Zlatý orel: Ohrožený druh a jeho ochrana

Orel skalní (Aquila chrysaetos), známý také jako zlatý orel, je velký druh dravce, který patří do rodiny jestřábovitých. I přes svou majestátnost a sílu je orel skalní ohrožený druh, zejména kvůli ztrátě přirozeného prostředí, lovem a otravou.

Popis a rozšíření

Orel skalní je jedním z nejznámějších, největších a nejmajestátnějších dravců světa. Symbolizuje sílu, vznešenost a nespoutanou divočinu. Orel skalní má tělo dlouhé 70 až 90 centimetrů, s rozpětím křídel dosahujícím až 2,3 metru, což z něj činí jednoho z největších druhů orlů na světě.

Samci jsou obvykle menší než samice, které mohou vážit až 6,7 kilogramů. Dosahuje délky těla 66-100 cm a impozantního rozpětí křídel 180-234 cm, přičemž samice jsou znatelně větší a mohutnější než samci. Tito orli mají tmavě hnědé peří, které se stává světlejším a zlatějším na hlavě a krku s věkem.

Dospělí ptáci mají převážně tmavě hnědé zbarvení. Charakteristickým znakem, který mu dal i vědecké jméno (chrysaetos = zlatý orel), je zlatavé až světle hnědé opeření na temeni a zadní straně krku, které kontrastuje s tmavším tělem. Velmi důležitým poznávacím znakem jsou nohy opeřené hustým peřím až k prstům (tzv. kalhotky), což ho odlišuje například od podobně velkého orla mořského (který má nohy od kotníku níže holé). Prsty jsou žluté s mohutnými, ostře zahnutými černými drápy. Silný, hákovitý zobák je tmavý se žlutým ozobím.

Mladí ptáci (do cca 5-7 let) jsou celkově tmavší než dospělí, ale mají velmi nápadné bílé znaky: rozsáhlé bílé plochy na spodní straně křídel (na bázi vnitřních ručních letek) a bílou bázi ocasu, která ostře kontrastuje s širokým tmavým koncovým pruhem.

Čtěte také: Využití zlatého řezu

Orel skalní má obrovský areál rozšíření, obývá velkou část severní polokoule (je holarktickým druhem) - najdeme ho v Severní Americe, Evropě, Asii a severní Africe. Jeho typickým prostředím jsou horské a vysokohorské oblasti, rozlehlá skalnatá území, tundra, stepi a další otevřené nebo polootevřené krajiny. Vyžaduje rozsáhlá, člověkem málo narušená teritoria (desítky až stovky čtverečních kilometrů) s dostatkem potravy a vhodnými místy pro hnízdění, kterými jsou především nepřístupné skalní stěny a římsy, případně koruny mohutných starých stromů.

V České republice je orel skalní extrémně vzácný. V minulosti zde prokazatelně hnízdil (např. v Krkonoších, Jeseníkách, Beskydech), ale v 19. století byl v důsledku pronásledování člověkem zcela vyhuben. V současnosti se na našem území vyskytuje jen nepravidelně a velmi vzácně, většinou jako zaletující jedinci (často mladí ptáci) ze sousedních populací v Alpách nebo Karpatech. Proběhly zde i snahy o jeho reintrodukci (umělé vysazení), ale stabilní, pravidelně hnízdící populace se zatím nepodařilo obnovit.

U nás se vyskytující ssp. obývá Evropu mimo Pyrenejského poloostrova. V 19. a 20. stol. se hnízdní areál zmenšil a roztříštil do mnohdy izolovaných populací. V současnosti se stavy stabilizovaly, místy stoupají.V ČR hnízdil o.skalní do 80. let 19. století v horských oblastech (Krkonoše, Beskydy). V současnosti se vzácně objevují většinou jednotlivé kusy, bez ohledu na roční období.V okolních zemích hnízdí na Slovensku - do 100 párů, v Polsku - cca 30 párů a v posledních letech vzácně i v Maďarsku.

Chování a potrava

Orel skalní je známý svým impozantním a majestátním letem. S využitím vztlakových proudů dokáže klouzavě letět na velké vzdálenosti bez potřeby častých mávání křídel. Orel skalní je vynikající a silný letec, který dokáže mistrně plachtit a využívat vzdušné proudy. Dospělí ptáci jsou silně teritoriální a svůj rozsáhlý domovský okrsek si aktivně brání proti vetřelcům, zejména jiným orlům. Žijí v trvalých monogamních párech, které spolu často zůstávají po celý život. Pouto mezi partnery je upevňováno společnými lety, kdy předvádějí impozantní vzdušnou akrobacii.

Co se týče stravy, orel skalní je všežravec, i když jeho hlavní potravou jsou menší savci, jako jsou králíci a sysli. Je vrcholovým predátorem s velmi širokým potravním spektrem. Loví především středně velké savce, jako jsou králíci, zajíci, svišti, sysli, kuny, mladé lišky, a v horských oblastech i mláďata kamzíků, jelenů či ovcí. Významnou složku potravy tvoří také ptáci, například tetřevi, tetřívci, jeřábci, havrani, vrány nebo rackové. Nepohrdne ani většími plazy (hadi, ještěrky) a zejména v zimním období nebo při nedostatku živé kořisti se živí i mršinami.

