Znečištěné ovzduší a netolerantní dřeviny

Vzhledem k velmi rychlé urbanizaci a průmyslovému rozvoji v posledních několika letech došlo k vážnému zhoršení kvality ovzduší a prostředí v celé řadě zemí. Míra znečištění ovzduší je objektivně zjišťována pomocí sítě měřicích stanic, které monitorují koncentrace znečišťujících látek venkovního ovzduší (imise) v přízemní vrstvě atmosféry. I přes řadu realizovaných opatření v minulých letech produkují jednotlivé typy zdrojů takové množství emisí, které je v kombinaci s meteorologickými a rozptylovými podmínkami příčinou překračování imisních limitů některých škodlivých látek.

Dopady znečištění ovzduší

Znečištěné ovzduší má prokazatelně nepříznivé účinky na lidské zdraví. Znečišťující látky mohou způsobit širokou škálu zdravotních problémů od méně závažných až po vážná onemocnění a zvyšují zátěž imunitního systému, což může vést k předčasné úmrtnosti. To vyvolává také značné ekonomické dopady, protože rostou náklady na zdravotní péči a snižuje se produktivita ve všech hospodářských odvětvích kvůli zvýšení pracovní neschopnosti.

Znečišťující látky nepříznivě působí i na vegetaci, mohou ovlivnit její růst a způsobit snížení výnosů zemědělských plodin a lesů. Jsou i příčinou eutrofizace a acidifikace půdních a vodních ekosystémů a následné změny druhové skladby a úbytku rostlinných a živočišných druhů. Řada znečišťujících látek má schopnost se v prostředí kumulovat, negativně ovlivňovat ekosystémy a přecházet do potravního řetězce.

Znečišťující látky jsou přenášeny v atmosféře a mohou tak ovlivňovat kvalitu ovzduší jak v nejbližším okolí samotného zdroje znečištění, tak ve vzdálenějších oblastech. Dále mají některé z nich přímý nebo nepřímý vliv na klimatický systém Země. V současnosti představují ze sledovaných znečišťujících látek největší problém suspendované částice a na ně vázané polycyklické aromatické uhlovodíky. V jarním a letním období jsou na řadě lokalit překračovány imisní limity přízemního ozonu. Konkrétní podíl jednotlivých zdrojů na znečištění venkovního ovzduší je však v různých oblastech odlišný, záleží na skladbě zdrojů v dané lokalitě, ale také na přenosu škodlivin z jiných oblastí.

Znečišťující látky, které jsou sledovány a hodnoceny vzhledem k prokazatelně škodlivým účinkům na zdraví populace nebo na vegetaci a ekosystémy, mají stanoveny imisní limity. Při hodnocení kvality ovzduší jsou především porovnávány zjištěné úrovně koncentrací s příslušnými imisními limity, případně s přípustnými četnostmi překročení těchto limitů, což jsou úrovně koncentrací, které by podle platné legislativy neměly být překračovány.

Čtěte také: Příčiny znečištění ovzduší

Imisní limity

Přehled imisních limitů (IL) vyhlášených pro ochranu zdraví lidí a povolený počet překročení limitní hodnoty, horních a dolních mezí pro posuzování podle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění, a vyhlášky č. 350:

V roce 2020 vstoupil v souvislosti s právními předpisy EU v platnost přísnější imisní limit 20 µg∙m‑3 pro roční průměrnou koncentraci PM2,5. Hodnoty imisních limitů vycházejí z doporučených hodnot Světové zdravotnické organizace (WHO), kterou byly určeny na základě řady epidemiologických studií.

Biomonitoring a mechy

Biomonitoring je technika využívající organismy k získávání informací o některých specifických vlastnostech biosféry. Mechy jsou velmi často využívanou skupinou organismů k monitoringu znečištění ovzduší. Mechy představují skupinu organismů pokrývajících 23 tisíc druhů všech rostlin světa. V následující studii byla analyzována absorpční kapacita šesti různých druhů mechů, které se běžně používají pro monitoring stupně znečištění prostředí. Šlo jmenovitě o druhy Homalothecium sericeum, Thuidium tamariscinum, Eurhynchium striatulum, Eurhynchium striatum, Hypnum cupressiforme a Pleurozium schreberi. Všechny vybrané druhy patří do skupiny mechů vytvářející kobercový pokryv, díky větší povrchové ploše jsou i častěji využívány v podobných studiích.

Vzorky mechů byly odebrány v červenci 2006 z různých oblastí podél jedné z nejfrekventovanějších pobřežních dálnic v Turecku (dálnice Sarp-Samsun). Analýza byla provedena v červnu roku 2007.

Výsledky ukázaly, že nejvyšší absorpční kapacitu zaznamenaly se sestupným trendem tyto druhy E. striatum > H. cupressiforme > P. schreberi > E.striatulum > T. tamariscinum > H. Bylo potvrzeno, že kapacita absorpce byla v pozitivní korelaci s velikostí listové plochy. Největší listová plocha byla potvrzena u E. striatum, kdežto nejmenší plocha byla zaznamenána u T.

