátu. Při umístění na balkon budou v chladu žížaly méně aktivní. Při teplotách pod nulou kompostér zamrzne a žížaly nejspíš uhynou (v přírodě se zahrabávají hlouběji do země, kde je stabilní teplota).

Co do kompostéru patří a nepatří?

Do kompostéru lze přidávat téměř veškerý kuchyňský odpad. Někteří chovatelé se obávají, že žížalám škodí přidáváním „pálivých" složek. Žížaly nemají zuby ani kusadla, a proto nemůžeme očekávat, že se „zakousnou" do jablka, které vyhodíme. Čerstvě přidaný odpad je dobré přihrnout vrstvou hlíny, aby nezplesnivěl nebo ho nenašly octomilky. Samotná plíseň však vadí především nám, lidem, nikoliv žížalám, které jsou schopné houbová vlákna trávit.

Zvláštností je, že kalifornské žížaly, na rozdíl od ostatních druhů žížal, nejsou uzpůsobené k trávení hlíny (obsahuje jílovité částice a písek). Proto ji do kompostu nepřidáváme. Součástí kompostu se časem stávají také těla uhynulých žížal. Ta se přirozené sama rozkládají a není tedy třeba je z kompostu vyndávat.

Vlhkost a teplota

Pro chov žížal je důležitá optimální vlhkost 55 až 70 %. Vlhkost potřebují žížaly k tomu, aby mohly dýchat. Pokud po sevření v hrsti kompost drží svůj tvar, je správně vlhký. Vlhkost kompostu můžeme snížit přidáním odpadu s vysokým obsahem uhlíku, jako je papírová lepenka (nebarvená), piliny nebo sláma. Vrstvením materiálů různorodé struktury kompost provzdušníme a zabráníme nežádoucímu hnití. Pokud je kompost naopak příliš suchý, zavlažíme jej pokropením vodou nebo přidáme navlhčený papír. Důležité je, aby u dna nezůstávala souvislá vrstva vody. Pokud se stane, že se odpad dlouho nerozkládá, může to být tím, že žížaly v důsledku sucha pomřely.

Kalifornské žížaly dobře snášejí teploty nad 20 °C. Právě díky tomu se hodí pro kompostování v interiéru. Teploty vyšší než 30 °C nejsou vhodné.

Vermikompost a jeho využití

Struktura hotového kompostu je drobtovitá, zbarvením připomíná černozem. Tento vysoce kvalitní humus, který nezapáchá, neobsahuje zbytky nerozloženého odpadu ani patogeny, vzniká přibližně po třech měsících kompostování. Jsou to vlastně žížalí výměšky obsahující látky, které chrání rostliny před chorobami a zlepšují jejich růst. Hnojivo obsahuje kvalitní huminové kyseliny, enzymy. Vermikompost má optimální poměr uhlíku a dusíku 15-10:1, obsahuje stopové prvky, hlavně mangan, bór, zinek. Je vhodný i jako substrát pro očkování sterilních půd, např.

Dobrou a jednoduchou metodou na zjištění kvality kompostu je test klíčivosti rychloklíčivých semen (řeřicha, hrách, fazole). Po 3-4 dnech semena vyklíčí. Vytvoří-li pěkný zelený porost, je kompost vyzrálý, zatímco žluté a hnědé lístky či málo vyklíčených semen prozrazují nevyzrálost. Pak je potřeba kompost přeložit a nechat jej ještě dále „pracovat".

Odběr hotového kompostu provedeme stáhnutím horní vrstvy bioodpadu se žížalami, která bude sloužit jako násada pro nový kompost. Existuje několik způsobů, jak vylákat žížaly ze spodní vrstvy. Například na kompost umístit nádobku s perforovaným dnem a návnadou v podobě kávové sedliny, která žížaly postupně přiláká. Žížaly lze oddělit účinně pomocí světla. Kompost se vysype na hromadu a stranou se oddělí tenká vrstva, která zůstane prosvětlená. Žížaly z této vrstvy se vrátí zpět do temné hroudy kompostu. Takto pokračujeme, dokud nezpracujeme celý kompost.

Máte-li velké množství malých kalifornských žížal, můžete je věnovat. Pokud je nebude chtít nikdo z přátel, nabídněte je třeba kachnám nebo slepicím. Chováte-li ve vermikompostéru kalifornský hybrid, rozhodně je nepouštějte ven. Jedná se o druh, který u nás není původní, a do volné přírody tedy nepatří. Tento problém nemusíte řešit v případě, že zvolíte žížaly hnojní.

V třídění domácího biologického odpadu mohou pomoci také kalifornské žížaly. Těm rozhodně nechutná plast, papír, sklo a rozhodně nepozřou ani zbytek nápojového kartonu. Zato si s radostí pochutnají na slupce od mrkve, kávovém lógru nebo třeba na shnilém banánu. Pomohou vám tak zpracovat domácí bioodpad, který pak nebude zbytečně končit na skládkách.

Kompost v zimě

Když zahrada odpočívá, kompost tiše pracuje dál. Aby se na jaře rozjel na plné obrátky, potřebuje jen občas nakrmit a trochu pozornosti. Poradíme, jak se o „černý poklad zahrady“ v zimě postarat.

