Zmírnění negativních dopadů klimatických změn na zemědělskou krajinu: Metody a přístupy

13.03.2026

Intenzivní zemědělství významně přispívá k úbytku biodiverzity a degradaci ekosystémových služeb v evropské krajině.

Agroenvironmentální přístupy (AEP) byly zavedeny jako nástroj ke zmírnění těchto negativních dopadů, ale jejich účinnost a míra využívání zemědělci se značně liší.

Projekt BESTMAP se zaměřil na hlubší pochopení toho, jak zemědělci rozhodují o zavádění AEP (Bartkowski et al. 2023).

Zároveň projekt hodnotí dopad různých scénářů zavádění AEP na biodiverzitu a ekosystémové služby v pěti případových územích napříč EU, včetně České republiky, a to na území Jihomoravského a Zlínského kraje.

Metody projektu zohledňují složitost rozhodování zemědělců a rozdílné preference jednotlivých typů zemědělských podniků.

Čtěte také: Zmírnění klimatických dopadů v zemědělství

Agroenvironmentální přístupy (AEP)

Agroenvironmentální přístupy představují soubor opatření a postupů v zemědělství, které mají za cíl snížit negativní dopady intenzivního hospodaření na složky životního prostředí (půdu, vodu) a podpořit biodiverzitu v zemědělské krajině.

Tyto přístupy jsou součástí Společné zemědělské politiky (SZP) Evropské unie a jsou dobrovolné pro zemědělce, kteří za jejich zavádění dostávají finanční kompenzace.

Hlavními dotačními nástroji jsou například agroenvironmentálně- klimatická opatření (AEKO) a ekologické zemědělství (2. pilíř SZP) nebo v předchozím programovém období (2014-2022) jimi byly platby za ozelenění, např. plochy v ekologickém zájmu, tzv. Ecological Focus Areas (EFA, 1. pilíř SZP).

Mezi konkrétní příklady AEP v České republice patří v rámci AEKO biopásy, které poskytují potravu a úkryt pro volně žijící živočichy; pěstování meziplodin, které chrání půdu před erozí a zlepšují její kvalitu; zatravňování orné půdy a ošetřování extenzivních travních porostů, které podporuje druhovou rozmanitost luk a pastvin; omezení používání pesticidů v ochranných pásmech vodních zdrojů; integrovaná produkce révy vinné, ovoce a zeleniny; zakládání krajinotvorných sadů či druhově bohaté pokrytí orné půdy.

Samostatně v podporách stojí ekologické zemědělství omezující používání látek a postupů, které zatěžují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce.

Čtěte také: Adaptační strategie pro české nelesní ekosystémy

Pro zemědělce v souvislosti s pobíráním dotací platí i standardy dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy (DZES) a povinných požadavků na hospodaření (PPH), které vycházejí z nařízení vlády č. 73/2023 Sb., o stanovení pravidel podmíněnosti plateb zemědělcům.

Projekt BESTMAP a typologie zemědělských podniků

Projekt BESTMAP přinesl nový pohled na rozmanitost zemědělských podniků prostřednictvím jejich klasifikace do tzv. faremních archetypů (Obr. 2, Václavík et al. 2024).

Tato klasifikace vychází z analýzy dat téměř 8 000 farem z let 2019 až 2022, přičemž klíčovými faktory byly ekonomická velikost a výrobní zaměření definované podle zjednodušené metodiky Farm Accountancy Data Network (FADN).

Využity byly údaje z Integrovaného administrativního a kontrolního systému (IACS) a databáze Land Parcel Identification System (LPIS), které poskytují informace o velikosti, umístění a charakteristikách zemědělských pozemků, včetně typu půdy a pěstovaných plodin.

Díky těmto datům bylo možné vytvořit typologii zemědělských podniků, která identifikovala skupiny farem s podobným využíváním zemědělských dotací.

Čtěte také: Zmírnění klimatu v ČR

Prostorová analýza těchto archetypů ve spojení s daty Ministerstva zemědělství o využívání dotačních titulů ukázala, jak různé typy farem využívají AEP.

V pestré mozaice zemědělských podniků v případovém území v ČR se ukazuje, že 28 % farem se specializuje na polní výrobu (P1 farmy), zatímco 32 % se věnuje trvalým kulturám (P3), jako jsou vinice a sady.

Chov zvířat, převaha travních porostů a produkce krmných plodin (P4) tvoří 23 % a smíšená rostlinná a živočišná výroba 16 %.

Farmy zaměřené na zahradnictví (P2) jsou zastoupeny méně než 1 %.

Z analýzy možná překvapivě vyplývá, že větší podniky využívají AEP častěji a implementují širší škálu opatření.

Naopak menší farmy se soustředí na omezený počet opatření a využívají AEP méně často.

Některé typy opatření, jako biopásy, meziplodiny a úhor, jsou populární především u velkých podniků s polní nebo smíšenou výrobou.

Naopak ošetřování travních porostů a ekologické zemědělství jsou častější u středních a malých farem zaměřených na živočišnou výrobu a trvalé kultury.

Ekologická produkce je přítomna ve všech faremních archetypech, avšak farmy v ekologickém režimu méně často využívají další agroenvironmentální nástroje, jako jsou AEKO a EFA, ve srovnání s konvenčními podniky.