Čtěte také: Zázraky přírody a reklamní slogany

Kořist vyhlíží buď za pomalého krouživého letu ve velké výšce, nebo z vyvýšeného pozorovacího místa (skála, strom).

Hnízdění

Orel skalní je monogamní druh, což znamená, že jednou, když si najde partnera, s ním zůstává po zbytek života. Orel skalní staví obrovská hnízda, známá jako „eyries“, která jsou budována z mohutných větví a klacků. Vnitřek hnízda je vystlán jemnějšími materiály, jako je tráva, listí, mech nebo srst. Hnízda bývají umístěna na nepřístupných skalních římsách, ve výklencích stěn nebo vysoko v korunách mohutných starých stromů. Pár mívá ve svém teritoriu obvykle několik hnízd, která střídavě využívá a každoročně opravuje a zvětšuje, takže mohou dosáhnout úctyhodných rozměrů (až 2 metry v průměru a několik metrů na výšku) a hmotnosti několika set kilogramů.

Samice snáší obvykle 2 (vzácně 1-4) bělavá vejce s řídkým hnědým skvrněním. Na vejcích sedí převážně samice po dobu přibližně 41-45 dní. Mláďata krmí oba rodiče. Často dochází k tzv. kainismu, kdy starší a silnější mládě zabije svého mladšího sourozence, takže z hnízda většinou úspěšně vylétne jen jedno mládě. Mláďata jsou plně opeřená a schopná letu ve věku 65-80 dní, ale zůstávají závislá na rodičích ještě několik dalších měsíců.

Většina dospělých orlů skalních je stálá a zůstává ve svých hnízdních teritoriích po celý rok, pokud to potravní podmínky dovolí. Mladí ptáci se po osamostatnění rozptylují a mohou podnikat daleké potulky (stovky až tisíce kilometrů), než si najdou vlastní teritorium a partnera.

Ochrana a ohrožení

V České republice je orel skalní veden v Červeném seznamu jako kriticky ohrožený (CR) druh (jako druh z ČR vymizelý, s potenciálem návratu) a je přísně chráněn zákonem. Celosvětově je díky svému obrovskému areálu rozšíření hodnocen organizací IUCN jako málo dotčený (Least Concern). V mnoha částech jeho areálu, zejména v hustěji osídlených oblastech Evropy a Severní Ameriky, však jeho populace v minulosti výrazně poklesly nebo jsou stále ohrožené.

Čtěte také: Praktické řešení pro domácnost

Vzhledem k jeho pozici na vrcholu potravního řetězce je orel skalní citlivým indikátorem zdraví celého ekosystému. Jeho ochrana proto znamená i ochranu rozsáhlých území a všech druhů, které v nich žijí.

Zajímavosti

Orel skalní je proslulý svým mimořádně ostrým zrakem, který patří k nejlepším v celé živočišné říši. Odhaduje se, že jeho zraková ostrost je 4x až 8x vyšší než u člověka. To mu umožňuje spatřit a identifikovat kořist velikosti zajíce až na vzdálenost neuvěřitelných 3 kilometrů.

Jeho mohutné spáry nejsou jen dokonale ostré, ale disponují i obrovskou silou stisku. Tlak, který dokáže vyvinout svými pařáty, patří k nejsilnějším mezi všemi dravci.

Navzdory své impozantní velikosti a majestátnímu vzhledu má orel skalní poměrně slabý a překvapivě nevýrazný hlas. Jeho volání je často popisováno jako tenké, vysoké pískání, jekot nebo kejhání, například „kí-ak“ nebo „klí-jip“. Rozhodně se nejedná o hlasitý, drsný křik, jaký známe od některých jiných velkých dravců (např.

Pro svou sílu, vznešenost a schopnost létat vysoko byl orel skalní od pradávna uctíván v mnoha kulturách. Byl symbolem moci, odvahy a svobody u starých Římanů (symbol legií), v mnoha indiánských kulturách Severní Ameriky (posvátný pták) a dodnes je národním symbolem některých států (např.

V některých částech světa, zejména ve Střední Asii (Kazachstán, Kyrgyzstán, Mongolsko), má dlouhou tradici lov pomocí orlů skalních (tzv. berkutči). Tito speciálně cvičení orli jsou schopni lovit i poměrně velkou kořist, jako jsou lišky, vlci nebo sajgy.

V Evropě je orel skalní někdy zaměňován s orlem mořským (Haliaeetus albicilla), který je v ČR výrazně běžnější. Klíčovými rozlišovacími znaky jsou: orel skalní má nohy opeřené až k prstům, zatímco orel mořský má spodní část nohou (stojáky) holou a žlutou. Dospělý orel mořský má také mohutnější, celý žlutý zobák a světlý, krátký, klínovitý ocas, zatímco dospělý orel skalní má ocas tmavý.

tags: #zlatý #orel #ohrožený #druh #ochrana

Oblíbené příspěvky:

• Sci-fi cestování časem
• Udržitelný život v domácnosti
• Přehled aktuálních ekologických katastrof
• Ochrana přírody ve skautingu
• Problémy životního prostředí Řecka