Význam zmije obecné v přírodě České republiky

Zmije obecná (Vipera berus), často označovaná také jako zmije obecná, je jediný jedovatý had, který přirozeně žije v Česku. Patří do rodu Vipera a je rozšířená po velké části Evropy. Ačkoli budí respekt, její role v přírodě je nezastupitelná. Regulací hlodavců a drobných živočichů pomáhá udržovat rovnováhu ekosystému. V současné době je zmije obecná přísně chráněna.

Hadi jsou přirozenou součástí české přírody - fascinují, budí respekt i obavy. Přestože nejsou běžně vidět, jejich přítomnost může vzbudit otázky i strach. Přirozený strach z hadů je hluboce zakořeněný v lidské psychice. V Čechách se však vyskytuje jen několik málo druhů, a z nich je pouze jeden opravdu jedovatý - zmije obecná. Přesto může kontakt s některými hady skončit nepříjemně, zejména pokud člověk nereaguje správně.

Popis a rozšíření

Zmije obecná dorůstá délky 50-80 cm, samice bývají větší než samci. Má robustní tělo, trojúhelníkovitou hlavu a svislou štěrbinovitou zornici. Nejznámějším znakem je klikatý pruh na hřbetě. Zbarvení je velmi variabilní - od šedé, hnědé až po zcela černou (tzv. melanická forma).

Vipera berus patří do skupiny zemních hadů, tělo má zavalité s průměrnou délkou 65cm u samců a 80cm u samic. Hlavu má širokou a do tzv. trojúhelníku hranatě zaokrouhlenou. Specifickým znakem, a mnohdy velmi výrazným, je jejich hřbetní kresba, která vede od konce hlavy po ocas s častým zbarvením od černé barvy až po šedavě stříbrnou. Zbarvení se liší od základní šedivé, pískové, okrové, načervenalé, černé, olivově zabarvené, kovově modré až po černé. Škála zabarvení je rozmanitá a především podmíněna místem výskytu. Mohli bychom říci, že zpravidla zmije v chladnějších oblastech bývají zabarveny do temných barev, kdy často i hřbetní kresba splývá s podkladem.

Zmije obecná patří mezi nejrozšířenější hady na světě vůbec a pro mě je až zarážející, že jen takové malé procento lidí se vůbec se zmijkou setkalo. Nutno dodat, že zejména u našich dědečků a prarodičů slycháváme historky o zmijkách, jak je potkávali na stráních, loukách či cestách, kde se vyhřívaly.

Čtěte také: Ekosystém a zmije obecná

Vipera berus: západní Evropa (Nizozemí, Belgie, Lucembursko, Německo), střední Evropa (Rakousko, Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Ukrajina, Polsko) i severní Evropa (Dánsko, Norsko, Švédsko, Finsko), Balkán (rozšíření V. b. Vipera berus bosniensis: Bosna, Chorvatsko, Srbsko (přes hranici v severním Srbsku a jižním Maďarsku se vyskytuje nížinná populace dříve popsaná jako V. berus pseudaspis, dnes dnes je synonymizována s V. b.

Životní prostředí a chování

Zmije se často a právem označuje za lesní druh hada, je velmi přizpůsobivá, obývá rozmanité biotopy a dokáže snést mnohdy až extrémní kolísání teplot, zejména ve vysokých nadmořských výškách. Vyžaduje dostatek slunečního záření a vlhkosti. Oblíbeným stanovištěm jsou například lesostepní oblasti, prosluněné horské stráně, rašeliniště nebo mokřady.

Obvykle jde o nočního tvora, který je přes den ukryt nebo se vyhřívá na sluníčku. Potravu loví v noci, výjimkou jsou jeho horské populace, které loví převážně za dne, neboť v noci na ně bývá příliš zima.

Zmije obecná v zimních obdobích hibernuje (v naších podmínkách začátkem října) zejména 50 cm až 2,5 m v podzemí či norách. Tento čas se ale také může nacházet v puklinách skal, kde může být mnohem hlouběji.

Krátce po hibernaci (většinou okolo dubna v naších podmínkách) se zmije páří. Samice vypouští feromony a samci se snaží samici najít. Pokud samici najde více samců najednou, nastává tzv. "hadí tanec", při kterém samci soupeří o samičku, kdy se přetlačují a jeden druhého se snaží srazit na zem. Nebylo doposud pozorováno (ani u jiných druhů- chřestýšů, kober), že by při těchto soubojích docházelo ke zraněním člověka, protože s největší pravděpodobností samci nepoužívají jedové zuby. Pro vítězného samce to však ještě nekončí, často musí pronásledovat samičku, kdy se navzájem proplétají a samec jezdí tlamou po hřbetě až ke krku samičky.