Motivace zemědělců a vliv AEP na biodiverzitu

Výzkum zahrnoval strukturované rozhovory a dotazníkové průzkumy mezi zemědělci, doplněné o výsledky z multiagentních modelů rozhodování (angl. agent-based models).

Analýzy ukázaly, že hlavní motivací pro zavádění AEP je finanční kompenzace za ušlý zisk a možnost diverzifikace příjmů.

Ekologické dopady zemědělství jsou pro zemědělce až druhotným důvodem.

Zemědělci mají tendenci vybírat si pouze ty AEP, které se shodují s jejich stávajícími zemědělskými postupy.

I když je informovanost o AEP dobrá, zemědělci často kritizují vysokou byrokratickou zátěž, která je obzvláště omezující pro menší farmy kvůli nedostatku administrativních kapacit.

Motivace zemědělců je také ovlivněna délkou trvání podpory.

U opatření na trvalých travních porostech by farmáři preferovali delší závazky, zatímco u opatření na orné půdě by uvítali kratší nebo flexibilnější závazky.

Na základě dat o krajinné struktuře, klimatických a půdních podmínkách, pěstovaných plodinách a charakteristikách farem byly vytvořeny biofyzikální modely, které zkoumají biodiverzitu a tři klíčové ekosystémové služby: zemědělskou produkci, kvalitu povrchových vod a obsah organického uhlíku v půdě.

Pro hodnocení biodiverzity bylo vybráno 15 druhů polních ptáků, které jsou typické pro zkoumané agroekosystémy.

Vliv AEP na kvalitu stanovišť těchto druhů byl hodnocen pomocí habitatových modelů založených na metodách strojového učení, které zohlednily řadu environmentálních faktorů (např. klima, typ půdy, krajinnou strukturu) v několika prostorových škálách (Roilo et al. 2023).

Výsledky ukazují, že AEP zlepšují kvalitu stanovišť pro zkoumané indikátorové druhy, přičemž míra pozitivního vlivu závisí na typu opatření, jednotlivých druzích a prostorovém měřítku.

Spíše než konkrétní opatření v místě výskytu daného druhu byla důležitější propojenost stanovišť přírodě blízkými prvky v širším krajinném měřítku, zejména v okruhu alespoň 1 km.

Simulované scénáře možné implementace AEP naznačují, že rozšíření těchto opatření by mohlo zlepšit kvalitu stanovišť pro většinu studovaných druhů.

Nicméně v některých případech, například u ekologického zemědělství, byl zaznamenán i negativní vliv na některé druhy polních ptáků.

Tento jev může být způsoben zvýšenou potřebou mechanických zásahů na polích, které mohou rušit ptáky během hnízdění.

Pokud jde o ekosystémové služby, u zemědělské produkce byl zkoumán vliv AEP na výnosy a produkční plochu vybraných plodin, u vodních zdrojů byl hodnocen vliv přirozené vegetace a zavedených AEP na retenci živin ve vztahu ke kvalitě povrchové vody a u sekvestrace uhlíku byl modelován vliv AEP na ukládání a množství nadzemního uhlíku a uhlíku v půdě.

Modely ukázaly, že AEP mírně snižují standardní zemědělskou produkci, zejména u farem zaměřených na chov zvířat a smíšenou výrobu.

Na druhou stranu, zavedení AEP má pozitivní dopad na kvalitu povrchových vod, protože snižuje množství živin, které se dostávají do vodních zdrojů.

Doporučení pro zvýšení účinnosti AEP

Na základě zjištění projektu můžeme formulovat dvě skupiny doporučení cílených (1) na zvýšení míry využívání AEP zemědělci a (2) na zvýšení přínosů AEP pro biodiverzitu a ekosystémové služby.

Pro zvýšení participace zemědělců v agroenvironmentálních programech je především žádoucí pracovat na zvýšení finanční podpory tak, aby dostatečně kompenzovala zemědělcům ztráty za ztížené hospodaření.

Zároveň je klíčové snížit míru byrokratické zátěže, která je často hlavní překážkou při zavádění AEP, zejména pro menší farmy.

Důležitým aspektem je také zvýšení flexibility podmínek AEP.

Nastavení požadavků jednotlivých dotačních titulů (např. délka závazku, minimální výměra, termíny seče a pastvy) by mělo lépe odpovídat místním podmínkám a potřebám zemědělců.

Současně by bylo vhodné alokovat více financí na 2. pilíř SZP a na nově vzniklá ekoschémata v 1. pilíři (která částečně přebírají funkci ozelenění a AEKO), což by mohlo poskytnout více prostředků na flexibilnější opatření.

Pro zvýšení přínosů AEP pro biodiverzitu a ekosystémové služby je zásadní zvýšit celkovou výměru těchto opatření zvláště na orné půdě, aby tvořila propojenější síť přírodě blízkého hospodaření v krajině.

To zahrnuje jak zvýšení procentuální výměry AEP u velkých podniků, tak zvýšení participace malých farem.

Stanovení předpokládaných přínosů AEP pro biodiverzitu je dalším klíčovým krokem.

tags: #zmírnění #negativních #dopadů #klimatických #změn #na