Zmije obecná a její ohrožení v České republice

Zmije obecná (Vipera berus) je náš jediný jedovatý had, známý a neprávem obávaný, který se přirozeně vyskytuje v české přírodě. Poprvé popsána Carlem Linné roku 1758 jako Coluber berus. Revizí prošla později. Je velmi rozšířený druh. Zmije obecná je v ČR vedena jako kriticky ohrožený druh a je chráněna ve všech svých vývojových stádiích.

Plní důležitou funkci predátora drobných savců. Jako regulátor jejich početnosti má nepřímý pozitivní hospodářský význam. Zmije obecná je ozdoba naší přírody, ale často se stává předmětem vášnivých diskuzí. Kvůli neznalosti, mylné, nebo neúplné informovanosti je každoročně mnoho zmijí ubito.

Rozšíření a biotop

Zmije obecná je nejrozšířenější had světa, který žije na velkém území Evropy a Asie. Ze všech suchozemských hadů má největší areál rozšíření. Nevyhýbá se ani Skandinávii a severským oblastem, jelikož je velmi odolná vůči chladnému počasí. Naproti tomu na jihu zasahuje až na sever Řecka. Na východě zasahuje až k Primorskému kraji na Sibiři. Je také neobyčejně odolná vůči chladu, a proto se na severu vyskytuje až za polárním kruhem a v horách vystupuje do výšky 3000 m n. m.

V České republice se zmije obecná vyskytuje zhruba na 60% území našeho státu. V místech s vhodným biotopem se vyskytuje souvisle, zejména v horách či výše položených místech. V nižších nadmořských výškách se téměř nevyskytuje, nejnižší a velmi vzácný výskyt byl zaznamenán v nadmořské výšce 150 m. Její výskyt je zřejmě nejvíce ovlivněn vlhkostí - zdržuje se na vlhkých deštivých lokalitách s nižšími teplotami.

Tento náš jediný jedovatý had je charakterizován jako lesní živočich adaptovaný na drsné podmínky s velkým kolísáním teplot. Nejčastěji obývá slunné a vlhké lokality. Vyhledává spíše vlhká, ale i slunná místa (paseky, porosty borůvčí a brusinek, rašeliniště, okolí lesních potoků). Vyskytuje se ve výškách od cca 500 m n. m. až do 1500 - 2000 m n. m. Nevyskytuje se ve vnitřních lesích. Často obývá stejné lokality jako ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), slepýš křehký (Anguis fragilis), již méně se vyskytuje zároveň s užovkou obojkovou (Natrix natrix) a ostatními našimi užovkami. Byla také nalezena společná zimoviště s užovkou obojkovou (Natrix natrix) a slepýšem křehkým (Anguis fragilis).

Čtěte také: Ekosystém a zmije obecná

Popis a způsob života

Všimněte si, že zmije obecná je poměrně malý had. Měří většinou kolem 40 až 60 centimetrů (samci) a 80 či 85 cm (samice). Může dosahovat ještě většího vzrůstu. Hmotnost zmijí dosahuje pouhých 50 až 100 gramů. Mláďata dosahují délky 16 až 18 cm a hmotnosti pouhých 5 až 6 gramů.

Stavba těla zmije obecná je poměrně robustní. Hlava má výrazně trojúhelníkovitý tvar. Je zakončena tupým čenichem a zřetelně oddělena od krku. Zmije má vzhled pokožky typicky sametový a hlava jí zřetelně odstupuje od těla. Zřítelnice v oku je kolmá, podélná, teprve ve tmě se rozšiřuje, ale nikdy do úplného kruhu. Zmijí pohled se člověku jeví přísně chladný.

Zbarvení zmije obecné je velmi různé, vyskytují se jedinci se základní hnědou, šedou, pískově žlutou olivovou, modrošedou či stříbrošedou. Šedí bývají spíše samci, samice mají většinou základní barvu hnědou. Vyskytují se často melaničtí jedinci (černí) a jednobarveně červenaví. Dobře známí jsou zcela černí jedinci, kteří se hojněji vyskytují na severu a v horách. Černý šat je výhodný proto, že umožňuje hadům rychleji načerpat teplo při slunění a zajišťuje tak větší pohyblivost potřebnou pro úspěšný lov. Na hřbetě mají typickou tmavou ,,cik-cak,, čáru, která se někdy rozpadá až do příčných skvrn.