Čtěte také: Ochrana zmije růžkaté

Zmije obecná, jako i jiné druhy hadů, patří mezi vejcoživorodé, to neznamená, že by ji špatně zařadili a byla jako savec, ale jen to, že se dokázala přizpůsobit nepříznivým podmínkám (zejména chladu), ve kterých se nachází (jde o přechodný stav mezi vejcoživorodostí a živorodostí). Zmije udržuje svá vejce uvnitř těla, kde jsou vyživovány primitivní placentou typu chorio allantois. Délka gravidity se pohybuje od 2 až 3 měsíců. Je ovlivněna klimatickými podmínkami. Samice rodí 3 až 20 mláďat. Samci pohlavně dospívají kolem 3. až 4. roku, samice až kolem 4. až 5. Roku života.

Potrava

Zmije obecná se živí především drobnými savci jako jsou hraboši, myši, norníci, ojediněle myšice, mladí plši a křečci, dále rejsci, bělozubky a krtci. Jako doplněk stravy jsou převážně mláďata ptáků, ještěrky, skokani i blatnice a čolci. Zejména mláďata se živí malými skokany, čolky, mladými ještěrkami, slepýši, žížalami, ale také i slimáky. Dle Voženílka z tohoto můžeme usoudit, že u dospělců z 90% krmení převládají hlodavci a hmyzožravci, přičemž u mláďat to jsou z 80% především ještěrky (zkoumáno v lokalitě, kde se skokani vyskytovali minimálně).

Jedovatost a rizika

Ano, zmije obecná má jed, který působí na nervový systém a krevní oběh. Smrtelné případy jsou velmi vzácné, přesto je vždy nutné lékařské ošetření. Zmije obecná patří mezi všeobecně plachá zvířata a člověka se bojí, stejně tak jako to je u všech hadů. Útočí jen v případě, když už nenachází jinou možnost a to v mnoha případech pouze zastrašují.

Vipera berus, stejně jako jiné zmije a chřestýši, což je řadí do vývojově nejvyšší čeledi Viperaide, je vybavena solenoglyfním typem zubů se schnopností vědomě regulovat, pomocí svalového aparátu, množství stříknutého jedu. Velice často druhy z čeledi Viperaide při obranném kousnutí nevpouštějí jed. Pochopitelně to není pravidlem, ale je to velice časté, jak vyplývá z dostupných informací. Například Valenta (2008) v knize Jedovatí hadi uvádí, v rámci zhruba 90případů řešených ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, že ve více než v polovině z nich nedošlo vůbec ke vstříknutí jedu.

Jed zmije obecné (stejně jako všeobecně u jedovatých hadů) není zastoupen jednou složkou. Jed je složitý koktejl mnoha desítek biologický aktivních komponentů, proteinových toxinů a enzymů, polypeptidových toxinů, polysacharidů, nízkomolekulárních látek a iontů. U zmije obecné převažují složky převážně enzymatické a bílkovinné povahy, charakteru peptidů, polypeptidů, proteinových toxinů apod. (Valenta, 2008). Pochopitelně složení jedu se vnitrodruhově liší. Z široké palety nejnebezpečnějších hadích toxinů nejsou v jedu zmije obecné obsaženy paralyzující postsynaptické neurotoxiny, kardiotoxiny, myotoxiny a látky nekrotizující.

Čtěte také: Ochrana zmije v ČR

Když to shrneme, můžeme konstatovat, že je celkové složení jedu zmije obecné z toxinologického a klinického pohledu nepříznivé. Registrované incidence kousnutí zmiji obecnou v rámci jednotlivých evropských státu jsou v řádu desítek až stovek ročně.

V ČR bylo za roky 1999 - 2005 konzultováno v Toxinologickém centru Všeobecné fakultní nemocnice v Praze okolo 90případů. V rámci těchto hlášených intoxikací bylo zjištěno 14 případů systémové intoxikace a 17 případů izolované lokální reakce. Průměrné množství jedu vychází na 10,45 mg. U mnoha jedinců se však významně liší.

Jak se chovat při setkání se zmijí

1. Nejčastěji na loukách, pastvinách, v horách a na okrajích lesů.
2. Nepokoušejte se ji chytat ani vyrušovat, ustupte a nechte ji odplazit se.
3. Zachovejte klid, omezte pohyb a okamžitě vyhledejte lékaře.
4. Odstraňte těsné předměty: Např.

Kousnutí od zmije je sice nepříjemné a bolestivé, ale ve většině případů není život ohrožující.

Hadi jsou fascinující, a přesto často neprávem démonizovaní tvorové. V České republice hrají důležitou roli v ekosystému a při troše opatrnosti nejsou pro člověka žádným významným ohrožením. Největší nebezpečí představuje zmije obecná, avšak i ta se člověku snaží vyhnout. Respekt, základní znalosti a rozumné chování jsou klíčem k bezpečnému soužití s těmito plazy.

tags: #zmije #význam #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Široké 3D fototapety s přírodními motivy: Podrobný pohled
• Ochrana Přírody v ČR - Symbolika
• Tipy pro pronájem chaty
• Jak třídit odpad s dětmi
• Škola v přírodě v Českém ráji