Čtěte také: Znečištění veřejných toalet

Výběr dřevin do znečištěného prostředí

Pokud vaše zahrada sousedí s frekventovanou silnicí, nejlepším řešením pro omezení hluku, prachu a zplodin je živý plot. Ne každá dřevina však takové podmínky snese. Nejcitlivější druhy do městské zahrady ani nepatří. Každá rostlina má charakteristické požadavky na výběr stanoviště a na péči. Některé druhy jsou choulostivější, jiné méně. Všichni třeba víme, že pěnišník potřebuje půdu s kyselou reakcí, letničky hodně slunce, kapradiny zase polostín a vysokou vzdušnou vlhkost. A zvlášť odolné musí být druhy, které mají růst ve znečištěném ovzduší. Znalost konkrétních požadavků jednotlivých druhů je nutná a vždy je dobré se o nich informovat ještě před nákupem. Čím dražší rostliny kupujeme, tím více se znalosti vyplatí. Zaměříme se tedy nejen na obecné charakterové vlastnosti, ale také na relativně méně významné informace, například jak se rostlina adaptuje v znečištěném prostředí. Zejména v dnešní době je dobré vědět, zda vyhlédnutý exemplář poroste na šumavské zahrádce stejně dobře jako na atriové zahradě ve středu města.

Obecně jsou na čistotu ovzduší daleko náročnější jehličnany a stálezelenné dřeviny. Z nich jsou pak nejchoulostivější jedle bělokorá, jedle korejská, kryptomérie japonská, jedle nádherná, borovice lesní, jalovec obecný, pěnišník, smrk obecný.

Někdy se zdá, že ač jsme rostlině poskytli všechnu předepsanou péči, nedaří se jí a my si to neumíme vysvětlit. Pokud tedy kupujeme konkrétní druh do lokality s ne úplně optimálními parametry čistoty ovzduší, musíme se především zajímat o to, zda je rostlina snese. Na zmiňovaný fakt se ale můžeme podívat i z opačné strany. Máme před plotem záhon lemující chodník a frekventovanou komunikaci a chceme vytvořit bariéru mezi projíždějícími auty a zahradou. Pro taková místa musíme vybrat druhy, které snesou nejen vyšší koncentraci CO2, ale také prach, popílek a posypovou sůl. Jestliže jsme vyzkoušeli všechno, ale každý pokus o ozelenění chodníku ztroskotal, neměli bychom věšet hlavu, opravdu existují rostlinné druhy, které si i s tímto extrémním stanovištěm dovedou poradit.

S tolerancí jsou na tom nejlépe listnaté, opadavé dřeviny, které díky každoročnímu opadu listů mohou lépe regenerovat. Pokud ovšem chceme vytvořit celoročně působící bariéru, musíme použít druhy, které listí na zimu neshazují. I takové dřeviny existují, a to zejména mezi introdukovanými (nepůvodními) druhy, z nichž pak vedou ty se sivě ojíněným zbarvením.

Z jehličnanů k takovým otužilcům patří jedle stejnobarvá, cypřišek nutkajský, jinan, tis či zerav.

Čtěte také: České rybářství a kvalita vody

Z listnáčů pak celá řada javorů, jako jsou javor babyka, javor klen i mléč, javor červený, javor tatarský, dále hlošina úzkolistá, jasan, lyrovník, topol, platan, lípa plstnatá, kustovnice, zimolez, šeřík, tamaryšek, klokoč, pámelník, ptačí zob, skalník, dřín či růže svraskalá.

Existuje samozřejmě daleko více druhů, ale ty jmenované patří k nejodolnějším.

Jak poznáme, že dřevina trpí znečištěním?

Například tak, že jehlice žloutnou, nepřirůstají a opadávají, dřevina netvoří nové přírůstky, a pokud ano, jsou velmi malé a nepravidelně rostlé, dřevina se postupně vyholuje, sesychá a v poslední fázi odumírá. Pokud včas rozpoznáme, co dřevině schází, lze ji ještě přesadit do nové lokality. Pokud jsou stromky nebo keře poškozeny více, je lepší je odstranit a nepokoušet se o záchranu. Mnohé jehličnany mají totiž velmi omezenou schopnost regenerace a odumřelou větev již nikdy nenahradí. Listnáče jsou na tom daleko lépe a většina z nich ztracenou větev nahradí novým výhonem.

Rostliny v extrémních podmínkách

Při osazování záhonu v nepříznivých podmínkách podél komunikace se snažíme o to, abychom rostlinám přilepšili alespoň půdou a zálivkou. Vykopeme dostatečně velkou jámu, a čím horší bude kvalita půdy, tím více přidáme kompostu. Nezapomeneme na hnojivo s pozvolným uvolňováním a vydatnou zálivku. Každá rostlina má svoje charakteristické požadavky na výběr stanoviště a na péči. Některé druhy jsou choulostivější a specifičtější než druhé. Všichni víme, že pěnišník potřebuje půdu s kyselou rekcí, letničky hodně sluníčka, kapradiny zase polostín a vysokou vzdušnou vlhkost. Ne všechny druhy, které se nám líbí, porostou dobře na naší zahradě. Znalost konkrétních požadavků jednotlivých druhů je nutná a vždy je dobré se informovat ještě před samotným nákupem. A čím kupujeme dražší rostliny, tím se nám naše znalosti více vyplatí. Zaměřte se ale nejen na obecné charakterové vlastnosti ale i na relativně minoritnější informace, kterými je například adaptabilita ke znečištěnému ovzduší. Zejména v dnešní době, je dobré vědět, jestli nám vyhlídnutý exemplář poroste stejně dobře na zahrádce na Šumavě, jako na atriové zahrádce ve středu města.

tags: #znečištěné #ovzduší #netolerantní #dřeviny

Oblíbené příspěvky:

• Strategie přežití zvířat v zimě
• Úbytek biodiverzity
• Focení přírody v severních Čechách
• Transform a.s. a odpadové hospodářství v Lázních Bohdaneč
• České ekologické katastrofy