Zmije aktivují po zimním spánku v březnu až dubnu, kdy teploty dosáhnou 12°C vzduchu. Samci opouštějí zimoviště jako první, následují samice s mláďaty. Koncem dubna a začátkem května se zmije páří, toto období trvá asi 14 dní. Tito hadi se většinou sluní v dopoledních hodinách, odpoledne se schovávají v úkrytech a loví zejména v noci.

Za hlavní potravu jí slouží drobní hlodavci, hraboši, norníci a myšice. Je jejich aktivní lovkyní a když vyslídí kořist pozvedne přední část těla poněkud výše, pomalu sleduje oběť do výhodné útočné vzdálenosti, střelhbitě ji uštkne, stáhne se poněkud nazpět a už jen vyčkává. Vysouváním jazyka se orientuje, kam úlovek zalézá. Hraboš obvykle v několika vteřinách ztrácí koordinovanost pohybů, potácí se a během několika minut hyne. Zmije si ho vyhledá a netrvá déle než patnáct minut, než ho do sebe vsouká celého. Sytá potom okamžitě zalézá do úkrytu a vylézá jen se slunit.

Čtěte také: Ochrana zmije růžkaté

Mláďata se rodí v polovině srpna, rodí se 3 - 24 mláďat z jedné snůšky. Samice rodí obvykle jednou za dva roky 3 - 24 mláďat. Zárodek je vyživován jednoduchou placentou, takže lze hovořit o živorodosti. Mezi čerstvě narozenými háďaty převažují většinou samci.

K zimování se zmije obecné uchylují koncem září s tím, že do poloviny října ještě vyhledávají místa, kde se sluní. Samci se ukládají k zimnímu spánku později než samice a mladí jedinci.

Jed zmije obecné

Jed zmije obecné je nažloutlá viskózní kapalina nahořklé chuti bez zápachu. Jed zmije obecné je viskózní kapalina, která na vzduchu rychle krystalizuje. Zmijí jed zvaný vipericin se tvoří v těle neustále a u oběti způsobuje hemolýzu. Skladován je v jedové žláze, která je párovým orgánem a je umístěna za okem. Žlázy odpovídá 25 - 30 mg nativního toxinu.

Účinky jedu: tzv. hemorrhagické a hemolytické. Narušují cévní stěny či zabraňují srážení krve. Letální účinek patří neurotoxiny. Způsobují svalovou paralýzu. Smrtelná dávka pro člověka o hmotnosti 70 kg je asi 15 mg jedu. Při uštknutí had vypouští jen asi 1/3 obsahu svých jedových žláz. Uštknutí by nemělo pro člověka představovat vážnější nebezpečí. Nicméně v případě uštknutí by se nemělo kousnutí zmijí naopak podceňovat.

Ohrožení a ochrana

Zmije obecná je v ČR vedena jako kriticky ohrožený druh a je chráněna ve všech svých vývojových stádiích. Strach člověka z hadů je silně, u mnohého až neovladatelně zakořeněn v jeho podvědomí. Bojí se každého a pokud nedokáže rozpoznat o jaký druh jde, považuje ho nesmyslně za jedovatého. Nejsmutnější však je, že u převážné většiny lidí bývá had panicky hned odsouzen k smrti.

Čtěte také: O zmiji obecné

Naším jediným jedovatým hadem je zmije obecná a příroda ji nezastupitelně potřebuje pro její užitečný život. Nezaslouží si pronásledování, protože sama od sebe na člověka neútočí, raději před střetem s ním dává přednost útěku. Povahou je plaché zvíře. Teprve je-li nucena k sebeobraně neohroženě se brání a uštkne.

Častá hysterie kolem „přemnožených“ zmijí, jež se každým rokem opakuje, je planý poplach. Zmijí není víc, jen jsou na jaře, kdy ještě není vegetace nijak bujná, najednou víc vidět. Kromě toho se samci liší od samic odlišně rozprostřenou aktivitou. Na jaře se zdá, jakoby jich bylo plno, jsou živí, prolézají okolí v touze nalézt samičku a často se střetnou ve vzájemném měření sil, spočívajícím v přetlačování přední částí těla.

tags: #zmije #obecna #ohrozeni

Oblíbené příspěvky:

• Akční thriller Boeing 747 v ohrožení
• Explore Czech Trebova
• Vliv prostředí na zdraví
• Průvodce numismatikou a notafilií
• Mobilní Dům Coodo