Na první pohled se v zimě na kompostu nic zvláštního neděje. Vlhký kopec materiálu stojí někde u plotu, občas ho zasype sníh, občas přece jen povolí půda a z jeho útrob se vyvalí slabý obláček páry. A právě tahle drobná pára je důkazem, že kompost nespí - jen přešel do zimního režimu, trochu pomalejšího, ale stále aktivního.

Uvnitř hromady totiž zůstává překvapivě teplo. Větší komposty si dokážou udržet klidně i 30 °C, a to jen díky práci mikroorganismů, které dál rozkládají organický materiál. Nejde už o letní sprint, kdy se kompost zahřeje jako pec, ale spíš o pomalé, klidné dýchání. Čím je hromada masivnější, tím lépe drží teplo. Menší kompostéry naopak rychleji prochladnou, a tak v nich procesy zpomalí více.

Zajímavé je, že v zimě pracují hlavně bakterie, které snášejí nízké teploty. Žížaly často zalézají hlouběji do teplých vrstev, nebo pokud je opravdu zima, stočí se do klubíčka a upadnou do stavu klidu - anabiózy, v níž počkají na jarní oteplení. Takže i když „zahradní pomocníky“ nevidíme, stále tam jsou, a jakmile se oteplí, jsou připraveni znovu nastoupit.

Proč kompost v zimě nechat žít

Zimní přísun materiálu je pro kompost překvapivě užitečný. Dodá mu vláhu, uhlík i dusík, a hlavně jej udržuje v určitém „metabolickém“ chodu. Pokud bychom obyvatele kompostu nechali úplně ladem, může předčasně vyschnout nebo se zhutnit. A na jaře by mu pak trvalo déle se rozběhnout.

V zimě hodně prší, a tak může být hromada přemokřená. Snadno vznikají anaerobní místa, tedy „smradlavé kapsy bez vzduchu“, kde místo tlení probíhá hnití. Pokud je kompost příliš vlhký, přimíchejte trochou suchého materiálu (větvičky, štěpku, suché listí), případně pomůže provzdušnění. Také ho můžete seshora přikrýt a ochránit ho před přívaly vody. Ale zase dejte pozor, aby příliš nevyschl. Musí být zkrátka tak akorát - spíš vlhký než mokrý.

Co v zimě na kompost dávat

Zimní přídavky mohou být klidně bohaté. Jen zvolit ty správné:

• Lógr a čaj - Kávová sedlina má ideální strukturu a je zajímavým zimním „hnacím palivem“. Pomůže udržet aktivitu bakterií. Stejně tak čaj.
• Zbytky zeleniny a ovoce - Slupky, odřezky, natě z kuchyně jsou v zimě výborným zdrojem dusíku, který kompost potřebuje.
• Drť z větví a štěpka - Přidávají uhlík a udržují vzdušnost hromady, což je v zimě zásadní.
• Spadané listí - Pokud máte ještě suché zásoby, skvěle poslouží jako vyrovnávací materiál k vlhkým zbytkům z kuchyně.
• Starší substrát, hlína z truhlíků - Dodá hmotě minerály i prospěšné mikroorganismy.

TIP! Už na podzim myslete na to, že kompost bude potřebovat v zimě přikrmit. Pokud nemáte stálý přísun materiálu, nechte si nějaké listí, nasekané větvičky či hlínu z truhlíků stranou.

Co naopak v zimě nepřidávat

V zimním kompostu hrají roli i teplotní extrémy, a proto je dobré některé věci raději vynechat:

• Velké kusy materiálu - Zamrzlé kapusty či celé košťály se nerozloží - raději je nasekat. Kompost v zimě potřebuje jemnější strukturu.
• Maso, tuky, sýry - Lákají škůdce (hlavně v období tání), a navíc se špatně rozkládají při nízkých teplotách.
• Velké množství citrusů - Trocha nevadí, ale větší objem příliš okyselí směs a zpomalí bakterie.
• Popel z uhlí - Patří jinam, obsahuje těžké kovy. Dřevěný popel v malém množství ano, ale s mírou.

Jak kompost v zimě udržet v kondici

Stačí pár drobných triků. Pokud hromadu zakryjete průdušnou plachtou či kartonem, lépe udrží teplo i vlhkost. Sníh je také skvělý izolant. Až nasněží, tak bílou čepici neodhrabávejte. A když jednou za měsíc prohodíte horní vrstvy (ale nikoliv celý kompost, tím byste procesy zpomalili), aby se mikroorganismy nadechly k silnější aktivitě, a přidáte trochu materiálu, kompost se odmění rychlejším jarním startem. Pokud nechcete přehazovat, tak můžete použít kovovou tyč, kterou narazíte do hromady až na dno a zakroužíte s ní. Tak vytvoříte několik provzdušňovacích „šachet“. Se zásahy ale vždy počkejte, až teploty vystoupají nad nulu.

A na jaře? Z hromady se většinou začne kouřit během pár dní a procesy raketově zrychlí.

tags: #zizaly #v #kompostu #v #zime #co

Oblíbené příspěvky:

• Aktuální stav ovzduší v ČR
• Služby FCC Liberec pro město
• O hudbě v odpadu
• Pobyt v přírodě pro zdraví
• Nový Ekozookoutek v Olomouci